Přinést vhled do podmínek manuální práce za téměř minimální mzdu bylo cílem novinářky Saši Uhlové. O pěti zaměstnáních, kterými si prošla, již publikovala psané reportáže. Zároveň s texty vznikal o její investigaci film Apoleny Rychlíkové s názvem Hranice práce, který měl premiéru koncem minulého měsíce na mezinárodním dokumentárním festivalu v Jihlavě.

Z něj si odvezl cenu za nejlepší tuzemský dokument. Získal také cenu diváků. Ostatně není divu, když o psanou podobu byl takový zájem, že servery A2larmu zpočátku ani nedokázaly stíhat nával čtenářů.

Co na celém investigativním projektu upoutá, je především osobní nasazení reportérky, která mu věnovala půl roku života, otřesné podmínky zaměstnanců, přímé svědectví za použití skryté kamery v brýlích či termosce a nakonec i to, že projekt v době značně podfinancované žurnalistiky vůbec mohl vzniknout. V tomto případě by tak nestalo bez štědrého grantu od skupiny podnikatelů sdružených v Nadačním fondu nezávislé žurnalistiky.

V hledáčku Saša Uhlová

Překvapivé je, že dokumentární film se nesnaží být novou výpovědí o tom, co reportérka po dobu šesti měsíců zažívala. Zaznívají její čtené deníkové poznámky, na jejichž půdorysu vznikaly i reportáže, tentokrát doplněné o obraz zachycený především skrytou kamerou. Díky němu mimo jiné poznáme, že pracovníci s odpadem se čas od času musejí vypořádat s mrtvým potkanem, zavítáme na krátkou pauzu mezi náročnou směnou v továrně a ukáže se i pohled člověka za kasou obchodního řetězce Albert.

Kromě těchto záběrů přece jen dokument přináší něco zcela nového. Jako takový bonus nabídne sekvence, které mohly proběhnout už se skutečnou kamerou, v nichž se dostáváme za Sašou Uhlovou až domů či s ní cestujeme brzy ráno autobusem do práce. Najednou je vše osobnější a místo toho, aby reportérka udávala tón, ocitá se sama v hledáčku dění.