Manďákovy lázně

Ondřej Vaculík

Ondřej Vaculík reaguje na Petra Kamberského, pro něhož jsou české důchody „příliš solidární“ a nemotivují k práci. Petr Kamberský asi neví, v jakém stavu opotřebení je tělo pětašedesátiletého člověka, jenž celý život manuálně pracuje.

Na Dušičky jsem navštívil náš hrob v Brumově. A také se při tom podíval do tamní obřadní síně, v níž pravidelně uvádějí jména lidí, kteří zemřeli během roku. Lidé si tam mohou sednout a „vzpomínat na všechny věrné zemřelé“. Brumov má (správně Brumov — Bylnice) spolu s přičleněnými obcemi, Svatým Štěpánem a Sidonií, necelých šest tisíc obyvatel. Na nástěnce v obřadní síni jsem spočítal asi padesát lidí, kteří v tom roce opustili tento svět.

Podle jejich dat narození jsem s překvapením zjistil, že pouze jedna paní se dožila devadesáti let. Většina mužů zemřela ve věku do sedmdesáti let. Kritickým rokem pro mnohé z nich byl věk šedesát sedm let.

V nějakém odborném lékařském pojednání jsem četl, že úmrtí ve věku nižším než je sedmdesát pět let, jsou považována za předčasná. V Brumově by se to týkalo možná tří čtvrtin zemřelých.

Podle nějakých statistik čím větší města (kromě Ostravy), tím vyššího věku se v nich lidé dožívají, vede tedy Praha. A přitom třeba právě Brumov je posazen v krásné přírodě Bílých Karpat, obklopen kopci, lesy i pastvinami. Vzduch je tu docela čistý, zvláště když kouř už nestoupá ani z teplárenského komínu.

Domnívám se, že kratší mužský život je tu dán něčím jiným, než je životní prostředí. Je to možná tradice určitého životního stylu, odkaz z dob, kdy Valaši si v tomto kraji velice těžce vydobývali živobytí. Pro mnohé z nich se ten způsob plahočení v lese a v chudém zemědělství dal vydržet jen díky slivovici. Ta přitom, jak známo, kudy teče, tudy léčí… ale věk asi neprodlužuje.

I v dobách pozdějších, kdy tu vznikl MEZ Brumov, se většina lidí živila manuální prací. Do továrny se chodilo a jezdilo na kole na směny, a potom věčná práce kolem chalupy a domácí zvěře. U bohatších bývala zabijačka, ty klobásy a jitrnice jsou tu sice velice dobré, ale… nicméně i proti zvýšenému cholesterolu se tu osvědčila slivovice.

Když býval v Brumově hrobníkem jistý Manďák, proslavily se místo hřbitova Manďákovy lázně. Lidé si je docela oblíbili a alespoň jednou do nich každý zavítá. Za nynější nové doby, v jejích počátečních letech, MEZ pozvolna zanikl a v krajině se rozhostila docela vysoká nezaměstnanost. Študovaní povětšině zmizeli ve větších městech, a ti, co tu zůstali, opět se živili těžce, hlavně manuální prací, pro práci intelektuální tu mnoho příležitostí nebylo.

Vzpomínám si, že někteří naši kamarádi a známí byli z nových poměrů docela smutní. Snažili jsme se je nějak povzbudit a pozdvihnout mysl vyprávějíce jim o Havlovi na Hradě, ale… myslím, že slivovice byla opět účinnější. Dnes se tu žije, alespoň na pohled, na srovnatelné životní úrovni, ale jak těžce je vydobytá, nevím.

Důchod? Ne solidární, ale zasloužený, až těžce vydobytý

Proč o tom píšu. Novinář Petr Kamberský v Lidových novinách čas od času pojednává o našich důchodech a nesouhlasí s návrhem na jejich reformu od ministryně Maláčové. Zdá se mu, že naše důchody jsou přespříliš solidární a málo zohledňují tzv. zásluhovost. Lékařovi vychází důchod zhruba čtyři krát nižší, než byl jeho příjem, zatímco u málo kvalifikovaných lidí, zpravidla manuálně pracujících, bývá důchod roven jejich příjmům. Stručně a zjednodušeně, zatímco lékař důchodce má silnou motivaci dále pracovat, manuální, málo kvalifikovaný pracovník, jakmile dosáhne důchodového věku, zpravidla s tím sekne a nikdo s ním nehne, aby dále hákoval.

Proti motivovanému lékařovi mu takový důchodový systém dává možnost lenošit — domnívá se Petr Kamberský. Sice přímo neříká, že nižší důchod by manuála přiměl k práci, ale chtěl by, aby nějakou motivaci pracovat dále přec jen měl. Třebas vytýčit nějaký morální stimul, například že kapitalismus je třeba budovat do posledního dechu — hloupě dodávám já, nikoli Kamberský.

U manuálních profesí vůbec neplatí, že by pracovník po padesátce byl ve firmě nějakým váženým seniorem, jenž by spíše radil mladším a ukazoval, jak to mají dělat. Spíš naopak. Foto Creative Commons

Petr Kamberský to jistě myslí dobře, nic špatného by nepsal, pouze neví, v jakém stavu opotřebení je tělo pětašedesátiletého člověka, jenž celý život manuálně pracuje. Řada lidí se pouze za pomoci denní dávky ibalginů spíše jen dobelhá do důchodového věku, a jsou rádi, že drží na nohou. U manuálních profesí vůbec neplatí, že by pracovník po padesátce byl ve firmě nějakým váženým seniorem, jenž by spíše radil mladším a ukazoval, jak to mají dělat. Povětšině naopak — šedesátiletý zedník stojí v jedné řadě se čtyřicetiletým a stejně se jim měří i jejich výkon. Když se na stavbě betonuje třeba skelet, tak tam není žádná lepší práce pro starší.

Petr Kamberský by mě možná napomenul, ať falešně nepůsobím na city, vždyť tyto těžké práce stejně dělají Ukrajinci. — No a? — To ale neplatí jen pro ty nejtěžší práce, například kdo celý život řídí autobus, mívá velmi pošramocená záda. Zatímco Petr Kamberský se může těšit, jak mu jejich IT založí do počítače nějaký nový, ještě lepší program, nebo až povýší na šéfredaktora (a to už nebude dlouho trvat), šedesátiletý řidič autobusu má stále větší hrůzu ze silničního provozu a motoristických šílenců v něm.

Manuálně pracující ženy jsou na tom ještě hůře, ale často si z existenčních důvodů vskutku nemůžou dovolit zůstat doma. Petra Kamberského v redakci Lidových novin dozajista nikdo neponižuje, naopak, může tam být dobrá parta, jak některé jeho kolegy a kolegyně čtu i znám. To v prostředí manuální práce bývá jen výjimečně. Tam člověk fakt je vod toho, aby hákoval. A často je to i pod lidskou důstojnost. Kdo by se netěšil do důchodu!

Tím, jak nemáme žádnou dělnickou třídu, která někdy mohla mít na něco vliv — například i za Masaryka! —, může se nám zdát, že nemáme ani dělníky, takže jejich pozici ve společnosti si nemusíme připouštět. Pokud to prostředí ovšem poznáme, nebo si je i sami vyzkoušíme, přijdeme na to, že ten jejich důchod není ani tak solidární, jako zasloužený, ba zpravidla i těžce vydobytý. Podobně jako živobytí na Valašsku.

    Diskuse
    JP
    November 13, 2019 v 12.06
    Řešení by přece bylo tak jednoduché: těm "manuálům" zvýšit platy na úroveň těch platů doktorských. Pro jejich - Ondřejem Vaculíkem správně vyjmenované - zásluhy.
    JN
    November 14, 2019 v 11.34
    Mládí a síla! To je to, co hýbe dnešním světem. Jaképak důchody.
    Důchody jsou populistické téma, vhodné tak leda pro okamurovce.

    Ani ten proletariát už neni co bejval. Dneska už je to menšina. A progresivní levici přece osud menšin leží dost na srdci, nebo snad ne? (Třeba nějaké ty eutanázie a tak...) Ale pozor! Hlavně nesklouznout do populismu a těm nevzdělanejm manuálům se nepodbízet!

    MP
    November 15, 2019 v 10.05
    Jiřímu Nushartovi
    Eutanazie je dobrá smrt. A udřít se nedobrovolně k smrti zřejmě dobrá smrt nebude.
    JN
    November 15, 2019 v 22.39
    Lidé často umírají nedobrovolně.
    Ti, kteří svůj život dobře naplní, připustí si, že mnohé v něm udělali špatně, v mnohém se mýlili, ale mohou se zároveň radovat, že nejsou s nikým rozhádaní, že jim všichni okolo odpustili a i oni sami jsou se všemi smíření, ti mohou umírat dobrovolně.

    Eutanazii z tohoto hlediska za dobrou smrt nepovažuji. Je to okolnostmi vynucená "dobrovolná" smrt - tedy jen v tom lepším případě a ne například u malých dětí.
    VP
    November 16, 2019 v 3.56
    Pořád se bojíme, že budeme mít nevzdělaný národ, a proto se musí přidávat na platě učitelům. Třeba se teď začneme bát jezdit autobusy a začne se přidávat řidičům. Proč se přidává politikům, když oni přece pracují dobře a nemusíme se bát o výsledky jejich práce?
    JN
    November 16, 2019 v 9.25
    Do Manďákových lázní
    Přesvědčil jste mě, pane Krupičko. Než řešit důchody a zdravotní péči - zavedeme pro udřené manuály dobrou smrt, ať se taky kurňa jednou podívají na ten "Západ"!

    Musíme se především vyvarovat populismu a volit spíše ta progresivní konečná řešení.

    IH
    November 16, 2019 v 17.03
    Materialismus
    Když už si mnozí myslí, že by lidé měli mít právo rozhodnout se pro eutanazii, což třeba taky pro dobu svého odchodu do důchodu (např. už od 55 let, nebo po 35 letech práce), s tím, že po 30 letech by dostávali již jen dávku sociálního minima. To nikoho nenapadne.

    Pohoršujeme se, když někde v rozvojových zemích patnáctiletí pomáhají rodině s výdělkem, zatímco když totéž dělají u nás pětasedmdesátiletí, tak je to v pořádku. O utahaných taktak rekvalifikovaných pětašedesátnících soutěžících s o čtyřicet let mladšími ani nemluvě. Ať žije ekonomika!
    JK
    November 16, 2019 v 19.28
    Ivo Horákovi
    Jenže ekonomika to je a nic jiného, co stojí za tím, kde teď jsme a proč nejsme tam, kde bychom chtěli být.

    Toto je z diskusního příspěvku v Britských listech:
    "Tady žádný Západ není a nikdy nebude, protože způsob integrace východoevropských zemi do supply chain korporací, nerealizace přidané hodnoty na území východních států, každoroční kapitálový odliv na dividendách ve výši 300 mld. a ve skrytých mezipodnikových transferech 700 mld. [čísla v Kč se týkají jen ČR - pozn. moje] neumožní nikdy podstatný růst mezd ani sociální ochrany obyvatelstva. Tak to je a o našem začlenění a roli subdodavatele se rozhodlo na Západě.[...] A tím pádem Západ nejenže nejsme, ale už nikdy nebudeme. Obyvatelstvu už to došlo. A intelektuálové nechtějí vidět ekonomickou realitu, základní kapitálové parametry zemí, a sní, že když se to obyvatelstvu vysvětlí, tak si lidé dají říct. Umí intelektuálové nějak zajistit vznik vlastního kapitálu a výrob s vysokou přidanou hodnotou? No neumí, neumí to tu nikdo. Tak proč pláčeme? Prostě jsme Východ a vždy budeme a jeden z důvodů je i ten, že i západním zemím vyhovují tyto vazalské východoevropské státy.[...] Už je třeba konečně vidět realitu a ne přeludy a nenamlouvat si něco, co není a nebude."

    (Příspěvek je pod tímto článkem:
    https://www.blisty.cz/art/97740-o-tom-jak-jsme-cestou-na-zapad-dosli-na-vychod.html; diakritiku a interpunkci jsem si dovolil doplnit a překlepy opravit. Příspěvek napsal typický technokrat, podnikatel s mezinárodními zkušenostmi, Husákovo dítě, takže taky už žádné neopeřené kuře, s jeho postoji sice často nesouhlasím a na můj vkus bývá dost ješitný, ale ve věcné rovině mívá většinou pravdu.)
    HZ
    November 16, 2019 v 20.04
    Ten přispěvatel BL si asi myslí,
    že nám Západ měl chybějící kapitál věnovat.
    JK
    November 16, 2019 v 21.15
    Heleně Zemanové
    Po roce 1989 byly i jiné koncepce hospodářské reformy než kupónová privatizace nebo rozdání podniků západním majitelům. Viz třeba profesor Milan Zelený. Nebo se podívejte třeba do Slovinska.
    HZ
    November 16, 2019 v 23.49
    Jistěže byly různé koncepce, pane Kalousi.
    Obrovský vnitřní dluh tu ale visel nad všemi stejně.
    Slovinsko - není mi moc jasné, proč ho uvádíte.
    Poučte mne, co ho přes lepší výchozí pozici přivedlo na okraj bankrotu. Má pravdu teorie, že to byl neprivatizovaný bankovní sektor? Anebo za to mohou zkorumpovaní politici? Na rozdíl od Česka se aspoň někteří dostali před soud.
    JN
    November 17, 2019 v 3.21
    "V průměrném českém domově důchodců to je dost špatné a každý prostě nemá to štěstí na dobrou rodinu..."
    Trefil jste hřebíček na hlavičku, pane Krupičko. Skutečným důvodem eutanazie jsou většinou problematické mezilidské vztahy, popřípadě osamělost, nikoli nesnesitelná fyzická bolest.

    Prosazování eutanazie při uvědomění si těchto skutečných důvodů by tedy bylo vlastně pokrytectvím.

    November 17, 2019 v 6.07
    Myslím, že někdy to nejcennější, co můžeme druhému člověku nabídnout, nejsou peníze nebo jiné hmotné věci, ale skutečnost, že mu budeme nablízku. Že si ním budeme povídat. Že mu zkrátka věnujeme kus svého času. Protože náš čas na tomto světě, tedy náš život - to jsme vlastně my sami.
    November 17, 2019 v 6.33
    Když sem přenesu téma z vedlejší diskuse, která se točí kolem lidské přirozenosti a potřeby ji překonávat, abychom se stali dospělými a svobodnými, pak tou lidskou přirozeností, kterou musíme překonávat, je zrovna třeba ta touha zbavit se nepohodlného člověka.
    HZ
    November 17, 2019 v 8.30
    "Skutečným důvodem eutanazie
    jsou většinou problematické mezilidské vztahy, popřípadě osamělost, nikoli nesnesitelná fyzická bolest."
    Říká pan Nushart.
    Jelikož nic jako eutanazie u nás není povoleno, bylo by poctivější, kdyby takové tvrzení bylo uváděno slovy "lze předpokládat, že by to bylo takto".
    Nebo vycházíte ze statistik zemí, pane Nusharte, kde je povolena asistovaná sebevražda? V tom případě prosím o odkaz. Já totiž v diskusích často pléduju za uzákonění beztrestnosti pomoci při dobrovolném odchodu ze života. Ve výjimečných případech, samozřejmě. A jsem vděčná za relevantní informace.
    JN
    November 17, 2019 v 9.15
    Říkáte "poctivější", paní Zemanová?
    Sama jistě dobře víte, že požadovat internetový odkaz na tento druh statistických údajů je nesmyslné, protože takové statistiky se z principu vést prostě nemohou. Existuje snad podle Vás statistika o skutečných příčinách depresí, které později skončily sebevraždou?
    Možná se tedy kvalita lidského vztahu už proměnila v internetový odkaz na statistiku.
    HZ
    November 17, 2019 v 9.55
    S těmi statistikami je to tak, pane Nusharte,
    že tam, kde zákon ponechává možnost volby těžce nemocným, kteří trpí bolestmi nebo výrazným selháním smyslových, mentálních či pohybových schopností a pro něž by byla smrt vysvobozením, uvádějí, jak jsem se teď dívala, že nejčastějším důvodem žádosti o "dobrou smrt", a to ve velké většině, je nádorové onemocnění. Následují další nevyléčitelné nemoci, které způsobují utrpení těm, které postihly.
    V Nizozemsku 80% žadatelů umírá doma, tedy v kruhu rodiny.
    Jestli chcete tvrdit, že ti rodinní příslušníci jsou necitelní supové, které obtěžuje péče o nemocného, poslužte si. Ale co jsem tam zažila, péče o nemocné a staré lidi tam funguje lépe než u nás.
    JN
    November 17, 2019 v 11.35
    "Poslužte si"?
    Ale kdepak, paní Zemanová, věci jsou často složitější než se zdají a nedá se prostě paušalizovat, že "rodinní příslušníci jsou necitelní supové". V některých případech to tak být může, v jiných zase ne. Sebevražedné jednání může být někdy třeba naopak projevem skryté agresivity.

    Žít život do přirozeného konce má možná i ten smysl, aby tím byl dán čas k uzdravení mezilidských vztahů.

    Každý odborník na paliativní péči Vám řekne, že fyzická bolest není něčím, co by při současné úrovni medicíny bylo neřešitelným problémem.
    HZ
    November 17, 2019 v 11.59
    Pane Nusharte,
    ze srdce vám přeju, abyste se nedožil toho, že by se vám smrt /i při veškerých vymoženostech moderní paliativní péče/ jevila jako možnost jak ukončit trápení.
    Věřím tomu, že vy byste nepodlehl jejímu vábení, ale třeba byste pochopil ty slabší povahy, které si o ni řeknou.
    JN
    November 17, 2019 v 15.03
    Paní Zemanová,
    myslím nebo doufám, že ten individuální pocit beznadějného života chápu a zároveň bych ho odlišoval od snahy po uzákonění eutanazie.

    Mluvit o "dobré smrti" v kontextu diskuse o "příliš solidárních důchodech pro manuálně pracující lidi" bych ale z hlediska progresivní levice či z hlediska obhájců eutanazie považoval za nešikovné.
    MP
    November 17, 2019 v 17.45
    Jiřímu Nushartovi
    S diskusí o eutanazii jste začal Vy. A když jsem Vás upozornil na neslučitelnost diskuse o starobních důchodech s diskusí o eutanazii, přešel jste to jako krajinu. Teď to sám vracíte do hry, protože Vám došly argumenty.

    JN
    November 17, 2019 v 19.11
    Panu Profantovi
    Ano, začal.

    Já s legalizací eutanazie nesouhlasím a pokud snad proti tomu mohu něco udělat, rád to udělám. Téma článku i jeho název k tomu vybízí a za úplně nešikovné to nepovažuji, neboť se nepočítám ani k progresivní levici, ani k obhájcům eutanazie.
    IH
    November 17, 2019 v 23.21
    Když už se tady diskutuje s daleko větší vervou o eutanazii než o důchodech, tak bych taky, byť v rozporu s intencí článku, ještě něco přidal.

    Asi skoro všichni jsme se setkali s rozdílným chováním starých a nemocných lidí. Jsou tací, kteří svým starostlivým blízkým stále opakují svoje "už abych tady nebyl", a jiní, kteří, ač na tom nejsou o nic lépe, něco takového nevypustí z úst.

    Podobně lze konstatovat zásadní rozdíl v postoji k sebevraždám. Zatímco většina lidí o něčem podobném neuvažuje nikdy, jiní se pokoušejí se sebou skoncovat bez zřejmého důvodu a opakovaně.

    Je tedy asi zřejmé, že také vztah k eutanazii nebude souviset jen s objektivním zdravotním stavem toho kterého člověka či se vztahem, který k němu mají blízcí, ale že bude jistě zahrnovat individuální pohled a specifické dispozice.

    Lze předpokládat, že na řekněme tisíc sebevražd (plus několik tisíc vážných i demonstrativních pokusů o ně) celkem logicky, po změně legislativy, připadne nějaký odpovídající (značný) počet žádostí o eutanazii a velké množství dlouhodobějších úvah o ní.

    Přiklání-li se většina společnosti, poněkud lehkomyslně, k průlomovému rozhodnutí v této oblasti, bylo by na místě přehodnotit také vztah k sebevraždám. Nejde jen o to, že jsou stále spíše tajeny a zpochybňovány, ale především je jim, ve zjevném rozporu s přáním sebevrahů, ze všech sil do poslední chvíle bráněno. Bylo by přece logické neposílat k člověku, který zjevně pojal sebevražedný záměr, krizového interventa (policistu, hasiče), neměl by být strháván, obrazně i doslova, v poslední vteřině zpět na pevnou zemi. Neměl by být oživován, nejspíš ani operován a vůbec zachraňován. Vždyť ze sebe vydal tolik sil a podruhé již možná nedokáže svou vůli naplnit. Logičtější by bylo jej, s jeho jasným svolením, zastřelit, chce se skoro říci.

    Že jde o vážné téma a nemělo by být „přitahováno za vlasy"? Asi ano, avšak opravdu zde vidím nemálo přehlížených problémů, aby bylo možné tvrdit bez váhání, že do života nikoho nutit nelze a potřebuje-li asistenci ve svém opačném rozhodnutí, společnost mu jí poskytne.

    Mimochodem, nebylo by časem přirozené, aby se na eutanazii pohlíželo zhruba jako na pohřebnictví a také do tohoto, skutečného, loučení byl vpuštěn trh (umírněná reklama, volba prostředí, hudby)? Dost velká změna kultury, že.
    MP
    November 18, 2019 v 9.25
    Ivo Horákovi
    Trh byl do této oblasti vpuštěn už dávno. Někdy v osmdesátých letech si můj otec koupil knihu o čistých formách, jak odejít ze světa, tenkrát sice úspěšnou, ale dosti solitérní. Asi před asi třemi lety jsem na ediční radě jednoho nakladatelství zažil diskusi, zda nevydat něco podobné (jako komerčně spolehlivý titul) a docela mě překvapila rozsáhlá nabídka titulů k překladu. Nabídka uspávacích pilulek (pro věcný spánek), zajišťujících klidný odchod ve spánku na internetu je prý, podle diplomové práce, kterou jsem listoval onehdá při obhajobě, také docela masivní.
    Mimochodem, všimněte si onoho komercionalizovaného jazyka analogického "ženám, které mají své dny" -- uspat, odejít atd., ani slovo o smrti. A onoho požadavku "čisté smrti" -- aby po mně nemusel pokud možno nikdo uklízet krev a mozek.

    Pochopitelně, možnost eutanazie vyvolává řadu otázek z hlediska vymezení. Protože pokud ji nevymezuji náboženským zákazem, jedná se o škálu nesrovnatelných situací: na jedné straně právo být odpojen od přístrojů, které udržují moje tělo v relativně stabilizovaném vegetativním stavu, na druhé o rozhodnutí člověka, který ví, že ho ze zdravotního hlediska čeká v příštích dvou, tří letech jen postupná ztráta zbytku intelektuálních a fyzických možností slušného života.

    Máte pravdu, neexistuje vlastně žádný dobrý morální důvod, proč někomu bránit v sebevraždě. Dokonce ani náboženský -- hřích je zničit život, který jsem si nedal, rozhodující je vůle, nikoli, zda se mi to povedlo. Potíž je ovšem v kultuře sebevraždy, kterou jsme si vytvořili. Cynicky řečeno, ono dá dost práci, aby se mi sebevražda nepovedla, pokud ji -- vědomě či podvědomě -- neprovozuji jako akt s otevřeným koncem. Pokus o sebevraždu se v moderní době velmi často rovná zoufalému volání o pomoc.

    Nemáme prostě přesvědčivý a obecné uznávaný morální princip, který by umožnil stanovit, zda eutanazii zákonem zakazovat či povolovat a v jakém rozsahu; právě tak nemáme morální princip, který by umožnil zaujmout silné zákonné stanovisko k sebevraždě. Jedná se o normativní intuici stávající společnosti a míru její solidarity, o veřejnou rozpravu, ve které se určuje dočasná společenská praxe.
    HZ
    November 18, 2019 v 10.00
    Četla jsem diplomku,
    která se věnovala otázce sebevraždy očima seniorů v domovech důchodců. Závěr byl v podstatě takový, že senioři vidí osamělost jako nejpodstatnější důvod vedoucí staré lidi k myšlenkám na sebevraždu. Paradoxem je, že ačkoli se senioři po přesazení do domova cítí velice osamělí, trpí zdejším neosobním drilem, nemají komu se svěřit se svým trápením, nikdo nepracuje s jejich psychikou a jejich černé myšlenky, pokud je projeví, jsou bagatelizovány, zároveň tvrdí, že sebevraždu zde spáchat je nemožné. Nemají pro to dostatek soukromí, prostředků ani sil, přestože většina na to někdy myslí.
    HZ
    November 18, 2019 v 10.11
    Dodávám,
    že můj předchozí příspěvek nijak nesouvisí s otázkou tzv. eutanázie. To aby bylo jasno.
    Moje představa o uzákonění možnosti asistované sebevraždy se týká úplně jiné lidské situace.
    Pomoc pro seniory, ať už žijící v rodinách, domovech anebo zcela osaměle, nevidím v tom, jak by měli lépe umírat, ale jak by mohli lépe žít.
    JN
    November 18, 2019 v 10.33
    "Pokus o sebevraždu se v moderní době velmi často rovná zoufalému volání o pomoc."
    Žádost o eutanazii je možné interpretovat stejným způsobem.
    HZ
    Samozřejmě že to je žádost o pomoc. Jinak prosbu trpících lidí, kteří nejsou schopni samostatného pohybu, interpretovat ani nejde.
    JN
    November 18, 2019 v 11.53
    Špatné mezilidské vztahy, osamělost, deprese,
    to jsou příklady utrpení srovnatelného s fyzickou bolestí nebo s neschopností samostatného pohybu.

    "Řešení" typu "jseš osamělý nemocný starý člověk, cítíš, že už nemáš pro co žít, tak ti tedy 'milosrdně' pomůžeme zemřít" nepokládám za optimální a nepokládám je ani za lidské.
    MP
    November 18, 2019 v 12.16
    Jiřímu Nushartovi
    Špatné mezilidské vztahy a osamělost uvádí stále znovu jen Vy.

    Neschopnost fyzického pohybu je bohužel docela rozhodující, dokud se mohu pohybovat, tak se také mohu vykašlat na to, že jste arogantně přesvědčen, že víte lépe než já, co mám dělat se svým životem a osopujete si právo mi to oktrojovat.
    Zatímco pokud jsem nemohoucí, mohl byste Vy a Vám podobní dokonce stíhat člověka, který o mě pečoval pro zanedbání povinné péče, pokud by se mi ta svobodná volba smrti ve zcela omezených podmínkách povedla.

    Smutné je, že si tuhle aroganci, se kterou mi chcete diktovat, co jako starý, osamělý a opuštěný člověk smím a nesmím, tuhle potřebu ovládat život druhých, zjevně upřimně pletete s láskou k bližnímu.
    JN
    November 18, 2019 v 12.30
    Panu Profantovi
    Se svým životem si dělejte co chcete, ale nenuťte nikoho, aby dělal něco s Vaším životem.
    HZ
    November 18, 2019 v 12.54
    Pane Nusharte,
    samozřejmě, to co říkáte, je v intencích platné legislativy. To jen já a pár dalších poznamenáváme, že je to k ochrnutým i jinak pohybově postiženým, kteří nesnesitelně trpí, hodně tvrdé.
    Navíc v mnoha zemích, kde je asistovaná sebevražda povolena, je to podmíněno tím, že poslední krok /stisk příslušného tlačítka apod./ musí udělat sebevrah sám.
    JN
    November 18, 2019 v 13.45
    "Eutanázie je nutná, tisíce lidí ročně tam tuto možnost volí a v rámci možností jsou spokojeni."
    Tak to já fakt nevím, pane Krupičko, jestli jsou spokojeni, ale Vaše víra v milosrdenství Boží je úchvatná:-)
    MP
    November 18, 2019 v 13.46
    Jiřímu Nushartovi
    Vidíte, jak se shodneme. Ještě to zkuste dodržet.
    JN
    November 19, 2019 v 11.55
    Padlo zde opravdu silné ujištění, že tisíce a tisíce lidí, kteří zatím eutanazii podstoupili, jsou v rámci možností spokojeni.
    Já jsem však člověk velmi podezřívavý a svoji víru neberu nijak na lehkou váhu: Jak to, že je jich tolik? Předpokládalo se přece, že půjde o jev jen velmi okrajový a že člověk si musí nést nějaký opravdu velmi těžký kříž, aby se dostal do nebe. Tisíce a tisíce lidí - to je mi nějak podezřelé. Na druhou stranu si však myslím, že takováto práce ve prospěch druhých může člověka dost naplňovat a s tím heparinem to není špatně vymyšlené.

    JN
    November 19, 2019 v 12.45
    Prosazování eutanazie
    podkopává důvěru pacientů ve zdravotní péči.
    JN
    Aby se tato důvěra neztrácela, měla by lékařská přísaha nově obsahovat větu: "Slibuji, že vás nezavraždím, pokud si to nebudete přát."
    HZ
    November 19, 2019 v 15.02
    ...člověk si musí nést nějaký opravdu velmi těžký kříž, aby se dostal do nebe....
    Tu je jádro pudla úvah páně Nusharta. :-)
    Všichni jsou v pekle, protože jejich trápení nebylo dostatečně velké, aby je vyvinilo z hříchu největšího, což je svobodné nakládání s vlastním životem.
    JK
    November 19, 2019 v 15.17
    Heleně Zemanové
    :-)
    To ještě zdaleka není extrémní postoj. Takoví kalvinisté například věřili, že člověk je předurčen ke spáse nebo zatracení už před svým narozením a za svého života s tím nic nenadělá, ani kdyby se pokrájel; a po nich to zdědila spousta amerických údajně reformovaných církví, jejichž ovečky tomu věří dodnes...
    JN
    November 19, 2019 v 22.32
    Paní Zemanové
    Spíše si lámu hlavu s tím, jak se tam vejdou. Pan Krupička psal, že jsou tam sice v rámci možností spokojeni, ale jestli je tam narváno, tak bych se tam už necpal. Mně se ve stísněných prostorách nedělá dobře, takže já bych si pak vybral až podle toho, kde bude volněji.
    + Další komentáře