Manďákovy lázně

Ondřej Vaculík

Ondřej Vaculík reaguje na Petra Kamberského, pro něhož jsou české důchody „příliš solidární“ a nemotivují k práci. Petr Kamberský asi neví, v jakém stavu opotřebení je tělo pětašedesátiletého člověka, jenž celý život manuálně pracuje.

Na Dušičky jsem navštívil náš hrob v Brumově. A také se při tom podíval do tamní obřadní síně, v níž pravidelně uvádějí jména lidí, kteří zemřeli během roku. Lidé si tam mohou sednout a „vzpomínat na všechny věrné zemřelé“. Brumov má (správně Brumov — Bylnice) spolu s přičleněnými obcemi, Svatým Štěpánem a Sidonií, necelých šest tisíc obyvatel. Na nástěnce v obřadní síni jsem spočítal asi padesát lidí, kteří v tom roce opustili tento svět.

Podle jejich dat narození jsem s překvapením zjistil, že pouze jedna paní se dožila devadesáti let. Většina mužů zemřela ve věku do sedmdesáti let. Kritickým rokem pro mnohé z nich byl věk šedesát sedm let.

V nějakém odborném lékařském pojednání jsem četl, že úmrtí ve věku nižším než je sedmdesát pět let, jsou považována za předčasná. V Brumově by se to týkalo možná tří čtvrtin zemřelých.

Podle nějakých statistik čím větší města (kromě Ostravy), tím vyššího věku se v nich lidé dožívají, vede tedy Praha. A přitom třeba právě Brumov je posazen v krásné přírodě Bílých Karpat, obklopen kopci, lesy i pastvinami. Vzduch je tu docela čistý, zvláště když kouř už nestoupá ani z teplárenského komínu.

Domnívám se, že kratší mužský život je tu dán něčím jiným, než je životní prostředí. Je to možná tradice určitého životního stylu, odkaz z dob, kdy Valaši si v tomto kraji velice těžce vydobývali živobytí. Pro mnohé z nich se ten způsob plahočení v lese a v chudém zemědělství dal vydržet jen díky slivovici. Ta přitom, jak známo, kudy teče, tudy léčí… ale věk asi neprodlužuje.

I v dobách pozdějších, kdy tu vznikl MEZ Brumov, se většina lidí živila manuální prací. Do továrny se chodilo a jezdilo na kole na směny, a potom věčná práce kolem chalupy a domácí zvěře. U bohatších bývala zabijačka, ty klobásy a jitrnice jsou tu sice velice dobré, ale… nicméně i proti zvýšenému cholesterolu se tu osvědčila slivovice.

Když býval v Brumově hrobníkem jistý Manďák, proslavily se místo hřbitova Manďákovy lázně. Lidé si je docela oblíbili a alespoň jednou do nich každý zavítá. Za nynější nové doby, v jejích počátečních letech, MEZ pozvolna zanikl a v krajině se rozhostila docela vysoká nezaměstnanost. Študovaní povětšině zmizeli ve větších městech, a ti, co tu zůstali, opět se živili těžce, hlavně manuální prací, pro práci intelektuální tu mnoho příležitostí nebylo.

Vzpomínám si, že někteří naši kamarádi a známí byli z nových poměrů docela smutní. Snažili jsme se je nějak povzbudit a pozdvihnout mysl vyprávějíce jim o Havlovi na Hradě, ale… myslím, že slivovice byla opět účinnější. Dnes se tu žije, alespoň na pohled, na srovnatelné životní úrovni, ale jak těžce je vydobytá, nevím.

Důchod? Ne solidární, ale zasloužený, až těžce vydobytý

Proč o tom píšu. Novinář Petr Kamberský v Lidových novinách čas od času pojednává o našich důchodech a nesouhlasí s návrhem na jejich reformu od ministryně Maláčové. Zdá se mu, že naše důchody jsou přespříliš solidární a málo zohledňují tzv. zásluhovost. Lékařovi vychází důchod zhruba čtyři krát nižší, než byl jeho příjem, zatímco u málo kvalifikovaných lidí, zpravidla manuálně pracujících, bývá důchod roven jejich příjmům. Stručně a zjednodušeně, zatímco lékař důchodce má silnou motivaci dále pracovat, manuální, málo kvalifikovaný pracovník, jakmile dosáhne důchodového věku, zpravidla s tím sekne a nikdo s ním nehne, aby dále hákoval.

Proti motivovanému lékařovi mu takový důchodový systém dává možnost lenošit — domnívá se Petr Kamberský. Sice přímo neříká, že nižší důchod by manuála přiměl k práci, ale chtěl by, aby nějakou motivaci pracovat dále přec jen měl. Třebas vytýčit nějaký morální stimul, například že kapitalismus je třeba budovat do posledního dechu — hloupě dodávám já, nikoli Kamberský.

U manuálních profesí vůbec neplatí, že by pracovník po padesátce byl ve firmě nějakým váženým seniorem, jenž by spíše radil mladším a ukazoval, jak to mají dělat. Spíš naopak. Foto Creative Commons

Petr Kamberský to jistě myslí dobře, nic špatného by nepsal, pouze neví, v jakém stavu opotřebení je tělo pětašedesátiletého člověka, jenž celý život manuálně pracuje. Řada lidí se pouze za pomoci denní dávky ibalginů spíše jen dobelhá do důchodového věku, a jsou rádi, že drží na nohou. U manuálních profesí vůbec neplatí, že by pracovník po padesátce byl ve firmě nějakým váženým seniorem, jenž by spíše radil mladším a ukazoval, jak to mají dělat. Povětšině naopak — šedesátiletý zedník stojí v jedné řadě se čtyřicetiletým a stejně se jim měří i jejich výkon. Když se na stavbě betonuje třeba skelet, tak tam není žádná lepší práce pro starší.

Petr Kamberský by mě možná napomenul, ať falešně nepůsobím na city, vždyť tyto těžké práce stejně dělají Ukrajinci. — No a? — To ale neplatí jen pro ty nejtěžší práce, například kdo celý život řídí autobus, mívá velmi pošramocená záda. Zatímco Petr Kamberský se může těšit, jak mu jejich IT založí do počítače nějaký nový, ještě lepší program, nebo až povýší na šéfredaktora (a to už nebude dlouho trvat), šedesátiletý řidič autobusu má stále větší hrůzu ze silničního provozu a motoristických šílenců v něm.

Manuálně pracující ženy jsou na tom ještě hůře, ale často si z existenčních důvodů vskutku nemůžou dovolit zůstat doma. Petra Kamberského v redakci Lidových novin dozajista nikdo neponižuje, naopak, může tam být dobrá parta, jak některé jeho kolegy a kolegyně čtu i znám. To v prostředí manuální práce bývá jen výjimečně. Tam člověk fakt je vod toho, aby hákoval. A často je to i pod lidskou důstojnost. Kdo by se netěšil do důchodu!

Tím, jak nemáme žádnou dělnickou třídu, která někdy mohla mít na něco vliv — například i za Masaryka! —, může se nám zdát, že nemáme ani dělníky, takže jejich pozici ve společnosti si nemusíme připouštět. Pokud to prostředí ovšem poznáme, nebo si je i sami vyzkoušíme, přijdeme na to, že ten jejich důchod není ani tak solidární, jako zasloužený, ba zpravidla i těžce vydobytý. Podobně jako živobytí na Valašsku.

    Diskuse (40 příspěvků)
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    November 13, 2019 v 12.6
    Řešení by přece bylo tak jednoduché: těm "manuálům" zvýšit platy na úroveň těch platů doktorských. Pro jejich - Ondřejem Vaculíkem správně vyjmenované - zásluhy.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    November 14, 2019 v 11.34
    Mládí a síla! To je to, co hýbe dnešním světem. Jaképak důchody.
    Důchody jsou populistické téma, vhodné tak leda pro okamurovce.

    Ani ten proletariát už neni co bejval. Dneska už je to menšina. A progresivní levici přece osud menšin leží dost na srdci, nebo snad ne? (Třeba nějaké ty eutanázie a tak...) Ale pozor! Hlavně nesklouznout do populismu a těm nevzdělanejm manuálům se nepodbízet!

    MP
    Martin Profant
    November 15, 2019 v 10.5
    Jiřímu Nushartovi
    Eutanazie je dobrá smrt. A udřít se nedobrovolně k smrti zřejmě dobrá smrt nebude.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    November 15, 2019 v 22.39
    Lidé často umírají nedobrovolně.
    Ti, kteří svůj život dobře naplní, připustí si, že mnohé v něm udělali špatně, v mnohém se mýlili, ale mohou se zároveň radovat, že nejsou s nikým rozhádaní, že jim všichni okolo odpustili a i oni sami jsou se všemi smíření, ti mohou umírat dobrovolně.

    Eutanazii z tohoto hlediska za dobrou smrt nepovažuji. Je to okolnostmi vynucená "dobrovolná" smrt - tedy jen v tom lepším případě a ne například u malých dětí.
    VP
    Václav Pospíšil, důchodce atd.
    November 16, 2019 v 3.56
    Pořád se bojíme, že budeme mít nevzdělaný národ, a proto se musí přidávat na platě učitelům. Třeba se teď začneme bát jezdit autobusy a začne se přidávat řidičům. Proč se přidává politikům, když oni přece pracují dobře a nemusíme se bát o výsledky jejich práce?
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    November 16, 2019 v 9.25
    Do Manďákových lázní
    Přesvědčil jste mě, pane Krupičko. Než řešit důchody a zdravotní péči - zavedeme pro udřené manuály dobrou smrt, ať se taky kurňa jednou podívají na ten "Západ"!

    Musíme se především vyvarovat populismu a volit spíše ta progresivní konečná řešení.

    IH
    Ivo Horák
    November 16, 2019 v 17.3
    Materialismus
    Když už si mnozí myslí, že by lidé měli mít právo rozhodnout se pro eutanazii, což třeba taky pro dobu svého odchodu do důchodu (např. už od 55 let, nebo po 35 letech práce), s tím, že po 30 letech by dostávali již jen dávku sociálního minima. To nikoho nenapadne.

    Pohoršujeme se, když někde v rozvojových zemích patnáctiletí pomáhají rodině s výdělkem, zatímco když totéž dělají u nás pětasedmdesátiletí, tak je to v pořádku. O utahaných taktak rekvalifikovaných pětašedesátnících soutěžících s o čtyřicet let mladšími ani nemluvě. Ať žije ekonomika!
    JK
    Jindřich Kalous, důchodce
    November 16, 2019 v 19.28
    Ivo Horákovi
    Jenže ekonomika to je a nic jiného, co stojí za tím, kde teď jsme a proč nejsme tam, kde bychom chtěli být.

    Toto je z diskusního příspěvku v Britských listech:
    "Tady žádný Západ není a nikdy nebude, protože způsob integrace východoevropských zemi do supply chain korporací, nerealizace přidané hodnoty na území východních států, každoroční kapitálový odliv na dividendách ve výši 300 mld. a ve skrytých mezipodnikových transferech 700 mld. [čísla v Kč se týkají jen ČR - pozn. moje] neumožní nikdy podstatný růst mezd ani sociální ochrany obyvatelstva. Tak to je a o našem začlenění a roli subdodavatele se rozhodlo na Západě.[...] A tím pádem Západ nejenže nejsme, ale už nikdy nebudeme. Obyvatelstvu už to došlo. A intelektuálové nechtějí vidět ekonomickou realitu, základní kapitálové parametry zemí, a sní, že když se to obyvatelstvu vysvětlí, tak si lidé dají říct. Umí intelektuálové nějak zajistit vznik vlastního kapitálu a výrob s vysokou přidanou hodnotou? No neumí, neumí to tu nikdo. Tak proč pláčeme? Prostě jsme Východ a vždy budeme a jeden z důvodů je i ten, že i západním zemím vyhovují tyto vazalské východoevropské státy.[...] Už je třeba konečně vidět realitu a ne přeludy a nenamlouvat si něco, co není a nebude."

    (Příspěvek je pod tímto článkem:
    https://www.blisty.cz/art/97740-o-tom-jak-jsme-cestou-na-zapad-dosli-na-vychod.html; diakritiku a interpunkci jsem si dovolil doplnit a překlepy opravit. Příspěvek napsal typický technokrat, podnikatel s mezinárodními zkušenostmi, Husákovo dítě, takže taky už žádné neopeřené kuře, s jeho postoji sice často nesouhlasím a na můj vkus bývá dost ješitný, ale ve věcné rovině mívá většinou pravdu.)
    HZ
    Helena Zemanová, dálný východ od Prahy
    November 16, 2019 v 20.4
    Ten přispěvatel BL si asi myslí,
    že nám Západ měl chybějící kapitál věnovat.
    JK
    Jindřich Kalous, důchodce
    November 16, 2019 v 21.15
    Heleně Zemanové
    Po roce 1989 byly i jiné koncepce hospodářské reformy než kupónová privatizace nebo rozdání podniků západním majitelům. Viz třeba profesor Milan Zelený. Nebo se podívejte třeba do Slovinska.
    + Další komentáře