Před několika dny, 17. května, jsme si připomínali Mezinárodní den proti homofobii a transfobii. Den, který heteronormativní většině připomíná, že na světě jsou i lidé s neheterosexuální orientací, především tedy gayové a lesby. Bohužel se zvláště proti homosexuálům silně vymezuje i katolická církev v čele s otcem arcibiskupem Dominikem Dukou, kterému podle různých rozhovorů v poslední době přijde, že menšina ohrožuje většinu. Tato implicitní nenávist bohužel škodí všem. Jak církvi, tak gayům a lesbám, zvláště těm lidem z LGBT komunity, kteří se hlásí k nějaké křesťanské konfesi, především tedy k té katolické.

Poznamenejme, že autor těchto řádků je homosexuál, má partnera a hlásí se ke katolické víře. Často se ve veřejných diskusích setkávám s argumentací, že Bible odsuzuje vztahy lidí stejného pohlaví. Diskutéři to rádi dokládají verši z knihy Leviticus 18,22, aniž by si uvědomovali, že tento a další starozákonní a novozákonní verše byly psány v nějakých souvislostech a pro publikum své doby. To je třeba mít na paměti, nejde vzít verš náhodně vytržený z kontextu a jen tak ho aplikovat na současnost. Protože podle této logiky bychom mohli legitimizovat otroctví, protože svatý Pavel v jednom svém listu píše otrokům, aby se nebouřili vůči svým pánům.

Katolická církev má závazné učení, že homosexuálové by měli zůstat v celoživotním celibátu a nehledat si životního partnera. Toto učení ale podle autorova skromného mínění odporuje nadčasovým veršům z Kazatele: „Lépe je dvěma než samotnému, neboť tak přináší práce dobrý užitek. Když dojde k pádu, pozvedá jeden druhého; ale jak s tím, kdo padá a nemá nikoho, kdo by ho pozvedl? A když uléhají dva, zahřívají se, ale jak se zahřeje, kdo je sám? Tam, kde osamělý člověk je sražen, dva odolají a trojitá nit se těžko přetrhne.“ (Kaz 4, 9-12)*

↗

Věřící si bez ohledu na sexuální orientaci zaslouží tu nejlepší péči a lásku církevních otců. Repro DR

Tyto verše platí samozřejmě i pro heterosexuální dvojice. Jednoduše řečeno, dva jsou více než jeden. Tím, že naše církev svým závazným učením považuje páry stejného pohlaví za něco méněcenného, svým LGBT věřícím ubližuje. Páry stejného pohlaví mají stejnou lidskou hodnotu jako páry opačného pohlaví, protože na pohlaví nezáleží.

Na různých transparentech (například během průvodů hrdosti) lze vidět nápisy typu, že Ježíš nás osvobodí, že homosexualita je nemoc, že půjdeme do pekla, že nás čeká Boží trest. Je otázkou, zdali tito lidé skutečně četli Písmo, protože se mi zdá, jako by přehlédli například tyto verše z Prvního listu svatého Jana: „A my jsme poznali lásku, kterou k nám chová Bůh, a my jsme v ni uvěřili. Bůh je Láska: ten, kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm. (…) V lásce není strachu; naopak, dokonalá láska strach zahání, neboť strach předpokládá trest a ten, kdo se bojí, k dokonalosti lásky nedospěl.“ (1 Jan 4, 16; 1 Jan 4, 18)

Věřící si bez ohledu na sexuální orientaci zaslouží tu nejlepší péči a lásku našich církevních otců. Je smutnou skutečností, že faráři a kněží se vstřícností ke svým LGBT bližním jsou bohužel v menšině, a převládají naopak nepřátelské tendence. Stále mám obrovský problém se vyrovnat se svatováclavským kázáním otce Piťhy, které vyznívá přesně opačně oproti veršům citovaným v tomto textu.

Takové invektivy vůči homosexuálům jsou velmi bolestivé, popírají radostnou evangelijní zvěst, bezdůvodně straší ostatní věřící, a hlavně odrazují veřejnost, která pak naší církvi dává nepříjemné nálepky. Přál bych si, aby zvítězila láska a zmizelo nenávistné strašení. Bůh je láska a věřím, že láska nakonec zvítězí.

*) Uvedené biblické citáty pocházejí z Jeruzalémské Bible, kterou do češtiny přetlumočili Dagmar a František X. Halasovi.