Snaha odvrátit klimatickou apokalypsu nemá žádný přesný „deadline“

Shannon Osaka

Autorka vede polemiku s hojně diskutovaným textem Johnathana Franzena publikovaným v časopisu The New Yorker. Její argumentace má ale obecnou platnost a je podnětná i pro debatu, která se o změnách klimatu vede u nás.

Když se čtenáři magazínu The New Yorker minulou neděli ráno probudili, zjistili, že Johnathan Franzen — proslulý milovník ptáků, dříve pranýřovaný za tvrzení, že starost o klima odvádí pozornost od ochrany přírody — už zase vyvádí.

Romanopisec a esejista tentokrát napsal upovídaný článek s titulem „Co kdybychom přestali předstírat?“. Jeho pointa: vzhledem k tomu, jak málo se nám v otázce změn klimatu zatím daří dělat a problémům daným sobeckou a roztržitou „lidskou přirozeností“, se nám pravděpodobně nepodaří „zastavit“ či „vyřešit“ „klimatickou apokalypsu“ dřív, než bude pozdě.

Tento postoj mnohé rozzuřil, včetně mnoha klimatických vědců a aktivistů; přece jen, spousty lidí po celém světě zasvěcují svůj život tomu, aby možnou katastrofu pomohli odvrátit. Tvrdit, že by mohla být nevyhnutelná se může zdát přinejlepším jako fatalismus, přinejhorším jako učiněná obstrukce.

Že nám utíká čas je pravda, ale současně je také pravda, že nikdy neuteče tak docela úplně. Foto Peter Tkáč, DR

Předčasný defétismus nicméně není hlavní vadou Franzenovy argumentace. Tou je směšování dlouhodobého politického cíle — udržení nárůstu průměrné globální teploty pod dvěma stupni Celsia — s katastrofickými zvratnými body v klimatickém systému, jako by byl rozpad Západoantarktického ledového příkrovu či masivní tání arktického permafrostu (obě události by vedly k závratnému nárůstu hladin moří).

Franzen je přitom jen poslední z řady lidí, kteří tomuto omylu padli za oběť. Množství těch, kteří na něj hněvivě pokřikují kvůli jeho závěrům se chytili do té samé pasti a vycházejí ze stejných předpokladů.

×
Diskuse
Ano, výjádření AOC je mimořádně hloupé, to je fakt. Schopnost živé planety regenerovat a zacelovat i velmi hluboké rány je opravdu obdivuhodná a je to jedna z věcí, o kterou se dá opřít naděje do budoucna, i když to zatím opticky jde celé do kopru...

A i když chápu, že tenhle naléhavý tón má zvýšit tlak a umožnit urychlit potřebné změny, spíš má asi pravdu tenhle článek --- měli bychom tyhle projevy mírnit, nechávat prostor i pro naději, a hledat jinačí naléhavost než zrovna apokalyptickou.
(a to i v případě, že sami považujeme změnu bez předchozí katastrofy za nemožnou)
JK
September 18, 2019 v 15.42
Aleši Morbicerovi
Jisté je jedno: Klimatologové (i další profese zaměřené na budoucnost, např. statistici či futurologové - záměrně z toho vynechávám makroekonomy, protože makroekonomie není věda a z jejích předpovědí ve 2. polovině 20. století nenastalo vůbec nic...) pracují se stochastickými veličinami. Proto mohou vždy vyjadřovat nanejvýš pravděpodobnost výskytu nějakých jevů, a to i v čase. Proto je také nanejvýš pošetilé snažit se bona fide konkretizovat jakékoli budoucí termíny, kdy ty jevy mají nastat. O tom se přesvědčila i celá řada nejrůznějších aktivistů. První byl zřejmě Římský klub, ale postihlo to i mě osobně, když jsem se svého času zúčastnil veřejné diskuse na téma "peak oil" - ropný zlom; jednou z mála výjimek, kdy naopak předpovězený termín katastrofy vyšel téměř přesně, bylo varování Hnutí Duha a lesníků z Mendelovy university před zánikem našich monokulturních jehličnatých lesů. Je pak jen přirozené, že když se většina předpovězených termínů nenaplní, vládnoucí třídy, politici, média i jimi zmanipulované veřejné mínění to hbitě a s gustem otočí proti autorům těch předpovědí. Proroky špatných konců nemá nikdo rád, ani když mají pravdu ani když se mýlí...

Na druhé straně, když budeme prosazovat přizpůsobení civilizace měnícím se přírodním podmínkám, vycházejíce z představy, že změny nejsou antropogenní a že nic jiného než přizpůsobit se nám beztak nezbývá, tipněte si, kdo na to doplatí a kdo na tom vydělá... A vůbec nezáleží na tom, zda těch 5% přeživších po případné apokalypse bude nakonec shodných s těmi 5% nejbohatších a zda na té apokalypse ještě (zřejmě naposledy) budou profitovat. Z opravdu dlouhodobého hlediska jsou stejně mrtví i oni a otevřeně řečeno, živoření v nějakém postapokalyptickém světě bych jim vůbec nezáviděl a možná i dost zlomyslně přál, ať si tedy naplno vyžerou důsledky svého jednání v době, kdy tím jednáním ještě mohli zachránit i těch 95%.