Líný učitel jako pedagogický hrdina
Filip ŠimečekKniha Roberta Čapka přestavuje novátorský přístup k pedagogice a vzbudila mezi odborníky značný rozruch. V čem nám může být tento progresivní pohled užitečný?
Kniha Líný učitel: Jak učit dobře a efektivně vzbudila před dvěma lety mezi pedagogy velkou diskusi. Její autor, lektor a pedagog Robert Čapek, se s nekorektností sobě vlastní zhusta pustil do nešvarů českého školství, na kterém nenechal nit suchou. Ve své knize stručně nastínil základy svého originálního přístupu spočívající v efektivitě a dobré didaktice. Částečně tak naboural zažitý mýtus, že kvalita dobrého učitele je měřitelná počty stránek nadiktovaných v sešitech žáků. První díl Líného učitele byl spíše teoretický a Čapek v něm vycházel z chybné premisy, že současný učitel má na základě RVP neomezenou svobodu a je čistě na něm, jak si výuku metodicky poskládá.
Toto poznání je do jisté míry výchozím bodem pokračování Líného učitele s podtitulem Cesta pedagogického hrdiny. Čapek na mnoha příkladech dokládá, že problém nespočívá pouze v lenosti a neschopnosti pedagogů nevyužívajících nekonečné možnosti současného školského zákona, ale aktivní a kriticky myslící učitelé jsou často za využívání moderních metod propouštěni ze škol, protože bourají dosavadní konzervativní řád. A pro tyto pedagogy je kniha určena především.
Ona originalita Čapka nespočívá ani tak v didaktických a pedogogických metodách, které jsou často v zahraničí naprostým standartem a vycházejí z prověřené a vědecky podložené tradice, ale spíše ve schopnosti formulovat problémy a navrhnout konkrétní, užitečná a přesně zformulovaná řešení.
Čapek vlastně jako jeden z mála nabízí učitelům "konkrétní nástroje praxe", což je vlastně bizarní, když si vezmeme, že ti učitelé zabili pět let času studiem něčeho, co nepotřebují. Proč proboha nevydalo nějakou takovou příručku MŠMT už při zavádění kurikulární reformy? Učitelé by pak mohli argumenovat, že využívají "doporučené metody" a bylo by náročnější je vyhazovat za využívání moderní pedagogiky ve výuce.
Ostatně úvod k Čapkově Moderní didaktice, kde rozhořčeně strhává (nutno dodat - naprosto poprávu) užvaněné české didaktické texty, ve kterých se adept učitelství dozví tak zásadní věci jako druhy typologií učitele podle osmi nejrůznějších autorů a desítky nejrůznějších definic jedné věci, je opravdu inspirující. Dal bych ji jako základ pro didaktické semináře na pedagogických fakultách :)