Podle zprávy publikované 19. října požádalo Pražské arcibiskupství jako právnická osoba v rámci římskokatolické církve o převedení komplexu budov na Pražském hradě do svého vlastnictví. 24. května 2010, brzy po nástupu Dominika Duky do funkce pražského arcibiskupa se církev zavázala, že si na tyto budovy nebude činit nárok. Dohodou slavnostně podepsali přímo v katedrále Duka a tehdejší prezident Václav Klaus.

Kardinál Duka ukázal, co stojí čest důstojnického synka tváří v tvář hromadě peněz a ukázal, že právně závazný dokument je pro něj cárem papíru - k čemu asi vhodným, o tom neradno v solidním médiu psát. Je to rovněž výsměch výroku kardinála Tomáška, který v roce 1991 po schválení restitučních zákonů řekl: „Toto je poslední nárok, který církve vznášejí.“ To jeho veřejné vyjádření si mnozí pamatujeme, takže je marné předstírat, že to neřekl a dokonce prý říct nemohl.

Sotva lze něco vážně namítat proti vrácení budov a pozemků, které v rozporu s demokraticky dříve přijatými zákony nebo podle svých právních norem zabral minulý režim oficiálně prohlášený za zločinný. Stejně tak majetek, který je dnes ve vlastnictví jiných subjektů a stát ho vrátit nemůže, lze kompenzovat finančně.

Je však také zřejmé, že desítky miliard nabídnuté církvím v § 15 zákona o domnělém vyrovnání nevycházejí z ocenění tohoto dalšího majetku podle postupů zavedených při dřívějších restitucích. Pravicové vlády Topolánkovy a Nečasova se potřebovaly zavděčit církvím a získat volební hlasy jejich členů a házely všemožná hausnumera. Pokud něčím byly výsledné částky pro jednotlivé církve podloženy, tak to byly špinavé politické čachry.

Původně se tohoto státem posvěceného tunelu mělo zúčastnit všech dvacet jedna zdejších privilegovaných náboženských společností, tedy krouceným právnickým jazykem řečeno všechny, které mají „přiznáno oprávnění k výkonu zvláštních práv“. Čtyři se od samého začátku toho útoku na státní finance nezúčastnily, pátá (baptisté) odstoupila v průběhu procesu.

Významný reprezentant šesté (Českobratrské evangelické církve) několikrát veřejně odmítl, že by šlo o kompenzaci za majetek odejmutý minulým režimem, protože ten už byl na začátku 90. let vrácen. Církve měly dostat částky proporčně odpovídající počtu lidí, kteří se k nim přihlásili ve sčítání lidu, což však neodpovídá.

Církev československá husitská je o třetinu menší než Českobratrská církev evangelická, ale dostane o více než 800 milionů korun vyšší částku. Apoštolská církev za bývalého biskupa Rudolfa Bubika (biskupem 1989 — 2008) se chtěla od lupu distancovat, biskup byl sesazen a nové vedení motivované o stamiliony vyšší částkou se nechalo koupit.

Církve si prosadily své právo, které je z morálního hlediska bezprávím. Ústavní soud nálezem z 3. června 2013 aspoň částečně ztlumil toto nakupování volebních hlasů pravicovými stranami. Navíc čtyři z patnácti soudců tehdejšího pléna vydali odchylná stanoviska, která mimo jiné shledávala přijetí zákona ve Sněmovně jako protizákonné (v rozporu s jednacím řádem).

Mimoto většina pouhých dvou hlasů za nepřítomnosti řady nesouhlasících poslanců byla získána též koupenou resignací poslanců ODS, kterou soudně potrestat zabránila jen poslanecká imunita dotčených podle právními autoritami zpochybněného stanoviska Nejvyššího soudu.

Za těchto okolností mohly církve zvážit, co je čestné a spravedlivé, a pokud jim tohle už nic neříká, mohly věnovat pozornost tomu, jaký obraz ve veřejnosti o sobě vytvářejí. Mohlo je napadnout, jaké důvody vedou miliony obyvatel ČR od Listopadu 1989 dosud k tomu, že církve opouštějí. Mohly by se zamyslet nad tím, proč jsou dlouhodobě pokládány za nejméně věrohodné z jedenácti pravidelně zjišťovaných institucí veřejného života podle Centra pro výzkum veřejného mínění.

Církvím, jak bylo aktuálně publikováno v těchto dnech za říjen 2013, obyvatelé důvěřují méně než tisku a bankám. Poslední místo mají stabilně při výzkumech dvakrát za rok od roku 1995, pouze v 5 z 38 šetření se vyhouply na předposlední místo. Mohlo by je zajímat, proč vůbec nejnižší důvěru občanů za celé sledované období dostaly v prosinci 2012, tedy těsně po schválení zákona.

Představa ODS a TOP 09, že si velkorysým darem ze státních prostředků zajistí hlasy voličů z církevního prostředí, je mylná. Předvolební průzkumy ukazují katastrofální pokles přízně pro tyto strany a propad ODS do bezvýznamnosti. Zákon o takřečeném vyrovnání sesuv nezastavil.

Je jistě dobře promyšlené, že požadavek církve na vrácení budov na Hradě byl publikován právě teď těsně před volbami. Může pomoci rozhodnout se posledním nerozhodnutým voličům.