Fórum Nyéléni: sedmdesát procent potravin je vyprodukováno ženami
Tomáš UhnákTomáš Uhnák komentuje průběh fóra Nyéléni — největšího evropského setkání rolnických, feministických a antikapitalistických hnutí.
V rumunské Kluži proběhlo 3. fórum Nyéléni — doposud největší evropské setkání zástupců potravinových hnutí, iniciativ a rolníků. Zastřešujícím motivem byla potravinová suverenita a boj proti industriálnímu zemědělství, kapitalismu a za biodiverzitu a udržitelnou (agroekologickou) budoucnost zemědělství a spravedlivou společnost.
Fóra Nyéléni se zúčastnilo na sedm set lidí — národní delegace z šestatřiceti zemí Evropy a centrální Asie. Přišli také delegáti z Latinské Ameriky, Severní Ameriky, jihovýchodní Asie a Afriky. Na fóru se potkali rolníci, drobní farmáři a zastupitelé malých rybářských komunit, pastevci, původní obyvatelé ze Severního pólu a Sibiře, zástupci poslední nomádské pastevecká společnosti v Turecku, aktivisti, zastupitelé neziskových organizací, spotřebitelé, zástupci politických stran a zemědělských a spotřebitelských unií, výzkumníci, zastupitelé družstev, komunitou podporovaného zemědělství a další.
Pět dní intenzivních diskusí, sdílení zkušeností, přehodnocování a především síťování a vytváření koalic a společných akcí, které mají za cíl převzít iniciativu a kontrolu nad systémy výroby a distribuce potravin a posilovat roli marginalizovaných a vyloučených — ekologických výrobců, migrantů, lidí v prekariátu a alternativních distributorů potravin.
Společně byla definována strategie a možnosti spolupráce pro nadcházející léta. Z České republiky se fóra zúčastnila početná delegace. Mezi nimi zastupitelé z organizace Pro Bio liga, Ekumenická akademie a Iniciativy potravinové suverenity. Nově se zapojili i zástupci družstevní kavárny Tři ocásci v Brně a z České republiky na fórum přijeli také zástupci Pirátů, pro které se oblast potravinové suverenity, zemědělství a patentů stává důležitým tématem.
Zástupci všech kontinentů se sešli v solidaritě, aby diskutovali a rozvíjeli čtyři zastřešující oblasti: modely produkce a spotřeby potravin, distribuce potravin, právo na přírodní zdroje a společně sdílené statky (commons), práce a sociální podmínky v potravinových a zemědělských systémech. Předmětem diskusí bylo také zabývání se otázkou, jak zvrátit negativní a neudržitelné metody industriálního zemědělství a industriálních potravinových výrobních a distribučních systémů a prekarizaci společnosti skrze potraviny.
Na fóru byla vytvořena celá řada strategií, systémů a modelů, jak dát agroekologické výrobce do centra společnosti ve snaze rozpoznat jejich roli v dopadu na zdraví společnosti a stav krajiny a ekosystému. Byly formulovány požadavky na vytvoření podpůrných práv a legislativy, které dají přírodní zdroje a společně sdílené statky do rukou lokálních komunit, pro které znamenají živobytí a existenční závislost a nikoliv nadnárodním společnostem a tržím spekulacím. „Musíme se postarat o naše rolníky, aby se oni mohli starat o nás,“ zaznívalo na fóru.
Účastníci fóra se také sjednotili v opozici vůči nacionalistickým tendencím napříč Evropou a vůči toxickým a destabilizačním smlouvám o volném obchodu TTIP a CETA, které mohou ohrozit právě malé výrobce potravin a zdraví evropské veřejnosti.
Delegáti vyjeli také do vesnice Roșia Montană v rumunských horách Apuseni, kde podpořili místní rolníky a obyvatele v boji proti největšímu evropskému projektu na otevřený důl zlata.
Mezi jinými na Fóru byli zástupci drobných rybářů a obyvatel přímořských oblastí, pro které je rybaření hlavní zdroj potravin a výdělku. Podle FAO je až pět set osm milionu lidí závislých na drobném rybaření jako způsobu obživy. Podobně však jako v rámci industriálního zemědělství i industriální rybářské systémy vytvářejí nerovné prostředí a degradují biodiverzitu oceánů, na což doplácejí rurální komunity. Zástupci koalic drobných rybářů vyzvali, aby se rolníci a drobní rybáři spojili ve společném boji.
Rolníci východní Evropy povstávají z popela
Byli jsme svědky historické události, zastupitelé hnutí La Via Campesina a Eco Ruralis uspořádali setkání delegace z centrální a východní Evropy a Středí Asie. Uskutečnění tohoto setkání bylo motivované tím, že se jedná o jeden z posledních regionů světa, kde ještě hnutí La Via Campesina není zcela zastoupeno, zejména protože jsou zde specifické dějiny zemědělské politiky, především ve státech bývalého Sovětského svazu.
Ve většině těchto zemí je stále ještě zachovaná pestrá biodiverzita, genetická diverzita, jsou uchovávány a předávány rolnické znalosti, které vycházejí z lokálního kontextu a rolníci (drobní zemědělci a pěstitelé) tvoří významnou část společnosti. Došlo tak ke sdílení národních problémů, které se ukázaly jako společné, a k rozvoji komunikace, na základě které vznikla dohoda, že tato část světa bude spolupracovat ve snaze společně čelit korporátnímu tlaku a prekarizaci společnosti i rolníků. To se děje skrze zábory půdy a invazi supermarketů, které ničí drobné výrobce a prodejce.
Delegace se seznámili s fungováním La Via Campesina a možností stát se součástí globálního boje za lokální a globální pokrok tím, že v centru společnosti budou agroekologičtí drobní zemědělci, kteří nyní čelí zvětšujícímu se tlaku na přijetí GMO ze strany multinárodních společností.
A ačkoliv drobní zemědělci poskytují společnosti udržitelně vytvořené potraviny a uchovávají vzácné genofondy, které by mohli být kulturně srovnatelné s uměleckými díly, které si tak úzkostlivě střežíme v muzeích, nejsou legislativně, společensky ani politicky rozpoznáni. Vlastně jakoby ani neexistovali. Přitom jsme ale na nich zcela závislý jako společnost, i pokud jde o planetu a udržitelnost jejího využívání.
Jak upozornila zástupkyně rumunské platformy Eco Ruralis Ramona Duminicioiu: „Státy postsocialistických zemí se stáhly v různé míře ze zemědělského sektoru a přenechaly ho multinárodním společnostem a divokým privatizacím, záborům a spekulacím. Rolníci nemají přístup na trh, stále více potravin je dováženo kvůli rozmachu západních supermarketů, rolníci ztrácejí. Potřebujeme právně a společensky rozpoznat a definovat roli rolníků a chránit je“.
Na setkání byl také zveřejněn text vyjadřující podporu rumunským rolníkům, protože sedmačtyřicet procent populace tvoří obyvatelé na vesnicích a 4,7 milionů obyvatel jsou právě rolníci. Delegáti se shodli, že z východní Evropy se bez většího zájmu mezinárodního společenství stávají nové „banánové země“. Multinárodní společnosti ve velkém skupují půdu a dochází k záborům zemědělské půdy za účelem spekulací na trhu. V případě Rumunska je až třicet procent půdy již ve vlastnictví zahraničních subjektů, a toto číslo roste.
Ze zemí východní Evropy jsou odčerpávány a privatizovány přírodní zdroje. Mnoho mužů opustilo své rodiny, aby odjeli vydělávat do zahraničí ve snaze zajistit svým dětem budoucnost. Kvůli záborům půdy se nejen rumunští rolnici stávají ekonomickými migranty na plantážích či polích ve Španělsku, Německu, Velké Británii či právě v České republice, kde pracují v ovocných sadech a na zeleninových polích.
Bez migrantů a možnosti je využívat jako levnou pracovní sílu by naši pěstitelé zeleniny a ovoce nemohli fungovat. Čeští pěstitelé se shodují v tom, že „Češi nechtějí pracovat v zemědělství“. Také členové turecké delegace upozornili, že kvůli tržním ekonomikám a spekulacím v Turecku zmizelo osm až deset milionů rolníků kvůli záborům půdy.
Tématem diskuse byly i války a Ali Bulent Erdem z Ciftci-Sen, turecké Nezávislé zemědělské unie, prohlásil: „Války nutí lidi odcházet z jejich zemí, jejich domovin a živobytí. Uprchlická krize v Turecku a Evropě je důsledkem válek. Jako obránci potravinové suverenity bojujeme za práva uprchlíků a vítáme je v našich zemích. Je to nezbytné a podstatné pro globální boj za potravinovou suverenitu — postavit se za mír“.
Judith Hitchman, prezidentka Urgenci, vyjádřila rozhořčení nad tím, že „dochází ke kriminalizaci aktivistů“ a že „korporace apropriují a deformují snahy sociálních hnutí.“ Delegáti se shodli, že jediná cesta jak dosáhnout síly je skrze sebeorganizaci a sdružování se nejen na lokální, ale i mezinárodní úrovni. Rolníci, neziskové organizace, zastupitelé politických stran a další společně na fóru vyhlásili boj korporátnímu sektoru, kapitalismu, patriarchátu a industriálnímu zemědělství.
Družstevnictví
Problém, před kterým jako společnost (zejména ta západní) stojíme: nemáme přístup k ekologickým, finančně dostupným potravinám vypěstovaným lokálně tak, aby zisky šli primárně výrobcům a nikoliv řetězcům. Jedním z hlavních témat proto byly alternativní distribuční kanály. V mnoha zemích Evropy — včetně České republiky — distribuci dominuje pouze několik málo řetězců, a drobní výrobci tak nemají přístup na trh, protože nemohou splňovat estetická kritéria řetězců a velké výrobní objemy.
Nezbývá jim, než opustit venkov, přeorientovat se a ve městech hledat jakoukoliv práci. Ztrácí se tak diverzita, zvyšuje se nezaměstnanost a migrace. Setkání se proto zúčastnili i zastupitelé družstev, kteří komunikovali možnosti rozvoje jejich modelů a univerzálnější adaptaci, aby k těmto formám získávání potravin měla přístup větší část společnosti. Právě družstevnictví se ukazuje jako východisko, které rozpoznává a doporučuje už i Evropská unie. Podle ní právě evropská družstva nejlépe přežila finanční krizi.
Ve velkém byly zastoupeni i reprezentanti systému KPZ (komunitou podporované zemědělství). Také tento systém se skloňoval jako jeden z důležitých způsobů, jak vytvářet udržitelné vztahy s výrobci a rozvíjet agroekologii, decentralizované struktury výroby a distribuce. KPZ se rozvíjí, jsou jich po Evropě již tisíce a je do nich zapojeno přes milion aktérů, kteří svou pozornost obrátili k malých výrobcům a pěstitelům.
Ti jsou znevýhodňováni, přestože pracují šetrným způsobem k přírodě i spotřebitelům, zvyšují podíl organické hmoty v půdě a tvoří zdravé potraviny. Musí totiž platit za certifikace, musí splňovat přísná a často nesmyslná hygienická opatření, do kterých musí investovat kapitál, kterým často nedisponují, a nemají přístup na trh.
Systém KPZ nabízí řešení těchto překážek. Mezi rolnickými hnutími se rozmáhá takzvané PGS (participatory guarantee system), systém hodnocení kvality, který je založen na solidaritě, sdílení vědomostí a vzdělávání spotřebitelů. Na místo BIO certifikátů, které podle zastupitelů LVC nevyjadřují podstatu agroekologie, navrhují participativní metody hodnocení kvality, do kterého jsou zapojováni jak další pěstitelé, tak samotní spotřebitelé a systém nevyžaduje žádné finanční náklady a zbytečnou byrokracii pro výrobce.
Rurální feminismus
Asi nejsilnější momentem fóra byla proklamace a vystoupení zastupitelek La Via Campesina které prohlásily, že „pro ženy není čas slavit, je čas bojovat. Potřebujeme revoluci v produkci i reprodukci. Žádáme rovnost a odmítáme machistické systémy.“ Už samotný název platformy Nyéléni odkazuje k ženě z Africké Mali, která vedla rolnický emancipační boj.
Ve vesnici stejného jména se také konalo první fórum potravinové suverenity. Členky jihoamerické La Via Campesina také prohlásili, že: „Patriarchát a kapitalismus kráčejí ruku v ruce. Není potravinové suverenity bez feminismu, musíme se stát feministkami a feministy.“
Až sedmdesát procent veškerých potravin je vyprodukováno ženami a jsou to právě ony, které pečují o rodiny a komunity a uchovávají lokální tradice a zemědělské know-how, které se nezřídka předává z matky na dceru. Přitom půda je v dominantním vlastnictví mužů. Proto se na Fóru skloňoval „rurální feminismus“ jako ústřední téma. Právě LVC má jako první hnutí padesátiprocentní kvóty a ženy mají stejné zastoupení jako muži.
Role států
Na Fóru vystoupila i Cristina Amaral, hlavní regionální zastupitelka FAO (Food and agriculture organization při OSN) pro Evropu a Střední Asii. Vyjádřila podporu agroekologickým a solidárním řešením, které navrhuje La Via Campesina a upozornila, že industriální zemědělství přispívá dvaceti až pětadvaceti procenty ke zvyšování podílu skleníkových plynů v atmosféře a tedy ke globálnímu oteplování. Zdůraznila, že cesta nápravy vede opět právě skrze proměnu zemědělských praktik, ve kterých jsou lídři drobní ekologičtí zemědělci.
Platforma Nyéléni požaduje reformu CAP (common agriculture policy) — jedná se o společnou zemědělskou politiku členských států EU, která nahrává velkým korporacím a neudržitelným zemědělským strategiím. Nyéléni a La Via Campesina požaduje zaměření se na decentralizaci výrobně-distribučních struktur a zapojení mladých lidí do agroekologického vzdělávání.
Fóra Nyéléni se aktivně zúčastnili i členové české delegace za českou Pirátskou stranu. Piráti podporují snahu drobných rolníků, neziskových a vědeckých organizací o vytvoření silné platformy pro obhájení lidských práv v oblasti zajištění zdravých potravin a udržitelného zemědělství.
Chtějí prosazovat myšlenku potravinové suverenity zejména v oblasti změn legislativy a dotační politiky v zemědělství. Delegáti za Piráty sdělili: „Chápeme stížnosti rolníků ze zemí východní Evropy na neetické jednání a útlak ze strany obchodních řetětců a agrokorporací a chceme jim pomoci obhájit jejich i naše práva na potravinovou suverenitu.“
Právě politická reprezentace může významně napomoci rozvoji potravinové suverenity podpůrnými mechanismy a regulacemi závažných degradačních obchodně-ekologických praktik. Na fóru byla proto formulována celá řada regionálních i mezinárodních kampaní.
Potravinová suverenita
Světové hnutí potravinové suverenity již v roce 2007 definovalo potravinovou suverenitu jako právo lidských společenství na zdravé a kulturně vhodné potraviny produkované prostřednictvím environmentálně příznivých a udržitelných přístupů a právo těchto společenství definovat vlastní potravinové a zemědělské systémy.
Šest principů potravinové suverenity jsou: důraz na potraviny pro lidi, lokalizované potravinové systémy, lokální kontrola těchto systémů, tvorba a uchovávání vědomostí a dovedností, spolupráce s přírodou. V České republice propaguje koncept potravinové suverenity (přičemž navazuje na hnutí La Via Campesina a Nyéléni) Iniciativa potravinové suverenity. Všechny nás přitom spojuje heslo La Via Campesina: Globalizuj boj! Globalizuj naději!
#BečvaNevyšumí
Téma otravy řeky Bečvy, jedné z největších ekologických katastrof v českých dějinách, při níž zahynulo na osmdesát tisíc ryb, je jednou z nejdůležitějších investigací Deníku Referendum. Reportéři Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá případ sledují od počátku a přinesli v něm řadu nových zjištění. Nyní pokrývají soudní proces se svévolně obviněnou firmou Energoaqua a zpracovávají poznatky, které během něj vycházejí najevo. Podpořte naši další práci!