Když Okamura cituje Pikettyho, někde se stala chyba

Jan Bittner

Čeští euroskeptici v čele s Mirkem Topolánkem a Tomiem Okamurou si oblíbili levicového ekonoma Thomase Pikettyho. Ve skutečnosti ale jen dezinterpretovali metodologickou chybu v jeho analýze odlivu zisků.

Levicovému ekonomovi Thomasi Pikettymu, autorovi proslulé knihy Kapitál ve 21. století, se u nás v minulých dnech dostalo nevyžádaného uznání. Jeho poslední analýzu o odlivu zisků nejdříve sdílel i odvěký pravičák Mirek Topolánek, záhy po něm dokonce Tomio Okamura a spolu s nimi konspirační servery napříč spodním proudem české mediální scény.

Kdeže se přední čeští euroskeptici zhlédli v díle francouzského proevropského socialisty? V polovině ledna tohoto roku publikoval Piketty na svém blogu článek srovnávající odliv kapitálu ze zemí střední a východní Evropy s jejich příjmy z rozpočtu EU. Text je dalším z řady publikací, které upozorňují na růst nerovností v důsledku pohybu kapitálu a neregulované distribuce příjmů a bohatství.

Piketty nikdy nebyl zásadový odpůrce evropské integrace, naopak trvale zdůrazňuje potřebu mezinárodní politické spolupráce jako protipólu ekonomické moci. Repro DR

V České republice si téma odlivu dividend do zahraničí získalo alespoň jakous takous pozornost po zveřejnění analýzy Úřadu vlády v roce 2016. V mezinárodním kontextu problematiku otevřel naplno právě až Piketty. Problém je, že se ve své analýze dopustil metodologického omylu. A právě tuto chybu využili zdejší euroskeptici ke svým dezinterpretacím.

Pikettyho metodologický průšvih

Pokud jde o odliv zisků, Piketty správně upozorňuje na zvláštnost situace v postkomunistických zemích. Ty na západní trhy vstupovaly bez vlastního domácího kapitálu, tedy bez místních firem, které by v soutěži mohly konkurovat těm zahraničním. A co více, zahraničním investorům státy umožnily skoupit odvětví se strategickým významem, která bývají v západní Evropě chráněná, tedy neprivatizovatelná. Typicky takto Česká republika přišla třeba o kontrolu nad vodárenstvím ve prospěch francouzské korporace Veolia.

Průšvih přichází ve chvíli, kdy Piketty srovnává již zmíněný odliv výnosů z ekonomiky s přílivem prostředků z Evropské unie. Porovnává totiž neporovnatelné.

Problém odlivu výnosů se týká tržních mechanismů a pohybu kapitálu. Na celé řadě nedostatečně zregulovaných privatizací vydělávají zahraniční investoři, kteří si ovšem své zisky stahují domů. Kupříkladu výnosy ze správy zdejších vodovodů tak putují do Francie.

Naopak příjmy z fondů EU jsou prostředky, které se přerozdělují v rámci evropského rozpočtu. Peníze procházející rozpočtem nelze srovnat s tržním přerozdělováním: trh přerozděluje nesrovnatelně větší objem peněz a za pomocí jiných mechanismů. Srovnávat odliv dividend s příjmy z rozpočtu EU by tak bylo jako porovnávat zisky českých firem s veřejným financováním sociálních podniků.

Piketty po česku

Těžko říct, kdo se z českých euroskeptiků dostal k Pikettyho grafu jako první. Stěží ale četl celý text v původní francouzské verzi i s přiloženým datovým souborem.

Graf srovnává nesrovnatelné veličiny: zeleně příliv prostředků z EU, červeně odliv výnosů z ekonomiky. Kdybychom odešli z EU, příjmy by zmizely a zůstaly by nám jen odlivy. Graf Thomas Piketty

Sám Piketty se navíc dopustil ještě jednoho zjednodušení. Započítal totiž do porovnávaného „odlivu“ i tu část zisku, kterou vlastník na našem území reinvestoval, místo aby ji odlil na dividendách. Z 2 252 miliard připadalo na reinvestice 516 miliard, čili skoro čtvrtina. Tato část by v grafu být také neměla, protože to není ztráta kapitálu pro českou ekonomiku. Takto reinvestovaný kapitál u nás zůstává a v podobě investic naopak podporuje ekonomický růst.

Celý proces šíření hoaxu pak musel probíhat asi takto: jméno nějakého (asi uznávaného ekonoma) se smíchá s nějakými jeho čísly (ať už znamenají cokoli), přidá se zmínka o relevanci zdroje (prý čerpal z Eurostatu) a celé se to nasdílí na sociálních sítích a konspiračních serverech.

A výsledek? Od roku 2010 do roku 2016 odešlo z ČR 2 252 miliard korun dividend, přitom na dotacích získala Česká republika jenom 563 miliard korun. Brusel nám škodí. Nazdar.

Naši euroskeptici zneužili analýzu ke kritice údajně nedostatečných ekonomických přínosů z Evropské unie. V tom nese Piketty kvůli svým metodologickým chybám část viny. Dotace jsou však jen malou částí z celkového ekonomického přínosu členství v EU pro českou ekonomiku.

Hlavní jsou totiž ať už větší, či menší přínosy z mezinárodního obchodu a zahraničních investic. Na dnešní nižší nezaměstnanosti a vyšší zaměstnanosti, výši mezd, daních, technologiích, know-how a dalších dílčích ekonomických úspěších nesou podíl právě zahraniční investice a obchod.

Problém je odliv zisků, ne Evropská unie

Odliv zisků je z velké části výhradně náš český problém. V roce 2017 činil 270 miliard korun. Samotné číslo sice o ničem nevypovídá, jakkoli je vysoké, analýza Úřadu vlády ale už v roce 2016 odhalila, že je přinejmenším dvojnásobné, než bychom si zasloužili.

Principiálně nejde o to, že by staré členské státy z našeho členství těžily a my nikoli. Těžíme z toho všichni. Společný koláč je větší a všichni z něho máme víc. Jen někteří si ukusují větší kus na náš úkor, za což si ale většinou můžeme sami.

Musíme se proto bavit o tom, jak udržet výnosy v domácí ekonomice. Bude to dialog o změně hospodářské strategie, o růstu mezd, inovační politice, vzdělávání, roli zaměstnanců a zaměstnavatelských svazů v ekonomice, o motivaci investorů k reinvesticím či o dalších způsobech udržení a absorpce zisků u nás.

Odliv má navíc úzkou souvislost s transformačním modelem ekonomiky, jenž byl přijat během 90. let. Ani v tomto smyslu tedy nelze svalovat vinu na naše členství v Evropské unii.

Pokud byl Pikettyho text myšlený jako kritika Evropské unie, jak si z něj přebrali čeští euroskeptici, pak nikoli coby kritika její existence, ale naopak jejích nedostatečných pravomocí. Kupříkladu nízký evropský rozpočet na úrovni jednoho procenta nemůže mít ambici kompenzovat redistribuční dopady společného trhu. Dále jednohlasnost rozhodování v daňových otázkách komplikuje boj s daňovými úniky a vnitropodnikovými přesuny zisků.

Thomas Piketty ovšem nikdy nepsal o tom, že by Česká republika nebo ostatní země tratily na členství v EU. Nepsal ani o České republice jako o lúzrovi evropské integrace. Pro Pikettyho je totiž ekonomická i politická spolupráce jedinou zárukou lepší budoucnosti.

Ani z Pikettyho chyb tedy zdaleka nevyplývá závěr, který si vytvořili euroskeptici.

    Diskuse (32 příspěvků)
    Honza Macháček, chemik
    July 27, 2018 v 13.5
    Žádná chyba
    Pominu případ započtení reinvestovaných zisků do odlivu kapitálu — to vypadá jako hrubá chyba a mně se nechce věřit, že se jí Thomas Piketty dopustil, ale nejsem schopen si ověřit, zda má Jan Bittner pravdu. Pikettyho článek jsem našel (Google mě při vyhledávání podle obrázku poslal na jeho anglickou verzi) a Piketty v něm jak odkazuje na práci Filipa Novokmeta, ze které vychází, tak na Novokmetova data, ale abych z toho všeho zjistil, zda Filip Novokmet chybu kritizovanou Jenem Bittnerem udělal, nebo ne, musel bych to hodně dlouho studovat, a kdo ví, jestli bych nakonec k nějakému kloudnému závěru došel.
    http://piketty.blog.lemonde.fr/2018/01/16/2018-the-year-of-europe/

    Porovnávat odliv zisků od nás s dotacemi, které dostáváme z Evropské unie, je ovšem naprosto správné. Je to jako porovnávat odliv bohatství z rozvojových zemí s mezinárodní rozvojovou pomocí. Evropské fondy konec konců nejsou nic jiného než rozvojová pomoc — a taky úplně stejně selhávají, nejen proto, že jsou v cílových zemích rozdělovány prostřednictvím vládnoucích elit, které z nich velkou část rozkradou, případně méně křiklavě přesměrují ku prospěchu spíše vlastnímu než obecnému, ale především proto, že v porovnání s ničivým působením globálního kapitalismu jsou zcela nedostatečné.

    To, že drancováním nerostného bohatství rozvojových zemí a jejich zneužíváním coby kolonií levné práce odsávají majetkové elity vyspělých států mnohem více bohatství, než rozvojovým zemím vracejí formou rozvojové pomoci, se samozřejmě nenapraví tím, že rozvojovou pomoc zcela zrušíme. Právě tak to, že z Česka do zahraničí odtéká jen v legálních ziscích zahraničních a nadnárodních firem (včetně firem českých miliardářů registrovaných v daňových rájích), i bez započtení nezákonných daňových úniků, mnohem víc, než dostáváme z evropských fondů, se nenapraví odchodem z Evrospké unie — o fondy bychom přišli, zatímco zisky by od nás odtékaly dál.

    Ani toto zmatení v argumentaci pravicových populistů, když citují Pikettyho, ovšem není chyba. Dělají to zcela vědomě a záměrně, a funguje jim to skvěle.

    Je to podobné jako klasický problém levicové politiky: Pravicová politika doopravdy prospívá jen hrstce nejbohatších, levicoví politici slibují zastat se chudých. Do kategorie chudých, pro kteří by ve svém vlastním zájmu měli volit levici, spadá většina z nás, přesto levice nevítězí. Částečně si pravice pomáhá k opakovaným vítězstvím tou nejjednodušší propagandou, prostým opakováním v médiích, která ti nejbohatší vlastní, že pravicová politika je správná a levicová špatná — dost voličů podlehne a uvěří, že to tak musí být, když se to všude píše a pořád říká v televizi. Část těch bohatších mezi námi chudými se nechá o něco méně nápadně oklamat představou, že už jsou dost bohatí na to, aby pravice hájila i jejich zájmy, a že levice by je okradla a rozdala jejich majetek ještě chudším. Ovšem třetí velkou část voličů získává pravice na základě principu očekávání a zklamání (nebyl to Jára Cimrman, kdo ho objevil a rozvinul?):

    Čas od času si to, že pravice opravdu nehájí jejich zájmy, uvědomí dost velká část chudých na to, aby levice získala významný podíl na moci. Pravice ovšem nikdy neztratí politickou moc úplně, a moc ekonomickou stále drží ti nejbohatší; navíc, jak se ukázalo při revolučních pokusech vzít bohatým jejich majetky a moc násilím, pouhé odebrání majtků jedné skupině vlastníků nevede nakonec stejně k ničemu jinému, než k jejich přesunu do rukou jiné úzké vládnoucí elity, pokud se nepodaří dostatečně rychle vybudovat skutečně alternativní výrobní způsob, který by se netočil okolo kapitálu a nevedl k jeho akumulaci. Změny ve prospěch chudých, kterých levice dosáhne, tak bývají malé, přání a očekávání levicových voličů jsou nevyhnutelně zklamána — a voliči se naštvaně odvracejí od toho, kdo je zklamal. Za normálních okolností trestají levici, která pro ně neudělala dost, volbou klasické pravice, o které už zapomnělil, že vždycky dělá všechno proti nim. V krizových časech, kdy se klasická pravice historicky znemožnila natolik, že zapomenout je těžké, nastupují k obraně kapitalistického zřízení pravicoví populisté.

    Sdělení Thomase Pikettyho: „Evropská unie nás zklamala, protože je příliš slabá, pojďme ji posílit,‟ je příliš složité, pokřik pravicových populistů: „Evropská unie vás zklamala, pojďte ji s námi rozbít!‟ je mnohem jednodušší a chytlavější — navíc slibuje ráznější akci a rychlejší výsledky. Je to primitivní a účinné.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    July 27, 2018 v 15.5
    Pokud by někdo měl stále pocit, že je Česká republika nějak masivně "okrádána" odlivem dividend - pak je řešení naprosto jednoduché. Prostě vyžeňte všechny ty zahraniční vlastníky, a vraťte všechno do původního stavu, než ti sem přišli.

    Takže například mladoboleslavská Škodovka bude podnikem ryze českým - jenomže už dávno nebude vyrábět, protože by nikdy nebyla schopna uspět na vyspělých zahraničních trzích. To zmíněné vodárenství - bylo by zřejmě taktéž v tom samém dezolátním stavu, v jakém ho zanechal reálný socialismus. Atd.atd.

    Shodou okolností jsme v posledních dnech tu samou záležitost diskutovali pod jiným článkem. A tak opakuji otázku odtamtud znovu i tady: jaký rozdíl pro obyčejného českého člověka to má představovat, jestli vytvořený zisk zůstane v rukou českého, anebo zahraničního akcionáře?. Rozdělí se snad český akcionář o svůj vlastní soukromý zisk se svými spoluobčany? Snad na základě hesla, že "jsme jedné krve, ty i já"?...
    MP
    Martin Profant
    July 28, 2018 v 13.2
    Josefu Poláčkovi
    Zkuste se někdy zamyslet nad tím, že v zemi, kterou tak suverénně kritizujete, nežijete. A nežil jste ani tehdy, když jsme tu odstraňovali ty maléry reálného socialismu, kterým se stále oháníte. Dokonce i Škodovka je trochu složitejší záležitost, ale to, co píšete o Veolii se už nedá ani nazvat bez porušení kodexu.

    Jistě, byla to neschopnost obecních zastupitelstvev a nepřípravenost na tvrdé korupční tahy zkušených francouzských a italských firem, ale to nic nemění na naprosté iracionálnosti zašantročení vodárenství.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    July 28, 2018 v 16.36
    Já nekritizuji "zemi", pane Profante. Já kritizuji laciná a zavádějící tvrzení o tom, jak prý je tato země "vykořisťována" těmi několika málo procenty odváděných dividend.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    July 29, 2018 v 8.36
    Ano, ztráta vodárenství byla hloupá. Na severní Moravě se toho tak nějak vypařilo víc...
    Ale pokud se nepletu, za těmi odlivy jsou hlavně banky, ne?
    MP
    Martin Profant
    July 29, 2018 v 12.16
    Aleši Morbicerovi
    Banky a obce. Od OKD, jejichž neřízenou privatizaci začal odprodej akcií rozdělených předtím obcím přes již zmiňovanou Veolii. Přitom ODS úspěšně blokovala legislativu, která by umožnila výkon vlastnických práv odpovídajících obecním potřebám, tudíž snad ani nejde tolik těm obecním pantátům vyčítat.
    A vlastní kapitolu představují podniky privatizované za hubičku zahraničním investorům s ideologickým zdůvodněním, které dnes s pseudomarxistickým nátěrem opakuje po neoliberálních ekonomech pan Poláček, opakovaně sanované z českých veřejných peněz a vytunelované. O takového Letu Kunovce by se to opakování ani nespočítalo na prstech jedné ruky.


    Honza Macháček, chemik
    July 30, 2018 v 7.46
    Odliv kapitálu
    Škoda že Josef Poláček, známý svými sáhodlouhými diskusními příspěvky, zřejmě přeskočil mou úvodní litanii stejně, jako já přeskakuji ty jeho. Jinak by si musel přečíst mou poznámku: „včetně firem českých miliardářů registrovaných v daňových rájích‟ a vzpomenout si, co říkal Karel Marx o kosmopolitní povaze buržoazie a o roli kapitalisty v kapitalistickém výrobním způsobu — na národnosti kapitalisty nezáleží, tak jako vůbec nezáleží na jeho osobnosti, důležitá je jen jeho role — role, kterou vždycky bude někdo hrát, pokud ji způsob organizace společnosti a její produkce bude vytvářet a vyžadovat.

    Zisky odtékající od nás do zahraničí, scházejí:

    1) ve mzdách zaměstnanců. Z toho, že se v Česku platí za stejnou práci výrazně méně než v Německu, jasně vidíme, že kapitalista neplatí dělníkovi celou hodnotu jeho práce, že svůj zisk čerpá z toho, jak si přivlastňuje dělníkem vytvořenou nadhodnotu. Pro dělníka samozřejmě naprosto nehraje roli, jaké národnosti kapitalista je nebo ve které zemi si své požitky z přivlastněné nadhodnoty užívá, životní úroveň dělníka se odvíjí čistě od toho, jak velkou část života musí věnovat odcizené práci a jak málo za to dostane zaplaceno.

    2) na daních. Daně jsou hlavním příjmem státu, přinejmenším tam, kde pravicová ideologie vedla politiky k privatizaci všeho možného, takže stát nemá zisky z vlastního podnikání ani z bankovnictví. Dalším výsledkem ideologie nejhoršího hospodáře a privatizace je, že stát ztrácí schopnost zajišťovat služby obyvatelstvu a musí je nakupovat — potřebuje tedy co nejvyšší příjmy, jejichž zdroje si v důsledku stejné pravicové ideologie podvazuje. Vysoké danění nízkých mezd spojené s nízkým daněním firemních zisků vede k chudému státu nevyhnutelně selhávajícímu v plnění svých funkcí, což nemůže napravit nepřímé danění spotřeby chudého obyvatelstva žijícího z nízkých mezd.

    3) v investicích do rozvoje zdejšího hospodářství. V tomto bodě je důležité, abychom při hodnocení odlivu kapitálu nezapočítávali do zisků vyváděných mimo zemi to, co zahraniční firmy reinvestují u nás. Co je u nás investováno, přispívá k budování a modernizace zdejšího hospodářství — jakkoliv další vlivy, jako způsob rozdělení vytvářené hodnoty mezi dělníky a kapitalisty, rozhodují o tom, jak velké části obyvatelstva je tento rozvoj k jak velkému užitku. Investice mají zásadní vliv například na zaměstnanost, produktivitu práce nebo bilanci zahraničního obchodu.

    4) v koupěschopné poptávce. Pro firmy prodávající zboží nebo služby u nás není podstatné, jak se hodnota vytvářená u jejich konkurentů rozděluje mezi kapitalisty a dělníky, ale jaká její část bude utracena právě za jejich zboží a služby. Ať u nich klidně nakupují jen samí vydřiduští kapitalisté, hlavně ať se svými zisky neodcházejí do zahraničí nakupovat u konkurence.

    Rozdělení zemí na vyspělé mocnosti a jejich kolonie je vesměs historického původu a lze je v zásadě považovat za výsledek náhody. Kapitalismus nevyhnutelně vede k udržování tohoto dělení a k prohlubování rozdílů, právě tak jako udržuje dělení lidí na bohaté a chudé a k prohlubování rozdílů mezi nimi. Nemám teď čas a prostor na rozebírání příslušných mechanismů, nicméně v Marxovi to všechno je.

    Tak jako selhává mezinárodní rozvojová pomoc v nápravě působení kapitalismu, selhává ve své stávající podobě i Evropská unie ve vyvažování toho, jak ji kapitalismus trhá na kusy.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    July 30, 2018 v 13.3
    Pane Macháčku, píšete naprosté nesmysly.

    Za prvé: to že kapitál je kosmopolitní - a že je tedy naprosto lhostejné jestli si tu nadhodnotu přisvojí kapitalista "domácí" anebo zahraniční - tak právě tohle já tady tvrdím od samého počátku.

    Za druhé: pochopte konečně, že ty dividendy nemají se mzdami českých dělníků naprosto nic společného. Dividendy jsou zisk pro kapitálového účastníka; ten zisk tady musí být, dokud je kapitál kapitálem; a opakuji ještě jednou, ten český dělník nedostane ani o korunu víc, jestli si ten zisk strčí do své kapsy ten kapitálový účastník domácí či zahraniční.

    Daně: ale proboha, pochopte už konečně jednou, že ty dividendy jsou č i s t ý zisk, a tedy až p o zdanění.

    Ten jediný způsob jak ty dividendy by bylo možno ještě jednou zdanit, by bylo u maloakcionářů, jakožto jejich osobní příjem. Ale o tento druh dividend se tady zřejmě nejedná.
    MP
    Martin Profant
    July 30, 2018 v 16.33
    Josefu Poláčkovi
    Vaše příspěvky začínají být autistické. Takže zjednodušeně:

    a) Dividendy německých akcionářů Volkswagenu jsou zdaněny v Německu.

    b) Zisk Volkswagenu je zdaněný v Německu.

    b) Dividendy mají vždy něco společného s mzdami těch, bez jeichž práce by nebyly. Mzda za stejnou práci na prakticky stejném výrobku s nepříliš odlišnou cenou (Tuareg a Superb) je dramaticky odlišná a poměr mezd a dividend také.

    Celkově platí, že v kapitalistickém světovém systému se přerozděluje ve prospěch nejvyspělejších zemí. Česká republika na tom není z tohoto hlediska nijak špatně, ale potíž je ve drobné maličkosti. Rozbíjíme tak potřebnou kohezi občanů evropské únie.
    HZ
    Helena Zemanová, dálný východ od Prahy
    July 30, 2018 v 18.22
    Firma Škoda Auto platí daň tady, v České republice, a odvádí do zdejšího rozpočtu zpravidla nejvyšší sumu ze všech korporací, ať už jde o firmy čistě tuzemské anebo dceřiné odnože zahraničních firem. Odpovídá to zásadě EU, že daň ze zisku má být odváděna tam, kde je zisk vytvářen.
    + Další komentáře