Hrubý a po věcné stránce popletený útok hvězdy Respektu Jana Macháčka na jedničku eurokandidátky sociální demokracie Jana Kellera, vypovídá především o tom, že Respekt prostě nesnáší, pokud se společenskému uznání a přirozené autoritě těší ještě někdo jiný, než koho v takové roli posvětí jeho redakce.

Jan Keller není pouze mimořádnou postavou současné české sociologie, což se často připomíná. Je také jednou z nejdůležitějších osobností českého ekologické hnutí. Na počátku 90. let jen málokdo udělal pro to, aby vznikající radikální ekologické iniciativy získaly obecnější společenské přijetí. Pravidelně vystupoval v pořadu Nedej se, a snad nebyla ekologická kampaň, za níž by se nepostavil.

Jan Keller měl v prvních deseti letech existence časopisu Sedmá (Poslední) generace článek v každém jeho čísle, jeho kniha Až na dno blahobytu spoluutvářela smýšlení nastupující generace ekologických aktivistů po roce 1989. Hnutí Duha bylo vydavatelem jeho první edice.

Kniha byla psána jako explicitní polemika s technokratickým přístupem k ochraně přírody, zastávaným těmi z příslušníků vznikající nové moci, kteří existenci ekologických problémů alespoň připouštěli. Jeden by snad i čekal, že za odvahu postavit do čela své kandidátky někoho takového, bude Respekt ČSSD chválit.

V době, kdy Respekt pomáhal budovat kult osobnosti Václava Klause, zmámeně oslavoval volný trh, nástup kapitalismu i katastrofálně zpackanou privatizaci, Jan Keller patřil k spoluvyhlašovatelům blokád Temelína, na tábory u Temelína jezdil přednášet a besedovat s aktivisty. Když Klausova vláda dělala z ekologických iniciativ extremisty, Respekt o tom nezaujatě referoval, zatímco Keller patřil k prvním a nejodhodlanějším kritikům pokusu důsledné ekologické iniciativy dehonestovat a zbavovat je před veřejností legitimity.