Opět identita?

Ivan Štampach

Rozhodnutí umístit nad všechny státní budovy v Bavorsku kříž, spolu s argumentem, že nejde o křesťanský symbol, ale výraz identity, je velmi ošemetné, zvláště v Německu.

V prosazování národní a náboženské identity máme, jak se ukázalo, ještě nějaké rezervy. Politika Dominika Duky končícího ve funkci pražského arcibiskupa římské církve ještě nedosáhla všeho, co by se dalo očekávat.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Vláda sousedního Svobodného státu Bavorsko nařídila vyvěsit u vchodu do každého zemského úřadu kříž. Čekali bychom, že závazné předpisy Spolkové republiky a Evropské unie garantují náboženskou neutralitu.

Není však tomu tak. Zatímco v mnoha oblastech politického a ekonomického života má unie jednotnou politiku, v oblasti konfesního práva, tedy státních předpisů ohledně náboženství, jsou mezi členskými zeměmi značné rozdíly.

Najdeme vše možné od maltské ústavy, která se hned ve druhém článku navazujícím na článek vymezující státní území, deklaruje, že římské vyznání je náboženstvím Malty, že vrchnosti této církve mají povinnost a právo učit, které principy jsou dobré a které špatné, a že vyučování tohoto náboženství na státních školách je povinné. Ve Spojeném království jmenuje biskupy anglikánské církve premiér po projednání v parlamentu. Ve Francii dosud platí některá omezení zavedená za III. republiky, například zestátnění církevního majetku, vyloučení, aby stát financoval náboženské organizace, úplná rozluka státu a církve a omezení veřejného projevování náboženské příslušnosti.

Náboženská neutralita České republiky je sice zakotvena v ústavním pořádku a podrobněji vyhlášena v dalších právních normách, avšak mezinárodními závazky je zajištěna slabě. To, že náš stát porušuje předepsanou neutralitu spíše v symbolické rovině a v podstatných bodech ji zachovává, je snad garantováno hlavně velmi nízkým, podle všeho v Evropě nejnižším, zastoupením náboženství v populaci, a tedy i mezi zákonodárci.

Dominik Duka věnoval celé polistopadové období, nejprve v roli provinciála dominikánů, pak biskupa v Hradci Králové, a nakonec jako pražský arcibiskup (zároveň přizvaný v roli kardinála do nejvyššího celosvětového vedení své církve) budování vztahů mezi státem a touto církví. Kombinoval ústupky (např. ohledně objektů a pozemků v areálu Pražského hradu) s ofenzivou (ohledně provádění zákona o takzvaném vyrovnání mezi státem a církvemi). Jeho předchůdce na pražském stolci kardinál Miloslav Vlk neváhal označit dohody ohledně katedrály a dalších budov za protiústavní.

Typickým přáním vyslovovaným církevními činiteli při různých příležitostech je zrušení soukromého charakteru náboženské příslušnosti a náboženských uskupení. Pokud by se splnilo jejich přání, aby měla veřejný charakter, znamenalo by to, že by se stala součástí státní struktury.

Měla by své místo vedle parlamentu, vlády, ministerstev, armády, policie a tajných služeb. Když může podle zákona být organizační složkou státu výzkumný ústav, který má zkoumat totalitní režimy, mohou tento ráz získat jistě i církve a ostatní náboženské společnosti. Nebo třeba jedna vyvolená církev.

Kříže instalované na státních budovách činí v Bavorsku křesťanství, a především (nebo výlučně) římskou církev (59 % obyvatel) státním náboženstvím. Předseda bavorské vlády Markus Söder se však vyslovil, že kříže nejsou znakem náboženství a že znamenají přihlášení k identitě. Nechme teď stranou zjevný fakt, že to je hloupá, dětinská výmluva. Sotva může někdo popřít, že latinský kříž s případně vyobrazeným ukřižovaným Ježíšovým tělem je symbolem křesťanství.

Jde-li však o znak bavorské či německé identity bez vazby na křesťanství, skýtá nám to bohaté možnosti interpretací. Ještě v jakési, i když paradoxní vazbě na křesťanství byly vojenské agrese pod znamením kříže. Mohlo to být proti muslimským sousedům, ale křížové výpravy byly vysílány z území dnešního Německa i do Čech proti křesťanům, tedy proti křesťanům jiného zaměření. Někdy kruté násilí pod znamením kříže nebo pod znamením kalicha svědčí o významu a síle symbolů, a také o mnohovýznamovosti každého symbolu.

Kříž může znázorňovat křižovatku, rozcestí, kde je třeba se rozhodnout o správném směru, kudy jít dál. S křižovatkami se pojily tradiční rituály. V indických a čínských oblastech vlivu byla oblíbeným symbolem svastika a je různě vykládána. Nacistické hnutí ji přijalo s rameny zalomenými doprava jako symbol árijské rasy. Mluvit v Německu o kříži jako znamení identity a popírat křesťanský význam tohoto symbolu je tedy nanejvýš ošemetné.

Zdůrazňování identity, tedy silné vazby na nějakou ideologii, území nebo komunitu, především etnickou, znamená zdůrazňovat dílčí příslušnosti proti té lidské. Podle identitářů může být totožnost bavorská, německá, nordická, árijská nebo, chceme-li česká, československá nebo slovanská důležitější než lidství. Práva a svobody jsou pak vázány na takovou příslušnost. Ti, kdo se zařazení vymykají, práva nemají.

I náboženství se může chápat jako identita. Svoboda vyznání je tím popřena. Náboženství už není svobodným rozhodnutím pro transcendentní skutečnost, ale daností, o níž pro mne rozhodl někdo jiný. Bylo například rozhodnuto narozením. Náboženství rodičů je pro potomky povinné. Proti osobnímu náboženství pak stojí náboženské autority, které určují, co je a co není správné.

Lze snad doufat, že náboženství jako úřední záležitost, ať přiznané, nebo (jako v Bavorsku) zamaskované, se neprosadí. Naději na přežití má jen v případě, že bude žito ve svobodě. A můžeme nesměle doufat, že se brzy nebo s odstupem roku či dvou dostane na pražský arcibiskupský stolec někdo, kdo bude reprezentovat linii papeže Františka, tedy křesťanství prožívaného jako svobodně zvolený životní program. Že se už konečně zapomene na náboženství vnucované a lámající charaktery.

    Diskuse
    JH
    April 30, 2018 v 16.14
    Názorná ukázka,
    že i v Německu se mohou realizovat nápady vpravdě polské. Čím se ovšem Německo liší, je, že Mnichovský arcibiskup a kardinál (s legračním příjmením Marx) se vyjádřil, že se mu takové státní užití křesťanského symbolu vůbec nelíbí.
    Přesně nevím, kdo s tou teorií identit první přišel, ale moc se mi nezdá.
    To je jako tím správným opakem špatné identitární politiky politika bez identity?

    Jde spíš jen o takové nálepky na ty, kteří jsou proti nám v opozici, ale nic hmatatelného z identitární-neidentitární rétoriky vymáčknout nejde.
    P:S: Jinak souhlasím, že to není moc dobrý nápad.
    Kříž bychom měli mít všichni doma nade dveřmi.
    To by stačilo.
    May 1, 2018 v 8.1
    Vlastní identita, která není zaměřená nepřátelsky vůči jiným identitám a neidentitám ani ji člověk nikomu nevnucuje, určitě nic špatného není. Veřejné prostory by však žádnou identitu vykazovat neměly, zvlášť pokud tato není vlastní všem osobám, které do nich mohou vstoupit. A to samozřejmě nikdy není. Ani v Bavorsku nejsou všichni katolíci.
    Doma můžete mít kříž, pane Morbicere, pokud s tím souhlasí i ostatní členové domácnosti.
    MP
    May 1, 2018 v 11.13
    Aleši Morbicerovi
    Máte pravdu. To, co předvádí Marek Söder je "politika bez identity". Přesněji politika vyprazďování a odcizení identity.

    Nejde o katolickou či křesťanskou dimenzi nějaké bavorské identity -- tu popírá, protože provádí profanaci kříže, na kterou věřící nemůže přistoupit.

    Nejde ani o identitu evropskou, do té náleží rozlišení moci světské a moci duchovní, odlišení sákrálního a profánního (sakrální křesťanská budova je tradičně vně a viditelně označena křížem, profánní, byť by to byl císařský palác nejvýše připouští kříz uvnitř místnosti jako soukromý projev zbožnosti obyvatelů či uživatelů).
    Atd.

    Chápu reakci mnichovského arcibiskupa a myslím, že Sörderovo idiotské gesto musí urážet mnohem víc katolíky než pobuřovat ateisty a jinověrce.

    Samozřejmě, člověku se ani nechce připomínat, že vytvoření neutrální sekularizovaného prostoru byla cesta z nekonečných náboženských válek a mluvit o tom, že tohoto hlediska je Söder náboženský štváč.
    JN
    May 1, 2018 v 13.31
    "Zdůrazňování identity ... znamená zdůrazňovat dílčí příslušnosti proti té lidské. Podle identitářů může být totožnost ... důležitější než lidství."
    Lidství (ve smyslu "globální občanství") je bohužel(!) jen další sociální identitou ("sociálním konstruktem").

    Tak, jako je vznik moderního nacionalismu spojen s průmyslovou epochou, koloniální expanzí a následným šovinismem (přesvědčením o výjimečnosti vlastního národa),

    je i vznik globálního občanství ("lidství") spojen s integrací trhů a - také opět - se šovinismem - "zdůrazňováním dílčí příslušnosti" ke skupině nadřazených globálních občanů, do níž je možno se kvalifikovat vlastním sebezdokonalením, ve skupině konformním názorem na nutnost překonání "reakčních" tradic a násilně prosazovaným universalismem. Jedinci, identifikující se s touto nově vytvořivší se skupinou, se pak cítí (morálně) nadřazeni lidem, kteří jsou zakotveni ve svých "primitivních starých identitách".

    S mírnou nadsázkou by se tedy dalo říct, že požadavek globálního občanství je vlastně "do krajnosti dovedený, agresivní kapitalismus".

    P.S. Dávat křesťanské kříže na státní budovy je samozřejmě nesmysl.
    Ovšem skutečně nemálo zajímavé je, že proti tomuto Söderově počinu se s rozhořčením postavil nejen kardinál Marx, nýbrž vůbec německé křesťanské církve. Přitom je zcela jasné, že on toto rozhodnutí tím odvoláním se na "kulturní identitu" jenom kašíroval, jemu se nejedná o kulturu, nýbrž o kult. Tedy o veřejnou - a úřední - deklaraci křesťanství jako privilegovaného náboženství.

    Takže by vlastně křesťané z toho měli mít radost; a přesto proti tomu protestují.

    To je vlastně ten nejpozitivnější aspekt na celé té záležitosti; zdá se že Söder s tímto svým ultrakonzervativně-identitárním postojem skutečně narazil, a že i křesťanské církve samotné jsou dnes už někde úplně jinde, nežli on se svým pojetím státu jako pouhé filiálky kostela.
    Ano, křesťanské církve jsou jinde, pane Poláčku. Pokud jde ale o (před kritikou ve jménu lidství chráněný) politický islám, tam je to jiné... Problém islámu je, že je politický z podstaty.
    May 1, 2018 v 17.36
    Křesťanské církve jsou už jinde...
    Možná už náboženství nahrazují vírou.
    Když božství zklamalo (protože Bůh chtěl zůstat svobodný - jako je svobodný i člověk - a odmítl se tedy člověku podrobit) bylo božství nahrazeno lidstvím.

    Problém moderního člověka je, že vězí až po uši v nereflektovaném náboženství, které je navíc ještě svázáno s politickou mocí. Křesťanství to ale spíše prospělo, neboť to pro něj znamenalo oddělení trůnu a oltáře.
    + Další komentáře