Jak narovnat narovnání?
Martin ŠkabrahaCírkve by se měly vzdát vyplácení finančních náhrad a dobíhajících státních příspěvků výměnou za možnost daňových asignací, kdy by si věřící příslušné církve mohl nechat odepisovat přímo ze svých daní určitou částku na její provoz.
Tzv. církevní restituce se chtě nechtě stávají tématem předvolebního boje. Bohuslav Sobotka například v rozhovoru pro iDNES uvádí:
„Chcete jednat o snížení plateb církvím v rámci církevních restitucí. Jak to chcete zařídit, jestliže církve budou trvat na smlouvách, které podepsaly se státem?
Já myslím, že i církve mají určitou společenskou odpovědnost. Nežijí někde mimo společnost. Musí cítit, co se ve společnosti děje. A musí cítit ten velký odpor, který je u velké části veřejnosti proti této podobě restitucí. Chceme si s církvemi sednout k jednacímu stolu, mluvit o rozsahu náhrad za nevydaný majetek a o tom, jak by se rozsah náhrad dal snížit, aby to mělo menší dopad do státního rozpočtu. Já vidím jako zajímavé téma také to, co vlastně církve s těmi penězi budou dělat. Na rozdíl od toho, co sociální demokracie navrhovala, součástí restitucí nejsou žádná omezení nakládání s těmi prostředky. A to je jedna z věcí, která lidem vadí."
Sdílím názor, že je třeba zasednout s církvemi k jednacímu stolu. Návrh, který by podle mne byl kompromisem mezi kritiky i zastánci narovnání, by mohl znít takto: restituce nemovitého majetku nebudou už dále zpochybňovány. Pokud jde ale o vyplácení finančních náhrad a dobíhajících státních příspěvků, těch by se církve měly vzdát výměnou za možnost daňových asignací, kdy by si věřící příslušné církve mohl (nechat) odepisovat přímo ze svých daní určitou částku na její provoz. Osoby bez vyznání by obdobnou částku mohly posílat do nějakého veřejného fondu dotujícího obecně prospěšné neziskové aktivity.
Odstranil by se tím největší nedostatek zvoleného způsobu odluky církví od státu, kdy náboženské organizace neúčastnící se nečasovsko-kalouskovsko-dukovského narovnání nejen že nedostanou od státu ani korunu, ale není ani vytvořen mechanismus nahrazující někdejší státní příspěvky, které byly v principu konfesně neutrální, odvozené jen od počtu věřících a délky trvání církve.
Tím náhradním, obdobně neutrálním mechanismem by mohly být právě daňové asignace; do nároku na ně by se mohly započítat i roky legálního působení církve před nynější odlukou, momentálně vymazané zrušením možnosti získat státní příspěvky.
Bylo by nespravedlivé, aby církve, které na základně tzv. restitucí získaly závazek státu vyplácet jim náhrady a příspěvky po dobu dalších téměř dvou dekád, mohly zároveň nárokovat daňové asignace. Pokud tedy nechceme mít dvoukolejné financování církví a preferujeme, aby pro všechny platila stejná pravidla, musejí se nejprve té finanční části narovnání vzdát.
Místo něj dostanou daňové asignace, na které budou moci záhy dosáhnout i další náboženské organizace. Proti nim budou i tak Duka, Ruml a spol. zvýhodněni ziskem nemovitého majetku; pokud s ním ale budou dobře hospodařit, může z této jejich výhody mít prospěch celá společnost.
Tzv. církevní restituce i způsob, jímž byly v Parlamentu prosazeny, zbytečně polarizovaly společnost a staly se dalším dokladem nízké úrovně kultury kompromisu. Při troše dobré vůle a politické obratnosti lze toho kompromisu pořád ještě dosáhnout.
Vláda nemusí vůbec "mít své poslance", aby jí každý sebe hloupější nápad prošel legislativou. Na exekutivu má jiné nástroje, řídí úřady. Na změnu legislativy (a na rozpočet) nechť si hledá podporu. Nejslušněji se chovají vlády menšinové.
Podstatné, život mnoha lidí a na dlouhou dobu ovlivňující zákony by měly být přijímány v širším konsenzu, ne poslušnou a "jednotnou vládní většinou". Je na Vás příliš vidět, že jste Pražan. Tam se demokracie a právní stát nenosí, že ...
Co se týká uzavřených smluv, souhlasím, že jednou přijaté závazky, například vyplácet nějakou částku po nějakou dobu, je třeba ctít. Nicméně občany a jejich vůli nelze v demokracii "vynechat". Vzpomeňte na Kalouskovo /dodatečné/ speciální zdanění garantovaných plateb za elektřinu ze solárních panelů. Garantované peníze byly sice přiznány, ale vzápětí speciální sazbou zdaněny. Nevidím důvod, proč platby církvím nezdanit sty, nebo třeba tisíci procenty, bude li pro to široká demokratická podpora... převody nemovitostí právě tak...
Tím myslíte kostely, fary a polorozpadlé kláštery? Co na nich chcete vydělat? Zavést vstupné do kostela? Finanční náhrada se vyplácí za majetek, který církve vlastnily a který nelze vydat zpět, protože ho užívá někdo jiný (je tam např. postavené sídliště). I tak se církve asi třetiny majetku zřekly - jedná se pozemky, na kterých stojí obecní a další prospěšné stavby, jako školy, hřiště apod.
Článek je hezké akademické cvičení na téma "jak bych to církvím pěkně zařídil", o skutečné problematice ale nemáte ponětí.
Náhrady nejsou náhrady, nýbrž finančními kompenzacemi.
To že je něco tak komplikované, že ani nejste schopen používat správnou terminologii je Vaše chyba, nikoliv zákona. A nezapomeňte, že kostra zákona vznikla v roce 2007, na základě výsledku komise vedené poslancem Kasalem (pro tehdy hlasovali i poslanci ČSSD a jeden KSČM).
a) (žadatel) připojí listinu nebo uvede důvody, z nichž vyplývá, že je splněna některá ze skutečností
podle § 5; tato skutečnost se má za prokázanou, není-li prokázán opak,
Ergo, zákon zde celkem explicitně říká, že důkazní břemeno v případě sporu o vznesený nárok je na straně státu. To je podle mého vůči církvím poměrně velkorysé, přinejmenším v porovnání s jinými restituenty v minulosti.
Není mi jasné, proč výsledný seznam není součástí zákona, ale dejme tomu, že byl moc dlouhý.
A hlavně mi není jasné, jaký majetek nelze vrátit církvím, založeným po roce 1948.
Pane Škabraho, navracení se tyká hlavně polností, lesů a vodních ploch. Jsou-li jsou tam nějaké objekty, zpravidla se jedná o boží muka, kapličky apod. Rozhodně to ale není objem budov, který by někoho vytrhl. Navíc, je třeba rozlišovat, jestli restituuje řád či farnost. To také není totéž. A propos, ty kostely také musejí z něčeho žít, být z něčeho opravovány atd. Tak proč ne z majetku, který byl k tomuto účelu kdysi zakoupen/věnován. Průměrná nedělní sbírka ve Středních Čechách vynese kolem 2 tisíc. Za to byste nezaplatil ani varhaníka s farářem. Nedělám si iluze, že by daňové asignace byly mezi lidem výrazněji atraktivnější, než kostelní kasičky.
Co se týče asignací - pokud by šlo o položku, která by v rámci celkového zdanění příjmu byla tak jako tak určena pro odvedení někam, akorát by si každý musel určit kam, jestli to chce nějaké církvi nebo raději na neziskovky, případně třeba politické straně, tak by to určitě mělo větší efekt než kasičky, kde koruna nedaná na kostel zůstane v peněžence; u asignací by tam tak jako tak nezůstala.
Podle mého názoru není důvod finanční kompenzaci zpochybňovat, ani se domáhat její revize. Celkový rozsah církevního majetku byl odhadnut asi na 200 mld, narovnání je o 134 mld, zbytku se církve jednou provždy zřekly (hřiště, dnešní školy apod.). Problém je, že se o tomto gestu příliš neví. Stojím si za tím, že když už změnu, tak místo peněz státní dluhopisy.
Daňové asignace v podobě, jak jste načrtl by byly výborné, myslím si, že by je společnost jako celek ocenila. Nevinil bych politiky, že nemají dostatek fantazie, aby je schválily. Jednoduše je nechtějí (napříč celým spektrem), protože by jim pak ve státě rostl nežádoucí občanský sektor, nezávislý na státních dotacích a grantech.
Relevantní je to, zda stát může či nemůže nárok zamítnout s tím, že nebyl prokázán dostatečně (aniž by sám měl dokumenty, prokazující neplatnost), a požadovat po žadateli další dokumenty. Jak znění chápu já, tak nemůže.
Důležité je to zejména u nároku podle §5 písmene a, tedy odnětí věci *bez náhrady* na základě zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy, nebo zákona č. 46/1948 Sb o nové pozemkové reformě. Kdyby byla náhrada vyplacena, restituce by podle zákona nebyla možná. Nárokovatel sice musí doložit odnětí majetku, ale stačí mu PROHLÁSIT, že náhrada nebyla nikdy vyplacena, a je na státu (povinné osobě), aby doložil, že byla, jsou-li o tom nějaké pochybnosti. Ne, že by to nebylo celkem logické, ale myslím si, že jiní restituenti v minulosti na tom takhle dobře nebyli.
Tímpádem v případech, kdy náhrada vyplacena byla, tak bude stát docela znevýhodněn. Je ale docela dobře možné, že takových případů je zanedbatelné množství (ve srovnání s odnětími bez náhrady, která byla de facto protizákonná i tehdy) a tento problém je tudíž bezvýznamný - k tomu nemám data.