Vláda ustupuje od závazku zvýšit platy učitelů. Pro příští rok plánuje zvýšení jen o 10 procent a odbory žádají růst o 15 procent, jak zástupci vlády slibovali na začátku roku. Navíc jen polovina zvýšení má jít do tarifu, přičemž odbory navrhují větší část přímo do tarifu.

Nejen vláda, i další politici se v posledních letech opakovaně zavázali posilovat investice do vzdělávání i do platů učitelů. Ukazuje se, že tato vlna nadšení investovat do budoucnosti klesá při prvních horších prognózách vývoje ekonomiky. Reakce by přitom mohla být opačná, stát může investovat více do vzdělávání právě pro zlepšení vývoje ekonomiky.

Vzdělávání zřejmě spadá do kategorie „výdaje státu“, které je třeba držet dole. Přitom vzdělaní lidé snižují výdaje státu a zvyšují jeho příjmy. Navýšení mezd učitelů a zvýšení procenta HDP na vzdělávání odsouhlasily všechny politické strany proto, aby dorovnaly dluhy z minulosti a náš deficit vůči jiným vyspělým zemím. V těch mají obvykle učitelé vyšší mzdy oproti průměrné mzdě, na vzdělání jde také vyšší procento HDP celkově.

Vedle platů učitelů je velmi důležité zvyšovat i další náklady na vzdělávání, jako je sektor vzdělávání dospělých, kariérové poradenství pro děti i dospělé, sociálně pedagogické činnosti podporující spolupráci rodin a škol, neformální vzdělávání, výzkum a inovace vzdělávání a další významné části vzdělávacího systému.

Na všechny tyto části je stálo velmi málo peněz, vlastně se ani o jejich potřebě nemluví. Některé oblasti se lepí z evropských fondů, které z různých důvodů přinášejí jen dílčí podporu, a ne trvalé zvýšení kvality celého systému. Všechny tyto oblasti přitom znamenají více vzdělání, méně neúspěchu, více lidí, kteří dokončí kvalifikaci a najdou svojí aktivní životní a pracovní cestu.

Veřejnost by jistě ještě více podpořila navyšování platů učitelů společně s odbory a učitelskými spolky, kdyby bylo více zřejmé, že nedostatečnou kvalitou vzdělávacích služeb poskytovaných celé nové generaci dětí se připravujeme o budoucnost, ve které budeme žít. Zároveň by možná hlasitěji podpořila zvýšení platů učitelů i případné stávky, kdyby byly prezentovány plány na podporu profesionality všech učitelů, profesního rozvoje, a ideálně i jinak než jen nesystémově z evropských fondů.

Z dotazníku ze školské rady jedné základní školy vyplynulo, že rodičům záleží i na psychické pohodě učitelů, přejí jim profesní podporu, podmínky pro to být dobrými učiteli. Zároveň roste počet rodičů, kteří by podpořili růst platů učitelů, kdyby viděli závazek inovací ve vzdělávání. Individualizovanou výuku, partnerskou komunikaci školy s rodiči a žáky, skupinové a projektové vyučování, propojení školy s komunitou a reálným světem, který se dynamicky vyvíjí. Pokud by viděli snahu škol pomáhat dětem s dovednostmi pro reálný život, například orientovat se ve světě práce, dobře volit a řídit si svoje vzdělání a profesní zaměření. To všechno stojí peníze. Kde jsou plány na tyto investice ze státního rozpočtu?

Odpovědí na podobné otázky je v poslední době: pracuje se na Strategii vzdělávání 2030+. Pořádají se kulaté stoly, definují se základní principy. Celá debata je sice inspirativní, jediné, co jí chybí, je zarámování jako debaty o něčem zcela novém, o velkých změnách a inovacích.

Více peněz do systému by mělo jít právě na inovace, změny celkového pojetí školy, individualizovanou moderní výuku, změnu přístupu k hodnocení, certifikacím, rozvoj online nástrojů, sbližování s evropskými online systémy, rozvoj kompetencí pro život a profesní růst (nejen testovatelných informací nošených v hlavě), podporu celoživotního vzdělávání a mnoho dalších podstatných částí systému. A s tím spojené zvyšování platů učitelů. Nejde tak ani o to, jestli si to učitelé za těžkou práci zaslouží. Jde hlavně o to, že si to zaslouží naše děti, a tím my všichni.