Sociální demokracie zvládne zůstat sama sebou. Jakou sestaví vládu?
Vratislav DostálDlouhodobě nejsilnějšímu subjektu české politiky se zřejmě podaří odrazit pokus regionálních mocenských struktur kolem Michala Haška o převrat. Bohuslav Sobotka posílí. Otázka je, zda se mu podaří změnit charakter strany. A jakou sestaví vládu.
Tuto neděli proběhne jednání Ústředního výkonného výboru ČSSD. Jeho členové rozhodnou o budoucím směřování nejsilnější politické strany České republiky. A to aspoň do mimořádného sjezdu, který sociální demokraté plánují na jaro příštího roku.
Veřejnost i politici všech relevantních subjektů očekávají, jaké vyústění bude mít povolební spor personifikovány předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou a prvním místopředsedou strany Michalem Haškem. Výsledek bude klíčový mimo jiné pro rozbíhající se vyjednávání o vzniku nové vlády vzešlé z předčasných sněmovních voleb.
V zásadě se není potřeba vracet k událostem, které propuknutí sváru uvnitř ČSSD předcházely. Podstatné je, že se jedná o vyústění dlouhodobého sporu, jehož počátek lze datovat nejpozději sjezdem strany v roce 2011.
O sociální demokracii platí, že jde o na české poměry vnitřně nezvykle pluralitní subjekt, jehož charakteristickým znakem je po celé polistopadové období existence ideových, zájmových, regionálních či mocenských proudů a jejich aliancí.
Spor Bohuslava Sobotky a Michala Haška lze interpretovat také jako spor mezi centrálním vedením strany a jeho regionálními či krajskými strukturami. Jinak řečeno, spor je sice mediálně personifikován, avšak má strukturální povahu, jež souvisí se vznikem krajských samospráv, v jejichž většině vládnou již druhé volební období sociální demokraté. To se výsledkem Ústřední výboru strany nezmění.
Sobotka prozatím jasným vítězem
Toto konstatování by mělo být součástí jakékoli analýzy situace v ČSSD. Podle výstupů všech krajských konferencí se zdá být evidentní, že Sobotka vzejde ze sporu jako jasný lídr strany.
Výrazná většina krajských konferencí vyjádřila důvěru svému předsedovi, z toho osm krajů včetně Středočeského, Moravskoslezského, Zlínského či Prahy vyzvalo účastníky Lánské schůzky k rezignaci na stranické funkce. Pouze zástupci Jihomoravského kraje zvolili umírněnější stanovisko.
Otázka pro blízkou i vzdálenější budoucnost je, jak může (pokud vůbec) ČSSD a její centrální vedení předejít tomu, aby se podobný svár v modifikované variantě a v částečně jiném personálním obsazení neobnovil (například před jarním sjezdem) znovu. Odpověď na tuto otázku je klíčová, krom jiného s ohledem na stabilitu budoucí vlády a pozici sociální demokracie v ní.
Nyní v každém případě platí, že se Michal Hašek a spol. stáhnou na nějaký čas, dejme tomu do jarního sjezdu, do ústraní. „Ať už dopadne Haškův pokus o puč ve straně jakkoli, dvě věci jsou jisté. Na premiéra bude navržen Bohuslav Sobotka a ve vládě nebude ani jeden z „pučistů“. Všichni tři potrefení to již veřejně akceptovali,“ uvedl v rozhovoru pro Deník Referendum politolog Milan Znoj.
Většinu politických sporů rozhodují váhající aktéři, kteří nejsou ochotni riskovat svou budoucnost, lavírují a podle aktuální konstelace se přiklánějí na stranu očekávaného vítěze konfliktu.
Proto mohl být ještě minulé úterý zvolen předsedou sněmovní frakce sociálních demokratů Jeroným Tejc, který patří do tábora Michala Haška. Lavírující poslanci podcenili dynamiku politického dění a nedokázali předvídat něco, co se stalo zjevným jen několik hodin po jejich rozhodnutí.
Stejně tak je logické, že se členská základna, jednotlivé městské i krajské organizace v dalších dnech začaly přiklánět jednoznačně k Bohuslavu Sobotkovi. Přesto to nebude znamenat jeho definitivní vítězství, v politice není definitivní prakticky nic.
ČSSD je dlouhodobě programově široce rozkročený subjekt. Konflikty a posuny těžiště nejen v jejím programovém směřování jsou proto pochopitelné, ba nutné. Promítají se také do preferencí možných koaličních spojenců, do personálních otázek i do strategického směřování či pojetí vlastní identity.
Zdůrazněme přitom, že tyto posuny nejsou projevem pouze vnitřních pnutí, nýbrž jsou mnohdy reakcí na vnější tlaky. Platí to o proměnách stranickopolitické krajiny, po letošní přímé volbě prezidenta a zvolení Miloše Zemana na Hrad rovněž o jeho jednání.
Původ konfliktu Zemana s ČSSD
Miloš Zeman má s ČSSD, lépe řečeno s její jednou částí, nedořešený spor. Týká se prezidentské volby v roce 2003, kterou Zeman potupně prohrál. Předsedou sociálních demokratů byl tehdy Vladimír Špidla, současný stínový ministr životního prostředí, který Zemanovu volbu na Hrad nepřijal za svou.
Podobně jako mnoho jiných situacích v politice, i tato měla svou logiku. Spočívala mimo jiné v jednom ze dvou klíčových slibů, které Špidla artikuloval před sněmovními volbami v roce 2002. Připomeňme, co předseda ČSSD řekl tváří v tvář tehdejšímu předsedovi ODS Václavu Klausovi v předvolební televizní debatě, která o úspěchu ČSSD tehdy možná rozhodla.
Zatímco pravicoví novináři se dodnes s posměchem vracejí k jeho výroku, dle kterého „tu zdroje jsou“, klíčem k úspěchu bylo něco jiného. „Mým záměrem není vykonávat vládní agendu v koalici s Václavem Klausem,“ uvedl Špidla 2. června 2002, tedy jen dvanáct dnů před volbami, na TV Prima.
Na doplňující otázku, s kým půjde tedy po volbách do koalice, odvětil: „Řekl jsem jasně, že není mým záměrem vytvářet, mít vlastní agendu společně s Václavem Klausem,“ zdůraznil Špidla. Klaus na to tehdy nebyl schopen reagovat, dokonce prý novinářům tvrdil, že se nepřišel do televizního studia se Špidlou hádat.