Jak narovnat narovnání?

Martin Škabraha

Církve by se měly vzdát vyplácení finančních náhrad a dobíhajících státních příspěvků výměnou za možnost daňových asignací, kdy by si věřící příslušné církve mohl nechat odepisovat přímo ze svých daní určitou částku na její provoz.

Tzv. církevní restituce se chtě nechtě stávají tématem předvolebního boje. Bohuslav Sobotka například v rozhovoru pro iDNES uvádí:

Chcete jednat o snížení plateb církvím v rámci církevních restitucí. Jak to chcete zařídit, jestliže církve budou trvat na smlouvách, které podepsaly se státem?

Já myslím, že i církve mají určitou společenskou odpovědnost. Nežijí někde mimo společnost. Musí cítit, co se ve společnosti děje. A musí cítit ten velký odpor, který je u velké části veřejnosti proti této podobě restitucí. Chceme si s církvemi sednout k jednacímu stolu, mluvit o rozsahu náhrad za nevydaný majetek a o tom, jak by se rozsah náhrad dal snížit, aby to mělo menší dopad do státního rozpočtu. Já vidím jako zajímavé téma také to, co vlastně církve s těmi penězi budou dělat. Na rozdíl od toho, co sociální demokracie navrhovala, součástí restitucí nejsou žádná omezení nakládání s těmi prostředky. A to je jedna z věcí, která lidem vadí."

Sdílím názor, že je třeba zasednout s církvemi k jednacímu stolu. Návrh, který by podle mne byl kompromisem mezi kritiky i zastánci narovnání, by mohl znít takto: restituce nemovitého majetku nebudou už dále zpochybňovány. Pokud jde ale o vyplácení finančních náhrad a dobíhajících státních příspěvků, těch by se církve měly vzdát výměnou za možnost daňových asignací, kdy by si věřící příslušné církve mohl (nechat) odepisovat přímo ze svých daní určitou částku na její provoz. Osoby bez vyznání by obdobnou částku mohly posílat do nějakého veřejného fondu dotujícího obecně prospěšné neziskové aktivity.

Odstranil by se tím největší nedostatek zvoleného způsobu odluky církví od státu, kdy náboženské organizace neúčastnící se nečasovsko-kalouskovsko-dukovského narovnání nejen že nedostanou od státu ani korunu, ale není ani vytvořen mechanismus nahrazující někdejší státní příspěvky, které byly v principu konfesně neutrální, odvozené jen od počtu věřících a délky trvání církve.

Tím náhradním, obdobně neutrálním mechanismem by mohly být právě daňové asignace; do nároku na ně by se mohly započítat i roky legálního působení církve před nynější odlukou, momentálně vymazané zrušením možnosti získat státní příspěvky.

Bylo by nespravedlivé, aby církve, které na základně tzv. restitucí získaly závazek státu vyplácet jim náhrady a příspěvky po dobu dalších téměř dvou dekád, mohly zároveň nárokovat daňové asignace. Pokud tedy nechceme mít dvoukolejné financování církví a preferujeme, aby pro všechny platila stejná pravidla, musejí se nejprve té finanční části narovnání vzdát.

Místo něj dostanou daňové asignace, na které budou moci záhy dosáhnout i další náboženské organizace. Proti nim budou i tak Duka, Ruml a spol. zvýhodněni ziskem nemovitého majetku; pokud s ním ale budou dobře hospodařit, může z této jejich výhody mít prospěch celá společnost.

Tzv. církevní restituce i způsob, jímž byly v Parlamentu prosazeny, zbytečně polarizovaly společnost a staly se dalším dokladem nízké úrovně kultury kompromisu. Při troše dobré vůle a politické obratnosti lze toho kompromisu pořád ještě dosáhnout.

    Diskuse
    October 15, 2013 v 10.44
    To je velmi dobrý nápad. Jen se obávám, že jde o příliš mnoho peněz. Potom jdou principy stranou a to, jak jsou církve vnímány ve společnosti také.
    MK
    October 15, 2013 v 13.34
    Pane Fraňku
    že by se stát "měl jednou rozhodnout" je jistě pravda. Ale stejně tak by neměl takové rozhodnutí učinit pochybnou stojedničkovou většinou ve sněmovně. Pak totiž jen těžko lze očekávat, že se proti tomu někdo nepostaví, a je jen malá šance, že v příští sněmovně nebude mít většinu on.
    MK
    October 15, 2013 v 21.06
    Pane Fraňku
    Vaše "v podobných věcech" jsem si vyložil jako "ve věcech které ovlivní zemi na desetiletí, možná déle a je velmi těžké je byť jen poupravit". Na ty bych byl skutečně náročnější, než na běžné vládnutí.
    October 16, 2013 v 18.19
    Vysokoškolský učitel by měl být schopen rozlišit
    moc zákonodárnou od výkonné, pane Fraňku. Sto jeden hlas stačí na získání důvěry. Vládnutí, to je výkon exekutivních pravomocí. Schvalování zákonů je naopak proces legislativní. A pilíře moci (legislativa, exekutiva, justice) musí být od sebe STRIKTNĚ odděleny. Vaše argumentace, že "by se zde podle této logiky nevládlo" odporuje principům právního státu založeného na dělbě a kontrole moci.

    Vláda nemusí vůbec "mít své poslance", aby jí každý sebe hloupější nápad prošel legislativou. Na exekutivu má jiné nástroje, řídí úřady. Na změnu legislativy (a na rozpočet) nechť si hledá podporu. Nejslušněji se chovají vlády menšinové.

    Podstatné, život mnoha lidí a na dlouhou dobu ovlivňující zákony by měly být přijímány v širším konsenzu, ne poslušnou a "jednotnou vládní většinou". Je na Vás příliš vidět, že jste Pražan. Tam se demokracie a právní stát nenosí, že ...

    Co se týká uzavřených smluv, souhlasím, že jednou přijaté závazky, například vyplácet nějakou částku po nějakou dobu, je třeba ctít. Nicméně občany a jejich vůli nelze v demokracii "vynechat". Vzpomeňte na Kalouskovo /dodatečné/ speciální zdanění garantovaných plateb za elektřinu ze solárních panelů. Garantované peníze byly sice přiznány, ale vzápětí speciální sazbou zdaněny. Nevidím důvod, proč platby církvím nezdanit sty, nebo třeba tisíci procenty, bude li pro to široká demokratická podpora... převody nemovitostí právě tak...
    JN
    October 17, 2013 v 12.08
    Akademické cvičení, nic víc
    "Proti nim budou i tak Duka, Ruml a spol. zvýhodněni ziskem nemovitého majetku"

    Tím myslíte kostely, fary a polorozpadlé kláštery? Co na nich chcete vydělat? Zavést vstupné do kostela? Finanční náhrada se vyplácí za majetek, který církve vlastnily a který nelze vydat zpět, protože ho užívá někdo jiný (je tam např. postavené sídliště). I tak se církve asi třetiny majetku zřekly - jedná se pozemky, na kterých stojí obecní a další prospěšné stavby, jako školy, hřiště apod.

    Článek je hezké akademické cvičení na téma "jak bych to církvím pěkně zařídil", o skutečné problematice ale nemáte ponětí.
    JN
    October 17, 2013 v 12.11
    Co státní dluhopisy?
    Myslím, že jediný, na co by církve měly přistoupit, je vydání finanční kompenzace formou dluhopisů. Státu by tak nechyběly žádné peníze, církve by měly pocit že dostaly své nazpět a mohly by si hospodařit dál, sami, bez rad nejrůznějších rozumbradů, kteří mají neustále starost o jejich budoucnost.
    MK
    October 17, 2013 v 12.40
    Pane Nerušile
    ten Váš argument je pěkný, ale je v rozporu s výslednou podobou zákona o vyrovnání. Náhrady byly předmětem vyjednávání, dostaly je i církve, které žádný majetek nevlastnily, přesnou částku bych očekával u výčtového zákona, pokud se teprv rozhoduje, co má být vydáno, nemůže být předem rozhodnuto, co vydáno být nemůže. Jistě, ono vyjednávání zohlednilo ten aspekt, o kterém píšete. Ale to nic nemění na tom, že náhrady nejsou náhradami. Ale to není vina odpůrců zákona. Těch by ostatně možná bylo méně, kdyby byl srozumitelný i pro ty, kteří se posledních několik let nepodíleli na jeho vzniku.
    JN
    October 17, 2013 v 17.02
    Máte v tom hokej, pane Kolaříku.
    Nevím sice, kde jste byl na "výčtovém zákoně". Máte-li na mysli soupis tzv. církevního majetku, tak věci se mají tak, že církev dodala svůj soupis, ministerstvo kultury dodalo svůj soupis, státní organizace dodaly svůj soupis. Vzájemně se soupisy porovnaly a vznikl odhad, se kterým se kalkuluje. To, že majetek farnosti (ne církvi) skutečně patřil, pak musí být neprůstřelně prokázáno. Vydáno nemůže být to, na čem už stojí něco soukromého, popř. prospěšná stavba, jako hřiště, nebo škola. To lze snadno zjistit z katastru, nechápu, co Vám na tom není jasné.

    Náhrady nejsou náhrady, nýbrž finančními kompenzacemi.

    To že je něco tak komplikované, že ani nejste schopen používat správnou terminologii je Vaše chyba, nikoliv zákona. A nezapomeňte, že kostra zákona vznikla v roce 2007, na základě výsledku komise vedené poslancem Kasalem (pro tehdy hlasovali i poslanci ČSSD a jeden KSČM).

    JH
    October 17, 2013 v 17.48
    Malá oprava - nemusí to být "neprůstřelně prokázáno"
    Jak upravuje postup vydávání příslušný zákon v §9 a 10, odst. 1:

    a) (žadatel) připojí listinu nebo uvede důvody, z nichž vyplývá, že je splněna některá ze skutečností
    podle § 5; tato skutečnost se má za prokázanou, není-li prokázán opak,

    Ergo, zákon zde celkem explicitně říká, že důkazní břemeno v případě sporu o vznesený nárok je na straně státu. To je podle mého vůči církvím poměrně velkorysé, přinejmenším v porovnání s jinými restituenty v minulosti.
    MK
    October 17, 2013 v 18.37
    Pane Nerušile
    Sousloví finanční náhrada jste užil i Vy, takže byste si mohl odpustit slovíčkaření.
    Není mi jasné, proč výsledný seznam není součástí zákona, ale dejme tomu, že byl moc dlouhý.
    A hlavně mi není jasné, jaký majetek nelze vrátit církvím, založeným po roce 1948.
    October 17, 2013 v 19.04
    Pane Nerušile,
    to současné narovnání se přece netýkalo kostelů a far, ale jiného majetku, neurčeného primárně k výkonu duchovní služby. Kostely snad církve vlastní dávno.
    JN
    October 17, 2013 v 21.07
    Asignace?
    Just budu slovíčkařit, pane Kolaříku, vy jsme mi tu finanční náhradu totiž zkrátil jen na "náhradu" ;)

    Pane Škabraho, navracení se tyká hlavně polností, lesů a vodních ploch. Jsou-li jsou tam nějaké objekty, zpravidla se jedná o boží muka, kapličky apod. Rozhodně to ale není objem budov, který by někoho vytrhl. Navíc, je třeba rozlišovat, jestli restituuje řád či farnost. To také není totéž. A propos, ty kostely také musejí z něčeho žít, být z něčeho opravovány atd. Tak proč ne z majetku, který byl k tomuto účelu kdysi zakoupen/věnován. Průměrná nedělní sbírka ve Středních Čechách vynese kolem 2 tisíc. Za to byste nezaplatil ani varhaníka s farářem. Nedělám si iluze, že by daňové asignace byly mezi lidem výrazněji atraktivnější, než kostelní kasičky.
    No vždyť jsem v tom článku jasně napsal, že ten majetek nezpochybňuju. Chápu, že se s ním má hospodařit, tak nevím, proti čemu namítáte.

    Co se týče asignací - pokud by šlo o položku, která by v rámci celkového zdanění příjmu byla tak jako tak určena pro odvedení někam, akorát by si každý musel určit kam, jestli to chce nějaké církvi nebo raději na neziskovky, případně třeba politické straně, tak by to určitě mělo větší efekt než kasičky, kde koruna nedaná na kostel zůstane v peněžence; u asignací by tam tak jako tak nezůstala.
    JN
    October 18, 2013 v 11.42
    Máte pravdu, pane Škabraho, diskutujeme o finančních náhradách. Chtěl jsem jenom upozornit na smysl majetku v rukou farností (chudá církev je z tohoto pohledu hezká, leč nereálná představa).

    Podle mého názoru není důvod finanční kompenzaci zpochybňovat, ani se domáhat její revize. Celkový rozsah církevního majetku byl odhadnut asi na 200 mld, narovnání je o 134 mld, zbytku se církve jednou provždy zřekly (hřiště, dnešní školy apod.). Problém je, že se o tomto gestu příliš neví. Stojím si za tím, že když už změnu, tak místo peněz státní dluhopisy.

    Daňové asignace v podobě, jak jste načrtl by byly výborné, myslím si, že by je společnost jako celek ocenila. Nevinil bych politiky, že nemají dostatek fantazie, aby je schválily. Jednoduše je nechtějí (napříč celým spektrem), protože by jim pak ve státě rostl nežádoucí občanský sektor, nezávislý na státních dotacích a grantech.
    JH
    October 18, 2013 v 15.43
    Pane Fraňku,
    předpokládám, že ani jeden z nás není právník, ale já mám za to, že se mýlíte, a výklad obracíte vy.
    Relevantní je to, zda stát může či nemůže nárok zamítnout s tím, že nebyl prokázán dostatečně (aniž by sám měl dokumenty, prokazující neplatnost), a požadovat po žadateli další dokumenty. Jak znění chápu já, tak nemůže.
    Důležité je to zejména u nároku podle §5 písmene a, tedy odnětí věci *bez náhrady* na základě zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy, nebo zákona č. 46/1948 Sb o nové pozemkové reformě. Kdyby byla náhrada vyplacena, restituce by podle zákona nebyla možná. Nárokovatel sice musí doložit odnětí majetku, ale stačí mu PROHLÁSIT, že náhrada nebyla nikdy vyplacena, a je na státu (povinné osobě), aby doložil, že byla, jsou-li o tom nějaké pochybnosti. Ne, že by to nebylo celkem logické, ale myslím si, že jiní restituenti v minulosti na tom takhle dobře nebyli.
    JH
    October 18, 2013 v 20.54
    Pane Fraňku,
    to se mýlíte, prokazovat že se něco nestalo, se určitě dá, třebaže nikdy ne stoprocentně. Je možné zejména poskytnout účetní knihy a poukázat na absenci relevantního příjmu. To, chápu-li zákon správně, církve a farnosti nebudou muset dělat, a to ani v případě, že církevní záznamy existují a státní nikoliv.

    Tímpádem v případech, kdy náhrada vyplacena byla, tak bude stát docela znevýhodněn. Je ale docela dobře možné, že takových případů je zanedbatelné množství (ve srovnání s odnětími bez náhrady, která byla de facto protizákonná i tehdy) a tento problém je tudíž bezvýznamný - k tomu nemám data.
    + Další komentáře