Jak učit pro budoucnost, která možná nebude?

Jiří Karen

Hnutí studentů za záchranu klimatu dává českému školství příležitost od základu proměnit vztah mezi učiteli a žáky, což bylo ostatně už dávno zapotřebí.

Vitální studentské hnutí za klima zažehlo v české společnosti novou diskuzi o nedostatečnosti politických opatření na zmírnění akcelerující klimatické katastrofy. Skandování početných průvodů studentů „Na co škola, klima volá“ rozléhající se českými městy spolu s transparenty typu „Až budu velká, chci být naživu!“ ostře rezonují ve veřejné debatě. Formulace „zavraždili jste nám budoucnost“ jsou sice některými podrobovány kritice, avšak nesou fundamentální poselství, které otřásá současným světem.

Deník Referendum psal o klimatu ještě, než to bylo cool. Podpořte naši práci a pomozte nám učinit z něj společenskou prioritu.
×

Často alibistický argument všech koleček systému „děláme to pro své děti“ nabírá na hrůzné grotesknosti, uvědomíme-li si reálné dopady své každodenní práce, do které nás uvrhl pyramidový systém maximalizace digitálních čísílek na zužující se hrstce účtů těch nejbohatších. Svět se otřásá, světové mínění se pomalu mění k lepšímu a vznikají organizace, které se snaží rebelovat proti vyhynutí.

Protestující studenti se chovají zraleji než mnozí jejch učitelé. Foto Peter Tkáč, DR

V některých skanzenech se však svět zcela zastavil. Tendence určité části českého školství spočívající v ignoraci, praxi vojenského drilu a v autoritářském přístupu se projevily v nenávistné reakci na studentské klimatické hnutí. Někteří studenti aktivně zapojení v hnutí Fridays for Future jsou tak za své postoje školou perzekuováni a učiteli za jejich podporu zesměšňováni.

Na nedávné debatě Stálé konference asociací ve vzdělávání popsala své zkušenosti s třídní učitelkou jedna z mluvčích české odnože hnutí Anna Mezgerová následovně: „Když mě vidí vystupovat televizi, jsem podle ní trapná, stejně jako když si připnu odznáček Fridays for Future.“ Výjimkou nejsou ani kázeňské postihy.

Na studentské demonstraci v Brně mi jeden žák popisoval, že jim někteří učitelé hrozí „pětkou za účast na klimatické demonstraci“. Na sociálních sítích i v některých kabinetech lze zaslechnout negativistické výlevy části pedagogů. Tyto zahořklé ataky se opírají do stávkujících studentů s argumenty, že také používají mobily, pijí z petlahví, měli by raději uklidit potok, chtějí se jenom ulít ze školy, chtějí se jenom zviditelnit a podobně.

Přestože se z perspektivy učitelů z liberálnějších větších měst může zdát toto líčení přehnané, v regionech a menších městech, ve „fosilních“ školách je situace opravdu často strašidelná. Kolega učitel mi líčil následující situaci po příchodu do kabinetu:

- „Tak co říkáte na klimatické protesty?“

- „Počkat. A co je špatně s klimatem, nebo co?“

Opravdu máme být nadřazení jenom proto, že jsme starší?

V reakci na negativistické tendence určité části pedagogického sboru vznikla petice učitelů, která naopak studenty podporuje a kterou podepsalo přes dvě stě učitelů. Platforma Učitelé za klima, ve svém prohlášení deklaruje podporu studentů.

„Těžko můžeme naše žáky a studenty připravovat na budoucnost, když v důsledku devastace životního prostředí a změn klimatu již žádná udržitelná a dlouhodobá budoucnost nastat nemusí,“ a vyzývají ministerstvo k většímu důrazu na podporu výuky o klimatické změně. Namísto přehlíživé arogance nabízejí Učitelé za klima studentům přijetí a jejich aktivity si upřímně váží: „Stávkujete za vaši i naši budoucnost. Jsme si toho vědomi.“

Mezi další aktivity učitelské inciativy bude patřit vypracování veřejně přístupné série metodik pro výuku, které budou tematizovat širokou problematiku klimatické katastrofy v nejrůznějších předmětech pomocí aktivizačních moderních didaktických metod. Platforma zvažuje i zapojení pedagogů do stávky, přičemž možné se zatím zdá být vyhlášení protestních dnů, ve kterých budou učitelé ve všech předmětech otevírat palčivé téma současného klimatického kolapsu a diskutovat o něm s žáky.

Co je to vlastně klimatický kolaps? Jak se vyrovnat s nepříjemnou pravdou? Jak docílit toho, abychom měli společnou budoucnost, která bude mít smysl?

Prubířským kamenem, na kterém se bude brousit české vzdělávání čelíc existenční nutnosti globálního kolektivního humanistického činu, je podle mého názoru esenciální pojetí vztahu mezi učiteli a žáky. České školství je totiž stále hluboce autoritářským prostředím, ve kterém jsou žáci vnímáni jako podřízení mocenské libovůli učitelů.

Tato mentalita je niterně zakořeněna v mechanismech sociální hry na školu, kdy neuposlechnutí příkazu je vnímáno jako pobuřující drzost a klimatický aktivismus je důkazem přechytralého neadekvátního sebevědomí těch, „kteří přece ještě nic nedokázali.“ Ovšem, co přesně jsme dokázali my, starší, „zkušenější“ a „moudřejší“?

Přes všechny mnohovrstevnatosti globální společnosti, přes nutnost rozlišovat mezi uhelným baronem a ekologickým aktivistou, navzdory vědomí složité systémové determinace každého z nás, je nejvyšší čas přiznat si fakt, že možná všichni tak trochu můžeme za jejich zničenou budoucnost. Mohli jsme být aktivnější? Mohli jsme ekologické téma klimatického kolapsu zvednout dříve? Měli jsme blokovat ulice velkoměst vlastními těly už před lety?

Nejde zde o neplodné obviňování a vyvolávání traumatického pocitu viny, ale o přijetí odpovědnosti za stav současného světa. Studenti začínají odpovědnost přebírat, dokáží totéž jejich učitelé?

Hrát si ve školství nadále na armádní logiku, ve které je vzdělávání definováno vztahem mezi „autoritou zkušeného pana učitele“ a „mladým podřízeným nevzdělaným žákem“, spadá do žánru tragikomického skeče. V něm starší generace, jež úspěšně dovedlla naši civilizaci na práh naprosté zkázy, předstupuje za katedru a hodlá nadřazeně kázat mladým.

Klimatická katastrofa tak poněkud drasticky aktualizuje potřebu respektujícího vztahu mezi učitelem a žákem, založeném na akceptaci, empatii, autenticitě a rovnosti. Nehledě na stohy psychologických a neuro-vědeckých výzkumů, které dokazují, že jenom takový respektující vztah může spustit proces smysluplného učení, je evidentní, že hierarchické nastavení vzdělávací soustavy je dnes prostě už chucpe a mělo by být nenávratně zatraceno.

Nutnost radikalizovat respektující vztah vzájemné rovnosti mezi učiteli a žáky se může projevit například v rozšíření působnosti školních parlamentů, v možnosti žáků definovat si okruhy svého učení či ve společném rozhodování učitelů i žáků o fungování a filozofii jejich školy. Pokud dokážeme vnímat mladou generaci jako rovnocenné partnery ve společném úsilí o humanističtější budoucnost, potud máme šanci nějakou smysluplnější budoucnost mít.

Možná, že nás může zachránit vědomí toho, že jak učitelé, tak žáci, tak vlastně celé lidstvo se nacházíme na společně potápějící se kocábce, kde máme všichni strach z budoucnosti. Nejlepší zbraní proti strachu je solidarita. Není nevyšší čas zahodit relikty minulosti jako fosilní paliva a autoritářské hierarchie a pokusit se společně zasadit o to, aby nějaká budoucnost vůbec byla?

    Diskuse
    MP
    June 27, 2019 v 10.9
    Raději bych školu než politické školení žactva
    Vztah žáka a učitele nemůže být a není založen na autencitě. Díky Bohu. Učitel nesděluje žákovi ani Pravdu, ani své nejniternější přesvědčení.

    Řeč o rovnosti žáka a učitele jsou fráze. Učitel a žák jsou si rovni jako lidé a občané (to generál a vojín taky), nejsou si rovni právě ve vztahu učitel a žák. Kdyby tomu tak bylo, plýtval by učitel časem žáků a bral svůj chléb nadarmo. A pokud pan učitel Karen zaměňuje nutnou funkční nerovnost za její extrémní zneužití, to jest libovůli, trochu to děsí. Pokud neví, že V ČR se zcela rigorózně dodržuje Úmluva o právech dítěte a pětkou za demonstraci by učitel riskoval povolání, tím hůře (p.s. Pětkou za účast na demonstraci, nikoli za neomluvenou neúčast na písemce, která se píše v pátek. To už je pak volba demonstrujícího, pokud jde raději na demonstraci, ale pro přesvědčení musí člověk něco obětovat).
    Jako rodič -- což je docela podstatná strana vzdělávacího mnohoúhelníku, na kterou pan Karen kupodivu vždy zapomíná -- nestojím o tom, aby mým dětem učitel neodborně vysvětloval, co je to klimatický kolaps, ale aby je naučil z fyziky, zeměpisu a chemie tolik, aby si o této aktuální hrozbě mohly udělat vlastní pojem.
    JK
    June 27, 2019 v 11.43
    Martinu Profantovi
    1) Autenticita, spíše se používá odborně pojem "kongruence" je podle psychologie zaměřené na člověka (Carl Rogers), jedním ze tří základních podmínek učení. Těch vědeckých výzkumů na toto téma bylo realizováno opravdu spoustu s velkým počtem učitelů i žáků.

    Např. Rogers: Freedom to Learn, 1969

    Něco je zde

    http://www.sageofasheville.com/pub_downloads/CARL_ROGERS_AND_HUMANISTIC_EDUCATION.pdf

    2) Rovnost je základním předpokladem procesu učení, hlavně ve významu vzájemného respektujícícho se jednání. "Extrémní zneužití" je běžná praxe logicky vyplývající z hierarchické struktury současných škol, kdy se škola vnímá jako struktura ředitel - generál, učitelé - kapitáni, žáci - vojíni k rozkazování.

    Pane Profante, jistě byste se divil, jak konkrétně vypadá praxe v řadě škol. Tam o žádné Úmluvě o právech dítěte nikdy neslyšeli a rozhodně tam "žádný učitel nic neriskuje", protože v zásadě neexistují mechanismy, které by mocenskou pozici zneužívající učitele umožňovaly nějak potrestat. Nevím přesně, na kolika základních a středních školách jste učil a s kolika učiteli se denně bavíte, ale já mám rozhodně zkušenost odlišnou. Ostatně o tom výborně pro A2larm píše Petr Chvojka.

    3) Vy o to možná nestojíte, ale současný RVP a školský zákon o to stojí (např. v rámci průřezových témat). Taktéž MŠMT se vyjádřilo ústy náměstkyně ministra, že učení o klimatické změně podporují.

    Co se týká metodik, samozřejmě se je budeme snažit zpracovávat podle moderních pedagogických standardů badatelské a aktivizující výuky, při které žáci pracují s různými zdroji a materiály a SAMI dospívají k závěrům.

    Situace, kdy učitel stojí u prezentace a "neodborně" vysvětluje frontálním výkladem a diktuje žákům do sešitu, co je to "klimatická krize", je rozhodně nežádoucí, na tom shodneme.
    JK
    June 27, 2019 v 12.0
    Metodiky
    Ostatně, pokud by měl kdokoliv zájem zapojit se do tvorby metodik (např. učitel, student pedagogické fakulty atd.) do různých předmětů, můžete mě kontaktovat na karen.jiri@seznam.cz.

    Metodiky by měly být samozřejmě spíše rezervoárem inspirací (metodických, didaktických) a nejrůznějších zdrojů (grafy, tabulky, fotografie, texty atd.), přičemž jednotliví učitelé si můžou svou hodinu poskládat podle svého gusta.
    JP
    June 27, 2019 v 12.3
    Učitel a žák
    Vryla se mi do paměti jedna scéna, už z hodně dávno uplynulých časů mých studií.

    Náš marxistický docent filozofie na mnichovské univerzitě byl velice vstřícný člověk, tykal nám a my jemu, v jeho seminářích bylo možno diskutovat opravdu o čemkoli.

    Jednou zase běžela nějaká taková diskuse, už si nevzpomenu o čem. Zřejmě on se tam o něco přel s někým z účastníků semináře. A on náhle vyhlásil: "Učitel nemá principiálně o nic víc kompetence nežli student. Učitel sice má mít víc vědomostí, víc odborných znalostí; ale když se pak jedná o základní záležitosti života, pak učitel nemá o nic větší kompetenci nežli kdokoli druhý!"

    Musím přiznat, že jsem si tehdy poněkud neuctivě pomyslel, že pokud mu celé jeho - obecné i speciálně filozofické - vzdělání nakonec nijak nepomůže k tomu, aby pak v diskusích o životě a o světě měl o něco více kompetence nežli ti druzí, pak asi z těch let svých studií něco promarnil.

    A až v průběhu mnohých a mnohých dalších let jsem si postupně začal uvědomovat hlubokou moudrost jeho doznání. Za tím vším totiž nakonec stojí to proslulé Goethovo: "Šedivá všechna teorie, věčně zelený strom žití..."

    Ano, učitel (respektive obecně vzdělanec-specialista) má ovšem více znalostí, více vědomostí nežli žák, respektive obecně někdo kdo nemá tolik specifických vědomostí k dispozici.

    Ale - co se samotného života a jeho fundamentálních otázek týče, pak tady veškeré (abstraktní) znalosti hrají skutečně jenom naprosto marginální roli. Co se základů života týče, tak tady mají kompetenci nakonec všichni stejnou.

    Jistě, pokud se podíváme jenom na ten samotný vztah učitel (dospělý) - žák (nedospělý), pak ten učitel má dozajista určitý kompetenční náskok ve své dospělosti, ve své životní zkušenosti. Ale i tady platí: nikde není předem dáno, že v konkrétním případě neprojeví víc životní kompetence právě ten žák.
    JN
    June 27, 2019 v 12.29
    Co se, pane Karene, stane?
    "Metodika podle moderních pedagogických standardů badatelské a aktivizující výuky, při které žáci pracují s různými zdroji a materiály a SAMI dospívají k závěrům"

    Co se, pane Karene, stane, když žák bude pracovat s různými zdroji a SÁM dospěje k závěrům, že klimatická změna nesouvisí s činností člověka?

    To bude pr...r!
    JK
    June 27, 2019 v 20.14
    Jiřímu Nushartovi
    Proč průser? Ten učitel tam je např. i na to, aby to toho žáka naučil podložit argumenty a obhájit. Třeba i proti autoritě učitele. Nicméně jestli ho ten učitel naučí pracovat s těmi zdroji správně, žák k nesprávnému závěru dojít nemůže, a to ani sám.
    MP
    June 27, 2019 v 21.45
    Pane Karene,
    při vší úctě k Vaši četbě, autenticita je obsazený pojem a jediný učitel, který by na ní vůbec směl aspirovat, je guru. Při běžné výuce musí být učitel neautentický, musí vynechávat a zjednodušovat, musí respektovat hranice dané zákonem a slušností.
    JInak ze své zkušenosti z školní inspekce a z ministerstva vím, že učitel ignorující Úmluvu o právech dítěte riskuje docela hodně. Samozřejmě, pod podmínkou, že se oběti brání resp. jsou bráněny. Například bych od SKAV očekával, že pokud se z důvěryhodného zdroje dověděla o výhrůžkách kvůli účasti na demonstraci, obrátí se na inspekci. Pokud tak z lenosti či neznalosti neučinial, pak jsou metodiky s prominutím na prd a právě tak žvanění o fosilních školách.

    Ono je jedno, jestli to ten učitel bude vysvětlovat frontálně nebo a tergo. Buď zůstaneme u docela jednoduché výpovědi:

    Z dobrých vědeckých důvodů předpokládáme, že současná klimatická změna je vyvolaná či katalyzovaná lidskou činností a že bude této planetě lépe, pokud omezíme současnou spotřebu fosilních zdrojů.
    A tuto výpověď doplníme maléry současnými a očekávatelnými.

    Nebo pokusíme ty důvody vyložit a obhájit. A to opravdu není jen problém dobré metodiky a osobně nevěřím, že to na urovni základní či střední školy je možné. Jen banální otázka pro učitele dějepisu: Z rudolfínské doby přežily na Hradčanech tři fíkovníky. Dnes tam mladý stromek stále ještě zimu nepřežije. V čem se tehdejší výkyv lišil od dnešního (chcete-li to světovější, můžeme místo hradních fíků použít grónské osady)? Přesvědčivou odpověď sice není tak těžké dohledat, ale zjednodušit ji pro středoškolskou diskusi -- pozvěte mě, rád se na to podívám.
    MP
    June 27, 2019 v 21.56
    Josefu Poláčkovi
    Vztah učitel--žák je asymetrický funkčně. Učitel nemusí mít víc vědomostí a znalostí, ale pokud učí, pak to dělá proto, aby něco naučil a žák ho poslouchá, aby se něco naučil.

    Když sedím na doktoranském semináři a poslouchám mladšího a mnohem méně zkušeného kolegu, poslouchám ho, abych se poučil. Respektuji ho jako přednášejícího-učitele. Přesto, že se v určitém okamžiku role obracejí a upozorňuji ho na formální možnosti, které nevyužil, na autory, které by si měl přečíst atd. Pokud bych se z jeho vystoupení něco nenaučil, byl by to beznadějný případ a plýtval by časem, protože by nejspíše neměl šanci obhájit práci.
    JK
    June 27, 2019 v 22.16
    Martinu Profantovi
    Popravdě by mě zajímalo, odkud berete spojení autenticity a guruovství, nikdy jsem se s tím nesetkal. V článku to bylo možná nadbytečně zmíněno ve významu "kongruence", protože se teď trochu zabývám rogersovskou psychologií. Je zajímavé, že zrovna tento termín Vás tak podráždil.

    Já bych byl nesmírně rád, kdybych věděl, že např. ČSI "jde" po porušování Úmluvy a hájí zájmy žáka. Bohužel, na základě zkušenosti se školami, kde se toto dělo denně a kde byla inspekce skoro pořád, usuzuji jinak. Kolikže škol bylo potrestáno za nerespektování žáků? ČSI má všechno zveřejněno, dohledáme to?
    JK
    June 27, 2019 v 22.27
    Asymetrie vztahu?
    Nu, zdá se mi, že představa "vědomého" učitele, jehož smyslem je "něco naučit nevědomého žáka" by měla být pozměněna na "učitele vybaveného didaktickými a pedagogickými nástroji, který na základě své odbornosti vytváří takové podmínky, které umožní žákům maximálně rozvinout své dovednosti a kompetence". Ono je to rozdíl, ale asi podstatný.
    + Další komentáře