Střet o Šlachtu je dost možná začátkem Babišova konce

Jakub Patočka

Podle některých médií je střet o Roberta Šlachtu začátkem konce Milana Chovance. Jakkoli překvapení nejsou vyloučena, máme za to, že realita je právě opačná: a právě sledujeme začátek konce Andreje Babiše.

Andrej Babiš na sociálních sítích komentoval rezignaci policejního vyšetřovatele Roberta Šlachty slovy: „Je to zatím nejvážnější krize. Panu Chovancovi se podařilo destabilizovat českou policii. Útvar, který byl zaměřený na boj proti korupci, fakticky končí, a tak je vlastně u konce celý protikorupční boj naší vlády. V ANO se poradíme, jestli chceme být v takové vládě.“ V podobném smyslu poslal předseda ANO dnes po poledni dopis Bohuslavu Sobotkovi. Babiš tím spouští děj, který pro něj nemusí dopadnout dobře.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Na kampani hnutí ANO proti reorganizaci policie je zajímavé, že její obsah nemá žádnou souvislost s realitou ve svých příčinách, což ale neznamená, že ho nemůže mít ve svých důsledcích. Pro novější české poměry je přitom charakteristické, že z novinových zpráv, ani z většiny komentářů, nelze o tématu pochopit prakticky vůbec nic. I z toho důvodu v DR téma nyní zpravodajsky vůbec pokrývat nebudeme. Jedná se o každým coulem uměle vyvolanou kauzu.

V celé záležitosti jde jen částečně o Roberta Šlachtu a prakticky vůbec nejde o téma boje s korupcí. Zajisté je ilustrací otřesného způsobu, jakým tu dnes pracují média. A má dvě podstatné roviny: jednou je zápas o vymezení kompetencí mezi policií a státním zastupitelstvím, druhou, ještě závažnější, je vystupňování mocenského střetu mezi ČSSD a ANO, v němž nejde o nic menšího než o to, kdo bude v nadcházejícím období určovat charakter české politiky.

Téma Šlachta: čili střet policie a státního zastupitelství

Robert Šlachta získal určitý kredit jako vyšetřovatel, který přivodil konec Nečasovy vlády. Nesouhlasíme s hlasy, které dnes říkají, že „Nečas toho zase tolik nespáchal“, anebo tvrdí, že si takový konec nezasloužil. Nečasova vláda působila lidem tolik zbytečného utrpení, byla tak zkorumpovaná a natolik nekompetentní, že i kdyby si ji odnesl Lucifer, museli bychom s takovým jejím koncem ve jménu humanity souhlasit. Šlachta ukončující Nečasovu hrůzovládu byl kladným hrdinou.

Šlachtův problém tkvěl ale už tehdy v tom, že ve jménu vyšší spravedlnosti nepostupoval zcela rigorózně dle pravidel. Takovou praxi lze omluvit jednorázově, mimořádnými okolnostmi, a Petr Nečas se svým vládním gangem takovou mimořádnou okolností byl. Past tu ale číhá v tom, že taková sláva a moc může jednomu zachutnat a může podlehnout pokušení začít zdůvodňovat vlastní představou vyšší spravedlnosti své neortodoxní postupy soustavně, učinit z nich normu.

Příznaky toho, že Robert Šlachta přeceňuje svou úlohu a postavení, se v posledních letech množily. Jen před pár dny na jeho zcela skandální chování v případu absurdně dlouho vazebně stíhaného anarchisty Ignačáka upozornil Deník Referendum.

Je přitom veřejným tajemství, že Šlachtu si oblíbili vysoce postavení lidé ve státním zastupitelství proto, že vychází vstříc jejich představě o tom, jak šetřit jednotlivé případy. Podobným typem jako Šlachta je totiž státní zástupkyně Lenka Bradáčová, jež se o sobě podle všeho domnívá, že kdyby snad při rekonstrukci Kuksu potřebovali znovu vytesat sochu spravedlnosti, mohla by stát Braunovým následovníkům modelem.

Úmysly obou spravedlivců nejsou zlé, ale až příliš počestné: nemají mentalitu odpovědného úředníka, ale nadšeného aktivisty, který se svatým zápalem napravuje svět. To dnes velmi často chybí třeba v takovém Hnutí DUHA, kde bychom to vítali, ale nemělo by se to vyskytovat v policii či ve státním zastupitelství, kde to může páchat škody, nenapravitelné škody.

Stát má ovšem proti nadšeným aktivistům ve svých strukturách spolehlivou pojistku spočívající v dělbě moci. Ta funguje institucionálně rozdělením justice, legislativy a exekutivy, ale funguje i na nižších úrovních, například oddělením policie spadající pod ministerstvo vnitra od státních zastupitelství spadajících pod ministerstvo spravedlnosti.

V reformě policie se jedná primárně o to, aby se zpřehlednila struktura a zvýšila účinnost. Těžko z našich pozic můžeme něco proti záměru namítat, vidíme-li například, jakou paseku dnes páchá, řeší-li Šlachta současně korupci i tzv. levicový extremismus. Kvůli Šlachtovi dnes Ignačák hladoví.

V každém případě ale platí, že věc vnitřní reformy opravdu je v kompetenci policie. A k vyvolanému humbuku není vůbec žádný věcný důvod. Nic se neruší, naopak pouze se zpřesňují kompetence.

Téma korupce je třeba uchopit nově a jinak

Za věcný důvod kritiky organizační reformy se vydává údajné ochromení boje s korupcí. Nepatříme k lidem, jako jsou novináři z médií dříve přisluhujících establishmentu ODS, kteří tvrdí, že Babiše k moci dostala „protikorupční hysterie“ (termín Lenky Zlámalové). Ne, silné protikorupční naladění společnosti opravdu nevzniklo jako marketingová či aktivistická chiméra.

Prudká protikorupční vášeň ve společnosti vznikla jako zákonitá reakce na skutečnost, že se nad korupčním počínáním prakticky všech struktur spjatých s ODS přespříliš dlouho přivíraly oči. Jelikož se ODS stala v novém století stranou institucionalizované korupce, nebylo volání po reformách, jež takové praxi učiní přítrž, ničím nepatřičným, ale právě naopak projevem státotvorné odpovědnosti, která velké většině pravicových novinářů scházela. Kdyby si Lenka Zlámalová a spol. svou ODS lépe hlídali, nemuseli dnes na Babiše štěkat z internetového exilu.

Problém protikorupčního aktivismu tkví jinde: je jím neschopnost přemýšlet o společenské a politické realitě vcelku. Protikorupční aktivisté se domnívají, že problém korupce lze vyřešit jaksi zvnějšku, kombinací represivních a aktivistických metod a na politické strany pohlížejí při tomto svém snažením jako na soupeře. To je nesmysl, protože nikdo jiný než strany stát řídit nebude. Cílem tedy nemůže být porazit je, nýbrž kultivovat je.

Z obrázku se aktivistům takové Rekonstrukce státu navíc zcela ztrácejí systémové příčiny korupce, které leží hluboko v mentalitě kapitalismu a zejména v jeho neoliberální doktríně. Mají-li být peníze na prvním místě, má-li být všechno na prodej, pak se zákonitě panství peněz rozšiřuje tak, že se předmětem tržních vztahů stávají i obsahy médií, sklony veřejného mínění, úřední a politická rozhodnutí. Václav Klaus se v obou případech stal prezidentem díky nakoupeným hlasům přesně v duchu této doktríny. A přesně v duchu této doktríny pak v závěru svého vládnutí amnestoval všechny potrestané za její důslednou aplikaci. Navíc velká většina korupce se děje legálně.

Není vůbec žádná náhoda, že takzvané protikorupční iniciativy v ČR nyní napsaly dopis na Šlachtovu podporu. Není ani náhoda, že ve své neschopnosti rozumět problému korupce v jeho systémových souvislostech sedly na lep Andreji Babišovi. Není náhoda, proč nechápou, že samo Babišovo působení v politice — vzhledem k jeho vlastnictví Agrofertu a Mafry — je definicí nejzkorumpovanější myslitelné politické praxe. A není tak ani náhoda, že jsou pro něj vítanou kádrovou rezervou: viz Adriana Krnáčová či David Ondráčka, kterého si přece Babiš představoval na Chovancově místě.

Milan Chovanec je v tomto médiu často kritizován a často ostře, například za své zcela neospravedlnitelné počínání v oblasti migrační politiky, jimž napomáhá vzestupu xenofobního populismu. Ve  věci reformy policie je ale v právu, a to beze zbytku. Pokud mu lze něco v celém případě vyčíst, pak je to fakt, že jeho ministerstvo vynakládá na granty v oboru boje s korupcí směšné tři miliony, jež navíc dostávají pravidelně přiděleny tytéž organizace, jimž je přiděloval už Jan Kubice a jež vinou své zaslepenosti a omezenosti nalezly takové zalíbení v nejzkorumpovanějším politikovi, jenž u nás po roce 1989 působil a jímž není nikdo jiný, nežli Andrej Babiš.

Problém médií: Babiš tu nemůže být ničeho vydavatelem

Deník Referendum v minulých týdnech zveřejnil několik textů zcela zásadní povahy odhalujících pravou podstatu Babišova podnikání. Ukázali jsme, jak zneužíval a zneužívá své obchodní síly k nepřátelskému přebírání jiných podniků, jak zbavuje lidi práce a snižuje kvalitu pracovních míst, jak privatizuje zisky a socializuje náklady, jak ovlivňuje stát, aby se vzdával miliard v jeho osobním obchodním zájmu, anebo jak ve veřejné správě jeho strana rozkládá účelově instituce v zájmu jeho firmy.

Zjištění, která jsme publikovali, jsou řádově podstatnější než reforma policie, která s vysokou pravděpodobností zeefektivní boj se všemi typy organizovaného zločinu a která důsledněji oddělí výkon praxe státního zastupitelství od policie. S těmi úmysly je vedena a není na nich nic nelegitimního.

V médiích se ale neřeší agenda, kterou jsme nastolili: zda je legitimní, aby stát sponzoroval Babišovo neužitečné řepkové podnikání daňovou úlevou 1,5 miliardy ročně. Neřeší se, proč neplatí poctivě daně. Neřeší se rozvrat České inspekce životního prostředí. Neřeší se strašlivý příběh způsobu, jakým Babiš připravuje lidi od Jevišovic, přes Hustopeče až po Kostelec o podniky, o práci i o důvěru v možnost dovolat se tu spravedlnosti a práva, čili o důvěru v demokratické zřízení.

V médiích se řeší agenda, kterou jim ministr financí, majitel Agrofertu, sty procenty zvolený předseda hnutí ANO s radikálně nedemokratickými stanovami, skrze své produkty jménem Lidové noviny, Mladá fronta Dnes, Rádio Impuls a skrze další své mediální vazby vnutil. To prostě nejde.

Je zcela evidentní, že demokratická společnost, má-li se udržet, musí daleko přísněji dbát o zajištění svých komunikačních potřeb. Ukázal to nakonec i případ TV Prima, o jejímž propojení s Babišovým impériem se rovněž mluví. Je výrazem fatální slabosti demokracie, že se o licenci Primy ještě vůbec vede debata. Potřebujeme ovšem nejen mnohem přísnější, přehlednější způsob regulace, potřebujeme také, aby stát dal jasně i finančně a institucionálně najevo, že je pro něj pluralita, nezávislost a kvalita médií zásadní hodnotou.

To je téma, k němuž se brzy vrátíme. Pro tuto chvíli nechť je nám způsob, jakým Andrej Babiš skrze svá média z ne-tématu reformy policie udělal otázku budoucnosti vlády a podoby české demokracie, příkladem, proč musí být takováto kumulace ekonomické, politické a mediální moci absolutně nepřijatelná; a proč jí demokratický stát v zájmu své čiré existence musí napříště znemožnit.

Politická stránka konfliktu

Zde se konečně dostáváme k tomu, oč se v celém konfliktu jedná především. Mnohokrát jsme upozorňovali na to, že hlavní štěpící linie české politiky dnes vede mezi nacionálně-podnikatelským populismem a liberální demokracií, nikoli mezi levicí a pravicí. Upozornili jsme také na to, že ČSSD se ve vládě svým politickým působením takové realitě přizpůsobila, stojí svou politikou ve většině otázek napravo od německé CDU.

Je to důsledek naprosté devastace české pravice, kterou bohužel hlavní česká média doprovodila na cestě k jejímu zhroucení pod tíhou vlastní institucionalizované korupce a pod tíhou až absurdně asociální, zvrhlou ideologií neoliberalismu poháněné politiky. Doplatili na to všichni: média ztratila důvěryhodnost a koupil si je Babiš, aby mu kryla záda v politice, a pravice je zdevastovaná tak, že o návratu k vládě může přemýšlet leda jako něčí doplněk.

Právě v této roli ale mohou ještě pravicoví politici pomoci. O Miroslavu Kalouskovi jsme napsali mnoho příkré kritiky a nebudeme z ní nic brát zpět. Faktem ale je, že v rozhodování o tom, zda je větším problémem pro společnost Babišovo ANO, anebo Kalouskova TOP 09, není třeba váhat ani pár vteřin. A není vůbec náhoda, že Kalousek velmi přesně současný konflikt od první chvíle popsal jako konflikt primárně mocenský: a bez okolků a bez rezerv se v něm postavil na stranu Sobotky a Chovance.

To je totiž strana liberální demokracie, jež je zajisté provázena řadou vnitřních problémů, které ji nakonec třeba i mohou zahubit. O nedůslednosti ČSSD i jiných politických stran v překonávání jejich vlastních problémů jsme psali a budeme jistě psát i dál s neztenčenou intenzitou. Dál také budeme podporovat systémové reformy, jež by mohly vést ke zvýšení kvality médií, posílení občanské společnosti: jednoduše řečeno ke zvýšení kvality demokracie.

Nicméně je-li protivníkem politických stran stojících na pozici liberální demokracie nacionálně-populistický subjekt s vůdcem, který čím dál tím hůře skrývá své sklony k autoritářství a který svůj korupční úmysl formuluje už heslem „řídit stát jako firmu“ Andreje Babiše, neměla by nás ani podpora pošetilých aktivistů se spasitelským komplexem zmást v tom, na čí stranu bychom se měli bez zaváhání postavit. Babiš dost možná vidí, že čas je proti němu, poněvadž čím dál víc lidí ví, co je zač, a tak zkouší rozehrát konflikt v situaci, kdy ještě není zcela bez šance na výhru.

Jeho úspěch nelze vyloučit i vinou nepředvídatelnosti Miloše Zemana. Přesto je pravděpodobnější, že právě sledujeme začátek Babišova konce.

    Diskuse
    JN
    June 10, 2016 v 20.50
    Děkuji Vám, pane Patočko.
    V 11:45 jsem pod článkem "Deník Referendum se obrací na své čtenáře ..." napsal tento příspěvek:

    "Všude zuří policejní válka (o Šlachtu a ÚOOZ), málem se nám rozpadá vláda a na DR je úplné ticho a klid! Není to nějaké divné, že DR k tomu mlčí?! Pátek, 10.Června 2016, 11:45:26
    Jak já se jen zorientuji kdo je padouch a kdo hrdina, když maják pravdy nesvítí? Takhle necháte své čtenáře ve štychu?
    Vždy jste neomylně dokázali rozlišit dobro a zlo, tak co je s váma – krucipísek?"

    a v 17:41 už je tu Vaše analýza situace.

    Předpokládám ale, že jde jen o souhru náhod.
    June 10, 2016 v 21.48
    Česká politika není western
    Pokud si nespletete žánr, tak když ve filmu poznáte hrdinu od padoucha, tak víte, kdo vyhraje.

    Politika je jiný žánr než western a pokud má padouch prohrát, tak k tomu musí být ještě jiné důvody než, že je padouch.

    Co když třeba Babiš vyvolá předčasné volby, půjde do nich pod praporem boje proti korupci a za Šlachtu, vyhraje, stane se premiérem? Jak to bude počátek jeho konce?

    June 10, 2016 v 21.57
    Zeman je sice dost nepředvídatelný, ale jeho proslavená pomstychtivost je konstantou. Na seznamu zrádců má jistě nejen Sobotku, ale i Chovance.
    RK
    June 11, 2016 v 2.41
    “Na kampani hnutí ANO proti reorganizaci policie je zajímavé, že její obsah nemá žádnou souvislost s realitou ve svých příčinách, což ale neznamená, že ho nemůže mít ve svých důsledcích. Pro novější české poměry je přitom charakteristické, že z novinových zpráv, ani z většiny komentářů, nelze o tématu pochopit prakticky vůbec nic. I z toho důvodu v DR téma nyní zpravodajsky vůbec pokrývat nebudeme. Jedná se o každým coulem uměle vyvolanou kauzu.”

    Odkud ví Jakub Patočka, že se jedná o “každým coulem uměle vyvolanou kauzu”? Pokud si poskládám, co je obecně známé, pak skutečně zaráží nepřipravenost reorganizace; vedle toho je vidět, že Šlachtovi lidé mají výsledky (navzdory tematizovaným stinným stránkám – úniky odposlechů atd.). Takže vycházím z toho, že věci se můžou mít všelijak, ale v tuto chvíli a v dané situaci se mi jeví věrohodněji než Chovanec Šlachta a Babiš (k Babišovým příznivcům jinak rozhodně nepatřím). Nemám tedy pocit, že medializované údaje svědčí o “pravděpodobnosti” závěru o “uměle vyvolané kauze”; protože však jiné údaje nemám, očekával bych, že pokud Jakub Patočka formuluje poměrně silné tvrzení o uměle vyvolané kauze, důkladněji vysvětlí, o co ho opírá. V tuto chvíli lze mít oprávněný dojem, že DR jednoduše “nemá rád Babiše” (třeba z dobrých důvodů; a díky za investigativní práci, kterou zde DR vykonal!), a právě proto (a to už by nebyly dobré důvody) nyní píše o uměle vyvolané kauze. Text Jakuba Patočky mi tak skutečně vyznívá:

    “Zde se konečně dostáváme k tomu, oč se v celém konfliktu jedná především. Mnohokrát jsme upozorňovali na to, že hlavní štěpící linie české politiky dnes vede mezi nacionálně-podnikatelským populismem a liberální demokracií, nikoli mezi levicí a pravicí. (…) Faktem ale je, že v rozhodování o tom, zda je větší problémem pro společnost Babišovo ANO, anebo Kalouskova TOP 09, není třeba váhat ani pár vteřin. A není vůbec náhoda, že Kalousek velmi přesně současný konflikt od první chvíle popsal jako konflikt primárně mocenský: a bez okolků a bez rezerv se v něm postavil na stranu Sobotky a Chovance.”

    “Šlachtův problém tkvěl ale už tehdy v tom, že ve jménu vyšší spravedlnosti nepostupoval zcela rigorózně dle pravidel.”

    Nyní je otázka (kterou nechci zodpovídat), zda by se při postupu “zcela rigorózně dle pravidel” dalo něco vyšetřit. S právním státem to podle mě není tak jednoduché, že bychom v jeho zájmu měli vždy důsledně dbát na veškerá pravidla; mohou nastat i mimořádné okolnosti; ale je tu samozřejmě velmi tenká hranice mezi “vynuceným” překračováním malé závažnosti a mezi pro právní stát fatální svévolí. Pokud by Jakub Patočka namítal, že v tomto případě akceptuji přesně onen “aktivistický” přístup vyšetřovatelů, který kritizuje, pak zdůrazňuji, že jsem veden zájmem o právní stát, jakkoli paradoxně by to znělo. V žádném případě bych neuvažoval jako samotný Jakub Patočka, když tvrdí, že pokud Šlachta a kol. v případech, které stály za pádem Nečasovy vlády, chybili a měli bychom jim to prominout, pak proto, že Nečasova vláda “působila lidem utrpení” a byla “nekompetentní”: to už je velmi nevhodné tahání politiky do práva. A právě v téhle souvislosti bych se rád ujistil, z jakých východisek Jakub Patočka nynější situaci posuzuje.

    Pokud se mu jedná, tak jako mně, v první řadě o právní stát, pak bych položil právě onu otázku (a nemyslím, že znám správnou odpověď), zda nejsme v situaci, kdy, pokud se něco mělo vyšetřit, bylo třeba např. změnit místní příslušnost projednání případů; zda tyto způsoby Šlachty a spol. nebyly přijatelnou “cenou”. J. Patočka výslovně odmítá zpochybňovat Šlachtovy dobré úmysly; kdyby měl pochybnosti např. ohledně jeho vazeb na určitou skupinu s vlastními zájmy, situace by rázem získala jiné vyznění. Jde skutečně o to, že Šlachta chce jako “nadšený aktivista” “napravovat svět”, nebo jednoduše konat svojí práci, jíž se staví do cesty překážky? Že práce jeho týmu není bez problémů, nechci tvrdit (nechtěl bych zlehčovat ani zjištění DR ohledně Ignančákova případu, jakkoli – nebo právě proto, že – do věci nevidím); ale jsou ty problémy natolik závažné, aby neměla hrát větší roli obava, že “se zase nic nevyšetří” (jíž můžou stoktát šířit a “nafukovat” Babišovy noviny, samo o sobě to ale asi pro její opuštění nestačí)? Snad úplně nejvýstižněji, jak umím, a slovy autorova článku: nemůže to být tak, že kdo chce nyní působit jako “odpovědný úředník”, může být dotlačen jevit se jako “nadšený aktivista”? A nemohlo se právě toto Šlachtovi či Bradáčové stát?
    JV
    June 11, 2016 v 9.45
    Článek od Petra Uhla na A2larm
    Na A2larm je výborný článek o reorganizaci policie od Petra Uhla. Doporučuji k přečtení.

    Jiří Vyleťal
    MH
    June 11, 2016 v 11.1
    ČSSD svůj vztah k právu a boji proti korupci ukázala hned zkraje, jmenováním obskurního plzeňského právníka ministrem vnitra. Teď by snad média měla udělat lidský řetěz kolem těchto osob, v rámci svaté války proti Babišovi? To snad ne, to jsou myšlenky jako od pana Dimuna.
    June 11, 2016 v 11.13
    Babiš jako míra všech věcí
    Uhlův článek je pozoruhodný tím, že je zcela oproštěn od představy, že hodnocení té kauzy musí být provázáno s hodnocením Andreje Babiše.

    Babiš není mírou všech věcí a na čí straně je pravda se nepozná podle toho, že Babiš je na straně opačné.

    Chovanec - asi prostě z hlouposti - Babišovi nahrál na smeč, notabene v době, kdy se jeho postavení začalo přece jen trochu drolit.

    Pokud z toho Sobotka nějak šikovně nevybruslí, bude to i jeho konec.

    V názoru, že je třeba bojovat s každým, kdo má s Babišem cokoliv společného, se Jakub Patočka pozoruhodně shodne s Pavlem Šafrem.

    http://svobodneforum.cz/slachtova-kauza-odhalila-babisuv-komplot-proti-demokracii-v-ceske-republice/

    Postoj Jakuba Patočky, že proti Babišovi je třeba se spojit třeba i s čertem, je cestou do pekel. Navíc to Babišovi nahrává.
    June 11, 2016 v 12.16
    Já bych pro lepší orientaci v problému,
    kterou jistě všichni potřebujeme, doporučil analýzu Jakuba Troníčka "Reorganizace je nutná a o Šlachtu jde především" v dnešním /11.6./ Právu.
    Věřím že i tuto debatu posune jinam.
    JP
    June 11, 2016 v 13.2
    Reorganizace - interní záležitost policie?
    Ministr Chovanec se - jsa konfrontován s pochybnostmi okolo daného kroku - bránil poukazem na to, že jednotná a centralizovaná struktura řízení jednotlivých policejních útvarů existuje například i v Německu, Rakousku nebo ve Francii.

    To sice může být pravda - jenže, on tu právě bohužel existuje jeden zcela zásadní rozdíl v reálné situaci.

    Za podmínek s t a n d a r d n í, opravdu fungující demokracie je samozřejmě možné a smysluplné, vyšetřující orgány sjednotit pod jedno společné vedení.

    Jenže - právě takovýto standardní stav v České republice bohužel stále ještě není. A ono to asi přece jenom nebylo jenom z důvodů nějakého vlastního vyvyšování se nad ostatní, že Šlachtův oddíl do svého vyšetřování některých příslušníků policejních orgánů vůbec nezasvětil policejní inspekci (ačkoli právě ta by byla věcně příslušná).

    Zkrátka: reálný stav je ten, že naprosto není možno se spolehnout ani na profesní bezproblémovost jednotlivých policejních útvarů - ani na jejich (politickou) nezkorumpovatelnost speciálně.

    Dokud zde existovala určitá samostatnost antikorupčního oddílu - pak zde byla přece jenom určitá možnost, že dokáže sledovat, a až do konce dovést i politicky "žhavé" kauzy.

    Nyní ovšem vše směřuje právě k tomu stavu, že skutečně nezávislým už nebude ani jediný policejní vyšetřovací orgán.

    Krátce řečeno: kdo bude ovládat vedení policie, ten bude ovládat i všechny její podřízené složky. A ve stále ještě vysoce korupčním českém prostředí to pak znamená jediné: latentně zkorumpovaná politika bude mít naprosto jednoznačně páky na to, aby určovala, jakým způsobem má být vyšetřována - ona sama!

    Takže, za daných okolností skutečně všechno směřuje k tomu, že jakékoli nezávislé vyšetřování korupce ve vysoké politice bude zcela eliminováno. "Vyšetřovat" bude nadále možno jenom takové politické kauzy, které politika sama povolí vyšetřovat.

    Tato policejní reorganizace tedy naprosto není jenom nějakou "interní záležitostí policie" - asi není nijak přehnané tvrzení, že se zde skutečně bojuje o samý charakter demokracie v zemi. A jak se zdá, tento boj je přinejmenším pro tuto chvíli prohrán. Jestliže už do budoucna nebude možno nezávisle vyšetřovat korupční případy ve vysoké politice - co lze asi tak do budoucna od této politiky očekávat?...
    June 12, 2016 v 9.5
    Panu Poláčkovi
    Nestandardní je především to, že reorganizace policie byla připravovaná konspiračně v utajení, státní zastupitelé, dotčení policisté i vláda se o ní dozvěděli pár týdnů před spuštěním na ostro. Takto se plánuje puč, ne administrativní reforma.
    + Další komentáře