Propad výlučných pravd

Ivan Štampach

Zaryté hlásání jediných pravd bývá často spojeno s fanatismem. Není ani podstatné, zda se jedná o renomované vědce, kteří zastávají ten jediný správný vědecký názor, či pokračovatele nadšených revolucionářů, kteří chtějí rychle reformovat společnost.

Bývalý tiskový mluvčí ministra Julínka Tomáš Cikrt rozkvetl, když místo názorů chlebodárce může říkat, co si myslí. V televizním interview zpovídal astrofyzika Jiřího Grygara. Byl dobře připraven, v několika otázkách šel na dřeň této zajímavé osobnosti, mimo jiné katolíkovi, který je jednou z tváří spolku Sisyfos, fungujícího jako Svaté officium současné verze vědeckého světového názoru.

Dokud byla řeč o astronomii, o Grygarově životní cestě, měl člověk zase na chvíli dojem, že když promluví vzdělanec, rozjasní se. Že totiž erudovanost není jen databáze umístěná v hlavě, ale také kultivovanost, nadhled, odstup, vyrovnanost, schopnost hodnotit klidně. Tento dojem však náhle skončil, když Cikrt vytáhl červený hadr astrologie. Rozšafný rádce hledajících u druhého mikrofonu byl ten tam. Se stejným klidným tónem a milým úsměvem Grygar bystře polemizoval s tím, co astrologové netvrdí. Vykreslil názorové protivníky jako hlupáky, aby je pak elegantně smetl. Vytkl astrologům, že nepřihlížejí k vzdálenosti kosmických těles, jakoby snad mluvili o nějakém fyzickém vlivu, který případně se vzdáleností slábne. Vyčetl jim opomíjení exoplanet, tj. (prostým okem neviditelných) planet mimo sluneční soustavu, jakoby snad k astrologické doktríně někdy patřilo dogma, že každá planeta v kosmu vykonává vliv na Zemi a na lidi. Nevyvrátil žádný z argumentů, kterými se astrologové proti českým skeptikům se Sisyfa brání, prostě si jich nevšiml. V jedné hlavě, jak bylo zřejmé, se zjevně skrývá kritický vědec s patřičnou sebereflexí a urputný dogmatik.

×
Diskuse
August 3, 2010 v 2.37
ad astrologie
Zmíněné argumentace Jiřího Grygara jsem si všimnul už několikrát a vždycky jsem myslel na to, že by stálo za to, jestli by si byl ochotný přečíst krásný útlý sešit Zdeňka Kratochvíla Lesk a bída astrologie, který vyšel někdy hned po Listopadu 89, ve kterém pěkně vysvětluje principy astrologie v historickém plánu. Planety jsou vnímány jako jakýsi složitější "hodinový ciferník" s více rafičkami a více číselníky, odkud lze vyčíst více o povaze dané chvíle, než "jen" kolik je hodin, se vší rezervou ke konkrétním osudovým predikátům. V tomto kontextu je pak argumentace fyziků podobná, jako kdyby útočili na používání hodin s odkazem k tomu, že poloha rafiček přece nemůže mít na to, kolik je hodin, žádný vliv....
SH
August 3, 2010 v 10.00
Tři otázky
Určitě je to jenom můj osobní nedostatek, ale z fyziky si vůbec nevzpomínám na jedinou hypotézu, která by měla naprosto protikladnou, se stejně uplatnitelnými aplikacemi. Ani v hornické praxi a té myslím dost rozumím, jsem nikdy takovou nenašel. Byl bych vděčný autorovi, kdyby mne v tom směru poučil.
Ještě víc mne pak zajímá, co jsou v politologii, či sociologii vědecké hypotézy a které jsou ty pavědecké, sloužící údajně postmoderním pojetím.
Jinak samozřejmě se závěrečnými dvěma odstavci souhlasím bez výhrad, pokud mi bude zodpovězena otázka co dělat, když moc odmítá „vyhledávací“ diskusi
August 3, 2010 v 20.57
Pokud jde, pane Hošku, jde o korpuskulární a undulační teorii gravitace a elektromagnetismu.

Je-li politologie věda, má své vědecké hypotézy. Představení příkladů přenechám politologům. O "pavědeckých" hypotézách nemluvím, musel by je tedy vysvětlit někdo, kdo má takové výrazivo v repertoáru. Nemyslím, že by nějaká hypotéza sloužila postmoderním pojetím.

Děkuji Vám za souhlas s částí článku.

u ty pavědecké, sloužící údajně postmoderním pojetím.
SH
August 15, 2010 v 6.44
Něco je špatně
Původní korpuskulární teorie (Newtonova) byla tou undulační fakticky doplněna, ba řekl bych že vývojově překonána. Dneska se, alespoň zatím, výborně doplňují.
VV
August 16, 2010 v 4.21
I želva A'Tuin je rovnocennou vědeckou hypotézou
Pokud bychom přistoupili na to, že každá teorie (případně názor) má své oprávnění, tedy i astrologie, pak z vědy nezůstává kámen na kameni. Asi jsem Váš článek nepochopil, nebo pochopil špatně, ale práce spolku Sysifos mi přijde velmi užitečná a jejich polemika s "para..." velmi významná. Zjednodušeně: chtějí-li "para..." dokázat, že mají pravdu a jejich názory jsou něco více než jen "krajový folklór", pak musí přistoupit na vědecký přístup: jasná formulace, opakovatelnost, ověřitelnost.
Nechápu, jak Grygarova víra ovlivňuje jeho názory na "para...", protože jeho argumentace je stejná jako argumentace jiných (včetně ateistických) členů Sysifa (více http://www.sysifos.cz/).
A například v případě Strašic byl jejich přístup jediným rozumným: stavět vedle sebe jako rovnocenné vysvětlení "poltergeista" a dětský podvod (nic proti tomu dítěti) vede pak k tomu, že přestáváme používat stejný slovník a vlastní rozum.