Československá úvaha o nepoučitelné církvi

Lukáš Jelínek

Kontroverzní návrh koaličního zákona, který církvi přiklepne desítky miliard korun, podpoří její mediální obraz hamižné instituce. Na Slovensku ale vedou spor šťavnatější, protože personální.

Vydal jsem se minulý týden na Slovensko. Neměl jsem v úmyslu připomenout si tím dvacet let od skandálního rozhodnutí rozdělit československou federaci, dokonce jsem si na toto smutné výročí ani nevzpomněl. O to intenzivněji jsem však porovnával slovenskou realitu (bídu venkova, bohatství měst, náchylnost k přímočaré levicové politice…) s tím, čím žijeme v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Pár dnů jsem pobyl i v malebné Trnavě. Při obcházení tohoto „města kostelů“ a vlastně centra římských katolíků na Slovensku jsem nemohl nevzpomenout na postavení církve před a za řekou Moravou.

U nás se církev (myšleno v první řadě katolická) hned tak nezbaví pověsti subjektu, který oč méně ovlivňuje běžný život, o to více je hamižný. Nemohou za to ani věřící, ani řadoví kněží. To už spíš vypadá na komplot části politiků, církevních hodnostářů a budoucích správců peněžních fondů a nemovitého majetku církví. Návrh zákona, přijatý koaliční většinou ve Sněmovně, počítá s tím, že církve by měly obdržet zhruba polovinu někdejšího majetku v hodnotě asi 75 miliard korun, který má pod palcem stát. Za ostatní majetek má přijít náhrada 59 miliard korun během 30 let. Tato částka by ovšem narůstala o inflaci. Už mnoho nezbývá a nezvykle velkorysé vyrovnání státu s výjimečným „restituentem“ bude realitou…

Na Slovensku ale vedou spor šťavnatější, protože personální. A vyhánějící lidi (do té doby trpělivé a loajální věřící!) na náměstí. Pouhé tři roky ponechal papež Benedikt XVI. ve funkci trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka. Je přitom podivné, že místo věrohodného vysvětlení spatřil — byť nezamýšleně - světlo světa dokument, kterým si Vatikán pomáhal ve své při s Bezákem. Šlo o jedenáct otázek či tezí, které mu jeho představení předložili. Namátkou:

• Je pravda, že se Vaše excelence přestěhovala z arcibiskupského paláce do kanonického domu, kde žijí osoby s pochybnou pověstí?

• Vaše excelence jako by se ukazovala jen v civilu (rifle a košile, gymnastický úbor), zesměšňujíc reverendu jako „oděv černokněžníků“…

• Zdá se, že jste se obklopil spolupracovníky s pochybnou pověstí, mezi nimiž jsou knězi s homosexuální náklonností, a dalšími, co mají děti…

• Dále jste navštěvoval tělocvičny, sauny, koupaliště, veřejné sprchy s osobami pochybné pověsti…

K těmto a dalším evidentně denunciačním otázkám a tezím se Bezák postavil čelem, některé vyvrátil, jiné potvrdil, vždy s hlubokou logikou — to ale není podstatné. Hlavně se však přirozeně ptal, koho a co myslí Vatikán termínem „lidé pochybné pověsti“. Zde mohli být Bezákovi představení (vyšetřovatelé? soudci?) vskutku přesnější. Jedna z otázek zjišťovala i Bezákův názor na celibát, potraty, eutanázii nebo kněžství žen. Docela pozdě - tři roky po jmenování arcibiskupem, že…

Jasno do věci nevneslo ani mimořádné zasedání Konference slovenských biskupů. Ani nemohlo: církev není demokratickou institucí, má striktní hierarchii, výsadní postavení papeže a od hodnostářů se očekává bezmezná loajalita. Tím víc se spekuluje o Bezákově odvolání, k němuž došlo 2. července, ve světském prostředí. Nejen, že dnes už bývalý arcibiskup působí nezvykle svěžím, moderním dojmem a má nezaměnitelné charisma, kterým si získává srdce věřících. Zmiňovány jsou i možné ekonomické důvody. Podle deníku Pravda z 18. července se hovoří o přerušeném „penězovodu“ ze Slovenska do Vatikánu. Od okamžiku, kdy odešel Bezákův předchůdce Ján Sokol, který se například zasadil o státní financování náboženské výchovy na školách či církevních aktivit v armádě, zdravotnictví a podobně, přišel Bezák, a podobné úspěchy už katolíci na Slovensku nezaznamenali. Bezák měl prý ohrozit i existenci černých fondů určených na církevní lobbování mezi politiky.

Pikantnost celé kauze dodává informace deníku SME z 21. července: Generální prokuratura SR přijala trestní oznámení auditorky, které se týká hospodaření Jána Sokola. Ve zkratce řečeno, Bezákovu předchůdci (ve funkci byl v letech 1988-2009 a standardně odešel po dovršení 75 let věku) vytýká dvacet miliónů, jež putovaly občanskému sdružení Sokolova synovce, nevýhodný pronájem pozemků nebo převod církevních peněz na soukromý účet.

Tato podezření ale Vatikán, zdá se, netrápí. Je dokonce dost možné, že se vyšetřování Sokola zastaví, nebude-li se katolická církev cítit poškozená.

Je fakt, že Vatikán má jiné, z jeho pohledu vážnější starosti. Týkají se zatčení papežova komorníka, problémů vatikánské banky, osudu „čísla dvě“ kardinála Bertoneho, ale i mediálního obrazu samotného Benedikta XVI. Přesto kdyby byli římští katolíci důvtipnější, napadla by je snazší cesta k vylepšení vlastní pověsti. To by však museli akceptovat moderněji smýšlející a komunikující osobnosti ve svých řadách, očistu od klientelismu nebo větší skromnost v přístupu k majetku.

Imrich Gazda, šéfredaktor portálu Svět křesťanství, k výzvám stojícím před římskokatolickou církví pro deník Pravda uvedl: „S postupující sekularizací, tedy omezováním církevního vlivu ve státě, se budou měnit podoby víry. Ustoupí její masové projevy a formální vyznávání, takže autentičtí křesťané začnou být „tvořivou menšinou“. Zmenší se odstup mezi klérem a laiky, všichni budou nuceni tvořit soudržný tým. Důležité bude nejen vyznávání víry navenek, ale i dovnitř, a též důsledné aplikování morálních pravidel na všechny sféry církevního života včetně řízení a financí. Jen tak bude katolická církev a další křesťanské církve důvěryhodnou nabídkou na trhu náboženstev.“

Když zrovna nebudou českou veřejnost školit o smyslu tzv. restitucí, o úloze parlamentu, odborů či o lidské pokoře, mohli by si tato slova přečíst a promyslet i církevní hodnostáři v České republice.

    Diskuse
    JP
    July 27, 2012 v 0.59
    Restituce na Slovensku; Bezák
    Když už je řeč o restitucích, doporučuji řešit nejen to, kolik a čeho má být církvi (církvím) vráceno, ale také to, kolik a čeho bylo ukradeno. Autor se bohužel nevymanil z levicového klišé, že církve získávají jakýsi dar a že roky 48-49 nic neznamenají, nic nemění, nic nezakládají.

    Dále doporučuji zamyslet nad tím, co strašného se (ne)stalo, když na Slovensku byly církevní restituce realizovány už po rozdělení společné republiky, z našeho pohledu už dávno - stalo se něco strašného? Za základní negativum bývá považováno pouze to, že nedošlo k plné odluce církví od státu, jak se plánuje u nás (o čemž levice důsledně mlčí; a proti čemuž např. I. Štampach s řadou rudých veřejně činných osob neméně důsledně brojí).

    A závěrem - zábavné je i to, že církev katolická (nejen) autora zajímá jen tehdy, když se v ní dějí nepravosti - např. nyní, jde-li o odvolání patera Bezáka. Nejde o to, že by byl přesvědčivým šiřitelem slova Božího, vzorem pro věřící a příkladným katolíkem - je jen figurou dokladující prohnilost církve. Něco jako katolický kněž a reformátor církve Jan Hus v rukou a interpretaci bolševiků. Což si shora jmenovaný myslím nezaslouží, přes zásadní pochybení vatikánské byrokracie v této věci.
    MP
    July 27, 2012 v 11.7
    Janu Potměšilovi
    Vážený pane,

    nevím, kolik toho bylo církvi -- ta Vaše závorka s množným číslem je nadbytečná a zavádějící -- ukradeno, ale lze s poměrnou jistotou říci, že to nebyly ty majetky, o které ve sporu o "restituce" jde. Ty byly vyvlastněny se stejnou legalitou a legitimitou, s níž nyní chce nyní část české politické reprezentace určitý objem majetku darovat. Kdybychom právo zákonodárců činit podobné kroky popřeli, nemohli by rozhodnout oni, ale pouze soudy -- na základě platných zákonů. Církev by pak možná něco dostala (procesní chyby při aktu převodu majetku na stát apod.), ale ta částka by byla řádově nižší.
    Chce-li to současná, řádnou procedurou ustanovená -- by neřádně vládnoucí -- politická reprezentace českých občanů, nechť jsou církve podarovány a nechť je tento dar zdůvodněn jako určitá kompenzace křivd, které se jim v letech 1948 - 1989 nesporně udály ( a právě tak budiž této reprezentaci přiznáno právo stanovit mezi napravovaných křivd právě rokem 1948 a považovat za neaktuální či za oprávněné majetkové újmy, které církvi způsobila rozhodnutí takového Františka I. v době napoleonských válek, abychom pořád nemluvili jen o Josefovi).
    Ti, kdo o zákonu rozhodnou, nechť pak nesou plnou politickou a morální odpovědnost za fakt, že při drastickém krácení prostředků pro AV ČR, při propastném podfinancování vysokých škol atd., při nedostatku prostředků na zařízení poskytující pomoc nemohoucím či při nekontrolovaném růstu veřejného zadlužení rozhodli o tom, že blahobyt církve je důležitější.
    Nechť nesou odpovědnost za to, které křivdy a újmy se stát nepokusil kompenzovat či je kompenzoval nedůstojným způsobem -- jinými slovy, komu všemu řekli, že on jeho utrpení a zničený život je podřadný ve srovnání se zájmy jakési neosobní instituce.

    A co se té zábavnosti týče -- ano, katolická církev u nás i na Slovensku je v pozitivním smyslu zcela nezajímavá, nemá co nabídnout -- tj. neumí ji nic nabídnout, přesvědčit ji o něčem atd. -- české společnosti. A když se člověk podívá na počty praktikujících katolíků tak je v pokušení tohle tvrzení rozšířit i na většinu těch, kdo se matrikově hlásí ke katolickému vyznání. Pak si ovšem všímáme pouze tehdy, když nějak negativně zasahuje do života této společnosti (ano věřím např., že kauzy kněží zneužívajících dětí byly nepřiměřeně nafouknuty, jenže každou jinou organizaci, která by opakovaně něco podobného kryla, by v každém slušném státě zakázali atd.) Chce-li církev jiný veřejný obraz, pak si dlouhodobě nevystačí s koupeným či vylobbovaným PR.
    July 27, 2012 v 11.20
    "stalo se něco strašného?"
    Nevím, do jaké míry za to mohou provedené restituce, ale vliv katolické církve na veřejný život a na politiku na Slovensku je z mého hlediska neúnosný (vzhledem k principům liberální demokracie).

    Pokud jde o odluku, to je velmi dobré téma. Nyní stát platí církvím a náboženským organizacím (pokud trvají dostatečně dlouho a mají dostatečný počet věřících) podstatnou část nákladů, hlavně platy duchovních. Nárok na to má každá organizace, která vyhoví jistým, relativně neutrálním pravidlům. Podle nového zákona, pokud tomu správně rozumím, se stát postupně tohoto svého závazku vzdá a místo toho poskytne církvím majetky, aby se mohly financovat samy; to má být princip té odluky z ekonomického hlediska. Jenže to znamená, že stát takto poskytne ekonomické zajištění jen těm subjektům, které se nyní účastní restitucí, jinak řečeno zvýhodní právě ty subjekty, které existují dnes a mají nárok na státní podporu (nechávám stranou, že některé o ni nestojí). Místo, aby byla odluka ekonomicky postavena na takovém principu, který bude neutrální ve vztahu ke všem náboženským organizacím (i těm, které teprve vzniknou), tj. např. na daňových asignacích, dojde k potvrzení statu quo, a to především mocenského postavení katolické církve, které naprosto neodpovídá její reálné společenské roli.
    July 27, 2012 v 13.8
    Příspěvky pana Profanta a Škabrahy hezky ukazují jak je současná podoba církevních restitucí zmateně definovaná. To, že jde zároveň o restituce a zároveň o zajištění odluky je velmi nešťastné, nebezpečné (možné vznesené nároky jiných subjektů) a jak ukazuje Marin Škabraha i nefunkční.
    Už tady někdo v diskusi uváděl odkaz na článek psychologa Jeronýma Klimeše. Je to velmi osvěžující pohled.

    http://klimes.mysteria.cz/clanky/teologie/restituce.htm
    July 27, 2012 v 15.27
    "církev není demokratickou institucí, má striktní hierarchii, výsadní postavení papeže a od hodnostářů se očekává bezmezná loajalita". Jak demokratický stát na svém území může povolit činnost svým způsobem cizí a navíc nedemokratické instituce? Navíc ji financovat a zahrnovat dary?
    July 27, 2012 v 15.38
    Samozřejmě je to tak, jak říká pan Ševčík. Proč se tohle podporuje? Také se mi zdá, že katolická církev je co do vnitřních poměrů na tom s demokracií mnohem hůře, než byla předlistopadová KSČ. Nějaká ta organizační reforma by jí neškodila.
    JP
    July 27, 2012 v 15.56
    Ad MP et al.:
    To, že nevíte, co církvi patřilo, ale víte určitě, že co se jí má nyní vracet, jí nepatří, je ještě zábavnější. Vzhledem k tomu, že církev bude muset o majetky žádat a prokazovat, že jí požadovaný majetek skutečně patřil, znamenalo by to, že nedostane nic - když tedy stát dává něco, co církvím nepatřilo. A považovat komunistické plošné krádeže za něco zákonného a legitimního, to už jsme každý v jiném světě.

    Jinak myslím, že má být úplněš jedno, jakými vlastnostmi se vyznačuje okradený. Když mi bude policie vracet ukradené kolo, také nejdu před posudkovou komisi, která bude hodnotit mé morální kvality, moji demokratičnost a jak s majetkem naložím. To je o principu.

    Jinak nikdo nikoho nenutí, aby byl v církvi, účastnil se jejího života a činnosti (přesto budou místní raději platit ze státního 1.5 mld Kč na duchovní ročně, než aby odluku, zajímavé). Což neznamená, že ten, kdo v církvi není, ji má právo okrádat, protože mu je nesympatická. Také nerabuji Automotoklub, protože nemám rád auta. A kdybych ho okradl, budu to muset vrátit. Že nebylo tolik zášti, když se restitutovaly domy, lesy, továrny...
    July 27, 2012 v 16.15
    Stát (tedy i veřejnost) má právo starat se, jakými stanovami se řídí spolky, které jsou činné na jeho území, a jaké uvnitř nich vládnou poměry. Já vím, že církve se za spolky nepokládají, protože se tvrdí, že mají duchovní poslání. Ale pro nás, občany bez vyznání, jsou to spolky jako všechny ostatní. Aspoň do té doby, dokud nás o tom svém duchovním poslání nepřesvědčí. Zatím to tak nevypadá.
    July 27, 2012 v 16.30
    Pane Potměšile, buďte trochu soudný a neútočte na své oponenty podle tím, že jim za vinu dáváte to, co nikdy nepsali "považovat komunistické plošné krádeže za něco zákonného a legitimního, to už jsme každý v jiném světě". Stále se oháníte právem, proč tedy raději neodporujete to, aby si katolická církev své právo na majetky plně prokázala před soudy, stejně jako další nemalá část fyzických i právníckých osob? A nepřisuzujte odpůrcům toho, co naše vláda nazývá církevní restituce, snahu o okrádání katolické církve. Vy, i při svém nerabování Automotoklubu, mu nepůjdete dát velkou část svého majetku darem. Každému co jeho jest.
    July 27, 2012 v 17.2
    Já nejsem právník, ale podle mého laického rozumu nejsou srovnatelná práva a svobody FYZICKÝCH osob s právy a svobodami PRÁVNICKÝCH osob. Právnická osoba nemůže na rozdíl od fyzické osoby trpět, když se jí děje křivda. Stát by tedy měl rozhodně brát větší ohledy na osoby fyzické. Ty totiž jsou nadány občanskými a lidskými právy, na rozdíl od právnických osob. Demokratický stát má zcela jasně právo regulovat právnické osoby, jak uzná za vhodné. Tedy i odebrat jim majetek. Proto není ani povinen nic vracet.
    + Další komentáře