Mariánský sloup podruhé
Milena BartlováSpor o vybudování a vztyčení kopie Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí se táhne již od začátku 90. let, navrací se snad až s pravidelnými intervaly.
Když v roce 1652 dostavěli Mariánský sloup na hlavním pražském náměstí neboli foru a pražský arcibiskup jej vysvětil za přítomnosti císaře Ferdinanda III. Habsburského, vyjadřoval památník poděkování římskokatolických měšťanů, církve a vladaře za porážku vojsk protestantského Švédska v roce 1648 a ukončení vleklé třicetileté války. Stejně jako v případě bitvy na Bílé hoře v roce 1620 věřili, že k vítězství a míru přispěla přímluva Panny Marie, zprostředkovaná starým mariánským obrazem.
Již dvacet let byly zakázány nekatolické církve, ale mnozí z jejich bývalých vyznavačů museli vztyčení sloupu vnímat jako symbolické stvrzení definitivní porážky unikátního českého modelu vzájemného uznávání a tolerantního soužití různých vyznání.
Stržení sloupu 3. listopadu 1918 byla událost, která završila týden nemilosrdného odstraňování rakousko-uherských a habsburských symbolů z veřejných budov. Vlastenecké nadšení se doplňovalo s radostí z konce války a stačilo málo, aby se skupina radikálů rozhodla strhnout sloup, který byl chápán jako ztělesněný symbol nadvlády Habsburků a takzvané aliance trůnu a oltáře.
Většina obyvatel byla a zůstávala katolíky, a stržení pocty Panně Marii jim určitě vadilo, stejně jako historikům umění a milovníkům staropražské romantiky. U mnohých ale určitě zároveň převážilo vlastenectví a se zbořením pomníku připomínajícího tehdy neustále připomínanou „třistaletou porobu“ se smířili. Spory, které provázely před rokem 1915 vybudování Husova pomníku v módním secesním stylu hned vedle Mariánského sloupu, už se v té síle neopakovaly a po celou dobu první republiky chyběla politická vůle sloup obnovit.
Když se v roce 1992 objevila poprvé vážná snaha skupiny katolických věřících postavit na náměstí jeho vertikální dominantu se sochou Panny Marie na vrcholku, byla odmítnuta proto, že pokud lidé o sloupu věděli, byl pro ně významnou památkou, barokním uměleckým dílem sochaře Jana Jiřího Bendla. K odmítnutí tudíž dostačoval uměleckohistorický argument, který tehdy odborníci nezpochybňovali.
Ty důvody jsou politické a to jak vzhledem k minulosti, kdy byl sloup symbolem netolerantní a násilné (popravy, vyhnání evangelické šlechty a inteligence, systematická likvidace ne-katolické literatury) rekatolizace, tak přítomnosti a budoucnosti, kdy podpora kardinála Duky, který zároveň podporuje politiku Miloše Zemana, Václava Klause a dokonce i Trikoloru Klause mladšího dají prozrazovat, že se jedná o podporu ultrakonzervativního netolerantního katolicismu, který se nostalgicky ohlíží po postavení v Rakousku-Uhersku a podporuje ultrakonzervativní netolerantní politické síly v současnosti.
Kdyby se podařilo najít společný ekumenicky symbol pro katolíky, protestanty, sekulární humanisty, Židy i muslimy - to by byla úplně jiná debata a možná i nová demokratická země.
"Nestav si posvátný sloup. To Hospodin Tvůj Bůh nenávidí. Deut. 16.22
Nejednejte zvráceně a nedělejte si tesanou modlu, žádnou sochu, napodobeninu muže či ženy. (Marie)
Deut. 4.16"
Nápis na protestním plakátu při včerejším pokusu instalovat na pražském Staroměstském náměstí obnovený mariánský sloup.
Genesis 28, 18 Za časného jitra vzal Jákob kámen, který měl v hlavách, a postavil jej jako posvátný sloup; svrchu jej polil olejem.
Izajáš 19, 19 V onen den bude mít Hospodin oltář uprostřed egyptské země a posvátný sloup při jejích hranicích bude zasvěcen Hospodinu.
Dobrá. Přidržíme-li se této (dez)interpretace je nutné obeznámit veřejnost s faktem, že drtivá VĚTŠINA NEKATOLICKÝCH KŘESŤANSKÝCH CÍRKVÍ JE PROTI stavbě. Např. jedna z největších českých protestantských církví - Církev československá husitská - stavbu Sloupu odmítla již v roce 2013 a opětovně žádala magistrát o zastavení schvalovacího procesu v roce 2017 - viz zde www.ccsh.cz/dokumenty/3074-stanovisko-ccsh-k-marianskemu-sloupu.pdf .
Je od katolíků doslova sprosťárnou a plivnutím na českou křesťaňskou ekumenu snažit se stavbu Sloupu stálé více protlačit. Upřímně jsem byl příjemně překvapen, že pan Hřib jako Pirát, kterému jsou určitě bližší nové technologie než religionistika, má tolik motivace těm katolickým fundamentalistům vzdorovat. A nyní k tomu, PROČ SE JEDNÁ O POLITICKOU AKCI - možná si toho je i pan Hřib vědom, ale česká společnost byla již v době zbourání původního Sloupu nejvíce sekulární na světě a v průběhu minulého století se tato míra vyšplhala k nějakým 90+%. Proč má tedy být ve 21.století na nejprestižnějším českém náměstí vztyčována ortodoxní křesťanská stavba a to navíc kopírující koncept vrcholně rekatolizačního stylu (barok), když naprostá většina českých obyvatel není v círki organizována (viz poslední sčítání lidu)?!
P.S. Před 6 lety husité s jistou grácií doplnili své nesouhlasné stanovisko poznámkou, že stavba Sloupu na zahradě některého z pražských katolických klášterů (a že jich mají dost) jim nevadí :-)
P.S.2: Chronologická sumarizace všech nesouhlasných stanovisek s výstavbou sloupu viz zde http://veritas.evangnet.cz/mariansky-sloup
"Také si myslím, že je to tak trochu provokace, vzbuzující dávno zapomenuté vášně. Lidé patřící k určité ideové oblasti jakoby chtěli vyjádřit konečné vítězství svého přesvědčení. Ale jistě to nelze paušálně přisuzovat všem. Někteří budou mít prostě jen radost z mariánské sochy, aniž by měli nějaké vedlejší úmysly. Tak ať ji mají.
Zpočátku se mi sloup také nelíbil, protože jsem v něm viděla právě jenom ten symbol habsbursko-katolického vítězství, jímž byla nastolena vláda trůnu a oltáře. Jenomže to stejně nebylo konečné vítězství. Trvalo „jenom“ třista let. Ani dnes se nedá očekávat žádné konečné vítězství čehokoliv nebo kohokoliv. A vsadím se, že dnes už se nic, co by trvalo třista let, nezdaří. Změny dnes totiž probíhají daleko rychleji než dřív. Svět je stále v pohybu. Že tím trpí člověk, který potřebuje kolem sebe aspoň relativní stálost, to nikoho nezajímá.
Bláhový byl Fukuyama, který si před časem myslel, že už nastal konec dějin. Jen intermezzo."
Katolíci protlačováním sloupu plivou na prvorepublikovou masarykovskou tradici (Masaryk stržení sloupu jako politické gesto schvaloval), spoléhajíce se na krátkou paměť a nevzdělanost dnešní veřejnosti. Velmi smutné je, že se místo obskurního Sloupu vůbec nemluví o pomníku 27 Habsburkem popravených příslušníků tehdejších národních elit, který na Staromáku ani po 100 letech stále není.
Nezbývá než si pak položit jinou relevantní otázku a to "Jaká občanskoprávní rizika s sebou ponese znovuzbourání (kopie) Sloupu". Věřím, že ve věku sociálních sítí bude organizace takovéhoto aktu občanské neposlušnosti velmi snadné.
V žádné církvi nejsem, proto ani nejsem zkostnatělá. Pro mě za mě se mohou všechny církve zrušit.
Ostatně už jednou jsem napsala, že Duch svatý se nikdy nesmíří s tolika denominacemi.
Nevšimla jsem si, že by lidi nějak zvlášť litoval proto, že někdo narušil jejich tradice, urazil jejich ideály, city nebo předky. Naopak, řekl: nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.