Jak Cyril s Metodějem přišli, aby později upálili Jana Husa
Jan ŠíchaÚspěšný holding křesťanství pronikl na začátku prázdnin hned dvakrát do českého kalendáře. Přestože míra zavinění Cyrila a Metoděje na upálení Jana Husa je nepřímá, je třeba oba svátky posoudit v rámci vyprávění o holdingu a jeho místě na trhu.
Na začátku prázdnin máme u nás dva svátky odkazující k časům křesťanství. Málokdo rovnou měrou slaví oba, většina neslaví, protože neví, co by se slavit mělo. Volno mají všichni. Pokud ovšem nepracují pro organizace ignorující státní svátky.
Svátky vyšly na vhodný čas. Po dva dny není třeba závidět dětem, které mají před sebou jen málo odkrojené dva měsíce, kdy nezírají směrem k tabuli. Svátky na začátku prázdnin je možné vnímat i jako nenápadné prodloužení školní výuky, protože všechny tři církevní představitele lze potkat zejména ve škole.
Na upálení Jana Husa mají Cyril s Metodějem jistě určitou míru nepřímého zavinění. Příchod věrozvěstů na Moravu a veřejná exekuce v jinak idylické Kostnici od sebe sice v čase leží řadu století, ale obojí se stalo v době panujícího křesťanství. Ve firemním jazyce, který se u nás zvolna stává dominantním, by se dva státní svátky daly převyprávět dost jednoduše.
Start manažeři a firemní strategie
Dva zahraniční start manažeři donesli hodně sofistikované know-how do země nabízející politickou podporu jeho aplikaci. Nově založená firma prosperovala, i když musela projít zásadními personálními změnami i fůzí s podobně zaměřenými podniky. Když se holding rozštěpil na západní a východní část, ocitly se české země na západě.
V české části firmy došlo k nebývalé a přechodné prosperitě. Roku1348 byla založena podniková vysoká škola, nazvaná Univerzita Karlova. Vinou podnikové vysoké školy, jejího příliš svobodného a širokého zaměření, a hlavně vinou nepatřičné koncentrace chytrých lidí bez firemní kázně, vznikl uvnitř holdingu zničující spor o inovacích a restrukturalizaci nabídky.
Původci sporu byli sice z holdingu exemplárně odstraněni, k zásahu zahraničního vedení ale došlo pozdě. Firma se nepřestala potácet v potížích. Přes četné pokusy o stabilizaci holdingu se nepodařilo reformovat jeho management natolik, aby si jinak než přechodně udržel dominanci na trhu.
Cyril a Metoděj jako zahraniční start manažeři jsou ze zpětného pohledu úplně v pořádku. Zůstali o něco déle než tři roky, zavedli nové postupy i firemní kulturu, vyškolili management pro samostatné fungování firmy. Odmítli zlaté padáky od politického vedení, dokonce si prý vyžádali devět set zajatců a darovali jim svobodu. V tehdejších poměrech se jednalo o výraznou injekci do pracovního trhu a tím pádem zvýšení konkurence a kvality v nabídce.
Jan Hus byl a zůstává problematický. Disponoval nesporným talentem, který by firma mohla přiměřeně zužitkovat. Navrhl ale produkty mimo výrobní program a základní strategii firmy. Bohužel v takové kvalitě, že vznikla vnitřní konkurence v holdingu. Výsledné napětí firma nedokázala zužitkovat ke vzniku dvou divizí s mírně odlišnou nabídkou. Reklamní kampaně zdůrazňovaly odlišnost, nikoli podobnost nabízených produktů. Došlo ke ztrátě na zisku, času a na životech.
Dva křesťanské svátky na počátku prázdnin a v době, kdy zakořenilo manažersko-firemní řízení politiky i všeho ostatního, je třeba nově promyslet. U zahraničních start manažerů je třeba regulovat jejich mediální vliv, dobu pobytu a výběr týmu, který s nimi spolupracuje. V zásadě ale nepředstavují podstatný problém.
Fenomén Hus je konstantně nebezpečným projevem krize v holdingu. Manažeři jeho talentu by ve firmě vůbec neměli pracovat. Jejich zacházení s produktem a firemní strategií je svévolné, když ale vycházejí vstříc poptávce po inovaci, jsou zdrojem zcela zbytečných potíží.
Svátek Jana Husa je potřeba v příští periodě vlády firemní kázně v kalendáři zachovat, protože je zbytečné rušit lidi symbolickými změnami. Husa ale bude třeba nově a správně vyložit.
Lidé jeho kombinace talentu, vnitřního odhodlání a svévolného zacházení se strategií firmy by napříště měli být rozeznáni a eliminováni daleko dříve. A za bdělost při odhalování a odstraňování Husů v obecném zájmu by se Česko nemělo stydět. Naopak. Děláme to pro klid našich dětí.
V tom neuspěl a byl propuštěn (anglicky "fired´" tedy doslova zapálen). Jeho následovníci pak českou dceřinou od mateřského podniku zcela odtrhli, jejich úspěch bylo ovšem jen dočasný a vedl později k značným problémům a ztrátě pozice na trhu.
Dnes je odbyt základního produktu všech tradičních křesťánských korporací v Česku jeden z nejnižších na světě a těžko odolává konkurenci ateismu, něcismu, agnosticismu, esoterických nauk atd.
Za hranou mi přijde ale obviňovat z těchto pozdějších problémů Cyrila a Metoděje.To byste rovnou mohli také hledat odpovědnost u apoštola Pavla, který expanzi křesťantví mimo Palestinu zahájil, či dokonce přímo samotného J.K.
Je to jako byste Henry Fordovi kladli za vinu, že se na počátku tohoto století se Ford Motors ocitla na prahu bankrotu.
Zatímco Cyril a Metoděj byli do moravského regionu vysláni v důsledku zcela jednoznačných politicko-mocenských tahanic mezi Západem a Východem.
A nebyl to ani Pavel ani Ježíš, kdo hodlali vytvořit "firmu" jménem církev; která postupem času jak expandovala, tak ale zároveň zbytněla natolik, že se to pro jedince se zvýšeným stupněm mravního chápání stalo nesnesitelným.
A ta "firma" tedy v zájmu své další expanze a prosperity se takovýchto nezodpovědných jedinců samozřejmě musela a musí včas a nekompromisně zbavovat.
Jana Husa neupálili Cyril a Metoděj, kteří nejsou jeho odpůrci, ale ti, kdo si chtěli podržet mocenský politický a církevní monopol.
Jan Hus zdánlivě neuspěl, ale jeho neúspěch, podobně jako "neúspěchy" Ježíše Krista či Mahátmy Gándhího či Martina Luthera Kinga nám otevřely nové cesty, po kterých můžeme jít. Za český ateismus může spíše protireformace a postkomunistický konzumní nihilismus než Jan Hus. Ten ještě pořád zůstává světlou vzpomínkou.
Nehledejme nic nového, co tu ještě nebylo. Vraťme se k tomu starému, které pořád ještě nebylo naplněno. Vždyť i ta reformace, jak naznačuje pan Šimsa, nebyla popřením křesťanství, ale pokusem o návrat k jeho podstatě, která byla vývojem deformovaná.
Reformace nemá původ v Čechách ani v Anglii, ale především v Sasku (Martin Luther) a ve Švýcarsku (Jan Kalvín, Ulrych Zwingli). Díky těmto hnutím se stala reformace jako celek skutečnou alternativou proti katolictví po několik staletí až dodnes. Původní čeští kališníci se stali fakticky zemskou odvětví katolické církve. Reálný krach přišel po vyjednávání v Basileji (1433-1436), které z novodobých dějin můžeme srovnat snad s jednáním a podpisem Moskevského protokolu na konci srpna 1968.
Významným způsobem však ke světové reformaci přispěla nezanedbatelně spíše Jednota bratrská, mající svůj prapůvod ve východních Čechách a v učení Petra Chelčického, ale přes severomoravské (Kunwald, Zauchenthal = Kunín a Suchdol nad Odrou) a hornolužické (Herrnhut=Ochranov) německy mluvící prostředí se rozšířila do celého světa (pod názvem Moravian Church=Unitas fratrum).
Pro připomenutí si naší reformace bychom si měli připomínat více než Husa spíše Petra Chelčického nebo někoho z dalších představitelů Jednoty bratrské.
Váš Jiří Vyleťal
A v každém případě bylo jejich úmyslem na Moravě vytvořit a vybudovat silnou církevní organizaci; což pak už je v určitém smyslu možno interpretovat jako svým způsobem "podnikatelský záměr".
Podnikatelský záměr, který - abychom zůstali u dikce úvodního textu - ve své bezprostřední podobě nevyšel, v rámci holdingu (evropského křesťanství) se pak centrum přesunulo na západ; ale až teprve působením takových "kacířů" jako byl Hus byl tento podnikatelský záměr otřesen v samotných základech.
A právě v tomto smyslu tvrdí Jan Šícha, že od oněch věrozvěstů existuje přese všechno určitá kontinuita až k upálení Husa.
Jsou prý čtyři důkazy, že Ježíš byl Žid. Za prvé - do třiceti let bydlel u matky. Za druhé - jeho matka ho měla za boha. Za třetí - on věřil, že jeho matka je panna. A za čtvrté - z tesařské živnosti svého otce vybudoval silnou nadnárodní společnost, která přetrvala dva tisíce let.
"Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal."
Tím pochopitelně nemyslel, že má nad sebou nějakého lidského nadřízeného, který ho poslal.
"Bratři, to vše jsme my uvážili
a povíme vám radu výbornou,
která všechny lidi zbaví
života zvířeckého a žádostivosti,
abyste, majíce mysl nerozumnou,
a slyšíce slovo cizím jazykem,
neslyšeli je jak hlas zvonce měděného.
Neboť svatý Pavel uče toto řekl,
modlitbu svou napřed vzdávaje Bohu:
Chci raději pět slov pověděti,
a svým rozumem je říci,
aby i všichni bratři rozuměli,
než deset tisíc slov nesrozumitelných.
Kterýpak člověk toho nechápe,
který nepřidá moudrého podobenství,
vykládajícího nám správně řeči?
Nejméně o Metodějovi víme, že to byl tvrdý a vášnivý politický hráč; tah, kterým získal pro zřízení moravského arcibiskupství podporu papeže byl brilantní. Osudy politického dobrodruha by ovšem nestály za vyprávění, zatímco už jen ten Proglas...
Dovolím si trochu vyostřit slova pana Vyleťála, která mi mluví z duše. Brát Šíchův článek vážně z hlediska výpovědí o Cyrilovi, Metodějovi a Husovi je nejen nonsens, ale hlavně to ničí jeho vtip.
Ono pod tou zdánlivě nezávaznou a nevázanou fabulací až přímo mrazí, jak se ukazuje, že všechno lidské konání - a o i to napohled nejsvětější - je konec konců podřízeno holému utilitarismu.
Anebo - poněkud polopatističtěji řečeno - jak všude své rohy vystrkuje kapitál. Komerční úspěch a profit vlastní firmy. Ať už se takto nazývá jakkoli.
- podle těch prvních dvou znaků by se daleko spíše muselo soudit, že Ježíš byl nikoli Žid, nýbrž Ital
- jestli někdo věřil na "panenství" Ježíšovy matky, tak docela určitě ne samotný Ježíš (už takhle ve svém rodišti platil za podivína; a kdyby k tomu všemu ještě začal s vážnou tváří tvrdit, že jeho matka Marie je panna, pak by ho definitivně prohlásili za blázna)
- a ani s tou "tesařskou firmou" to nakonec není nijak jisté; všechno ohledně profese jak Ježíše, tak jeho otce jsou konec konců jenom spekulace.
Nicméně, tím se nenechme rušit; jak řečeno ta anekdota sama o sobě je výborná...,