Odvážit se více demokracie

Josef Poláček

Josef Poláček uvažuje nad otázkou, zda se míra uplatňování formální demokracie rovná skutečnému společenskému pokroku, či zda je k jeho dosažení třeba ještě něčeho navíc.

Po původní porevoluční euforii z nově nabyté demokracie se v poslední době dostavuje nemalé vystřízlivění; znovu a znovu se totiž ukazuje, že tato demokracie se svým pouze formálním instrumentáriem naprosto neskýtá záruku toho, že jejím výsledkem bude vítězství humánních, progresivních sil a hodnot. Naopak, znovu a znovu se ukazuje, že tato demokracie, která se neopírá o žádné vyšší hodnoty nežli o formální rovnost všech jejích účastníků, může vést a také vede k prosazení se sil zpátečnických, reakčních, až přímo antihumánních.

Nicméně i po tomto zklamání původní víry v demokracii se stále ještě železně drží přesvědčení, že i tato o sobě formální demokracie může poskytovat — svou principiální politickou svobodou — alespoň nezbytný základ pro další postup lidstva k něčemu obsažnějšímu, než je ona sama. Jinak řečeno, základní heslo zní: demokracii opravovat, nikoli zavrhovat.

Tento názor je sám o sobě naprosto přirozený a pochopitelný. Veškerá naše životní zkušenost nám sděluje, že pokud chceme něčeho dosáhnout, musíme se vydat na cestu k tomuto cíli, a po této cestě musíme jít krok za krokem. A že čím více úsilí, námahy a času budeme tomuto svému putování věnovat, tím větší je pravděpodobnost, že se k němu dostaneme.

Německý sociálnědemokratický kancléř Willy Brandt při svém nástupu do funkce proslul výrokem „Mehr Demokratie wagen!“, tedy „odvážit se více demokracie“. Foto Historicberlin.com

Ale ve skutečném životě a ve skutečném světě jsou věci někdy mnohem složitější, než aby bylo možno se spolehnout na čistě lineární nárůst či pokrok. „Když k sobě svážeš dohromady dva ptáky, budou mít čtyři křídla; a přece nepoletí rychleji,“ řekl ve filmu „Tajemství slepého mistra“ onen mistr svému žáku, a zanechal ho tím ve zmatcích a přemýšlení o hlubokém smyslu tohoto přirovnání.

My si z této východní moudrosti můžeme vybrat poznatek: ne vždycky platí, že když je něčeho čistě kvantitativně více, zároveň se tím docílí i vyššího efektu. A někdy tomu může být také přesně naopak.

Německý sociálnědemokratický kancléř Willy Brandt při svém nástupu do funkce proslul výrokem „Mehr Demokratie wagen!“, tedy „odvážit se více demokracie“.

K tomu je nutno připomenout, že Brandt byl prvním poválečným (západo)německým sociálnědemokratickým, tedy levicovým kancléřem. A že k vládnutí nastupoval v době stále ještě přetrvávajícího poválečného adenauerovského Německa s velice výraznými autoritativními rysy. Tehdy sice formálně existoval demokratický politický systém, ale celá společnost byla do značné míry ovládána reálnými vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Namísto svobodného ducha vládl zatuchlý etatismus.

Willy Brandt tedy vyhlásil heslo „Odvážit se více demokracie“ a nelze popřít, že — ovšemže v součinnosti s mohutným tlakem zdola, především ze strany protestující mládeže v období konce šedesátých let — se v tomto ohledu v německé společnosti velice mnoho proměnilo.

Autoritativní struktury poválečné éry byly opravdu víceméně bezezbytku rozbity; dnes se každý občan může cítit být principiálně roven třeba přímo kancléři (či kancléřce). Je možno volně kritizovat cokoli a kohokoli a je možno vyvíjet jakékoli iniciativy snažící se o společenské změny.

Nelze tedy popírat, že určitého pokroku bylo dosaženo. Ovšem tento pokrok naprosto neznamená, že by bylo možno pokročit ještě někam dále stejně tak jednoduchým, lineárním způsobem v brandtovském smyslu „Mehr Demokratie wagen“.

Dnešní německá společnost je nesrovnatelně volnější a svobodomyslnější než v zatuchlých létech padesátých a ještě i raných šedesátých; při bližším pohledu je ale stejně prázdná a bezduchá jako už tehdy.

A co hůře: dnes je snad ještě bezobsažnější, ještě více bez skutečných perspektiv a cílů než tehdy. Tehdy bylo možno alespoň bojovat proti „starým strukturám“ autoritativního adenauerovského Německa; ale dnes už vlastně není kam jít dál. Ne proto, že by už bylo všeho dosaženo; ale proto, že bylo dosaženo všeho toho, čeho bylo možno dosáhnout tím jednoduchým lineárním způsobem „Mehr Demokratie wagen“.

Tehdejší autoritativní systém je pryč, ale bezduchá konzumní společnost, proti které tak vehementně protestovala tehdejší mládež, se naopak upevnila. Přízemní konzum a honba za prchavými, okamžikovými, plytkými zážitky je prakticky jedinou náplní, jedinou substancí této „svobodné společnosti“; a na rozdíl od těch vzrušivých let šedesátých není už vůbec žádná naděje se z toho dostat.

„Více svobody“ za těchto okolností neznamená nic jiného než jenom více konzumně-zábavní povrchnosti. Ten pták současné německé společnosti má sice čtyři křídla, ale ta se navzájem tlučou v neustálém slepém kroužení a víření. A čím více takové „svobody“, čím více takových křídel, a tím méně se pokročí někam ke skutečnému smyslu lidského bytí.

Tato svoboda, tato demokracie je nakonec uzavřena v sobě samé, ve své vázanosti na pouhé individuum, a tedy na jeho bezprostřední, bezduché motivace a choutky. A jestli se chce opravdu dospět někam dále, nejde o to přivazovat si stále další a další křídla. Jde o to rozletět se zcela jiným směrem.

    Diskuse (162 příspěvků)
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    March 4, 2018 v 13.25
    Paní Zemanová, tohle je ten text který jsem Vám přislíbil v rámci naší diskuse o možnostech - a limitech - jednoduchého, lineárního vylepšování stávající (formální) demokracie.
    HZ
    Helena Zemanová, dálný východ od Prahy
    March 4, 2018 v 14.43
    Děkuji, pane Poláčku.
    Výzva k rozletu může zaznít třeba už dnes. Možná mnoho lidí čeká jen na to "včil" a další se přidají vzápětí, aby svůj život obrátili jinam než k přízemnímu konzumu a honbě za prchavými, okamžikovými, plytkými zážitky.
    Jinou cestu k demokracii podle vašich představ, než získáním velkého množství stoupenců, vám ale nikdo neslíbí.
    Tomu získávání se říká politika. Někdo taky mluví o takzvané drobné, každodenní politické práci, ale to zavání nemístným staromilstvím. Stav, kdy vás za agitaci proti bezduchému konzumu coby součásti této fáze kapitalismu nikdo nezavře, politickou práci bezesporu usnadňuje. Na to máme onu zmíněnou formální demokracii, která o moc víc než toto neslibuje.
    K dosažení ideálů se používají i metody donucovací, ale ty nezaručují trvanlivost účinku.
    Eva Hájková, penzistka
    March 5, 2018 v 8.8
    „Když k sobě svážeš dohromady dva ptáky, budou mít čtyři křídla; a přece nepoletí rychleji.“
    Především je nasnadě zeptat se, proč vlastně by ptáci měli letět rychleji? Jsou křídla na světě kvůli rychlosti? Kvůli touze "Citius, Altius, Fortius"?
    A jestli otázka stojí KAM, kterým směrem ptáci poletí, pak je přece nesmysl svazovat je dohromady. Ptáci často létají v hejnech stejným směrem, aniž by byli k sobě připoutaní.
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    March 5, 2018 v 8.31
    Úplný nesmysl
    Prý

    "Dnešní německá společnost .. je ale stejně prázdná a bezduchá jako už tehdy.

    A co hůře: dnes je snad ještě bezobsažnější, ještě více bez skutečných perspektiv a cílů než tehdy."
    JV
    Jiří Vyleťal
    March 5, 2018 v 9.43
    Chvála mírnosti
    Vážený pane Kolaříku,
    neděláte vůbec dobře, že do diskuse vstupujete tímto agresivním způsobem.

    A je to také škoda. Protože, když se v diskusi vytvoří atmosféra, do níž lidé umírnění a zdrženliví nemají chuť vstupovat, přichází ti ostatní o jejich pohled na věc.

    A já mám takovou životní zkušenost, že právě tam, kde se daří uvážlivosti, mírnosti a zdrženlivosti, se cesta ke společnému dobru nejsnáze nachází.

    Váš Jiří Vyleťal
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    March 5, 2018 v 10.9
    Přesně tak, pane Vyleťale
    A proto upozorňuji na to, že výrazy jako " prázdná a bezduchá" "ještě bezobsažnější" atd., a to navíc zcela bez jakéhokoliv zdůvodnění, jsou zde naprosto nepřijatelné.

    Alespoň tedy z mého pohledu, a berou mi chuť vstupovat do diskuse.
    JV
    Jiří Vyleťal
    March 5, 2018 v 10.24
    Ano, ale...
    Ano, pane Kolaříku, já Vám rozumím.

    Nicméně, nebylo by dobré namísto Vašeho úvodu do diskuse, který začíná slovy "Úplný nesmysl", naznačit, čím je německá společnost naplněna a jaký duch v ní žije? A tím nabídnout nám čtenářům jiný pohled na německou společnost, než je ten, který vnímá pan Poláček.

    Váš Jiří Vyleťal

    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    March 5, 2018 v 10.36
    Pane Vyleťale
    Ano, to mohu jistě udělat, lépe řečeno, mohu to znovu udělat - neboť už jsem to udělal mnohokrát, a dělám to prakticky dnes a denně. Vždyť kolikrát už jsem tady psal o bohaté spolkové činnosti, o dodržování lidových tradic po celém Německu, o připravenosti obětovat se pro jiné (přijímání uprchlíků atd.) atd. atd.

    Nicméně, obávám se, že to všechno pana Poláčka nijak neodradí od toho, aby si prostě dál vedl svou - a že tady tyto řeči vede stále, bez ohledu na cokoliv, to přece víte také.

    Tak se nedivte, že jednou taky i zdrženlivý člověk přestane mít nekonečnou trpělivost, a zareaguje prostě jenom stručně, a výstižně.
    Eva Hájková, penzistka
    March 5, 2018 v 11.3
    Možná to spíš panu Poláčkovi v Německu nějak nesedí. Třeba se tam on sám necítí jako doma, ale z nějakého důvodu tam prostě dál setrvává. Třeba panu Poláčkovi chybí nějaké společenství, ve kterém by se cítil, jako že tam patří.
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    March 5, 2018 v 11.29
    V Mnichově např. funguje České centrum, které pořádá různé kulturní akce pro krajany. Dále funguje oddíl Sokola, kam je možno chodit cvičit. Věřící katolíci mohou navíc navštěvovat Českou katolickou misii (nebo i Slovenskou) - a chodí tam i nevěřící, právě kvůli tomu společenství, a různým akcím - kulturním, turistickým - výletům do Alp apod.

    Samozřejmě je možno se přidat i do čistě německých spolků - např. chodit hrát šachy do šachového oddílu atd.

    A ještě jedna zajímavá možnost uplatnění: Když jsem dostal německé občanství, zároveň s novou občankou jsem dostal letáček s informací, že se můžu ucházet o dobrovolnou práci jako soudce z lidu - neboť právě ti z jiných národů jsou vítáni kvůli své znalosti jiných jazyků a jiných kultur.
    + Další komentáře