Před půl rokem jsem ve svém článku kritizovala předvolební banner sociálních demokratů ze Zlína, který následně zvítězil i v anketě Sexistické prasátečko za rok 2014. Sexistický banner a reakce na něj se pak objevily v různých médiích, když na jedné straně stáli především levicově smýšlející lidé, často přímo členové či členky sociální demokracie, a na straně druhé příslušní představitelé strany nebo MSD. Ještě se ani nesešel rok s rokem a tentokrát jsou to plzeňští Mladí sociální demokraté, kdo si ke své komunikaci na sociálních sítích přizvali sexismus.

Smějeme se s Jindrou

„Rozhodli jsme se zavést jednu novinku, každé pondělí ráno se můžete těšit na jeden vtip z dílny našeho specialisty Jindry. Snad tak aspoň trochu zmenšíme pondělní šok ze začátku pracovního týdne ;)“.

Tak je uveden obrázek s úrovní grafiky vzor „zlatá devadesátá“. „Specialistovi Jindrovi“ (jinak místopředsedovi krajské MSD) jde pak od úst bublina s inkriminovaným vtipem, který zní takto: „Ženský orgasmus trvá průměrně 4x déle než mužský. Stejně jako telefonování, parkování a nakupování.“ Smějeme se s dívkou Blesku; teda pardón, se specialistou Jindrou.

Co komu přijde vtipné, je samozřejmě otázka sociálního a kulturního kontextu, ve kterém se dotyčný pohybuje. Vysmívat se někomu za to, že mu i pro jiného úplně blbý vtip přijde vtipný, je vlastně trochu elitářské a není to tu úplně na místě. Pokud někdo nicméně použije takový vtip jako způsob komunikace za organizaci spojenou s politickou stranou nebo proudem, který se hlásí mimo jiné k boji proti stereotypům, jistě to lze právem kritizovat.

Na Mladou Plzeň se následně sesypali jiní členové a členky MSD, nebo přímo sociální demokracie, ale i další lidé, které obrázek vyprovokoval k nějaké reakci. Ta byla obvykle ironická nebo rozzlobená, tematizující jak použití vtipu v komunikaci Mladé Plzně (což je mimochodem věc, která mi opravdu uniká), tak fakt, že sociální demokracie jako taková má poměrně chronický problém s přilákáním žen. Vtipy hrající na mužsko-ženské stereotypy určitě nebudou tou správnou cestou k nápravě tohoto zpátečnického neduhu.

↗

Ještě se ani nesešel rok s rokem a tentokrát jsou to plzeňští Mladí

sociální demokraté, kdo si ke své komunikaci na sociálních sítích přizvali sexismus. Foto Facebook.com

Potrefené husy a humor

Po kritických připomínkách samozřejmě přichází i více či méně zuřivá obhajoba. Celkem klasicky se píše o „potrefených husách, které se ozvou“, byť celkem bez vysvětlení, v čem by ta potrefenost měla spočívat; jestli ve faktu, že jsou dotyčné a dotyční uraženi poukazem na jejich rychlé či pomalé parkování, orgasmy nebo nakupování, nebo v tom, že vlastně nemají smysl pro humor. Jistou nadstavbou pak pochopitelně byl poukaz na to, že „normální ženy“ a „normální feministky“ se takovému vtipu přece zasmějí. Tuhle rovinu zpravidla následně podpoří i některé diskutující ženy.

Humor (a poukaz na nedostatek smyslu pro něj) je základní štěpící linkou, kterou používají obhájci podobných materiálů. Když přijde na vhodnost nebo nevhodnost sebeprezentace, humor je argumentačním evergreenem. Kritici jsou při poukázování na nevhodnost sexismu v politické komunikaci nařčeni, že jsou prudérní, suchopární, případně rovnou prosazující cenzuru, nedemokratické praktiky a vůbec jsou tak nějak „totalitní štváči“, co by měli raději jít k mladým komunistům. Naopak ti, kdo „nekorektní“ humor používají, jsou obvykle vtipní, podporují svobodu slova a především se umí zasmát sami sobě.

Negativní reklama, dobrá reklama?

Právě rozdíl mezi vyprávěním vtipů (ať už dobrých nebo oplzlých) někde v hospodě nebo mezi přáteli a používáním vtipu v politické komunikaci obhájcům zjevně uniká. Krajský předseda Kotas poznamenal, že „pánové z Mladé Plzně jsou machři na propagaci MSD“. Je ovšem celkem na místě se ptát, jaký vlastně reálně může být přínos takovéhle propagace.

O Mladé Plzni a MSD se zřejmě bude mluvit a psát stejně, jako se v případě „slavného“ zlínského plakátu. Zůstává otázkou, zda právě souvislost s jednodušším a sexistickým vtipem je opravdu to, co Mladým sociálním demokratům přiláká potenciální sympatizanty či sympatizantky, potažmo členy a členky. Sociální demokracie má tradičně problém se zastoupením žen, ale i liberálů a „nových levičáků“. To vše patrně právě kvůli mnohdy příliš silné „zemitosti“.

Dalo by se pochybovat, zda bylo právě vyvolání „flamu“ s cílem vzbuzení pozornosti autorovým účelem. Mám daleko spíš pocit, že autorovi tak nějak nedošlo, že prezentovat se zrovna tímhle vtipem může leckomu přijít nejenže nevtipné, ale také hloupé nebo trapné; nebo odhlédneme-li od subjektivních kateorií v naprostém rozporu se základními idejemi sociální demokracie.

Sociální demokracie si pochopitelně může zvolit onu zemitější cestu té hospodské a „politicky nekorektní“ komunikace. Nejen z pohledu možného evropského rozměru, kterého chce minimálně část strany (případně její mládežnické organizace) docílit, ale i z pohledu kultivovanosti politických kampaní a komunikace jako takové, je však podobný směr přinejmenším problematický.

A ne, nemyslím si, že Mladá Plzeň jen chtěla po ovčáčkovsku „otevřít diskusi“.