Nedávná zpráva BIS vyvolala diskusi svým kontroverzním tvrzením, že současná výuka dějepisu je poznamenaná sovětskou intepretací moderních dějin a stále v ní přetrvává vliv sovětské propagandy. Po schůzce zástupců ministerstva školství a BIS ministerstvo podle titulku článku na Aktuálně.cz uznalo tvrzení BIS za fakt a zavázalo se zjednat nápravu formou revize „závazných osnov“, takzvaný Rámcových vzdělávacích programů.

V současném kurikulu však není po sovětské propagandě ani stopa. Jaký smysl má zneužití dějepisného vzdělávání jako politicko-ideologické zbraně?

Převažující podoba současné výuky dějepisu na školách by se dala popsat jako absurdní pedagogická rezignace na vzdělávání, kdy učitel celou hodinu coby reproduktor „přeříkává“ žákům obsah učebnice či svých poznámek a žáci si jeho slova zapisují do sešitu, aby je následně na povel na písemku „odříkali“ a šťastně navždy zapomněli. Katastrofálnost situace překročila veškeré hranice bizarnosti, takže již pomalu ani nikoho neznepokojuje. Výuka dějepisu je tedy stále zatížena spíše rakousko-uherským nežli sovětským dědictvím.

↗

Sovětská propaganda v závazných osnovách? České

V této situaci se najednou objeví informace, že školní výuka je vlastně sovětskou propagandou a musí se změnit. Šokující diletantismus a neznalost základních principů současného kurikula by se dala omluvit u pracovníků tajné služby, kteří jsou profesně deformovaní a bezpečnostní rizika vidí zřejmě i tam, kde by je nikdo jiný nehledal. Co je neomluvitelné, je fakt, že argumentaci BIS zřejmě přijali pracovníci ministerstva školství a zavázali se na jejím základě měnit kurikulum.

Vtip je v tom, že tvrzení o „sovětské interpretaci dějin“ navozuje iluzi, že osnovy obsahují podrobný historický příběh, jehož výuka je povinná a tento příběh by se tedy měl „desovětizovat“. Nic takového však v rámcových výukových programech nenajdeme a fakt, že toto zřejmě netuší ani vysocí zástupci ministerstva školství, pouze potvrzuje všechny děsivé zákulisní i veřejné informace o bezbřehé nekompetentnosti tvůrců české vzdělávací politiky.

České „osnovy“, tedy Rámcový vzdělávací program nevymezují povinně „faktografické učivo“ (například konkrétní historický příběh, specifická fakta, letopočty, jména). Učivo je určeno pouze rámcově jako doporučený obsah, který může sloužit jako prostředek k rozvíjení klíčových kompetencí, jejichž konkrétní realizace je formulována v tak zvaných „očekávaných výstupech“, které jsou povinným a závazným výstupem vzdělávání.

Při bližším pohledu na konkrétní očekávané výstupy základního vzdělávání pro oblast 20. století se tvrzení o výuce jako o sovětské verzi moderních dějin zdá zcela přitažené za vlasy.

• na příkladech demonstruje zneužití techniky ve světových válkách a jeho důsledky,
• rozpozná klady a nedostatky demokratických systémů,
• charakterizuje jednotlivé totalitní systémy, příčiny jejich nastolení v širších ekonomických a politických souvislostech a důsledky jejich existence pro svět; rozpozná destruktivní sílu totalitarismu a vypjatého nacionalismu,
• na příkladech vyloží antisemitismus, rasismus a jejich nepřijatelnost z hlediska lidských práv,
• zhodnotí postavení Československa v evropských souvislostech a jeho vnitřní sociální, politické, hospodářské a kulturní prostředí,
• vysvětlí příčiny a důsledky vzniku bipolárního světa; uvede příklady střetávání obou bloků,
• vysvětlí a na příkladech doloží mocenské a politické důvody euroatlantické hospodářské a vojenské spolupráce,
• posoudí postavení rozvojových zemí,
• prokáže základní orientaci v problémech současného světa.

Ministerstvo školství následně „zjištění BIS“, o jehož původu se můžeme jen dohadovat, akceptovalo jako relevantní a rozhodlo se jej zohlednit při transformaci Rámcových vzdělávacích programů tak, aby více prostoru dostala „vyvážená výuka moderních dějin“. Znamená to, že doposud existovala nějaká „nevyvážená“ výuka moderních dějin? Prosovětská? Třicet let si toho nikdo nevšiml?

Současná revize Rámcových vzdělávacích programů, kterou provádí Národní ústav pro vzdělávání, je doprovázena silnou kritikou, poukazující na alarmující netransparentnost celého procesu, nekoncepčnost, chaotičnost, neexistenci zadání ministerstva, absolutní neprovázání se státními maturitami či přijímacími zkouškami na střední školy a tak dále. K učitelské veřejnosti dokonce prosákla informace, že pracovníci ministerstva chystají radikální omezení hodinové dotace výuky dějepisu na jednu hodinu týdně, což by znamenalo definitivní likvidaci jakékoliv případného potenciálu kultivovat u mladých lidí historického vědomí.

Proč má BIS tendence přicházet v období revize rámcových osnov s fantasmagorickým tvrzením o prosovětském výkladu dějin ve školách? Můžeme se domýšlet, že se snad jedná o součást paranoidní reakce určité části státního aparátu na ruskou hybridní válku? Nebo se jedná jenom o katastrofální amatérismus? Mají vliv ideologicko-politické tahanice a mocenské spory? Nebo jde o dobře míněnou bláhovost spočívající ve vytvoření neexistujícího problému ve snaze aktivizovat obyvatelstvo tváří v tvář efektivní ruské propagandě?

České školství je v současné podobě v hluboké krizi. Umělá konstrukce fantomů mu však spíše uškodí. Otevřeme revizi českého kurikula veřejnosti, diskutujme na odborné úrovni, promýšlejme celý proces s ohledem na dlouhodobost záměru. A vyjděme z toho, že hysterické projevy diletantů a emoční militaristická rétorika opravdu nejsou vhodným příspěvkem k tvorbě dlouhodobého vzdělávacího rámce.

V současném rámcovém vzdělávacím programu není nic „prosovětského“. Tajné služby v demokratické zemí nemají do výuky dějin co mluvit. A ministerstva školství v demokratické zemi by měla mít sebevědomí je při sebemenším náznaku takového pokusu odkázat do příslušných mezí.

Celá epizoda neuvěřitelného výroku BIS a ještě neuvěřitelnější reakce ministerstva školství nás, aniž by si to všichni pošetilí protagonisté uvědomovali, přibližuje Rusku mnohem než k evropským demokraciím. Ale je to asi pohodlnější než se bavit o tom, jak v českých školách prosadit moderní pedagogiku, aby inovativní učitelé nebyli perzekuování a pronásledováni za to, že se snaží dělat dobře svou práci.