Socialismus? Ne, demokracie!

Jakub Landovský, Lukáš Rázl

Hlavním cílem sociální demokracie vždy byla politická rovnost. Jenomže, na místo o demokracii — začala ČSSD usilovat spíše o sociální rovnost. A to tak vehementně, až se na demokracii, ve jménu ekonomické rovnosti, skoro zapomnělo.

ČSSD je ve svých volebních výsledcích opožděná za ODS jen o jedno volební období — podle mnohých. Již dnes přišla o polovinu svých voličů a její podpora nadále klesá. Ve srovnání s volbami v roce 1998, kdy hlas pro sociální demokracii lidé ještě spojovali i s protestní volbou, má ČSSD o milion hlasů méně. Stala se součástí politického establishmentu, který patnáct let v kuse spravuje stát s výsledky, jenž budí ve většině lidí jen znechucení a pohrdání.

Jako první jsme použili termín „obchod s chudobou“. Podpořte nás, abychom mohli dál otevírat témata, která v hlavních zprávách chybí.
×

Pro příliš mnoho lidí je ČSSD jak sociální, tak demokratická — už jen podle jména. Proto tolik hlasů pro Babiše, komunisty a Okamuru. Proto více než 45 % hlasů pro nové, protestní nebo antisystémové strany (Piráti, Hlavu vzhůru, Změna, Volte Pravý Blok, Úsvit, DSSS, ANO 2011, KSČM, Koruna Česká).

A může být hůř, pokud protestní voliči v prostředí permanentní politické krize ještě více zdivočí.

Proč? České společnosti chybí vize. A české politice chybí smysl.

Politika v Čechách ztratila schopnost integrovat společnost. Vytvářet z lidí někam směřující společenství. Ztratil se záchytný bod. Lidé zůstali se svými životy a zodpovědností za ně, zcela sami. Prázdná symbolika a trapnost letošního 17. listopadu dala tuto beznaději pocítit palčivěji, než kdy dřív.

Politické strany, de facto společenské integrátory názorů a zájmů, se změnily jen na před společností uzavřené klany. Klany určené k získávání moci. A mocí olejované — veřejnost však nepotřebující.

Předmětem politiky samé se stalo pouze zajišťování politického a ekonomického provozu země. Za světodějnou politiku se soustavně vydávají jen vzájemné spory o technicistní marginálie údržby státu. A laicky těžko pochopitelné parametry jeho dílčího nastavení. Že se v tom občan ztrácí — je jasné. Že to občana nezajímá — je pochopitelné.

A aby vše nebylo tak zoufale nudné, o to se stará jedině všeobecná bulvarizace veřejného prostoru. Bohužel, z principu věci, bulvarizace sama o sobě pracuje primárně s informací negativní. Proč? Protože ta vždy budí větší zájem, než zprávy dobré. A vzhledem k sub-optimálním výsledkům fungování státu, frekvenci skandálů, nekompetenci a korupci — český bulvár nedostatkem negativních témat rozhodně netrpí.

Výsledkem všeho je politikou zklamaný, na politiku rozzlobený, nespokojený a zmatený volič. Volič, který stále více odmítá klasické politické strany a hledá jakékoliv alternativy jen proto, aby se znovu zklamal. Že při tom všem má pocit, že demokracie je k ničemu — je nabíledni.

Co dělat?

Pokusit se vrátit politice smysl! Přinést nový, velký příběh.

Václav Havel kdysi nadchl národ pro návrat do svobodné, demokratické Evropy. Přinesl svoji koncepci liberálního světa od pólu k pólu. Jenže pravda a láska se zhroutila tváří v tvář realitě konzumního života. Vzrůstající nostalgie po starém režimu, Andrej Babiš ve Strakovce a obecné vysmívání jakékoliv snaze o etický rozměr politiky — to vše jsou symptomy porážky Havlových idejí.

Velký příběh Václava Klause — apoštola kapitalismu — s jeho výzvou k utažení opasků a zbohatnutí, národ uhranul hned po té. Důchodkyně s pár stokorunami v kapsách si vylepovali jeho obrázek do vitrínek a volili ODS bez ohledu na skutečné zájmy svých sociálních vrstev. Protože uvěřili v Klausem malovanou budoucnost. Její vize se však, rozkradena za bílého dne, zhroutila již dávno.

Od té doby není nikoho, kdo by vyprávěl nový příběh. Již patnáct let žádný smysl v politickém směřování naší země není. Jen žabomyší hádky politiků o výši DPH a o to, kdo krade víc.

A právě zde leží obrovská historická příležitost pro ČSSD. Znovu navrátit politice smysl.

Jak? Vrátit se ke kořenům!

Sociální demokracie byla založena jako strana, která usilovala o všeobecnou politickou rovnost. O skutečnou demokracii. Stála na přesvědčení, že politická rovnost není možná ve společnosti hluboce rozdělené ekonomickou nespravedlností.

Už proto, že miliardář se s bezdomovcem jen obtížně na něčem shodnou. Proto, aby se dosáhlo politické rovnosti, což byl cíl, bylo třeba řešit nerovnosti sociální, což byl prostředek. Odtud, od cíle a prostředku k němu, také vzal původ názvu sociální demokracie.

Že ne? I proto je v názvu strany slovo „sociální“ jen adjektivem. Zatímco substantivem je „demokracie“!

Kdo však to ví? Vždyť název vlastní strany bohužel ani sami členové ČSSD leckdy vysvětlit neumí! Proč? Protože jak šel čas, prostředek k cíli byl zaměněn za cíl samotný.

Na místo o demokracii, začali sociální demokraté usilovat spíše o sociální rovnost. A to tak vehementně, až se na demokracii, ve jménu ekonomické rovnosti, skoro zapomnělo. A to je velká, obrovská chyba.

Je to totiž dnes právě demokracie a její kvalita, po které je velká poptávka. Po socialismu, za který se ČSSD začala tak brát, v ulicích mnoho zájmu není.

Možná si ČSSD uvědomí své programové kořeny. Možná znovu pochopí, že jejím hlavním cílem je úsilí o politickou rovnost. Navíc politickou rovnost v nových poměrech post-moderní, středostavovské a konzumní společnosti, které touží překonat přežité mechanismy zastupitelské demokracie. Pokud se tak stane — pak může sociální demokracie znovu mohutně oslovit české voliče.

Vyfoukne tím nejen hlasy protestním hnutím pochybné pověsti a programu, které dnes jinak útočí stále více proti demokracii samé. Osmyslnila by tím i vlastní běžnou, denní politiku.

A ve výsledku by se konečně sociální demokracie opět stala volitelnou pro miliony doposud bezradných voličů.

Pochopí ČSSD svou historickou příležitost? Anebo setrvá ne sestupném kurzu?

O politickou rovnost se musí poprat především ti, kteří jsou na svých právech kráceni. Pojďme proto společně vyměnit pasivní přijímání zastupitelské demokracie za aktivní participaci na demokracii skutečné. V ČSSD, v politických stranách i ve veřejném prostoru.

Máme možná už jen jednu šanci.

(Lukáš Rázl a Jakub Landovský jsou signatáři výzvy Živá socdem!)

    Diskuse
    JJ
    November 22, 2013 v 9.6
    Co dělat?
    I kdyz to je mimo tema, tak pri cteni toho odstavce o velkem pribehu VH a VK jsem si vzpomnel na Vonnegutova Jatka cislo 5, kdy kapitan Rosewater rika psychiatrum (+/-) toto: "Budete si muset vymyslet spoustu novych lepsich lzi, jinak nebude lidi bavit zit"

    A k zaveru by bylo dobre uvest konkretnich treba pet pripadu tech, kdo jsou na svych pravech v dnesni dobe kraceni...
    MK
    November 22, 2013 v 10.56
    Návrat ke kořenům? Připomeňme si je.
    Práce je zdrojem veškerého bohatství i veškeré kultury, a protože užitečná práce je možná jen ve společnosti a společností, náleží výtěžek práce nezkráceně, rovným právem, všem členům společnosti.
    V dnešní společnosti jsou pracovní prostředky monopolem kapitalistické třídy; závislost dělnické třídy, tím podmíněná, je příčinou bídy a poroby ve všech podobách.Osvobození práce vyžaduje, aby pracovní prostředky byly povýšeny na obecný majetek společnosti, aby veškerá práce byla řízena družstevně a aby výtěžek práce byl spravedlivě rozdělován.Osvobození práce musí být dílem dělnické třídy, proti níž jsou všechny ostatní třídy jen jedinou reakční masou.

    Já nevím, skutečně začala sociální demokracie oproti svým počátkům zdůrazňovat socialistickou složku sebe sama?
    Návrat ke kořenům neznamená posílení jedné složky na úkor druhé. Znamená posílení obou a to dost zásadní. Není li o to zájem, není zájem o sociální demokracii.
    November 22, 2013 v 15.20
    Erazim Kohák napsal:
    „Zkušenost posledních dvou a půl století mi prokazuje, že čistě politická demokracie se nutně zvrhne ve vládu oligarchů. Demokracie potřebuje být zásadou také v sociálním a ekonomickém životě.“
    November 22, 2013 v 17.40
    Politická rovnost je v ekonomicky nerovné společnosti blud. Navíc, je třeba dát plně zapravdu M. Douglasovi ve včera dávaném Wall Streetu: "Nejsi tak naivní, aby sis myslel, že žijeme v demokracii, nebo ano, Buddy? Tohle je volný trh."
    Podle autorů článku je ve volnotržní, tedy zjevně nedemokratické společnosti, úkolem ČSSD pracovat na politické rovnosti a pak se voličové jen pohrnou.
    Měl bych pro autory lepší zaměstnání. Mohli by negramotným jihoamerickým Indiánům rozdávat anglické učebnice ekonomie. Bylo by to užitěčnější.
    MP
    November 22, 2013 v 21.16
    Michaelovi Kolaříkovi
    To jste s tím Gothajem opravdu vybral pěkný kořínek :-)
    Ale jinak máte pravdu, není příliš jasné, proč Lukáš Rázl do své opožděné recepce Blairova nepochopení Giddensovy Třetí cesty motá návrat ke kořenům.
    MP
    November 23, 2013 v 0.58
    Je to postavené na hlavu
    Lidé se od socdem neodvracejí proto, že by chtěli více politické demokracie, nýbrž proto, že jsou nespokojeni se svou sociální situací.

    Vždyť i to okamurovské volání "po přímé demokracii" je ve skutečnosti protestem proti zhoršujícím se sociálně-ekonomickým poměrům v ČR, lidé ovšem obviňují politiky a neuvědomují si, že neskonale větší díl viny na nynějším neradostném stavu společnosti (který se pravděpodobně bude ještě zhoršovat) nese globální kapitalismus.
    Kdyby měli pánové Rázl a Landovský pravdu, museli by Úsvit volit lidé z neziskovek a akademici - ale oni jej podle všeho volí občané chudí a chudobou ohrožení...!
    November 23, 2013 v 9.50
    efekt Prahy?
    Možná autoři necítí tak silnou poptávku po tom sociálním také proto, že žijí ve vysoce ekonomicky vyspělém a bohatém regionu s výjimečně vysokou životní úrovní, který vyniká nejen nad české, ale i nad evropské standardy. Měli by pracovat s vědomím, že tento fakt limituje jejich pohled na celostátní otázky.

    Jinak škoda, že to téma sociální vs. demokracie trochu zastínilo naznačenou otázku po smyslu a velkém příběhu.
    November 23, 2013 v 11.25
    Socialismus i demokracie jsou pouhé pojmy, pod nimiž si každý představuje něco jiného.
    JP
    November 23, 2013 v 13.8
    Návrat k čemu?
    Velmi zajímavá a trefná analýza; především to konstatování naprosté ztráty "velkého příběhu" v současné době vystihuje přesně jádro věci.
    Ovšem, co se týká předkládaného řešení, tady se vynořují nemalé pochybnosti.
    Jaký "velký příběh" může psát sociální demokracie ještě v dnešní době? - Je nutno si uvědomit, že naprostou absencí nějaké nosné, inspirativní ideje trpí nejen sociální demokracie česká, ale v podstatě i všechny její sesterské strany. Viz například nedávné volby v Německu - nejenže německá sociální demokracie v nich vysoko prohrála, ale právě bezbarvost jak jejího programu, tak i jejích vrcholných představitelů byly přímou cestou k této porážce.

    Autor textu navrhuje jako řešení "více demokracie", nahražení demokracie zastupitelské demokracií participační. Jenže: k čemu by vlastně takováto "participace" vedla, jaké nové impulsy by vlastně měla přinést? A vůbec, na č e m je vlastně vůbec možno reálně participovat - za podmínek kapitalismu a všeobecného konzumismu, kdy veškeré dominantní ekonomicko-politické zájmy jsou dané už předem, vyplývají z logiky systému? Participovat na kapitalismu?

    Autor článku se odvolává na historické kořeny sociální demokracie - jenže, historie je historie, a dnešek je dnešek. Svůj "velký příběh" mohla sociální demokracie psát právě jenom v oněch časech, kdy pracující vrstvy obyvatelstva byly ještě zcela zjevně podprivilegovány - ekonomicky, ale třeba i politicky. To ještě mohly být časy heroických bojů proti kapitalismu, a jím dominovanému politickému systému. Jenže: na tomto poli sociální demokracie dosáhla prakticky už všeho, co je vůbec v rámci daného systému možné - a tím fakticky sama sobě vzala veškerou další existenční základnu. Sociální demokracie už fakticky nemá nic, za co by ještě mohla ofenzivně bojovat - a tak to jediné co jí ještě zbývá je čirá defenzíva, právě jenom čistě v oné sociální oblasti.

    Zásadní a principiálně neřešitelný problém sociální demokracie je ten, že ona si jako svůj centrální program vytyčuje humanizaci kapitalismu - ale na půdě kapitalismu! Sociální demokracie tak připomíná někoho, kdo chce doma chovat dravého tygra (tržní, kapitalistické ekonomiky) - ale přitom chce toho tygra jaksi převychovat v býložravce, aby nepožíral lidi.

    Jednou větou: sociální demokracie se snaží o kvadraturu kruhu; a z tohoto bludného kruhu nikdy nemůže vyjít ven. Sociání demokracie svůj "velký příběh" už jednou provždy dovyprávěla; a vůbec nic nepřinese, když se bude nostalgicky vzpomínat na staré, heroické časy.

    Velký příběh budoucnosti bude vyprávět - či spíše vytvářet - už někdo jiný. Někdo, kdo dokáže odstranit své děti požírajícího molocha kapitalismu, aniž by přitom zničil výkonnost a efektivitu tržního hospodářství. Někdo, kdo dokáže existenční model společnosti postavit na zcela nové základy, aniž by zůstal stát u pouhého příštipkaření sociálně defenzivních opatření na půdě kapitalismu.
    MP
    November 23, 2013 v 16.7
    P. Poláčku,
    jenže:
    1. odkud se někdo takový vynoří, resp. kdo to konkrétněji bude;
    2. jak získá politickou moc;
    3. jak vybuduje tu novou společnost?

    Dokud na tyto otázky nebudeme znát odpověď, jsme odkázáni na tu ušmudlanou sociální demokracii...:)
    + Další komentáře