Příčiny a důsledky nešťastné učitelské stávky
Jiří KarenStávka rozděluje učitelskou veřejnost jako nikdy. Jiří Karen se pokouší postihnout jádro rozbroje uvnitř učitelské obce a shrnuje argumenty příznivců i odpůrců protestů. Stávka podle něj přichází v nevhodný moment a klade bizarní požadavky.
Někteří čeští učitelé budou po dlouhé době stávkovat, Českomoravský oborový svaz pracovníků ve školství vyhlásil stávku na středu šestého listopadu. V českém prostředí naprosto unikátní a překvapivý krok. Mezi konzervativními českými učiteli se po dlouhá léta například objevoval strach z toho, že budou veřejností označení za vyděrače, kteří si berou děti jako rukojmí.
Stávkovou pohotovost učitelé nevyhlásili ani v dřívějších situacích drastického podfinancování školství a svévolných ničivých zásahů bývalých ministrů školství. Proč tedy nyní vytáhli na barikády? A proč polarizuje stávka nejen učitelskou, ale i českou veřejnost?
Oficiální důvody, skutečné motivy
Oficiálním důvodem stávky, již se chystá účastnit podle různých odhadů čtvrtina až polovina škol, je rozdělení poměru chystaného zvýšení platů pedagogů do tzv. tarifní (tabulkové) a tzv. netarifní části (peníze, které může ředitel udělovat jako odměny). Opravdové příčiny jsou ovšem daleko složitější.
Chystaná stávka rozdělila učitelskou veřejnost jako snad nikdy předtím. Stávku odmítla Učitelská platforma, EDUin či Asociace ředitelů základních škol a mnozí další, zatímco například Pedagogická komora se za protest postavila. Na sociálních sítích se rozbujely vášnivé diskuze, kde na jedné straně argumentují zastánci stávky potřebou konečně odpovědět na dlouhodobé podfinancování českého školství, zatímco odpůrci poukazují na malicherné důvody, nepřipravenost a nesystémovost postupu.
Dalo by se diskutovat o efektivitě zvolené formy protestu, načasování a organizaci, ale je potřeba hodně stranného vidění, aby někdo popsal důvod stávky jako "pouze oficiální".
Pozoruhodné jsou řeči o rozdělené učitelské veřejnosti, kdy na straně ministerstva stojí Asociace ředitelů škol -- tedy těch, pro které znamená ministerské rozhodnutí, že není ohrožen současný nástroj ředitelské svévole v odměňování -- a pak uvádí autor EDUin. Jenomže EDUin není učitelská organizace, je to mediálně schopná neziskovka, jejíž neznámější mluvčí neučí a neučili v regionálním školství a i mezi těmi méně známými představuje Jan Karen spíše výjimku. Kdybych měl sklon ke konspiračním
Popsat věcně zdůvodněnou stávku s jasnými požadavky jako pudový afekt týraného orangutana není sice čin stávkokaza, ale úmyslný pokus stávku pokus stávku poškodit -- dá se říci "hanobitel stávky" česky jedním slovem?
Já na Plagovi nic moc sympatického nevidím.
1. Dělá pro Babiše.
2. Zruší povinnou maturitu z matematiky, což výrazně ohrožuje budoucí vzdělanostní úroveň a konkurenceschopnost naší země (ten pojem nemám rád, ale tady bohužel sedí).
3. Koketuje s myšlenkou úplně rozbourat až zlikvidovat státní maturitu, což by byl už úplný hřebík do rakve vzdělanosti budoucí české populace.
4. Netlačil dostatečně na to, aby se školství stalo skutečnou rozpočtovou prioritou vlády, a učitele dá se říci snad až podvedl, chcete-li mírněji oklamal.
Ale ano, občas řeční o alternativních metodách...
- blbá, špatně zorganizovaná, marketingově nezvládnutá stávka může být podle mého názoru škodlivá. Nemyslím si, že by to byla "věcně zdůvodněná stávka s jasnými požadavky".
- v článku schválně "mnohými považovaný za jednoho z nejlepších", já osobně se za nekritického adorátora ministra nepovažuji. Ostatně jsem jej tuším kritizoval za "nemastná a neslaná" vyjádření ke kauze BIS a dějepis.
Já jsem rozhodně ten poslední, kdo by by proti stávkám. Na druhou stranu si prostě myslím, že když se to udělá takhle pudově blbě, tak to může být kontraproduktivní.
Politický akt musí být promyšlený, chytrý a strategický - obzvláště v tak citlivé záležitosti jako je školství. Jinak je medvědí službou...
-
Aby nedošlo k omylu - není to poznámka ke stávce učitelů, ale ke slovům pana Karena, prostě bych od pana Karena čekal nejen pragmatismus v dosahování JEHO cílů, ale i vůli k nějakému konsenzuálnímu směřování školství (jeho články o školství na mě působí jako pouze velmi tvrdé prosazování vlastní představy o tom, jak by to mělo být).
Pokud nemyslíme onou úrovní financování, tak by bylo těžké najít shodu v tom, co vlastně požadovat.
Ale v jednom celkem dhoda byla - reforma charakterizovaná zkratkami RVP a ŠVP byla pohroma. Tlak na učitele ale byl enormní a tak podlehli - jezdili hromadně na povinná školení, kde kreslili na zemi na paír stejné obrazce, učili se odříkávat předepsané formulace, které pak opisovali do ŠVP. Účastnili se školení finansovaných z Evrop.fondů, kde jim pochybní odborníci ve skupinkách po 5 až 8 učitelů vysvětlovali, jak správně pracovat se 30 žáky ve třídě. Učitelé tak byli zejména cvičeni v poslušnosti a schopnosti podřizovat se. Sem tam pronikla do škol i nějaká progresivní myšlenka, ale moc se jich neprodralo. Mělo se stávkovat tehdy? Stávkuje se zpravidla kvůli penězům a těm se také hlavně věnují odbory.