Řeč je to nejmenší, v čem se můžeme přizpůsobit

Magdaléna Šipka

Magdaléna Šipka komentuje změny, které navrhla Britská zdravotnická organizace v oslovování pacientek. Nejedná se o diktát politické korektnosti. Je to snaha lékařů o ohleduplnost alespoň v oblasti řeči.

Pokaždé, když se nám v mém okolí někdo odhodlal prozradit, že je ve skutečnosti opačného pohlaví, vyskytovaly se největší komplikace okolo řeči. Mezi starými známými jsme se navzájem informovali, opravovali, vzájemně jsem se uklidňovali při přeřeknutích a všichni jsme doufali, že až zmíněnou osobu skutečně potkáme, už se podobného fau-pax nedopustíme.

„V Deníku Referendum zní kritické hlasy emancipovaných žen, které analyzují, ale nenaříkají. A debaty se účastní i muži.“
×

Pokud se v okolí jedince objeví cokoli nečekaného — ať se jedná o coming out sexuální či genderové povahy nebo třeba nenadálou změnu zdravotního stavu — často mu dochází slova. Naše projevy nejistoty, zmatku nebo zabedněnosti jsou v tomto období pro druhého obzvlášť bolestné. Ve společnosti, která klade takový tlak na „normálnost“ jedince nemáme právo přidávat naše pochyby k těm jeho, násobit jeho úzkost nebo nebrat s dostatečnou váhou to, co nám říká.

I když jsme lidé otevření a snažíme se vyvinout úsilí směrem k porozumění, stále se může velmi snadno stát, že „se sekneme“. Také kvůli tomu velmi vítám dokument Britské zdravotnické organizace, který vyšel minulý rok a kolem kterého se strhla během poslední dní mediální bouře. Největší pobouření vyvolalo doporučení, aby bylo označení „nastávající matka“ nahrazeno pojmem „těhotný člověk“.

Změny normality

Zásadní je, že tento materiál je určený pro zdravotnická zařízení. Rozhodně nemluví o tom, že by manželé měli doma svým těhotným ženám říkat „těhotný člověk“. I když musím sama přiznat, že oslovení „maminka“ bych nejraději slýchala jen od svých dětí. Myslím, že většině mužů, kteří si na článek stěžovali, také neříkají u zubaře „tatínku“. A kdyby někdo na veřejném místě chtěl stále dokola zjišťovat, jestli jsou ženatí, nebo ne, a upravovat podle toho jejich oslovení, nejspíš by také volali po změně.

Celkově je dobře, že alespoň v některé zemi se snaží v rámci poměrně oficiálního prostředí nacházet citlivé formy komunikace. Například nahrazení výrazu „výtah pro invalidy“ výrazem „přístupné výtahy“ mi připadá velmi vhodný. Konec konců: jezdíme nízkopodlažními tramvajemi, nikoli tramvajemi pro invalidy a kočárky.

S podivem je, s jakou razancí se proti některým novotám staví například někteří církevní představitelé. Přitom — věrte mi — v rámci studia teologie se nenaučíte nic jiného než „jen“ pracovat s jazykem. Možná, že právě vůči takovýmto „jazykovým mostů“ se nejostřeji vymezují lidé, kteří sami vědí, jak lze jazykem zaklínat. V prorocké biblické tradici je ale silně zakotvena tradice propůjčování hlasu těch, kteří mluvit nemohou.

Zásadní je, že tento materiál je určený pro zdravotnická zařízení. Rozhodně nemluví o tom, že by manželé měli doma svým těhotným ženám říkat „těhotný člověk“. Foto graytvinc.com

Správné označování druhého není diktaturou, není drsným nařízením „shora“. Naopak by mělo vycházet z citlivému přístupu k druhému. Nejlepší jména samozřejmě nacházíme v intimní komunikaci. Nejkrásnější by bylo dát druhému možnost „pojmenovat“ se vždy sám, pěstovat tím pestrost. Jsou však profese a společenské situace, které takto individuální přístup bohužel neumožňují. V takovém případě je vhodné nikoho ze své řeči alespoň dopředu nevylučovat.

Určitá skupina obyvatel je od narození zvyklá na to, že jim jazyk vždy jde na ruku, zahrnuje je, uzpůsobuje se jejich rodu. Pro tyto osoby může být objevením Ameriky, pokud jim někdo naznačí, že se některé označení jich samotných netýká. Že jsou pouze jednou skupinou z mnoha, ne obecnou „mírou“, normalitou.

Je také nutno dodat, že tato doba je pro takzvané „cis“ heterosexuální muže v určitém ohledu velmi komplikovaná. Často vyrůstali ve světě, který jim byl v určitém ohledu bezmezně nakloněn. Žijí a dospívají však v době, která se již pokouší skutečně dosáhnout rovnoprávnosti. Jsou vystaveni novému přeskupování rolí a s tím spojené zmatenosti, stejně jako všichni ostatní.

Pro ně samotné jsou pak probíhají změny z určitého pohledu skutečně nejtěžší, protože jimi evidentně ztrácejí převahu. Některé cesty se před nimi zavírají a tím intenzivněji někteří volí jistou možnost klukovské, pohodlné nadřazenosti.

Pro emancipované ženy, pro lidi s homosexuální orientací, pro translidi bylo v průběhu století vymýšleno mnoho různých diagnóz. Možná měli pracovníci Britské zdravotnické asociace popsat také novou diagnózu „člověk zmatený z genderové rovnoprávnosti“.

Nejlépe by se dala tato diagnóza přirovnat k vývojovým poruchám v učení. Vedle dislexie by bylo možné zkoumat disdignii — dočasnou neschopnost vnímat důstojnost druhého člověka. Léčení by mohlo probíhat pomocí dlouhého pobytu u maminky a pomalého seznamování s „jinými“ lidmi. Důležitá je pomalá, klidná komunikace a opakované ujišťování, že přes obsesi mateřstvím, kterou tito lidé často mají, stále se jim, pokud nemají ženské tělo, nemůže stát, že by skutečně otěhotněli.  

    Diskuse
    FO
    February 1, 2017 v 9.33
    Několik poznámek
    Autorka píše tak trochu z nadřazené pozice, z pozice někoho moudřejšího, kdo je dál, ví víc a poučuje ty, kdo jsou zaostalí a je třeba je pozvednout a osvítit. Tato nadřazenost - byť formulovaná trpělivě, což ale nic nemění na základní pozici - podle mě není zrovna dobrým východiskem k dialogu.

    Ti, kdo mají základní problém, jsou podle autorky "takzvaní "cis" heterosexuální muži". Jak jsem vyčetl z diskusí na toto téma, často mají s genderově korektním vyjadřováním problém i ženy, a to jak matky, tak bezdětné ženy. Myslím, že si tu autorka vybírá snadnější cíl, totiž muže, což je vždy snadné navázat na mužskou nadvládu atd. Poctivější by podle mě bylo, kdyby se zabývala i postoji žen.

    February 1, 2017 v 10.45
    Souhlasím s Vámi asi i v tom, že je článek psát z nadřazené pozice. Byla to snaha zrcadlit alespoň část nadřazenosti, se kterou je dlouhodobě, zcela běžně jednáno z druhé strany.

    O ženách nepíši jednak proto, že se vše ne tak snadno vejde do jednoho příspěvku. Také protože ve článku na který odkazuji není ani jedno nesouhlasné vyjádření ženy. (Náhoda?)

    Vím, že je mnoho žen spokojených v uspořádání, které mohou samy definovat jako "tradiční rodina". Nejsem rozhodně proti němu jen proti jeho monopolu.

    S vyjádřením ženy směřujícím proti tomuto druhu pestrosti, s intencí vykázat si z veřejného prostoru, které by zároveň zahrnovalo originální argumentaci, jsem se nesetkala. Samozřejmě, že bych mohla diskutovat například s paní Hridnovou...což jsem se myslím, v předchozích článcích pokoušela.

    Můžete vnímat na psychologické úrovni v mých příspěvcích přehnanou míru nadřazenosti. Když už jsme otevřeli toto emookénko a dostali na nějakou intimnější rovinu, myslím, že Vy sám zas vystupujete z příliš ublíženého postoje. Muži rozhodně nejsou "snazší" cíle. Chápu jaké je to být žena bezmezně věřící v rozdělení rolí a monogamní svazek, je pro mě daleko jednoduší jejich argumenty přijmout. Rozumím jim. Jen nerozumím touze lidí normalizovat jazyk, který se snaží důstojně přijmout i další lidské bytosti.
    FO
    February 1, 2017 v 11.25
    Díky za reakci. S tím "snazším cílem" jsem to myslel tak, že je argumentačně jednodušší vyčlenit jako druhou stranu, proti níž se argumentuje, jen jeden článek ("cis heterosexuální muž"). Nebylo to míněno ublíženě.

    Skutečně musím přiznat, že moc nerozumím podstatě toho boje proti "cis heteroxesuálním mužům" a jejich jakési dominanci, ale to může být moje nedostatečné pochopení, a ohrožen v jakýchsi privilegiích (není mi jasné, jaká privilegia by to měla být) se tedy skutečně necítím.

    Je ale pravda, že jsem si o sobě myslel, že jsem přirozeně zastáncem pestrosti a různosti, a tyto debaty mi pomohly uvědomit si, že mám v tomto směru jisté hranice. Což neberu negativně.

    V každém případě slušně formulovaný článek jako je tento může být užitečný pro debatu,v tom musím svou první reakci trochu korigovat.
    FO
    February 1, 2017 v 11.39
    obsese mateřstvím
    ještě by asi stálo za to víc se zamyslet nad tím, co znamená tento obrat - "obsese mateřstvím". Chápal bych, kdyby se to vztahovalo na muže, kteří odsuzují ženu pouze k roli matky a odmítají například vzdělání nebo pracovní uplatnění žen. Takových je ale v české debatě opravdu minimum.

    Nemá to pak znamenat, že kdokoli, kdo uznává biologickou roli ženy jako matky jako relevantní, trpí už touto "obsesí"? Pak by to podle mne bylo nebezpečné. Musím ale přiznat, že mě to znepokojuje.
    Musím se přiznat, že mě dostal už první odstavec.
    A to jak slovem "pokaždé", které situaci, že je někdo "ve skutečnosti" opačného pohlaví, představuje jako běžnou a početnou. Nic v mé zkušenosti něčemu takovému neodpovídá a nikdy jsem se s tím nesetkal ani to neřešil.
    Jednak naznačeným vzrušeným prožíváním v kolektivu "starých známých".

    Asi jsem z jiného století...
    Ne že by sexualita nebyla důležitá, ale aby pohlavnost okupovala tak obrovskou část života člověka?
    Symfonická hudba, metamorfóza, opice a netopýři, akustika, stereofonie, filozofie, a tisíc dalších věcí je v mém životě...
    MP
    February 1, 2017 v 12.32
    Filipovi Outratovi
    Proč kdokoli, kdo uznává biologickou roli matky jako relevantní? To by nebyla obsese, tuto roli (i když "biologická role" je contradictio in adjecto) uznává v závěru svého článku v negativní formulaci ("pokud nemají ženské tělo ...") i MŠ.

    Za obsesi bych spíše označil kombinaci důrazu na

    a) tvrzení, že bez mateřství nemůže být jakákoli role ženy adekvátně naplněna (= život bezdětné ženy je vždydeficitní a ona hodna soucitu)

    b) tvrzení, že mateřství zásadním způsobem definuje -- a tudíž limituje --, co je to být dobře ženou.

    Potíž je, že se touto obcesí setkávám daleko častěji u žen -- jsem ve věku matek vyděšených tím, že jejich dcery nemají ještě v xxvěku dítě či alespoň vážnou známost, která by směřovala k vnoučatům. A také v věku drben, které litují mojí vrstevnici odborně skvělou kolegyni, že žije bez dětí a stálého partnera -- a navíc ji to nechybí.

    MP
    February 1, 2017 v 12.42
    Magdaleně Šipce
    Bez "normalizace jazyka" se nedomluvíme. Subverse této normalizace je jistě nutná, ale začíná být nezměrně laciná. A proto neúčinná.

    O absurdních překladech, které mají zdůraznit útisk, nemluvě. V češtině přeci nikdo běžně neoznačí osobu, která bude mít dítě, jako "těhotnou ženu", bude mluvit o "těhotné" nebo o "gravidní". Jenže bez toho ztrácí smysl i "těhotný člověk" -- copakv češtině může být těhotný někdo jiný?

    Přecitlivělé vyhledávání útisku příliš snadno sklouzne k sebedefinici určité skupiny jako oběti. A "obcese obětí" není o nic méně obsecí, než obcese mateřstvím.
    FO
    February 1, 2017 v 21.6
    M. Profantovi - obsese
    Za sebe bych to asi formuloval tak, že předávání života je jednou ze základních konstant lidské existence. Do jisté míry je opravdu tím, co základním způsobem definuje, co je to být ženou, ale stejně tak i mužem.

    Samozřejmě, bylo a je mnoho lidí bezdětných, kteří přesto mají naplněný a dobrý život. Řekl bych ale, že i oni se nějak musejí vyrovnávat s tím, že děti nemají. Nemyslím, že je to prostě jednoduché buď / anebo, je to hlubší. Co byste řekl, je takovýto názor obsesí?

    FO
    February 1, 2017 v 21.9
    Doplnění
    Připomíná se teď v této souvislosti, že i v historii je řada žen, které děti neměly, mimo jiné se mluví třeba o světicích. Tam je ale třeba připomenout, že u nich (stejně jako u kněží) byl celibát chápán jako jiná, alternativní forma manželství a rodičovství, tedy ne bez vztahu k biologickému rodičovství, ale právě v souvislosti s ním a na jeho pozadí.
    IH
    February 1, 2017 v 21.13
    Jak dlouho je vlastně gravidní slon?
    Domnívám se, že výraz těhotná není běžně chápán jako zpodstatnělé přídavné jméno. Třeba nápis "Těhotné mají přednost" by vypadal spíše jako dovětek. Už vůbec není ovšem normální napsat "těhotní mají přednost". Výraz "těhotné pacientky" bude sice možný, ale jsou opravdu všechny oslovované pacientkami? Nežádoucí asociace a pocit nepřirozeného slovního spojení navodí také formulace o "těhotných návštěvnicích či klientkách". Co je komu po tom, jestli je klientka v jiném stavu. A už tu máme další výraz, který může budit (jako eufemismus) víc než problémy! Vracím se k té cedulce na začátku: Bude nakonec asi nejlepší, když na ni bude napsáno "Těhotné ženy mají přednost".
    Každý jazyk má své výrazové prostředky a možnosti. Pochopím, že např. výraz "chairman" bylo v angličtině s postupem emancipace žen třeba zobecnit na chairperson". V češtině je "oboupohlavní" termín "předsedající" již dobře zpodstatnělý. Nemusím snad ani dodávat, že formulace "Těhotní lidé mají přednost" je stupidní.
    Domnívám se, že "mediální bouři", o níž píše M. Šipka, není třeba brát vážně. Média "kandidují" a bulvarizace je jim k tomu cestou. Letos jsme se např.dozvěděli, že z lavinou zavaleného italského hotelu zachránili tři štěňata. Za tři roky bychom se už měli v podobném případě dozvědět i o osudu akvarijních rybiček... Proč se tedy divit mediálním hrátkám a narážkám na "trapnost a glajchšaltování z Bruselu"? Těmi to přece před lety začínalo. (Omlouvám se, že jsem na legitimizační poukazy na mediální zájem tak alergický...)
    + Další komentáře