Klavírista, vědec, lékař, montážní dělník, kuchař, sládek, vinař, pánská cimbálka, rytíř, sklář, malíř, fotograf, herec, ředitel filmového festivalu, fotbalista, hokejista, boyband, voják, pilot… Podle oficiálního propagačního videa z dílny Ministerstva zahraničních věcí není Česká republika ani tak „zemí skvělých lidí“, jak tvrdí ústřední motto, jako spíš elitním pánským klubem.

V nezvykle dlouhém propagačním videu dostaly svůj prostor jen dvě ženské tváře — tenistky Petry Kvitové a neznámé hodinářky. Dohromady si přitom obě ženy užily z pětiminutové stopáže jen několik vteřin. Dalo by se jízlivě poznamenat, že video nabídlo víc prostoru k předvedení svých výjimečných schopností robotům než ženám.

Přitom těch příležitostí, kdy se pochlubit významnými českými ženami, nabídlo tvůrci zvolené schéma spotu požehnaně. Už jen sportovci Petr Čech a Jaromír Jágr mohli být bez nějakého velikého kvótového násilí doplněni fenomenálními týmy českých biatlonistek, tenistek nebo plážových volejbalistek. Ty všechny představují v posledních letech absolutní světovou špičku.

Z hlavy tvůrcům trestuhodně vypadla taky Martina Sáblíková. Máme nejrychlejší bruslařku planety, aniž bychom disponovali jedinou závodní dráhou. Těžko bych jako vlastenec hledal lepší ukázku toho, jak „drobné, nikoli malé“ češství bojuje s velikostí okolního světa: statečná, a stejně „drobná, nikoli malá“ žena se vzepře nehostinným podmínkám a nechá před sebou sklonit celý svět. Kdybych dělal video já, ukázal bych celou Czechii jako takovou statečnou ženu.

Globální index genderové mezery nás řadí až za Honduras, Černou horu nebo Rumunsko. Jsme na tom dokonce hůř než autoritativní Rusko. Hluboko se naše „země skvělých lidí“ umísťuje i v prestižním Indexu genderové rovnosti. Ukazuje se přitom, že nejvýznamnější příčinou našich zoufalých výsledků v obou měřeních je nízký podíl žen na politické a ekonomické moci.

Pokud tedy bylo účelem propagačního spotu ukázat Českou republiku „takovou, jaká skutečně je“, trefili se jeho autoři docela dobře: je plná mužů na významných místech. Pokud však chtěli tvůrci ukázat „Czechii“ jako moderní zemi, šlápli vedle. Oblast genderové rovnosti je totiž už nějaký čas široce přijímanou prioritou ve všech zemích, ke kterým se i podobnými propagačními materiály snažíme patřit.

Nejde tedy ani tak o samu feministickou kritiku spotu, ke které se tímto textem přidávám. Jde zejména o to, že pokud si video počíná v otázce genderové rovnosti takhle neobratně, selhává před svou cílovou skupinou: shazuje Českou republiku v očích vyspělého světa.