Závod na mrtvém koni

Lukáš Rázl, Jakub Landovský

Zveřejňujeme text Lukáše Rázla a Jakuba Landovského k debatě o dalším směřování ČSSD, podle nich tato strana „usíná“. A dost možná, že se pomalu ukládá k spánku věčnému. B. Sobotka sice potřel M. Haška, ale jede závod na mrtvém koni.

Bohuslav Sobotka s heslem „dáme do pořádku stát“ zaplavil republiku. Po zoufalých výkonech Nečasovy vlády, došlo k veřejné destrukci pravice. Sociální demokracie měla slavně zvítězit a levicová vláda již v tuto chvíli měla vítězně vládnout. Nestalo se tak. Voliči socialisty odmítli s takovou razancí, že je z toho nejhorší volební výsledek ČSSD od dob, kdy ji Miloš Zeman v 90. letech budoval od nuly.

Jako první jsme použili termín „obchod s chudobou“. Podpořte nás, abychom mohli dál otevírat témata, která v hlavních zprávách chybí.
×

Jen pád kmotrovské ODS až na samý práh vstupu do Parlamentu, zabránil v Česku pokračování pravicové vlády. Země je při tom dlouhodobě v ekonomické recesi, máme rekordní nezaměstnanost, korupci, skandál stíhá skandál a lidé jsou naštvaní a nespokojení jak nikdy. Tudíž právě proto je třeba si položit zásadní otázku: Jak je možné, že v takové situaci voliči odmítli dát hlas sociální demokracii?

Podle Bohuslava Sobotky proto, že se voliči obávali dvojkolejnosti vládnoucího socanského diumvirátu Sobotka-Hašek, který namísto vnitrostranické spolupráce roky skrytě soutěžil o předsednickou sesli. Tedy, Sobotkovu sesli. Nyní, poté co se Michal Hašek a jeho věrní, trapně demaskovali svým zpackaným pučem, prý je konečně obnovena jednota strany. Zrádci jsou tedy odstraněni a voliči se prý socanům znovu pohrnou. Tolik pohádka na dobrou noc.

Potíž je v tom, že spíše než děti, „usíná“ nám zde celá sociální demokracie. A dost možná, že se nám zde pomalu ukládá k spánku věčnému. Sobotka sice nyní potřel Haška a pevně se usadil v sedle ČSSD. Jede však „slavně“ závod na koni, který chřadne a klesá v kolenou. Proč?

Lidé socany nechtějí. Nechtějí je ne kvůli vnitrostranickým půtkám nebo pitomému volebnímu marketingu. Lidé sociální demokraty nechtějí, protože v prvé řadě nevěří, že se jim pod jejich vládou bude žít lépe.

Kdyby se kdokoliv ze šéfů Lidového domu zajímal o to, kdo je dnes voličem ČSSD zjistil by, že téměř 70 % jejích voličů jsou dnes ženy starší 45 let. A že muži sociální demokracii odmítají volit bez ohledu na věk a množství peněz v kapse! Že stranu nevolí nejen mladí, ale ani aktivní lidé ve středním věku! A to dokonce ani ti, kteří jsou chudí nebo dokonce bez práce!

Paradoxně se tak sociální demokracie, kdysi strana reprezentující zájmy aktivní a pracující populace, stala stranou, která stojí, při vší úctě, jen na podpoře žen v důchodu. Proč? Protože to, co ČSSD nabízí, je obsolentní programový aušus, který je voličům nemastně a neslaně nabízen lidmi, kterým nikdo nevěří.

Vezměme to popořádku: Klasické levicové recepty, že více státu, a tedy více regulace, státních zásahů a více daní přinese lidem lepší život — je naprosto passé.

Snaha veřejnými výdaji, dotacemi a sociálními podporami se proinvestovat k nižší nezaměstnanosti a hospodářskému růstu — vede jen k větším a větším dluhům, nezaměstnanosti a lidem závislých na podporách všeho druhu. Stačí se podívat na příklad Francie a jejích padesát let trvale socialisticky dopované ekonomiky. To není vize, která by nadchla středostavovskou společnost.

A při tom dnešní česká společnost je právě a především společností střední třídy! Není při tom podstatné, zda ji za středostavovskou považují analytici v Lidovém domě. Či zda na to česká společnost objektivně „má“ dle měřítek statistiků, aby se oprávněně za středostavovskou mohla považovat.

Ale především to, zda se sami Češi jako středostavovská společnost cítí. A vzhledem k tomu, že často i reálně chudí se v Čechách cítí jako příslušníci středního stavu, má klasický socialistický program, v podání dnešní ČSSD, zaděláno na velký problém.

Dvě základní vlastnosti, které definují pracovitou střední třídu, jsou „mít a užívat“ a zároveň „naděje na ekonomický a společenský vzestup“. Obecně řečeno, odvěkou snahou střední třídy je — posunout se „výš“. Mít se ještě lépe než dnes. Mít se jako Němci. Dohnat Evropu. Zbohatnout a ještě více si užít. Jenomže!

Klasické socialistické programy ČSSD jdou dle názoru voličů přímo proti tomuto odvěkému cíli střední třídy! Voliči program socanů intuitivně chápou jako program pro chudé a pro socky, kteří se sami příliš málo snaží, aby na tom byli lépe. A kterým socialisté přerozdělují to, co před tím seberou nikoliv bohatým — kteří nakonec státu z lopaty vždycky nějak zchytrale utečou — ale právě střední třídě.

A právě proto střední třída volit klasické socialisty odmítá. Navíc, podíváme-li se na to, co se kvůli socialistickým receptům reálně děje s ekonomikou právě ve Francii, mají čeští středostavovští voliči naprostou pravdu!

Solidarita se slabými je sice dnes v očích voličů cenným znakem sociálních demokratů. Ale nemůže být hlavním socanským znakem. Nebo dokonce znakem jediným! Pokud chce ČSSD oslovovat středostavovského voliče, nemůže nadále uvažovat o středostavovských podnikatelích a OSVČ jako o parazitech.

Musí přestat donekonečna hovořit o transferech a dávkách všeho druhu, jako o základu celé sociál-demokratické politiky. A na místo toho musí přenést důraz na to, že se lépe bude mít celá většinová společnost!

Jinými slovy, nechce-li se sociální demokracie politicky marginalizovat, musí začít dělat politiku pro střední třídu.

Klíčovou součástí takové politiky je i to, jakým způsobem je sociální demokracie voliči vnímána. Jak? Bez ohledu na realitu jako zkostnatělá, šedivá struktura, přisátá na státní penězovody. A především: Zoufale nezábavná.

Vnitrostranický život sociální demokracie je totiž zcela podřízen zákulisním dohodám, čachrům a klientelismu všeho druhu. V systému já na bráchu — brácha na mně, stoupají stranickou hierarchií v ČSSD vzhůru většinou jen osobnosti — sice obratné v bratrovražedném vnitrostranickém boji — často však zcela impotentní tváří v tvář voličům.

Takoví lidé sice umí naprosto dokonale řídit své stranické pašalíky — nejsou však v žádném případě schopni vést dialog s voličem. Oslovit jej a zaujmout. Výsledkem je pak jen soustavné lamentování nad tím, že ČSSD je personálně vyprázdněná a její vůdci postrádají charisma. Chyba však není v členské základně sociální demokracie. Ale v tom, jakým způsobem ČSSD vede svůj vnitrostranický život. A jak generuje lídry, a to pro všechny své stranické úrovně.

ČSSD tak je dnes pro většinu voličů nevábnou, uzavřenou škeblí, která nikoho vlastně nezajímá. Chce-li to ČSSD změnit, je třeba ji všeobecnými primárkami a přímou demokracií otevřít směrem ven. Učinit ji přátelskou vůči svým členům, sympatizantům a voličům. Tak, aby strana znovu získala schopnost komunikovat na všech úrovních. Přicházet s novými návrhy, řešeními a programy. A aby znovu získala schopnost společnost vést. K tomu však musí nejdřív ze všeho zásadně změnit systém vnitrostranického výběru všech svých kádrů.

Zvládne-li sociální demokracie úspěšně rozšiřování prvků přímé demokracie a otevřenosti uvnitř sebe sama — může následně zodpovědně celý tento projekt předložit i všem voličům v celostátních volbách.

Neučiní-li sociální demokracie nic z toho a tedy, nezmění-li se ČSSD jak programově, tak vnitrostranicky, pak bude voličská podpora pro sociální demokracii dále klesat. Dost možná ve prospěch nových, populistických stran, které si, na rozdíl od dnešních sociálních demokratů nezbytnost chápání potřeb a charakteru českých voličů, uvědomují velmi dobře.

Nezmění-li sociální demokracie svůj program a vnitrostranické mechanismy, pak v dnes nastalé intenzivní soutěži s populistickými stranami nového typu, je ČSSD již předem mrtvým koněm. A je zcela lhostejné, kdo sedí v jeho sedle.

(Lukáš Rázl a Jakub Landovský jsou spoluautoři výzvy Živá socdem!)

    Diskuse
    VK
    November 15, 2013 v 16.16
    Jaký tedy program?
    Maně se naskýtá dotaz. Jaký ten program pro střední stav tedy má být? Obzvlášť při vědomí skutečnosti, že právě silné střední vrstvy se sociálním státem vznikly - jednak masovým zaměstnáním ve veřejných službách, za druhé širokou základnou kupní síly vyfutrované přerozdělováním a sociálními transfery - a s jeho odbouráváním postupně zanikají. Všude.
    MP
    November 15, 2013 v 17.30
    Aha, blairizátor Rázl se ozval...
    Lépe už bylo, p. kolego.
    Globální kapitalismus už není schopen zajistit všeobecný růst životní úrovně, nebo jen velice malý. Co v takové situaci nabízíte nebo doporučujete socdem? Prosím konkrétně...
    JK
    November 15, 2013 v 18.29
    Lépe je teď
    Martin Pleva: Globální kapitalismus zajistil celosvětově za posledních 25 let naprosto bezprecedentní růst životní úrovně. Přes miliardu lidí na této planetě se vymanilo z chudoby, průměrná doba dožití roste, negramotnost ustupuje, počet obětí válečných konfliktů klesá... těžko najdete jediný faktor životní úrovně, který by se za posledních dvacet let globálně dramaticky NEZLEPŠIL (snad až na obezitu, která je dnes podle údajů WHO většším globálním problémem, než nedostatek potravy). Data např. zde: http://www.worldvision.org/news-stories-videos/steep-decline-global-poverty, nebo v pravidelných přehledech OSN a Světové banky.

    Cena, kterou za to platíme, je relativní stagnace životní úrovně v západní Evropě, Japonsku a USA. Mně to přijde fér.
    MP
    November 15, 2013 v 23.0
    P. Konvalinko
    Myslel jsem samozřejmě v Evropě a "starém světě", protože my žijeme v něm...
    Základním problémem je toto: čím méně je zdrojů, tím více vyvstává potřeba rovnoměrnějšího přerozdělování bohatství. To je téma pro levici budoucnosti. P. Rázl se ovšem snaží nasměrovat socdem přesně opačným směrem.
    MP
    November 16, 2013 v 11.14
    Hodně špatně zabalené zrnko pravdy
    Autoři mají pravdu v jednom, ČSSD se dlouhodobě nedaří přesvědčovat českou veřejnost, že ji má co nabídnout. kromě korupční a rozhádané vizáže. A že problém té nepřesvědčivosti není v české veřejnosti.

    Bohužel, toto tvrzení autoři zavalili spoustou absurdit -- počínaje zobrazení čtyř stochastických závislostí ke dvěma osám na přiloženém obrázku, zvláště sjednocení veřejných výdajů a zadlužení v jedné křivce je do učebnic demagogie (do kapitoly: "Takhle blbě to nedělej");
    -- suverénní a nesmyslný výrok o voličské struktuře ČSSD;
    -- sociální stát zaplatí nakonec vždy střední třída;
    Tato absurdita je trochu složitější: Střední třída v ČR nic nezaplatí, protože tu prakticky neexistuje. Typičtí maloměšťáci (učitelé, zdravotníci, řemeslničtí mistři) nesplňují přijmové předpoklady a zbývali by leda méně úspěšní advokáti a velmi úspěšní akademici (asi deset procent z nich) a velmi úspěšní úředníci.
    "Dělat politiku pro střední třídu" je tedy pustý propagandistický žvást.
    Ano, výdaje sociálního státu vždy zaplatí v prvé řadě ti s přijmy v pásmu od cca devadesáti procent průměrného přijmu do dvojnásobku tohoto přijmu. Ostatně, také ze sociálního státu nejvíce profitujeme. Ale nejsme střední třída, jsme nižší střední přijmová skupina.
    -- pokud chce ČSSD oslovovat středostavovského voliče, musí nejen uvažovat o OSČV jako o parazitech, ale umět to vysvětlit. Daňová politika v této oblasti vytváří v pořadí důležitosti:
    a) Schwarz systém, ve kterém velcí parazité nutí ty hodně slabé k tomu, aby se stali znevýhodněnými, protože sociálními a pracovními zákony nechráněnými malými parazity na daňovém systému;
    b) nerovné podmínky při provozování stejných prací, kdy ten v zaměstnaneckém poměru doplácí na toho, kdo funguje na živnosťák -- tedy parazituje na něm.
    Obojíje hrubě amorální, devastuje to přijmy rozpočtu a vytváří prostor pro korupci. A ani jedno není primárně ukotveno v té tzv. střední třídě.

    MP
    November 16, 2013 v 11.21
    Janovi Konvalinkovi
    Abychom to zase nepřechválili.
    Počet dětí umírajících ročně hlady neklesá, počet těch, které si nesou trvalé následky pdovýživy také ne.
    Nevím, zda ještě dnes platí, že klesá počet obětí války, určitě má setrvale roste rozsah oblastí postižených válkou či ztrátou bezpečí na úrovni válečné zóny.
    Evropa je jedna z mála oblastí, kde (s výjimkou válečných obětí a obezity) opravdu můžeme mluvit o setrvalém růstu většiny ukazatelů kvality života.

    JK
    November 16, 2013 v 20.51
    Růst kvality života
    Martine, mýlíš se. Když nevěříš statistikám Světové banky, podívej se na Human Development Report OSN, to opravdu nejsou žádní blouzniví optimisté: http://www.un.ba/upload/HDR2013%20Report%20English.pdf. Stojí to za přečtení. Celá zpráva má podtitul "The Rise of the South" a opravdu to tak vypadá.

    Kvalita života, ať už si ukazatele vybereš jakkoli, roste nejen v jihovýchodní Asii, ale taky v Indii, Latinské Americe, ale dnes už i v některých státech Afriky, což je velmi dobrá zpráva. Roste nejen HDP, ale i průměrný věk, dostupnost léků proti infekčním chorobám, opravdu klesá počet válečných obětí (i když by to člověk podle Novy neřekl), klesá negramotnost.....Naše pocity zmaru a úpadku, které mj vidím i tady na stránkách DR, jsou opravdu velmi evropská záležitost, globální dynamika je úplně jiná.
    November 17, 2013 v 7.25
    Chybná hypotéza
    Vážený pane Konvalinko, to není kapitalismus, čemu vděčíme za dnešní úžasný blahobyt. Zprávy, které citujete, přesvědčivě ukazují, jak vzrostla kvalita života na celém světě od doby, kdy propukla pandemie AIDS. Jakkoliv se nám může zdát, že to odporuje selskému rozumu, fakta, jež uvádíte, hovoří jasně: AIDS je největší dobrodiní lidstva. Měl byste zanechat své činnosti namířené proti HIV.
    November 17, 2013 v 7.50
    Na vyjádření pana Konvalinky se dá reagovat třeba také známou průpovídkou:
    Manžel je člověk, který ženě pomáhá s těžkostmi života, do kterých by se nebyla dostala, kdyby si ho nebyla vzala. :-)
    JJ
    November 17, 2013 v 17.0
    ...
    No, to srovnání Francie s ničím mi přijde opravdu celkem o ničem...
    Pokud bych se měl snažit určit smysl toho textu, tak mne napadlo, že prostě připravuje půdu těm "momentálně úspěšným pučistům v ČSSD" až budou činit programové ústupky při sestavování vlády... (vzdor teda mírnému odstupu v úvodním odstavci)
    + Další komentáře