V prosinci tohoto roku má vyjít první díl druhé série seriálu Sense8 od sourozenců Wachovských. Sourozenecká tvůrčí dvojice se do všeobecného povědomí dostala díky trilogii Matrix a pokračovala filmy Atlas Mraků nebo Jupiter vychází.

Ústředním tématem seriálu Sense8 je mezilidská vzájemnost. Osm osob z různých koutů světa narozených ve stejném okamžiku zažívá provázanost jeden s druhým, spoluprožívá svá životní dramata, umí se dotýkat citlivých míst Afriky, Ameriky, Asie i Evropy.

Hlavní hrdinům je společný snad jen právě konflikt s určitou strukturou: indická přírodní vědkyně Kala je zasnoubená s mužem, kterého nemiluje. Rus Wolfgang žijící v Berlíně má své rodinné kořeny zapuštěné hluboko v mafiánské síti. Africký řidič autobusu Carpheus se v rámci shánění léku pro HIV pozitivní matku zaplete do šarvátek mezi bohatou rodinou místním gangem. Sun se obětuje ve hře o čest své čínské rodiny. Americký policista se rozhodne zachránit postřeleného Afroameričana. Transgender internetová hackerka Nomi, která je po část seriálu násilím držena v soukromé nemocnici. Anebo islandská DJka, která se ve společnosti Londýnských dealerů snaží utéct před bolestivou minulostí, nebo brazilský herec, který skrývá svou sexuální orientaci.

Zvláštní pouto mezi osmy postavami se projevuje tak, že jsou schopni být “v kůži toho druhého”, komunikovat spolu přes celý svět, ale také si vzájemně propůjčovat schopnosti. Často se objeví právě v těch nejkomplikovanějších chvílích a nabídnou své silné stránky. Dohromady je osmice různých schopností a vědomostí schopná vyřešit téměř jakoukoli situaci.

Michael Straczynski, který seriál spolu se sourozenci Wachovskými spoluvytvářel, v rozhovoru pro CRB prozradil, že se tvůrci pokoušeli „rozšiřovat kruhy vcítění“. Lidstvo jakoby bylo schopno vnímat jako své spojence členy své rodiny, později se však solidarita rozšířila na klan, společenství nebo na národ. Sense8 pracuje s myšlenkou soucítění, které protíná zemské jádro a vztahuje se i k lidem na druhé straně planety.

Již ve svých dřívějších dílech pracovaly sestry Wachovské s myšlenkou propojení všech lidí. Ve filmu Atlas mraků (2012) se naopak zaměřily na vnímání osudů lidí ve vzájemné návaznosti v čase. Tahle vzájemná závislost na předchozích generacích není žádnou vybájenou fantazií, ale nepopiratelnou realitou. Wachovské ji jen v Atlasu mraků dostatečně nasvítily a vyjádřili slovy Sonmi-451: „Naše životy nepatří jen nám. Od zrození po hrob jsou provázány s ostatními, předky i současníky. Každým zločinem a každou laskavostí tváříme svoji budoucnost.“

Atlas mraků také nabízí skrze pootevřené dveře pohled do možné budoucnosti. Vykresluje ji dále jako spletenec sil soucítění a zášti jen uchycených v nových polohách. Varuje před budoucími nebezpečími. Příběh již zmiňované Sonmi-451 je příběhem do extrému dovedeného přístupu, který hodnotí více věci než živé bytosti. Sonmi-451 je klon, jídlonožka, jejíž úkolem je obsluhovat hosty v fastfoodu, nevychází vůbec ven z jídelního komplexu a je živena biologickým materiálem získaným z jiných již vysloužilých klonů.

Wachovské svým dílem neupozorňují pouze na nelidské podmínky současných „jídlonožek“, glosují také například situaci důchodců v uzavřených domovech důchodců. V rámci seriálu Sense8 se setkáme s řadou možných vězení - ať už jde o soukromou kliniku pro duševně „nemocné“, skutečné čínské vězení nebo situaci nechtěného manželství.

Práce s individuálními příběhy a jejich propojování napříč naší planetou umožňuje ukazovat na rozdílnost jednotlivých kultur, v každé nalézat její bolavé momenty, způsoby oprese, ale ve výsledku črtat obraz lidí všech kultur jako sobe navzájem blízkých.

Sourozenci Wachovští dobře znají pády a závratě způsobené zbystřením smyslů vůči zlu okolo nás, znají ničivé dopady našich osobních revolucí, které často nechají v našem životě jen vraky nefunkčních starých struktur, které již nedávají smysl. Zážitek prozření a pádu, ale pro Wachovské a jejich postavy není především podmětem k uzavření se do svého vlastního zdánlivě bezpečného světa, je nárazem na dno, který nás vystřelí k ještě hlubším prožitkům solidarity.

Vyvázání z poslušnosti strukturám moci nám nezlomí páteř, jen prolomí náš krunýř. Je pak již na nás samotných, jestli se obrníme nově a tím pevněji, nebo využijeme tuto šanci k novému objevování světa vně. Jako pozvánku k vnímání nových barev, k rozlišování lidí nikoli podle barev pleti nebo jejich etnicity, ale na základě jejich osobní pozice v příběhu dějin.

Tento příběh dějin pak už není vyprávěn jako souboj jednotlivých národů, ale jako příběh stálého osvobozování spoutaných, zastávání se slabších, snahy o komunikaci přes náklad vlastních pochyb na ramenou a skupinu lidojedů v zádech.