Jan Kršňák

https://youtu.be/287wk4F2Czg

soudí, že základním kamenem, na němž by práce učitele mohla spočinout i v době "informační potopy světa", je schopnost a ochota učitele vzdělávat sebe sama spolu s dětmi.

To je daleko i za úvahami pana Karena, i když se mi podle odstavce

"Druhou možností by bylo do systému říznout radikálněji a namísto oborových specialistů (učitel matematiky) vytvořit obecnější oblasti, jako například učitel společenských věd a učitel přírodních věd. V rámci studia takového oboru by pak absolvent musel projít didaktikami jednotlivých předmětů a zároveň prokázat základní orientaci v oboru (oborech). Suma „expertních znalostí“ by se logicky musela zredukovat, avšak v rámci tendencí „zpraktičtit“ učitelského vzdělávání by se mohl otevřít prostor pro důkladnější didaktickou a pedagogickou přípravu, a hlavně praxi."

zdá, že pan Jiří Karen je vlastně na stejné vlně jako pan Kršňák.

Moc rád bych viděl debatu těch dvou spolu.

Bývaly doby -- a my, bájní starci je pamatujeme --, kdy ovládal běžný dějepisář středoškolskou matematiku a co víc: běžný matematik středoškolský dějepis. Nicméně se tehdy alespoň na latinských školách (vzhledem k úrovni, ve které dnešní dějepisáři ovládají dějiny, raději dodávám, ve střední Evropě synonymní výraz pro gymnasia) se dbalo o to, aby dějepis učil dějepisář, protože k jeho povolání patřilo, že si udržoval kontakt s rozvojem historického poznání (kontakt selektivní, ale i tak to bylo velmi náročné). A matematiku matykář, tady byl ten důvod trochu jiný -- není těžké znát středoškolský obsah učiva a ani běžnou nabídku didaktických metod, ale dobrý matykář pozná nejen v čem žák chybuje, ale proč. A pracuje s ním podle toho.

Dnes potkáte na gymnáziích (již nikoli gymnasiích) učitele matematiky, kteří penalizují správné řešení, protože k němu došel žák jiným postupem, než který oni předváděli -- prostě proto, že ten žákův postup neumí ohodnotit.

Ostatně na jednom pražském gymnáziu, podle zprav inspekce patří mezi ty lepší, působí učitelka češtiny, která vyhodila od maturity žáka, protože podle jejího přesvědčení nečetl Hamleta, kterého uváděl v seznamu četby. Posléze se ukázalo, že ve fleshbooku, ze kterého znala Hamleta ona, vynechali postavy Rosencrantze a Guildensterna, Horatia, k tomu tam Fortinbras tam vystupoval jen jako norský král (nechme stranou zjednodušení titulu). A tak když mládenec, nadšený Hamletem, tato neznámá jména používal, bylo té dobré ženě jasno -- vymýšlí si a text nečetl.

Vlastně je to tedy jedno, proč nepřipravovat univerzálně polovzdělané polofachidioty -- jen když přitom budou umět žvatlat o rozvíjení kritického myšlení, který by faktické znalosti podlamovaly.

Dobrý den pane Profante,

já jsem ve snaze navázat na pana Karena bohužel zkreslil to, o čem mluví Kršňák.

Ten totiž neklade žádné požadavky nebo nevytyčuje směr, co kdo má dělat - pouze se snaží přijít na to, kudy by cesta dál mohla vést, co by mohlo fungovat, a co nejspíše přes jakoukoliv snahu nakonec stejně fungovat nebude.

Na základě tohoto přemýšlení (a své praktické zkušenosti) usuzuje, že se dnešní vzdělávací systém rozpadne sám.

Pokud si jej poslechnete, zjistíte, že rozhodně není proti tomu, aby učitelé byli vzdělaní a moudří, naopak. Jenom si myslí, že se nemohou snažit svou moudrost a vzdělanost do dětí nějak přímo "přelít" - v takovém případě budou obě strany nejspíš zklamány.

Moudrému a vzdělanému učiteli podle Kršňáka bude muset stačit, když se mu svým vlastním příkladem podaří svým žákům ukázat, jak lze o moudrost a vzdělanost usilovat.

Jenom dodám, že jako chemický fachidiot

jsem musel Kršňákovu přenášku dva dny studovat, než jsem pochopil jeho úvahy a argumentaci natolik, abych Vám mohl zkusit jejich jádro takto tlumočit - a pořád si stejně nejsem stoprocentně jist, jestli jsem ještě něco důležitého neminul.

Píši Vám proto, že si myslím, že právě humanitně vzdělaného člověka jako jste Vy by Kršňákovy úvahy mohly zajímat a možná i inspirovat.

Děkuji za vstřícnou reakci, ale nereagoval jsem na Vás, ale Karenův článek. Neučil jsem nikdy na základní škole a jsem si jist, že bych proto neměl dobré osobní dispozice, tudíž si neumím představit, jak by mohlo to vzdělávání učitelky nebo učitele na prvním stupni spolu se žáky fungovat -- ale s důrazem na to že já si to neumím představit, nikoliv že si nejde představit.

U vysokoškolského pedagoga je schopnost učit se spolu se studenty bytostnou součástí jeho povolání; ale je dost těch, kteří se raději schovají do ulity osvědčených přednášek a prezentací. Nuda, ale pohodlná. Čím více bude toho společného učení se na střední škole, tím lépe pro žáky. Ale pokud to bude středoškolský kantor dělat poctivě, bude to pro něj tvrdá dřina a vždycky jen kus jeho práce.

To, že jste poslouchal a hlavně dlouho a poctivě promýšlel tu Kršňákovu přednášku, svědčí o tom, že nejste fachidiot. Fachidiot je s věcmi, které nespadají do jeho odbornosti, rychle hotov. Mrzí mne, že jste -- byť s ironickým odstupem -- vztáhl to slovo z mé reakce na sebe. A omlouvám se, pokud za to mohla moje stylistická neobratnost.

Kršňáka si rád poslechnu, dík za odkaz.