„Braňme normální svět“, zní jedno z hesel na bojovém praporu Václava Klause juniora, pod nímž hodlá sešikovat novou válečnou družinu, politickou stranu pílící dobýt parlament a udělat kurzschluss s družinami konkurenčními.

Heslo je jistě přitažlivé. Kdo kromě sem tam nějakého podivína by chtěl žít v nenormálním světě? A on se tak leckdy opravdu jeví. Kdo z nás si občas ve stresu neuleví: „Tohle za nás nebývalo…“? Nebo rovnou „tohle přece není normální“.

Klaus junior navíc toto bojové heslo upřesňuje: jeho družina chce bránit například „normálnost“ rodiny a školství. V druhém případě asi sympatizanty získá snadno. Každý někdy chodil do školy, přinejmenším do té základní, a tak ví, co je ve školství normální — samozřejmě to, jak to ve školství chodilo za jeho časů. Navzdory tomu, že si rád postěžuje, jak byl šikanován, že učitelka byla nespravedlivá a on by to v životě býval dotáhl mnohem dál. A z různých stran se dozvídá, že ono už to tak nechodí.

A to on by se na to podíval! A hele, tady si to někdo vzal za své, i ve volebním programu to má. Pašák, ten jim to nandá. Vrátí nám zpátky starý dobrý svět našich mladých let.

S normální rodinou to ale bude asi horší. Která to je? Táta-máma-děti? To od bojovníků za normalizaci slýcháme. Jenže který táta, když dítě má už třetího, protože matka si právě přivedla třetího přítele? Nemohu říkat manžela, sezdaná nebyla ani s tím prvním. Logicky tedy asi půjde o toho vlastního, krev přece není voda, že? Mimochodem, to by taky bylo pěkné bojové heslo.

Jenže vlastní otec se k dítěti nezná, alimenty neplatí a vzhledem k tomu, že adresu má na radnici, je leckdy i úředně nedohledatelný a výživné na dítě nevymožitelné. Co s tím bojová družina nadělá? A i kdyby to věděla, troufne si vyrazit proti téhle netelevizní „výměně manželek“ (a manželů)?

Ještěže běžného voliče ani nenapadne provádět kritickou analýzu volebních programů. Proč taky, vždyť to heslo na praporu zní sympaticky a náčelník bojové družiny navíc dokáže parádně předvádět svaly. Navíc slibuje, že ve sněmovně vybojuje to jedno (přimhouřené oko) povolené pivo pro „štvanou zvěř“ za volantem. Určitě není bez šancí, jsme v Čechách. Potvrzuje to nakonec i výsledek čerstvé ankety jednoho českého deníku. V ní se pro zákonnou toleranci alkoholického svlažování hrdla řidičova vyslovilo 52 procent hlasujících.

A když vás navíc náčelník tak pěkně polituje, když se vás zastane, jste jeho člověk. Ať už se coby řidič cítíte jako štvaná zvěř, nebo ne, ať už víte, kdo to na vás ten parforsní hon pořádá a proč vlastně, nebo v tom tápete, to vyjádření účasti vás zahřeje v každém případě. To byl také pravý účel toho účastného hlazení po hlavičce.

Nešťastný Fridrich Falcký, taky náčelník jedné družiny, všechno prohrál v jediné bitvě a českými stavy špatně placené pluky se nakonec rozutekly, aniž dbaly jeho bojového hesla „Revertere nescio“, obracet (ustupovat) neumím. Václavu Klausovi jr. jako vzdělanému muži, někdejšímu řediteli gymnázia a ještě zcela nedávno předsedovi školského výboru Poslanecké sněmovny, jistě není tento osud neznámý. Proto si možná řekl, že na to se svou družinou musí jinak, a nejlépe právě opačně: obrátit ne sebe, ale všechno ostatní nazpátek.

Uvidíme, dopadne-li s tím lépe než zimní král.