Vydal jsem se minulý týden na Slovensko. Neměl jsem v úmyslu připomenout si tím dvacet let od skandálního rozhodnutí rozdělit československou federaci, dokonce jsem si na toto smutné výročí ani nevzpomněl. O to intenzivněji jsem však porovnával slovenskou realitu (bídu venkova, bohatství měst, náchylnost k přímočaré levicové politice…) s tím, čím žijeme v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Pár dnů jsem pobyl i v malebné Trnavě. Při obcházení tohoto „města kostelů“ a vlastně centra římských katolíků na Slovensku jsem nemohl nevzpomenout na postavení církve před a za řekou Moravou.

U nás se církev (myšleno v první řadě katolická) hned tak nezbaví pověsti subjektu, který oč méně ovlivňuje běžný život, o to více je hamižný. Nemohou za to ani věřící, ani řadoví kněží. To už spíš vypadá na komplot části politiků, církevních hodnostářů a budoucích správců peněžních fondů a nemovitého majetku církví. Návrh zákona, přijatý koaliční většinou ve Sněmovně, počítá s tím, že církve by měly obdržet zhruba polovinu někdejšího majetku v hodnotě asi 75 miliard korun, který má pod palcem stát. Za ostatní majetek má přijít náhrada 59 miliard korun během 30 let. Tato částka by ovšem narůstala o inflaci. Už mnoho nezbývá a nezvykle velkorysé vyrovnání státu s výjimečným „restituentem“ bude realitou…

Na Slovensku ale vedou spor šťavnatější, protože personální. A vyhánějící lidi (do té doby trpělivé a loajální věřící!) na náměstí. Pouhé tři roky ponechal papež Benedikt XVI. ve funkci trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka. Je přitom podivné, že místo věrohodného vysvětlení spatřil — byť nezamýšleně - světlo světa dokument, kterým si Vatikán pomáhal ve své při s Bezákem. Šlo o jedenáct otázek či tezí, které mu jeho představení předložili. Namátkou:

• Je pravda, že se Vaše excelence přestěhovala z arcibiskupského paláce do kanonického domu, kde žijí osoby s pochybnou pověstí?

• Vaše excelence jako by se ukazovala jen v civilu (rifle a košile, gymnastický úbor), zesměšňujíc reverendu jako „oděv černokněžníků“…

• Zdá se, že jste se obklopil spolupracovníky s pochybnou pověstí, mezi nimiž jsou knězi s homosexuální náklonností, a dalšími, co mají děti…

• Dále jste navštěvoval tělocvičny, sauny, koupaliště, veřejné sprchy s osobami pochybné pověsti…

K těmto a dalším evidentně denunciačním otázkám a tezím se Bezák postavil čelem, některé vyvrátil, jiné potvrdil, vždy s hlubokou logikou — to ale není podstatné. Hlavně se však přirozeně ptal, koho a co myslí Vatikán termínem „lidé pochybné pověsti“. Zde mohli být Bezákovi představení (vyšetřovatelé? soudci?) vskutku přesnější. Jedna z otázek zjišťovala i Bezákův názor na celibát, potraty, eutanázii nebo kněžství žen. Docela pozdě - tři roky po jmenování arcibiskupem, že…

Jasno do věci nevneslo ani mimořádné zasedání Konference slovenských biskupů. Ani nemohlo: církev není demokratickou institucí, má striktní hierarchii, výsadní postavení papeže a od hodnostářů se očekává bezmezná loajalita. Tím víc se spekuluje o Bezákově odvolání, k němuž došlo 2. července, ve světském prostředí. Nejen, že dnes už bývalý arcibiskup působí nezvykle svěžím, moderním dojmem a má nezaměnitelné charisma, kterým si získává srdce věřících. Zmiňovány jsou i možné ekonomické důvody. Podle deníku Pravda z 18. července se hovoří o přerušeném „penězovodu“ ze Slovenska do Vatikánu. Od okamžiku, kdy odešel Bezákův předchůdce Ján Sokol, který se například zasadil o státní financování náboženské výchovy na školách či církevních aktivit v armádě, zdravotnictví a podobně, přišel Bezák, a podobné úspěchy už katolíci na Slovensku nezaznamenali. Bezák měl prý ohrozit i existenci černých fondů určených na církevní lobbování mezi politiky.

Pikantnost celé kauze dodává informace deníku SME z 21. července: Generální prokuratura SR přijala trestní oznámení auditorky, které se týká hospodaření Jána Sokola. Ve zkratce řečeno, Bezákovu předchůdci (ve funkci byl v letech 1988-2009 a standardně odešel po dovršení 75 let věku) vytýká dvacet miliónů, jež putovaly občanskému sdružení Sokolova synovce, nevýhodný pronájem pozemků nebo převod církevních peněz na soukromý účet.

Tato podezření ale Vatikán, zdá se, netrápí. Je dokonce dost možné, že se vyšetřování Sokola zastaví, nebude-li se katolická církev cítit poškozená.

Je fakt, že Vatikán má jiné, z jeho pohledu vážnější starosti. Týkají se zatčení papežova komorníka, problémů vatikánské banky, osudu „čísla dvě“ kardinála Bertoneho, ale i mediálního obrazu samotného Benedikta XVI. Přesto kdyby byli římští katolíci důvtipnější, napadla by je snazší cesta k vylepšení vlastní pověsti. To by však museli akceptovat moderněji smýšlející a komunikující osobnosti ve svých řadách, očistu od klientelismu nebo větší skromnost v přístupu k majetku.

Imrich Gazda, šéfredaktor portálu Svět křesťanství, k výzvám stojícím před římskokatolickou církví pro deník Pravda uvedl: „S postupující sekularizací, tedy omezováním církevního vlivu ve státě, se budou měnit podoby víry. Ustoupí její masové projevy a formální vyznávání, takže autentičtí křesťané začnou být „tvořivou menšinou“. Zmenší se odstup mezi klérem a laiky, všichni budou nuceni tvořit soudržný tým. Důležité bude nejen vyznávání víry navenek, ale i dovnitř, a též důsledné aplikování morálních pravidel na všechny sféry církevního života včetně řízení a financí. Jen tak bude katolická církev a další křesťanské církve důvěryhodnou nabídkou na trhu náboženstev.“

Když zrovna nebudou českou veřejnost školit o smyslu tzv. restitucí, o úloze parlamentu, odborů či o lidské pokoře, mohli by si tato slova přečíst a promyslet i církevní hodnostáři v České republice.