To já nemusím. Z dlouhodobého hlediska bylo působení Jana Husa propadák. Z pozice vlivného manažera dceřiné společnosti nadnárodní firmy Una Sancta Apostolica et Catholica Ecclesia, a.s. se Hus pokusil změnit celkovou obchodní strategii společnosti.

V tom neuspěl a byl propuštěn (anglicky "fired´" tedy doslova zapálen). Jeho následovníci pak českou dceřinou od mateřského podniku zcela odtrhli, jejich úspěch bylo ovšem jen dočasný a vedl později k značným problémům a ztrátě pozice na trhu.

Dnes je odbyt základního produktu všech tradičních křesťánských korporací v Česku jeden z nejnižších na světě a těžko odolává konkurenci ateismu, něcismu, agnosticismu, esoterických nauk atd.

Za hranou mi přijde ale obviňovat z těchto pozdějších problémů Cyrila a Metoděje.To byste rovnou mohli také hledat odpovědnost u apoštola Pavla, který expanzi křesťantví mimo Palestinu zahájil, či dokonce přímo samotného J.K.

Je to jako byste Henry Fordovi kladli za vinu, že se na počátku tohoto století se Ford Motors ocitla na prahu bankrotu.

J.K. obvykle znamená Jiří Kubička, v tomto případě však mám na mysli Ježíše Krista.

Ten rozdíl je v tom, pane Kubičko, že ani Pavel a tím méně Ježíš měli nějaké politické ambice.

Zatímco Cyril a Metoděj byli do moravského regionu vysláni v důsledku zcela jednoznačných politicko-mocenských tahanic mezi Západem a Východem.

A nebyl to ani Pavel ani Ježíš, kdo hodlali vytvořit "firmu" jménem církev; která postupem času jak expandovala, tak ale zároveň zbytněla natolik, že se to pro jedince se zvýšeným stupněm mravního chápání stalo nesnesitelným.

A ta "firma" tedy v zájmu své další expanze a prosperity se takovýchto nezodpovědných jedinců samozřejmě musela a musí včas a nekompromisně zbavovat.

pro příliš mocný a zkorumpovaný projekt jedné "křesťanské církve" ve středověku. Bez reformace by tu křesťanství už ani nebylo, na reformační myšlenky navazují koncepty demokracie, lidských práv, posléze II. vatikánský koncil, nyní papež František.

Jana Husa neupálili Cyril a Metoděj, kteří nejsou jeho odpůrci, ale ti, kdo si chtěli podržet mocenský politický a církevní monopol.

Jan Hus zdánlivě neuspěl, ale jeho neúspěch, podobně jako "neúspěchy" Ježíše Krista či Mahátmy Gándhího či Martina Luthera Kinga nám otevřely nové cesty, po kterých můžeme jít. Za český ateismus může spíše protireformace a postkomunistický konzumní nihilismus než Jan Hus. Ten ještě pořád zůstává světlou vzpomínkou.

Já myslím, pane Poláčku, že samotný Cyril s Metodějem taky neměli politické ambice. Bez ohledu na to, jestli je někdo poslal nebo ne.
Nehledejme nic nového, co tu ještě nebylo. Vraťme se k tomu starému, které pořád ještě nebylo naplněno. Vždyť i ta reformace, jak naznačuje pan Šimsa, nebyla popřením křesťanství, ale pokusem o návrat k jeho podstatě, která byla vývojem deformovaná.

Nicméně je třeba mu uznat zásluhu o pojmenování problémů ve středověké katolické církvi.

Reformace nemá původ v Čechách ani v Anglii, ale především v Sasku (Martin Luther) a ve Švýcarsku (Jan Kalvín, Ulrych Zwingli). Díky těmto hnutím se stala reformace jako celek skutečnou alternativou proti katolictví po několik staletí až dodnes. Původní čeští kališníci se stali fakticky zemskou odvětví katolické církve. Reálný krach přišel po vyjednávání v Basileji (1433-1436), které z novodobých dějin můžeme srovnat snad s jednáním a podpisem Moskevského protokolu na konci srpna 1968.

Významným způsobem však ke světové reformaci přispěla nezanedbatelně spíše Jednota bratrská, mající svůj prapůvod ve východních Čechách a v učení Petra Chelčického, ale přes severomoravské (Kunwald, Zauchenthal = Kunín a Suchdol nad Odrou) a hornolužické (Herrnhut=Ochranov) německy mluvící prostředí se rozšířila do celého světa (pod názvem Moravian Church=Unitas fratrum).

Pro připomenutí si naší reformace bychom si měli připomínat více než Husa spíše Petra Chelčického nebo někoho z dalších představitelů Jednoty bratrské.

Já bych jenom k té celkem vážné debatě dodal to, co si myslím, že by při úvahách nad článkem nemělo zapadnout: že ten text nelze brát vážně.

Váš Jiří Vyleťal

No ano, paní Hájková, je opravdu možno předpokládat že samotný Cyril s Metodějem politické ambice (alespoň v užším smyslu) neměli; jenže oni prostě do těch mocenských her a tahanic spadli, ať chtěli nebo ne.

A v každém případě bylo jejich úmyslem na Moravě vytvořit a vybudovat silnou církevní organizaci; což pak už je v určitém smyslu možno interpretovat jako svým způsobem "podnikatelský záměr".

Podnikatelský záměr, který - abychom zůstali u dikce úvodního textu - ve své bezprostřední podobě nevyšel, v rámci holdingu (evropského křesťanství) se pak centrum přesunulo na západ; ale až teprve působením takových "kacířů" jako byl Hus byl tento podnikatelský záměr otřesen v samotných základech.

A právě v tomto smyslu tvrdí Jan Šícha, že od oněch věrozvěstů existuje přese všechno určitá kontinuita až k upálení Husa.

Trochu jste mi tím "podnikatelským záměrem" připomněl jednu židovskou anekdotu. Když už jde v článku o legraci, jak připomněl pan Vyleťal, tak ji uvedu.
Jsou prý čtyři důkazy, že Ježíš byl Žid. Za prvé - do třiceti let bydlel u matky. Za druhé - jeho matka ho měla za boha. Za třetí - on věřil, že jeho matka je panna. A za čtvrté - z tesařské živnosti svého otce vybudoval silnou nadnárodní společnost, která přetrvala dva tisíce let.

Pochybuji, že se dá zjistit jaká byla subjektivní motivace Cyrila a Metoděje. Mocenský záměr ale jistě měl Rostislav, který si jejich misi vyžádal. Kristianizace byla ve východní a střední Evropě nerozlučně spojena se vznikem států. Pokřtít se nechal již Mojmír, ovšem pasovským biskupem, Rostislav usiloval o větší nezávislost na Francké říši a jejích biskupech.

Ale pane Kubičko, z čeho soudíte, že neznáme jejich záměr? Vždyť to byli misionáři! Prostě šířili víru v Krista.

Apoštol Pavel vysvětluje v 1 K 9, 18, proč šíří víru:
"Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal."
Tím pochopitelně nemyslel, že má nad sebou nějakého lidského nadřízeného, který ho poslal.

Ono je ten příběh o něco složitější. V Byzanci nebylo misionářství obvyklé a na to západní se hledělo spíše s despektem. Konstantin a Metoděj patřili k dosti vzácným výjimkám. Když si přečtete Proglas, vidíte, že jim spíše než o šíření křesťanství -- to opravdu už jen podle datace velkomoravských kostelů na Moravu nepřinesli -- o porozumění dobré zvěsti:

"Bratři, to vše jsme my uvážili
a povíme vám radu výbornou,
která všechny lidi zbaví
života zvířeckého a žádostivosti,
abyste, majíce mysl nerozumnou,
a slyšíce slovo cizím jazykem,
neslyšeli je jak hlas zvonce měděného.
Neboť svatý Pavel uče toto řekl,
modlitbu svou napřed vzdávaje Bohu:
Chci raději pět slov pověděti,
a svým rozumem je říci,
aby i všichni bratři rozuměli,
než deset tisíc slov nesrozumitelných.
Kterýpak člověk toho nechápe,
který nepřidá moudrého podobenství,
vykládajícího nám správně řeči?

Nejméně o Metodějovi víme, že to byl tvrdý a vášnivý politický hráč; tah, kterým získal pro zřízení moravského arcibiskupství podporu papeže byl brilantní. Osudy politického dobrodruha by ovšem nestály za vyprávění, zatímco už jen ten Proglas...

Dovolím si trochu vyostřit slova pana Vyleťála, která mi mluví z duše. Brát Šíchův článek vážně z hlediska výpovědí o Cyrilovi, Metodějovi a Husovi je nejen nonsens, ale hlavně to ničí jeho vtip.

Já bych naopak řekl, že ty velmi seriózní komentáře půvab Šíchova článku umocňují.

Snad už je jasné, že kdo tehdy politikařil, nebyli Cyril a Metoděj, ale tehdejší papežové a bavorský klérus a okolní panovníci. Rostislav se bránil prostředky, které tehdy byly možné. Ti (a Svatopluk se k nim přidal,) zakládali firmu, která nakonec rozhodla o upálení M.J.Husa. I o likvidaci Jednoty bratrské a politické rekatolizaci.

Když já nejsem na kouzlo nechtěného :-)

Já se především domnívám - na rozdíl od pana Vyleťala - že Jan Šícha ten svůj esej zdaleka nemyslel jenom jako vtip.

Ono pod tou zdánlivě nezávaznou a nevázanou fabulací až přímo mrazí, jak se ukazuje, že všechno lidské konání - a o i to napohled nejsvětější - je konec konců podřízeno holému utilitarismu.

Anebo - poněkud polopatističtěji řečeno - jak všude své rohy vystrkuje kapitál. Komerční úspěch a profit vlastní firmy. Ať už se takto nazývá jakkoli.

Paní Hájková, ta židovská anekdota jako taková je opravdu výborná; nicméně:

- podle těch prvních dvou znaků by se daleko spíše muselo soudit, že Ježíš byl nikoli Žid, nýbrž Ital

- jestli někdo věřil na "panenství" Ježíšovy matky, tak docela určitě ne samotný Ježíš (už takhle ve svém rodišti platil za podivína; a kdyby k tomu všemu ještě začal s vážnou tváří tvrdit, že jeho matka Marie je panna, pak by ho definitivně prohlásili za blázna)

- a ani s tou "tesařskou firmou" to nakonec není nijak jisté; všechno ohledně profese jak Ježíše, tak jeho otce jsou konec konců jenom spekulace.

Nicméně, tím se nenechme rušit; jak řečeno ta anekdota sama o sobě je výborná...,