Občas se objeví kritika přehnaně „ideologického“ zdůvodnění studentských stávek pro klima. Situace prý není tak naléhavá, a už vůbec nelze říct, že podle zprávy IPCC nám zbývá posledních 12 let. V první řadě je potřeba zdůraznit, že zprávy IPCC, a to jak ty minulé, tak ta současná, mají tendenci být spíše opatrnější. Mnohé z důsledků změny klimatu probíhají výrazně rychleji a s větší intenzitou, než předpokládaly dřívější scénáře.

Kritická situace se suchem u nás nechť je nám výstrahou. Rostoucí počet důkazů také naznačuje, že původní limit oteplení o 2 °C vůbec neznamená „bezpečnou“ míru změny klimatu a existuje reálné riziko, že i krátkodobé překročení této hranice může přivodit řetězec změn, kdy se konečné oteplení zastaví na hranici o několik stupňů vyšší. To je s fungováním současné civilizace jednoduše neslučitelné.

Zpráva IPCC v zásadě pouze konstatuje poměrně lehce ověřitelný fakt, že abychom zabránili oteplení o více než 1,5 °C nejen na několik desetiletí, je potřebné do roku 2030 omezit globální emise skleníkových plynů přibližně na polovinu ve srovnání s rokem 2010. Jelikož od té doby celkové emise ještě narostly, tento pokles se blíží k 60 procentům.

Po roce 2030 samozřejmě nenastane konec světa, nicméně nebude existovat již žádná šance zabránit dlouhodobému oteplení o více než 1,5 °C, s rostoucím rizikem nelineárních změn s potenciální možností destabilizace globální civilizace. Počátky destabilizace a vymírání některých ekosystémů v důsledku teplejší atmosféry a oceánů již můžeme pozorovat. Můžou být ve světle těchto objektivních faktů studentské klimatické stávky ideologické a přehnané?

Jelikož je současná ekonomika z více než 85 procent závislá na energii z fosilních zdrojů, je jasné, že tak výrazné omezení jejich spotřeby v tak krátkém čase je předmětem mnoha kontroverzí. Můžeme diskutovat o různých způsobech, jak co nejlépe a co nejrychleji omezit spotřebu fosilních paliv, nicméně diskuse o naléhavosti problému, a tudíž i naléhavosti studentských stávek, je pouze odváděním pozornosti.