Bývalý tiskový mluvčí ministra Julínka Tomáš Cikrt rozkvetl, když místo názorů chlebodárce může říkat, co si myslí. V televizním interview zpovídal astrofyzika Jiřího Grygara. Byl dobře připraven, v několika otázkách šel na dřeň této zajímavé osobnosti, mimo jiné katolíkovi, který je jednou z tváří spolku Sisyfos, fungujícího jako Svaté officium současné verze vědeckého světového názoru.

Dokud byla řeč o astronomii, o Grygarově životní cestě, měl člověk zase na chvíli dojem, že když promluví vzdělanec, rozjasní se. Že totiž erudovanost není jen databáze umístěná v hlavě, ale také kultivovanost, nadhled, odstup, vyrovnanost, schopnost hodnotit klidně. Tento dojem však náhle skončil, když Cikrt vytáhl červený hadr astrologie. Rozšafný rádce hledajících u druhého mikrofonu byl ten tam. Se stejným klidným tónem a milým úsměvem Grygar bystře polemizoval s tím, co astrologové netvrdí. Vykreslil názorové protivníky jako hlupáky, aby je pak elegantně smetl. Vytkl astrologům, že nepřihlížejí k vzdálenosti kosmických těles, jakoby snad mluvili o nějakém fyzickém vlivu, který případně se vzdáleností slábne. Vyčetl jim opomíjení exoplanet, tj. (prostým okem neviditelných) planet mimo sluneční soustavu, jakoby snad k astrologické doktríně někdy patřilo dogma, že každá planeta v kosmu vykonává vliv na Zemi a na lidi. Nevyvrátil žádný z argumentů, kterými se astrologové proti českým skeptikům se Sisyfa brání, prostě si jich nevšiml. V jedné hlavě, jak bylo zřejmé, se zjevně skrývá kritický vědec s patřičnou sebereflexí a urputný dogmatik.