Sparta, Sparta, šovinistů parta
Kateřina KňapováČeské země nejsou obecně příliš citlivé vůči sexismu, i to však má své meze. A ty jsou zcela určitě překročeny, když fotbalista pošle ženskou rozhodčí k plotně.
Klidný nedělní večer, dohrávka české fotbalové ligy. Sparta Praha se v Brně přetahuje o výsledek a v poslední akci utkání domácí Zbrojovka vyrovnává na konečných 3:3 — z ofsajdu, který by musel vidět i slepý. Všechno by zřejmě proběhlo v rámci standardního způsobu nadávání na rozhodčí, ke kterému má bohužel český fanoušek i pod novou hlavou komise rozhodčích dost příležitostí. To by obšem nesměla být tím pomezním jinak poměrně zkušená sudí Lucie Ratajová.
Byl to nyní zraněný záložník Lukáš Vácha, kdo na svém Twitteru poslal ženskou sudí ke sporáku; a byl to brankář Tomáš Koubek, který z toho pro změnu v rozhovoru s médii vyvodil, že ženy obecně by měly zůstat u plotny a ne pískat mužský fotbal. Sporák, plotna… sparťanský šovinismus se toho dne netrápil s originalitou.
Člověk je sice z českého prostředí stran tématu rovnosti mužů a žen zvyklý na ledasco, ale tohle je přece jen moc i s ohledem na českou zkušenost. Nechme stranou i to, že se oba zachovali mimořádně neprofesionálně, když si podobné komentáře nenechali pro sebe, ale ulevili si do médií a na sociální sítě.
Zasloužená kritika
Že jsem se do obou hned pustila třeba já coby feministka, to nikoho nemůže překvapit. Že ale oba fotbalisté dostali řádně naloženo i od těch, kteří se takových věcí standardně příliš nevšímají, to je milé zjištění. Dává to naději, že se přece jen jako společnost někam posouváme.
Takže je každé rozhodnutí rozhodčí (i komise rozhodčích) správné, protože obránci Sparty do hlavy nevidí a nedá se zjistit, zda tak hrál vědomě, kontrolovaně.
Vyjádřit se chci na téma sexistických (paušálních) hodnocení. Nejsou samozřejmě ničím kvalifikovaným. Na druhou stranu je ovšem otázkou, zda je namístě, specializuje-li se nemálo vzdělaných žen na sledování a kaceřování podobných projevů.
Domnívám se, že něco takového je pochopitelné a pozitivní u skupin menšinových a dosud slabých. Mám na mysli např. Romy, kde je navíc možnost jejich exkomunikace, žel, představitelná. Gayové a lesby si podle mne již vydobyli postavení, které by už nemělo z pranýřování předsudků činit úhelný kámen vlastních aktivit. V případě žen mám za to, že praktikování kolektivní apologetiky začíná už vypadat jako zlozvyk.
Je ovšem zajímavé - j e h o za tento jeho výkon nikdo neposílal k plotně!...
V případě toho rozhodčího je to v pořádku. V případě paní rozhodčí Ratajové se ovšem jedná tím posíláním k plotně o znevažování společensky závažné a potřebné aktivity -- a to kvůli sportu. Děsivé.
Neúcta k dobré práci jen proto, že není placená (a ani úplácená).
Takže teď nevím, jestli mě také někdo za trest nepošle k plotně...
To by to chudák ženská mohla pěkně schytat. (Musela by nejspíše absolvovat kurs genderově citlivé komunikace, dostala by 15 let zákazu činnosti (vaření) a až 100 tisíc pokuty.)
V podtextu toho odeslání ke sporáku totiž zaznívá dehonestující: "Běž posluhovat svému muži, běž mu uvařit." To je to, co je na tom urážející, ne to samotné vaření. Vaření je přece velmi pěkná, tvořivá a záslužná činnost a podle mě si zaslouží daleko větší ocenění, než nějaký fotbal.
Na druhou stranu, odejde-li manžel ne na fotbal (tedy za zábavou, zatímco jeho manželka mu u plotny připravuje večeři), ale odejde-li se například vrtat v rodinném voze (ne pro zábavu, ale protože je to opravdu nutné opravit, aby mohli odjet k manželčiným rodičům), muž to většinou považuje za činnost naprosto svobodnou, nikoliv za posluhování ženě.
Pak jsou samozřejmě i mnohé případy, kdy v podtextu sdělení žen vůči mužům zaznívá úplně stejně také ono dehonestující: "Běž posluhovat..." Lidově se tomu říká "podpantofláctví" a nejde o zcela řídké případy. Genderová věda se ale tomuto tématu zatím nijak nevěnuje.
Jde tedy často spíše o vztahové problémy mezi blízkými lidmi, nebo o nevhodné zvyky (na fotbalovém hřišti vůči ženě-rozhodčí), získané jak z výchovy, tak z převládajícího kulturního prostředí (například vesnické hospody). Nelze to ale genderově zglajšaltovat a napasovat na to jednotné ideologické řešení například v podobě nějakých drakonických odstrašujících trestů. Takové "řešení" může sice navenek udělat "pořádek", ale ve všem ostatním je kontraproduktivní.
Až ale i řízení domácnosti převezme centrální jednotka (včetně vaření a přebalování mimin), situace genderů se opět vyrovná a mužský gender s ženským genderem si pak klidně budou moci vyjít do kina, nebo je tam samořiditelné auto odveze, pokud nějaká kina ještě budou existovat.
A ne vy chudinky – ženský, vy to nejste! Nám tendleten pokrok (za kterej si my blbci můžem sami) všecko vzal. Nakonec i ten volant z ruky nám vyrve a udělá z nás dokonalý a nepotřebný trubce! A ta bába genderová týdletý nepřízně vosudu eště zneužívá a chce úplně podrejt i ten malej zbytek naší mužský identity ("Feminism and the Subversion of Identity").