Narodil jsem se v Praze, na Vinohradech. Své rodné město miluji a tuze mne trápí, když mu někdo ubližuje — nevkusnými obchody s tretkami a sovětskými čepicemi, kapsářstvím nebo podvodným taxikářstvím. Tolik bych si přál, aby nikdo tohle smetí vymetl a „stoly směnárníku“ zporážel, a jak Kristus z chrámu je vyhnal.

Měl jsem naději, že nová koalice bude onou silou. Ovšem, zatímco inovace a obnova města váznou anebo jsou předmětem častých svárů, vystavěla si současná radnice pomník kovu trvalejší — na betonovém podstavci, bez ohledu na Staroměstské náměstí, znovu trčí Sloup mariánský. A to se po nás chce, abychom Piráty, STAN či pana Čižinského volili jako alternativu ke starým pořádkům - Kolibříkům a cukrárně u Myšáka? Když k vekslákům a mafii přibyla cudná barokní Maruška — Matrioška na sloupu?

Jak tento sloup zduřelého ega sochaře Váni číst? Nechám historii stranou, nic nakonec nepomohlo, že se proti sloupu postavily autority z řad památkářů i kunsthistoriků. Lhář na stolci pražských arcibiskupů, neobměkčil Ekumenickou radu církví, aby pod nátlakem začala tvrdit, že jde o sloup smíření.

Bude a je to Dukův sloup. Zatímco kardinál Beran provázel národ z komunistického vězení nebo římského exilu a profesor Vladimír Boublík nebo Karel Skalický hledali cestu smíření, nynější pán paláce na Hradčanech přijel ve zlatém kočáře a rozsévá zlobu, nechává kázat pomatence Piťhu a předčítat Ovčáčka z bible.

Ekumena utrpěla v době, kdy národ potřebuje provázení, diakonickou pomoc a vzdělávání v křesťanských ctnostech. Duka je takový Zeman po katolicku, své dobré činy a utrpení ve vězení proměnil v zášť vůči dnešnímu světu, jeho potřebám, nerozumí mu a bojí se ho. Nevydává se jako papež František do „lazaretu — světa“, utíká do paláce.

Psal jsem tu o hanbě a ponížení, teď dojde na obavy. Před pár dny jsme ve sněmovně byli svědky volby nové Rady České televize, byla zvolena kamarádka pana Ovčáčka a nominantka pana arcibiskupa, jistá paní Lipovská.

Čí hlasy jí volily a jak to souvisí se sloupem na „Staromáku“? A není sloup, podobně jako před tři sta lety, symbolem nastupující nové autoritativní vlády? A nebude římskokatolická církev opět oporou režimu, který po občanech — ovečkách (tady se hodí každý Ovčáček) — bude chtít poslušnost, plnění roboty v moderní podobě práce v prekarizovaných podmínkách — a v neděli šupky, dupky před katolickou Českou televizi?

Před pár lety, možná před rokem jsme si přečetli rozhovor s Petrem Kellnerem, pamatujete si? Zbohatlík Kellner nám vysvětlil, že chce návrat tradičních pořádků a Lenka Zlámalová před ním padla k nohám, plodíc nesmysly o ctnostných podnikatelích.

Podívejme se na dnešní mediální krytí instalace napodobeniny sloupu — všechna média Bakalova holdingu stojí v pozoru a přinášejí nám přímý přenos — Aktuálně, HN i DVTV se předhánějí, aby nám vysvětlili, že proti sloupu jsou jen komunisti a blázni. Reportéři České televize se postavili na tutéž stranu. Teoložka Hana Tonzarová (Církev československá husitská) mluvila o tom, jak její rozhovor byl špatně sestříhán.

Ostatně Česká televize, jak se jí jinak zastávám, krotne, když uzří biskupský šarlat — slovo bohoslužby je Světlanou Witowskou dlouhodobě a po vzoru Andreje Babiše zaměňováno za slovo mše; kdykoliv se mluví o církvích, pletou si zde správný plurál za singulár a s pravidelností jsme informování, co jak dělala římskokatolická církev za koronakrize, ostatní jsou běžně pomíjeny (čestnou výjimkou je pořad 168 hodin).

Sečteno a podtrženo: čeští oligarchové potřebují konzervativní hodnoty, aby bránili inovacím v hospodářství, pokroku v sociálních a ekologických otázkách, svobodě myšlení — a je jedno, jestli jde o Kellnerem pasenou část ODS, Trikolóru, rusko-čínské konsorcium na Hradě či Bakalovu TOP 09 a část STAN, anebo Babišem vlastněné ANO.

Oligarchové nepotřebují svobodné a sebevědomé občany republiky, ale loutky, které za malý peníz udělají všechno. Autoritativní a totalitární systémy nejdřív budují symboly, aby ovládli hlupáky, protože před symboly se klečí a nerozumuje. Je nyní na českých katolících, jestli chtějí být součástí takto špinavé hry. Jak jich mnoho znám, věřím, že ne...