Dneškem, tedy v pondělí 16. září, začíná Týden učení za klima, během nějž budou někteří učitelé ve svých hodinách s žáky a studenty probírat téma klimatické krize. Akci organizuje platforma Učitelé za klima, která zastupuje učitele vnímající současnou akcelerující ekologickou krizi, v jejímž důsledku by podle řady vědců mohlo reálně dojít k sociálnímu kolapsu našich společností. K Týdnu učení za klima se může přidat kdokoliv z pedagogů, který se rozhodne věnovat alespoň jednu svou vyučovací hodinu klimatické problematice.

Vzhledem ke klesající úrovní a barbarizaci české veřejné debaty, která je stále více zaplevelována maniakálním banalizováním závažnosti a lidských příčin přicházející klimatické katastrofy, vyvstává potřeba postavit se tomuto závažnému problému v oblasti vzdělávání. Budeme ve školách o klimatickém kolapsu učit v souladu s vědeckým konsenzem, anebo prohlásíme toto téma za politickou otázku názoru? Budeme jej ignorovat, či jej zařadíme do výuky?

Myslím si, že je vhodný okamžik pro to, aby se učitelé postavili za hodnoty vzdělanosti a racionality a navzdory určitým tlakům hájili vědecký konsenzus, který naprosto jednoznačně označuje lidskou činnost za příčinu globální destrukce stabilního klimatu bezprostředně hrozící lidstvu hladomory, válkami či epidemiemi. Že se nejedná o jednoduchou záležitost, dokládá úroveň šílenství postfaktické doby, ve které bují neuvěřitelné konspirační teorie i na úrovni států a stále větší množství lidí věří například tomu, že Země je placatá. Učitelé by se měli postavit bláznivým emocím burleskního karnevalu pomocí střízlivých principů argumentace a vědeckého kritického ověřování.

↗

Akci Týden učení za klima organizuje platforma Učitelé za klima. Učitelé, kteří se přidají, odučí alespoň jednu hodinu o změnách klimatu. Foto Peter Tkáč, DR

Jedna z prvních metodik zveřejněných Učiteli za klima na svých facebookových stránkách rozvíjí v digitálním prostředí interaktivní výukové platformy Historiana téma ekologického kolapsu společnosti na Velikonočních ostrovech. S pomocí působivých fotografií slavných kamenných soch se studenti dostávají k anglicky psanému článku, ve kterém je shrnuto, jak absolutní odlesnění způsobilo civilizační rozvrat.

Opravdu se dokážeme z dějin poučit, anebo s jedná o lacinou frázi, která nemá s konkrétním jednáním lidstva nic společného? Jak souvisí dnešní přístup k planetě s chováním členů vyhynulé civilizace? V čem jsme se poučili?

Další důležitou rovinou je ovšem společenská angažovanost studentů, kteří vstupují do politického kolbiště skrze fenomén stávky, kdy odmítají v určité dny chodit do školy s argumenty, že bez perspektivy humánní budoucnosti je vzdělání k ničemu. Někteří učitelé a část veřejnosti je takovým jednáním „nezralých dětí“ pobouřena a vyžaduje jejich potrestání či ukáznění. Měli by učitelé studenty podpořit, anebo odsoudit?

Věcně informovat je jistě důležité, ale samo o sobě podle mého názoru nedostatečné. Učitelé přece nejsou žádní vnější nezávislí aktéři, kteří by stáli mimo ekologicky rozvrácenou planetu. Společně ji se svými žáky obývají a jak se zdá, jsme všichni na stejné lodi, která míří k ledovci.

Není nejvyšší čas odhodit role moudrého mentora a nevzdělaného žáka a transformovat je na rovnost aktérů usilujících společně o humanistickou transformaci naší civilizace? Samozřejmě, že se nacházíme v bodu nula, kdy zatím není zřejmé vůbec nic, včetně konkrétních reálných řešení, jednotné vize, možných kroků a formulace požadavků. Zvědomění si faktu o stejné výchozí pozici absolutní rovnosti v roli námořníka na potápějící se kocábce by však mohlo pomoci překlenout některé pasti hierarchického a mocenského přístupu blokujícího prostor politické imaginace a perspektiv.

Dokud budou klimatické stávky označovány pouze za „stávky studentů“ s pochybným generačním východiskem, je pravděpodobné, že budou mladí lidé dehonestování coby nezralé děti, které mají držet hubu a krok. Pokud se však podaří klimatickému hnutí udržet trend rozšiřování svých řad o akademiky, vysokoškolské studenty, učitele, rodiče a další společenské skupiny napříč generacemi, je možné, že se kromě informování o rozvratu planety začneme konečně všichni společně podílet na její záchraně. Ostatně, ta loď jsme my.