↗

Tradiční model učitele jako konve, která lije do žáků vědomosti, se přežil. Potřebujeme ho v nové roli: moderátora, který dává mantinely v hledání cesty spletí nepřeberných informací, a mentora, který ukazuje možné cesty k osobnostnímu růstu. Repro DR

Koronavirová pandemie působí jako zázračný čaroděj, který mávnutím kouzelného proutku rozpouští staletí přetrvávající, zdánlivě rigidní struktury. Vážně se diskutuje o nepodmíněném základním příjmu. Náhle se zastavuje úmorný samopohyb kapitalistického krysího závodu ke dnu. A dokonce je nabourán i jinak žulový kolos tradičního školství.

Šokové hození učitelů do vod distanční on-line výuky může přinést mnoho pozitivního. Nuceně dojde k osvojení alespoň základních digitálních kompetencí u řady učitelů, odhalí se potenciál on-line vzdělávání a škola možná již nikdy nebude jako dříve.

Mnozí autoři jednoznačně mluví o tom, že frontální prezenční výuka v tradičním pojetí nemůže soutěžit s možnostmi digitálních výukových platforem. Učitel jako překladatel informací do hlav žáků se nevyrovná neuronové síti umělé inteligence zohledňující vzdělávací potřeby jednotlivců.

Internet, či spíše digitální sféra, nabízí v podstatě nekonečný zdroj informací. Učitel s pomocí nejrůznějších vzdělávacích interaktivních sociálních sítí či prostředí může být skrze poučenou práci se zdroji a didaktické vedení dobrým moderátorem.

V té chvíli učitel přestává být autoritou předávající žákovi „správné vědomosti“, a stává se průvodcem či mentorem vzdělávacího procesu. Jeho rolí se stává vytvářet bezpečné prostředí pomocí definování hranic pravdivosti, kritičnosti a základních pravidel respektující humanitu.