Před několika dny, 17. května, jsme si připomínali Mezinárodní den proti homofobii a transfobii. Den, který heteronormativní většině připomíná, že na světě jsou i lidé s neheterosexuální orientací, především tedy gayové a lesby. Bohužel se zvláště proti homosexuálům silně vymezuje i katolická církev v čele s otcem arcibiskupem Dominikem Dukou, kterému podle různých rozhovorů v poslední době přijde, že menšina ohrožuje většinu. Tato implicitní nenávist bohužel škodí všem. Jak církvi, tak gayům a lesbám, zvláště těm lidem z LGBT komunity, kteří se hlásí k nějaké křesťanské konfesi, především tedy k té katolické.

Poznamenejme, že autor těchto řádků je homosexuál, má partnera a hlásí se ke katolické víře. Často se ve veřejných diskusích setkávám s argumentací, že Bible odsuzuje vztahy lidí stejného pohlaví. Diskutéři to rádi dokládají verši z knihy Leviticus 18,22, aniž by si uvědomovali, že tento a další starozákonní a novozákonní verše byly psány v nějakých souvislostech a pro publikum své doby. To je třeba mít na paměti, nejde vzít verš náhodně vytržený z kontextu a jen tak ho aplikovat na současnost. Protože podle této logiky bychom mohli legitimizovat otroctví, protože svatý Pavel v jednom svém listu píše otrokům, aby se nebouřili vůči svým pánům.