Myslel jsem to vážně s astrologií?

Ivan Štampach

Vědecký přístup, který se stává dogmatem, je druhem sebevraždy lidského myšlení. Věda se stává skromnější, použije-li svou metodu na prozkoumání sebe sama. Zjišťuje, že není samozřejmostí. Nespadla v hotové podobě z materialistického nebe.

Publicista a politický komentátor Martin Hekrdla v soukromé debatě na Facebooku reagoval na můj příspěvek, ve kterém jsem poukázal na shodu charakteristiky lidí narozených se Sluncem ve znamení Vodnáře podle Lindy Goodmanové s (dobrými i špatnými) vlastnostmi, které na sobě identifikuji sám a které na mně zjišťují lidé, kteří mě znají. Nechtěl zprvu věřit, že to myslím vážně a když jsem ho ujistil, že mi takové myšlenkové experimentování opravdu není cizí, vyzval mě, abych se vyslovil veřejně v Deníku Referendum, což tímto činím. Ne že bych si myslel, že naše soukromá konverzace je tak důležitá pro tisíce čtenářů. To si snad nemyslí ani tento můj diskusní partner. Jde spíš o další dějství starého sporu, jaký styl myšlení posiluje demokracii a podporuje její rozvoj z demokracie občanské v demokracii sociální, nebo jinak řečeno z demokracie formální v demokracii reálnou. Mohu se mýlit, ale Hekrdlových komentářích čtu asi takový zájem, tuším, že to ho motivuje, a proto chápu, že ho téma myšlenkové práce přiměřené takovému úkolu zajímá. Chápu rovněž, že ho jiná řešení než to, které sám uznává, dráždí.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Martin Hekrdla, pokud jsem mu správně rozuměl, hájí pojetí, podle kterého adekvátní výklad skutečnosti poskytuje věda. Pravděpodobně ji pokládá za jediný přiměřený přístup mysli ke skutečnosti. Předkládám debatu čtenářům i proto, že tento novinář není obhájcem novověké racionality zdaleka sám. Boj jiných příznivců společenské alternativy v dnešní společnosti proti tomu, co pokládají za postmodernismus, je další podobou téhož sporu. Postmodernismus, jak si ho vymodelovali, prohlašují za nástroj protivníka na zmatení v bojových šicích revoluce, i když to tak neříkají doslova. Uváděná postmoderní pluralita narušuje jednotné velení. Vůdcové hypotetických revolucí mají potíže s postmodernistickým mužstvem. Papežové Pius IX. a Pius X. vykonstruovali modernismus, prý souhrn všech herezí, a postavili proti němu profesní postihy neposlušných, zákazy jejich publikací a udavačský systém tajných výborů bdělosti a tajného uskupení Sodalitium pianum slídícího po modernistických bludech. Současní strážci vědeckého a filosofického pravověří cenzurují pro změnu svůj konstrukt postmoderních myšlenek, resp. autorů a publikací.

Pro mne není standardní věda dogmatem stejně, jako pokládám i dogmatické náboženství za druh sebevraždy lidského myšlení. Mám s vědou každodenní zkušenost a tvrdím, že se stává skromnější, použije-li svou metodu na prozkoumání sebe sama. Zjišťuje, že není samozřejmostí. Nespadla v hotové podobě z materialistického nebe. Je produktem sociálních a kulturních poměrů. Dostává postupně historicky podobu podle toho, jakým cílům má sloužit.

Dnešní standardní věda dostává svou známou podobu v renesanci, která je kulturním začátkem novověku. Rozpačitě se rozbíhá u Giordana Bruna, který spíše než o vědě mluví o magii (a je za to upálen) a u Paracelsa, který proti dogmatickému lpění na Hippokratově a Galénově vědecké autoritě formuluje pro medicínu bezprostřední zkušenost jako metodu. Pak již věda dostává dnešní podobu u Galilea Galileiho, Francise Bacona a Isaaca Newtona. Jejím základem je omezení zkoumané látky ve srovnání s tím, co smyslově vnímáme. Tato redukce zjednoduší práci s pozorovanými fakty a umožní přehledně, pokud možno s matematickou přesností stanovit vztahy mezi pozorovanými jevy. Vědecká látka je víceméně redukována na to, co je měřitelné a spočitatelné. Kvality zprostředkované smysly jsou prohlášeny za subjektivní a pro objektivní vědu tudíž nevhodné. Tento přístup umožňuje zjednodušit složité jevy v živých organismech a v lidské společnosti podle vzoru strojů. Dodnes pokládáme jev za vysvětlený, když známe „jeho mechanismus“.

Tato konkrétní podoba vědy, tyto podmínky uznání platnosti vědeckých výpovědí, jsou filosoficky inspirovány a vyjadřují účel, který mocenská struktura společnosti vědě dávala. Zcela nepochybně se užitečnost takové vědy potvrzuje při technických aplikacích, ve výrobě, zemědělství, armádě, policii a podobných složkách moci, v ovládání přírody a lidí. To budí dojem, že věda poskytuje absolutní, definitivní, provždy platnou interpretaci skutečnosti. Věda o vědě však ukazuje historickou relativitu, sebekritičnost a proměnlivost vědy, její podmíněnost společenskou objednávkou a účelovost jejich kritérií.

Věda nepotřebuje, aby jí její relativitu připomínali filosofové nebo teologové. Činí to sama. Obhájce vědecké racionality proti všemožným odchylkám Karl Popper prokázal, že z jednotlivých pozorování vědecký zákon logicky nevyplývá. Triviálně řečeno, z toho, že pozorování stokrát potvrdí, že po jevu A následuje jev B, vůbec neplyne, že po stoprvé tomu bude stejně. Pak ovšem vědecké hypotézy nevyplývají se železnou nutností z faktů, nýbrž utvářejí se tak, aby faktům vycházely vstříc. Hypotéza se pokládá za vyvrácenou (falsifikovanou), když jsou s ní fakta v rozporu (nebo když se v ní objeví jiný vnitřní rozpor). Vědec může formulovat jakoukoli hypotézu, i tu nejbláznivější, jak mi řekl kolega z přírodovědné fakulty v oboru biologie, je-li testovatelná a nebyla-li dosud vyvrácena. Žádné další závazné normy pro formulaci hypotéz už nelze stanovovat. Žádný filosofický názor podporující jistý typ hypotéz, např. mechanický materialismus, positivismus či sociální darwinismus neurčuje již dnes hypotézy vysvětlující pozorovaná fakta.

Co tradiční železná nutnost na sebe navazujících jevů konstatovaná tradiční vědou říká o člověku, lépe řečeno, jakému účelu slouží novověká manipulativní racionalita v humanitních oborech? A tu je třeba vstoupit hned do středu problematiky a konstatovat, že člověk je pro takto utvářenou vědu věcí mezi věcmi, nemá nic jedinečného, především nelze uznat jeho svobodu. Ve smyslu tohoto pojetí člověk jedná podle ekonomické a mocenské nutnosti a podle svých biologických předpokladů, které jsou s těmito vlivy v interakci. Lidské myšlení, lidská řeč a lidské činy jsou výsledkem působení přírodních příčin. Člověk není autorem svých činů. Subjekt je dekonstruován. Člověk nemůže ve skutečnosti sebe transcendovat, nemůže překročit danosti, zůstává ve vleku přírodních a sociálních sil. Toto pojetí je v hrubém rozporu s principy naší civilizace, která to sice někdy nedodržuje, ale právně stanovuje jedinečnost člověka. Patří k tomu přesvědčení, že člověk není zboží, že je třeba šetřit jeho život a zdraví, že ho nelze zvnějšku omezovat nad rámec zákonů a v souladu s obsáhlými lidskými právy. Mimo jedinečné případy člověku přiznáváme plnou odpovědnost za jednání bez ohledu na vlivy z mimolidských sfér. Humanistický nárok člověka se tu ocitá v zásadním sporu s nekvalifikovaným přírodovědným výkladem člověka. Exaktní věda vztažená na člověka se vlastně stává protilidskou: přinejmenším vystihuje situaci fiktivní svobody v současné okleštěné demokracii a omlouvá ji. Možná dokonce pomáhá svobodu oklešťovat. Dává důvody k tomu, aby byl člověk chápán strojově nebo biologicky, nikoli duševně a duchovně, jako kolečko ekonomických a jiných mocenských mechanismů.

Vnitrovědecká sebekritika šla dál. Vzhledem k dějinné relativitě, podmíněnosti a (třeba nechtěné) zaujatosti vědců se pro humanitní obory požaduje uvolnění z nároků obecné vědecké metodologie pilované v laboratořích fyziků, chemiků a biologů. Myšlenky Karla Poppera rozvíjí a svobodu bádání hájí jeho pokračovatel Paul K. Feyerabend. Sociologická, politologická a ekonomická dogmata jsou zpochybněna. Ba co víc podle Feyerabendovy Rozpravy proti metodě může ve stejném smyslu platit tvrzení A i jeho popření. Tady obhájci tradičního modelu křičí, že je to metodologická anarchie. Humanitní obory se však nenechají ukřičet. Připomínají slova kvantového fyzika Davida Bohma, že opakem hlubokých pravd mohou být jiné hluboké pravdy. Paradoxy jsou plodné pro výklad ve fyzice. Tím spíše ve vědách o člověku. Sama živá, duševní a duchovní, kulturní a sociální skutečnost může mít v sobě mnohoznačnost a různé tendence, sama skutečnost může být rozporuplná a věda to nemůže zamlčet. Musí tuto rozpornost skutečnost tlumočit paradoxní výpovědi.

Chci říct to podstatné, co chci především hájit. Chtít uzdravení a reformu společnosti, chtít zásadní změny ve vlastnických vztazích, v mocenské struktuře a dynamice a přitom jako nástroj používat opotřebovaná a nevýstižná vědecká schémata minulosti, např. vykládat lidskou duchovní zkušenost jako mechanický produkt sociálních daností a mozkových předpokladů, se míjí účinkem. Provedená redukce odmyslela nebo uzávorkovala vše podstatné a na vše bezvýznamné vrhá pozornost. Kdo chce prostřednictvím vědeckých dogmat ovládat druhé způsobem nápadně podobným moci dogmat náboženských, může být na základě exaktní vědy o člověku úspěšný, ale je nepřítelem lidské svobody a tvůrčí jedinečnosti, ať si o tom sám myslí cokoli.

Výklad jednotlivého člověka a lidských společenství s uvolněnou metodou může kombinovat pečlivou vědeckou akribii, testování, analogie, intuici, umělecké postřehy a hru. Tam patří i hermetické „příčné vědy“, které komplementárně k vědám tradičním zkoumají člověka jako vesmír v malém a jeho propojenost s globálním kosmem. A právě takový přístup je nástrojem trochu rozvinutějším a zásadně přiměřenějším, máme-li hodnotit hospodaření a správu státu a obcí. Tento přístup bude paradoxní, dialektický a poslouží k odvážným činům k zásadním změnám ve směru k demokracii. Právě věda zbavená diktatury jedné ideologie, věda, která se sama za skřípění zubů ideologů zbavuje ideologičnosti a uskromňuje se, nikomu nic nediktuje, nýbrž dovoluje překvapení, dovoluje náhlé vyvstání radikálně nového, tedy tvořivého a ne jen opakování známého. Umožňuje realizovat program uzdravení a osvobození společnosti.

    Diskuse
    co tím tedy vlastně chtěl básník říci?
    K větám typu "Kdo chce prostřednictvím vědeckých dogmat ovládat druhé způsobem nápadně podobným moci dogmat náboženských, je nepřítelem lidské svobody" těžko něco dodat, snad jen to, že "prostřednictvím..." a "způsobem..." lze bez obav vypustit. Nebo je snad nepřítelem svobody každý, kdo si nemyslí, že všechny názory jsou stejně dobré?

    Ani exaktní přírodní věda si, navzdory potenciálně zavádějícímu názvu, nečiní nárok na přesnost a úplnost. Naše fyzikální či biologické modely a teorie přírodu popisují, neříkají přírodě, co má dělat. Váš kolega z PřF zapomněl dodat, že schopnost hypotézy vysvětlovat známé jevy je pouze jakýmsi kvalifikačním rozstřelem - skutečný zápas mezi hypotézami se hraje o to, do jaké míry jsou schopny předpovídat jevy budoucí. To jest zejména souhlasit s výsledky budoucích experimentů.
    Základní pravidlo fair play této hry pak říká, že ničí hypotézy nejsou vůči testování imunní jen proto, že to říká, a že hypotézy, které testování mnohokrát odolaly, jsou lepší než hypotézy, které nebyly testovány, nebo ty, které v testech selhaly.

    Tato pravidla byla vždy (slovy F. Koukolíka) trnem v oku Majitelům Pravd, od těch malých, co jsou na každé vesnici, až po ty velké, co se pokoušejí řídit svět. A tito MP používají různé zbraně podle svých schopností a postavení - ať už volají "jak se opovažuješ žádat důkaz" nebo "jak jsi omezený, že nevěříš tomu, co ti říkám". A teď:

    Víceméně všichni zastánci astrologie, se kterými jsem měl tu čest, vystupovali z pozice Majitelů Pravd.

    ŠŠ
    June 25, 2012 v 17.37
    Astrologie?
    je na básníkovi, aby řekl, co chtěl říci. Osobně jsem usoudila, že se ve sloupku Ivana Štampacha jedná jen velmi málo (pokud vůbec) o astrologii a majitele jejích pravd, nýbrž o úvod do diskuse k metodologii humanitních věd současnosti ( zejména věd o člověku a věd sociálních). Domnívám se, že na rozdíl od velmi specifického a úzkého dosahu a dopadu jednání o problematice astrologické má problematika věd o člověku a věd sociálních zásadní význam globálních rozměrů. Metodologie věd o člověku a věd sociálních může ovlivnit – pokud již neovlivňuje – praktický i duchovní život obyvatel této planety, a proto i diskuse na toto téma se mi zdá pro účelné využití prostoru na stánkách DR a času diskutujících daleko závažnější.
    June 25, 2012 v 18.42
    Pan Štampach zřejmě míní, že věda není jediný způsob poznání pravdy a že zkrátka vše není spočitatelné, změřitelné a popsatelné. Zejména vědy o člověku jsou velmi problematické - člověk je totiž nadán zvlášť nevypočitatelným způsobem jednání a chování; to však neznamená, že bychom se měli jeho zkoumání vyhýbat. Naopak, člověka a společnost je nutné zkoumat o to víc.
    Možná chtěl upozornit i na to, že moderní věda má svůj původ v někdejším experimentování s magií, což bylo svého času pronásledováno církví (například zmíněný Giordano Bruno). Byla špatná společnost, kdy museli vědci skrývat své názory před všemocnými církevními ideology, ale nebyla by správná ani společnost, kde by museli všichni povinně zastávat pouze vědecké názory. To však vůbec neznamená, že každý člověk musí nutně přikládat všem názorům stejnou důležitost a pokládat je za zcela rovnoprávné. Je přirozené, když si člověk stojí za svým názorem. Nemá však chtít zakazovat jiným, aby také vyjadřovali své myšlenky. Určitě by se to nemělo ani zesměšňovat. Jenže zesměšňování také nelze zakázat, takže je pouze na lidech, jak se budou k sobě navzájem chovat. Zkrátka a dobře, lidé by měli být k sobě víc tolerantní a chápat duševní světy jiných lidí.
    Co se týče astrologie, mám zkušenosti různé. Třeba když jsem si přečetla horoskop pro osoby narozené ve znamení Raka, udivilo mě, jak velké množství vlastností z uvedené charakteristiky na mě sedí. Pravdou však je i to, že znám lidi narozené v témž znamení (ba ve stejný den), na které to nesedí vůbec. Já příliš nevěřím na astrologii, proutkaření, numerologii, chiromantii a podobné nauky. Nelíbí se mi ale, že vědci ze Sisyfa vedou proti těmto disciplínám tak lítý boj, zatímco náboženství (patrně hlavně to pod církevním dozorem) uznávají, ba někteří z nich je sami praktikují. Jak se to od sebe liší? Proč uznávají víru v Boha, zatímco v jiné věci ne?
    JK
    June 25, 2012 v 18.59
    Astrologie a Sisyfos
    Pan Hájek: velmi přesné, jako byste mi to z úst bral.
    Paní Hájková: jako členské příspěvky platící člen spolku Sisyfos (a katolický křesťan a molekulární biolog a biochemik) se ho tady musím zastat. Rozdíl mezi astrologií a náboženstvím je v tom, že náboženství o sobě netvrdí, že je věda. Astrologie (aspoň ve své pokleslé formě) ano. To je také, domnívám se, podstatou omylu Doc. Štampacha. Samozřejmě, že věda nemá monopol na popis světa nebo člověka: vědecké poznání ukazuje jen uzoučký výsek poznatelného, poznání se dobíráme spoustou jiných metod, třeba taky láskou, nebo intuicí, nebo pro mne za mne třeba magií - jenom to prosím není věda. Nerozmávejme pojmy, nebo se vůbec nedomluvíme. Věda je stroj na vyvracení hypotéz, jak to onehdy napsal můj kolega z PřF (nejspíš tentýž jako u Doc. Štampacha): nic víc, ale taky nic míň. Hypotézy se špatně dokazují, ale snadno vyvracejí: stačí najít jediný protipříklad, a celá hypotéza musí jít k čertu. Hypotéza o tom, že poloha hvězd v době narození má jakýsi vliv na schopnosti, vlohy nebo dokonce osudy lidí je testovatelná, a podle všeho, co vím, byla vyvrácena (existují spousty příkladů lidí narozených ve stejný okamžik s naprosto odlišnými schopnostmi, talenty, charakterem i osudem). Existují zkušení psychologové, kteří po pár minutách z chování svého klienta vycítí jeho charakterové vlastnosti a psychologický profil, a ten pak vtělí do svého horoskopu: někdy se mohou i trefit, ale s postavením hvězd to nemá nic společného.
    JK
    June 25, 2012 v 19.11
    A ještě ke spolku Sisyfos
    Ještě k tomu zdánlivému paradoxu, že věřící členové Sisyfa (je nás víc) argumentují proti pavědě: když si někdo k loži smrtelně nemocného oblékne bederní roušku a provede magický obřad vyhánění zlého ducha, budu skeptický co se výsledku týče, ale jako vědec k tomu nemám celkem co říci. Šaman provádí magii a netvrdí, že je to věda. Když však k témuž lůžku přistoupí muž v bílém plášti se sklenicí "diamantové vody", o které tvrdí, že je "biopolatizovaná", případně "kvantově potencovaná", a že je vědecky prokázáno, že léčí rakovinu prostaty a zarděnky a frigiditu a vypadávání vlasů, a chce za lahvičku pět tisíc, tu jako s odpuštěním vědec mohu a musím zasáhnout. Musím upozornit na to, že slova jako "pole", "kvantový" nebo "polarizace" mají své přesné významy a že tento člověk je používá nesmyslně. Musím upozornit na to, že efekt, kterým se ohání, nedává fyzikálně žádný smysl. Ale hlavně a především, požaduji důkazy účinnosti oné zázračné látky, a to ve statisticky kontrolovaných, objektivních experimentech.
    Ještě jednou: po šamanovi nic takového nechci a chtít nemohu, pohybujeme se v oddělených vztažných soustavách. Po člověku, který se tváří jako vědec, používá pseudovědeckého žargonu, často se ohání akademickým titulem a VYSLOVUJE TESTOVATELNÉ HYPOTÉZY ("diamantová voda léčí rakovinu", například, nebo "poloha hvězd v okamžiku zrození má vliv na schopnosti člověka"), po něm musím chtít tvrdá data.
    June 25, 2012 v 20.7
    jaký styl myšlení?
    K "uzdravení a osvobození společnosti" či k "rozvoji z demokracie občanské v demokracii sociální" nelze dospět dogmatickým stylem myšlení, ani náboženského, ani vědeckého.

    To, co Ivan Štampach nazývá myšlenkovým experimentováním, vnímám jako důraznou obhajobu myšlení otevřeného. Zdeněk Vyšohlíd tomu, vycházeje z Kosíka a Heideggera, říká "nárok člověka být poeticky". (ZDE: http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=545&Itemid=49)

    Nedomnívám se zároveň ale, že zde nutně běží o absolutní odmítání vědeckého (osvícenského) racionalismu; jde o kritickou distanci k němu.. (--Tady bych na okraj rád poznamenal, že v optimistickém étosu vědy můžeme spatřovat optimistický étos práce. Což je, myslím, postoj mysli, který demokracii posiluje.)

    V onom - také díky naší nedogmatické mysli - otevřeném světě pak samozřejmě už nejde výhradně jen o hypotézy testovatelné (vědecké). -- Příkladem netestovatelné hypotézy budiž přesvědčení oné slečny, která svou důležitou hypotézu formuluje takto:
    "Vy stromečky okolo Břežánky, vy jste toho příčinou,
    že můj milý každičkou neděli na Břežánky chodí za jinou."

    (O pohyb "v oddělených vztažných soustavách" přitom jde pouze z pohledu logiky vědy, ne však už z pohledu osobního.)
    ŠŠ
    June 25, 2012 v 20.7
    Do jaké míry jsou hypotézy schopny předpovídat jevy budoucí ?
    Vůdcové kambodžské genocidy nedělali přec nic jiného, než že pouze testovali jednu sociální hypotézu o způsobu přeměny společnosti, kterou řídili. Po vojenském zásahu sousední země bylo pak na soudu, aby rozhodl, zda hypotéza byla či nebyla testovatelná….

    Netřeba ani chodit tak daleko geograficky, v historicky nepatrném rozpětí také zde na místě, kde žijeme, testoval jeden knírkatý šéf s kohortou těch, co se jim to vyplácelo, téměř úspěšně biosociální hypotézu o nadřazenosti jisté rasy v lidských společenstvích… A že je ta biosociální hypotéza dodnes lákavá nejen v zemi svého vzniku, to dosvědčují zprávy z našich soudních síní, ve kterých se projednává vhazování loučí nebo jiné útoky členů jednoho etnika na členy jiného etnika…. Poučné je nejen to, co se tam projednává, ale občas i způsob, jakým se to projednává.

    Dovolím si opakovat, že úvahy, směřující k dosahům pokusů aplikovat hypotézy, vznikající ve vědách o člověku do společenské praxe, se mi zdají pro účelné využití stránek DR a času diskutujících daleko závažnější než vymítání diamantových vod a podobných nesmyslů, které se autorům sice evidentně vyplácejí, jejichž dopad je ale značně omezený.



    June 25, 2012 v 20.39
    taky jsme vodnář, ale proto z toho neblázním
    každý ať si věří čemu chce, když to potřebuje - ale ať do toho nemotá do vědy a vědeckého dokazování, jinak z toho vznikne mystický iracionální nesmysl. Samozřejmě že existují „mimovědecké pravdy“, tedy pravdy dosud vědeckou metodou nevysvětlenými.
    To ale neznamená že je třeba baštit různé pověry. Mezi esoterické mystifikace bez vědecké verifikace patří astroporadny a osobní horoskopy. Dobrý kšef s lidskou sugestibilotou, ale to je všechno. Neexistuje žádný důkaz, že události v nebi a různá znamení by byly odráženy v nščem tak složitém jako je individuelní lidský osud.
    Je absurdní si myslet že tajemní „astrologovéi“ seriozně vyvěští z data jejich narození co je čeká a nemine. Posedlost hvězdným předurčením je něco co je kategorií spíše psychologickou než vědeckou. Na tom není nic demagogického...nemusí být každý vědomý šalrtán, ale kromě své víry en astrolog jinou oporu nemá.
    Různí obskurní následovníci Nostradama ovšem obcházejí také kolem a to stále častěji.Oběť víry v astrologie raději hledá výmluvy, proč mu horoskop nevychází než aby uznal, že to celé postrádá exaktní základ.
    Prostě jde o jakési citově podmíněné kognitivní zkreslení kterése nevyhýbá ani lidem inteligentním. nevadí mi když horoskopy slouží pobavení a hrám. Nepatří ale tím že vedou k sebeklamu do odpovědného životního rozhodování. Věda prostě musí v souladu s racionálními a vědeckými postupy verifikovat. Jinak to není věda a vědecké hypotézy.
    June 25, 2012 v 22.31
    k předpokladům astrologie
    V textech přírodních (či z hlediska metodologie exaktně založených) vědců se objevuje systematický omyl, jehož jsem si všimnul častěji v odsudcích astrologie z těchto pozic.

    Tradiční astrologie je de facto kumulativní, statisticko-interpretační metodou poznání, která se rozvíjela po linii lidí sledujících po staletí souvstažnosti určitých úhlů planet zodiaku s četností a povahou událostí na Zemi i v jednotlivých lidských životech. Cílem bylo zpřesňování charakteristik jak stran mundánních událostí, tak stran osobnostních rámců lidí narozených v analogických obdobích.

    Odsudek astrologie jako šarlatánství většinou vyplývá z předpokladu, že je fyzikálním nesmyslem, aby třeba Uran ovlivňoval život na Zemi - když je jí natolik vzdálen. Tento vztah ale není a nikdy nebyl okrajovou podmínkou astrologie, podobně jako nikdo netvrdí, že ručičky hodin na věži určují čas nebo denní dobu.

    Základní paradigma astrologie lze přirovnat právě k tomu, že vychází z jakéhosi obrazu složitého "ciferníku" nebeských těles, jejichž komplexní souvztažnost vypovídá o rámcové energii a povaze aktuální doby a jejich výzvách. Každý člověk nese určitou "signaturu" této komplexity, vyplývající z toho, že jeho datum a místo narození mají astronomický vztah k určité planetární konstelaci, astrologie pak tento vztah interpretuje ve vztahu k paměti své tradice.

    Jinak rozumím v reakcích přítomné skepsi stran předpovídání konkrétních událostí, to je čiré šarlatánství, snad žádný z textů této tradice nepopírá, že astrologie se vztahuje jen k osudovým silám, zatímco život je otevřený i "shromáždění shůry", jak Emanuel Lévinas básnicky popisuje to, co jiní raději nazvou lidskou tvořivostí.

    Filosof Zdeněk Kratochvíl před lety napsal krásný text Lesk a bída astrologie, který je podle mého soudu přistupný vědcům uvažujícím v paradigmatu klasických přírodních věd, objevil jsem ho teď dokonce on-line:
    http://www.grimoar.cz/zk_01/zk_01.php
    Jestli jsem autora správně pochopila, šlo mu také o to,že v rámci naší vědy dochází k něčemu obdobnému jako v mnoha jiných oborech a možná i ve způsobu života člověka naší civilizace vůbec ( to už autorovi nepodsunuji) - reakce života na nové zkušenosti, objevy i v čase se měnící podoba samotného člověka stále divočeji a nápadněji přerůstá naše teorie, které jsme si o něm utvořili a podle nichž jej chceme řídit, a my na to reagujeme tím, že tyto v mnohém zatvrdlé teorie bráníme a aniž to vnímáme, mění se nám tímto procesem v dogmata, jejichž obhajoba už často nabírá formy spíše iracionální.
    A že to platí i ve vědě, která je pro mnoho ateisticky orientovaných jedinců onou institucí, jež poskytuje jakous takous existenciální jistotu, že víme, kde žijeme a rozumíme smyslu světa, v němž jsme se ocitli. (Instance pravděpodobně psychicky mnohem důležitější než si jsme ochotni představit , jenže abychom si to dovedli představit, museli bychom myslet jinak … )
    Ne náhodou takový " odpor" vzbuzují divinační vědy s astrologií v čele, které vycházejí z předpokladu jak lineárního, tak cyklického běhu času ( který my připouštíme tak nejdál v otázce věkových kategorií jedince) a s možností bezčasí - tipla bych, že pro pana Dolejšího typické mystické iracionální nesmysly - což jsou kategorie, o něž se v mnoha odvětvích vědy vede spor, v němž jedna strana má výrazně navrch mocensky, a které , jsem přesvědčena, budou jednou z oblastí, v nichž se odehraje očekávaná transformace, či jak to říká citovaný P.K. Feuerabend: „Fakta jsou ustavována minulými ideologiemi a srážky fakt a teorií jsou důkazem postupujícího vývoje.“
    + Další komentáře