Naděje nebo utopie?

Matěj Stropnický

Možnost, že budou na ČSSD vnější, z protestující veřejnosti jdoucí, impulsy působit silněji nebo stejně silně, jako společný vliv: systémových omezení, dynamiky vládnutí i vlastní stranické struktury, jistě existuje. Vyznačuje se ale velkou mírou utopičnosti.

Kdybych nepsal diplomku, dal bych si přes víkend záležet s polemikou s ústřední nadějí na společenskou změnu v české společnosti, již Jakub Patočka vkládá do naší sociální demokracie. Nemohu bohužel než své výhrady jen načrtnout. Nuže, proč je tato naděje nepřiměřená?

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Má teze první: sociální demokracie jako vládní strana bude mnohem víc poutána stávajícím politickým systémem se všemi jeho konstantami, než to nyní z opozice vyhlíží. Dynamika vládnutí nahrává zpravidla oportunistům a kariéristům stejně jako dlouhý pobyt v opozici posiluje dokonce samovolně pozice idealistů. Jenže, jaká proměna nastane s ČSSD okamžikem vstupu do vlády! Ideová i personální: vláda, která začínala Vladimírem Špidlou, pokračovala Stanislavem Grossem, končila Jiřím Paroubkem. Obnoví se také v nové síle papalášské diktum kdo je tady pánem.

To, co odhalí právě teprve vládnutí, je však v mnohém zřejmé už nyní.

Sociální demokracie je mimořádně náchylná k programovému oportunismu nahrazování řešení skutečných příčin společenských nerovností, včetně ekologických, těch pak tehdy, pokud si je jich vůbec vědoma, jejich záplatováním. Klasickým příkladem jsou čtrnácté platy ze zisku (k modernizacím netlačeného) ČEZ, nejlépe z nového Temelína. Čili má teze druhá: ČSSD nenabízí modernizační projekt, k němuž je přerozdělování pouze východiskem, nikoli jeho cílem, ale pouze sociální záplatování.

Poněkud z předchozího plyne, že nevěřím na prioritu obsahového základu duelu Sobotky a Haška, připisuji jej v mnohem větší míře taktice obou i strany jako celku, čili chápu jejich vztah více jako osu. Odtud i z předchozího teze třetí: idealistů je v čím větší straně, tím méně, a v ČSSD jich je méně, než by se zdálo Bohuslavem Sobotkou a Jiřím Dienstbierem v čele. Politický kariérista má zájem na určitém počtu idealistů ve vedení, jaký však má politický idealista zájem stavět si do čela kariéristy? Idealisté tak mají mezi svými vnitrostranickými voliči i kariéristy, neboť ti si od idealistů na plakátech slibují zisk ve volbách, kdežto naopak to neplatí. I kdybych ale uvěřil na Sobotku, že může být Obamou, bude tak pečlivě obklopen, podepřen a pak přehlušen jako on, podoben Soše svobody pokryje za sebou stojící obchodní centrum.

Poslední věc je takováto: jakkoliv Jakub Patočka zajímavě pracuje s konceptem teoretické hegemonie, méně zajímavě s ní prakticky nakládají sociální demokraté. Popravdě ani oni (ani odboráři) myslím vlastně na partnerství založeném na silovém poměru, v němž se ale nemajorizuje a nediktuje, s menšími příliš nevěří. Odkud ten dojem? Inu, nevyhledávají je systematicky, ale jen účelově, když si nevystačí, aktuálně například při výběru senátních kandidátů. Kolik občanských protivládních aktivistů oslovila ČSSD do pro sebe takřka jistých obvodů? Čili teze čtvrtá: sázka těch, kdo usilují o společenskou změnu, na sociální demokracii, je výhodnější pro ni samotnou, než pro sázející.

Sumasumárum: ze svého a dalších pokoušení se o proměnu zelených, které Jakub Patočka inicioval a nepovažuje za zdařilé, odvozuje, že je jedině možné, co je ve skutečnosti tím těžší: proměňovat a proměnit a více...mnohem větší stranu. To je podle mne nejslabší, nejutopičtější místo jeho analýzy, která je jinak jistě inspirativní. Není to ale náhodou její místo stěžejní? Nic z toho ale, co jsem uvedl, neznamená, že všechno to, co uvedl Jakub Patočka, v zásadě neplatí. Je-li totiž možný jiný svět...což nepochybně je.

    Diskuse
    ??
    April 14, 2012 v 14.10
    Pane Stropnický, klobouk dolů, tleskám
    . Sám jsem uvažoval, že se k této problematice vyjádřím, zejména u článku Oty Novotného, kterého dobře znám jako notorického pravičáka v ČSSD a jeho náhlé objevení sociálníého státu a demokracie mne velmi baví, ale protože jsem marxista a komunista (podtrhuji nestalinský, spíše stranický disident) nechtěl jsem provokovat, protože je mi jasné, že ať je ČSSD jaká je a jakkoli svázaná s kapitalismem, pořád je to sice velice nespolehlivý a nedůsledný, ale přece jen nejbližší spojenec v boiji proti neoliberální verzi kapitalismu a konec konců KSČM má taky hodně daleko do strany vyjadřující důsledně zájem moderních neoprivilegovaných vrstev. Vaši argumentaci beru i s chlupy.
    Jen k tomu lepšímu světu a zreálnění celého zápasu s kapitalismem proti množství na DR diskutujících idealistů hledajících záruky v politice, záknech, právních normách, morálce apod., chci připomenout, že s kapitalismem nepohneme, když nepomůžeme nas nohy nekapitalistickému vlastnickému sektoru v ekonomice, což může být jedině sektor zaměstnaneckého vlastnictví. Jen z toho sektoru, z lidí vycvičených denním, osobními zájmy podněcovaným, procesem odpovědného vlastnického rozhodování a zároveň ekonomicky zajištěných, můžemke získazt masu vojáků, která se prosadí i v demoikratických politických mechanismech. Skutečně účinným krokem jak proti neoliberálním pretoriánům kapitalismu, tak proti oportunistickým paběrkovačům v ČSSD i KSČM (tak jsou taky) či po odevzdání se moudrého státního aparátu toužícím stalinistům i jiným(etatisté jsou i v soc.dem. a jinde) by bylo vytvoření napříč stranami s světovými názory jdoucího hnutí sdruženého jediným cílem - podpořit vznik a rozvoj zaměstnaneckého vlastnictví. Jste schopen to pochopit, na rozdíl od politiků a teoretiků KSČM?
    Matěji, ta Tvoje první teze je lehce absurdní. Vlastně znamená, že chceme-li změnit společnost, nesmíme chtít moc, protože ta moc změní nás.

    Moc nás sice změní, ale my bez ní zase nemůžeme měnit tu společnost, tak nezbývá než to nějak přijmout. A samozřejmě vědět, co od čeho můžeme čekat. Já nečekám od socdem, že udělá revoluci, od toho ona není.

    Ad Hellerovo histomatení:
    To je stará mantra - že změníme nějaký dílčí mechanismus a změní se společenské vztahy. Je to forma reifikace těch vztahů. Bohužel není jiné cesty než měnit samotné ty společenské vztahy, zevnitř. Ekonomická demokratizace není žádný základ, který by hýbal tím ostatním, musí sama být součástí komplexní demokratizace.

    Příklad: v současné teorii deliberativní demokracie se rozlišují stakeholders a shakeholders. Ti poslední jsou ti, co mají - např. v nějakém podniku - vlastnické podíly a proto mohou i spolurozhodovat o něm. Ti první mají sice své zájmy ve hře, ale rozhodovat nemohou, protože nemají ty podíly. Třeba v Ostravě, kde učím, by to znamenalo: Mittal by přerozděloval zisk mezi všechny zaměstnance, kteří by se stali akcionáři. Jenže brutální ekologický dopad na okolí, to by ty zaměstnance nezajímalo o nic více, než to zajímá současné vedení (jak je velmi patrné z činnosti mittálských odborů). Ekonomická demokracie ten problém shakeholders - to, že i oni by měli mít hlas - sama o sobě neřeší. Řeší ho jedině, když je součástí komplexní demokratizace.

    Jiný problém: zaměstnanecká demokracie neřeší sociální vyloučení těch, o jejichž práci nikdo nestojí; a ti zaměstnanci, co budou mít prosperující podniky, budou mít zájem udržovat ta ghetta sociálně vyloučených zavřená, možná ještě větší zájem než kapitalisté...

    Musí nám jít o demokracii, a proto i ekonomickou, ne naopak.

    Obecněji k tomu v mém seriálu o revoluci zde na DR...
    ??
    April 14, 2012 v 23.7
    Pane Škabraha - jako obvykle plácáte o tom, co neznáte
    Raději se snad držte té erotické literatury. To, že přeměna kapitalismu musí být komplexní, je taková banalita, že mne ani nenapadlo to zdůrazňovat - podívejte se někde do staré učebnice na kategorii společensko-ekonomická formace, tu byste měl při Vaší výuce marxismu obzvláště důkladně vysvětlit. Ale Vám asi uniklo - že v několika článcích tady na DR se řešila otázka, co je nejpodstatnější při celé přeměně - to je něco, co Vy postmodernisté asi neznáte - v celé komplexnosti je totiž něco prvotního a určujícího a to je změna vlastnických vztahů - formace jsou střídáním typů těchto vztahů. V polemice s různými idealisty věřícími, že ke změně kapitalismu stačí nějaké operace v uspořádání politiky, práva či morálky jsem se snažil připomínat, že bez současné změny vlastnických vztahů se všechny operace v politice atd. ukážou jako slabé a neschopné změnit či alespoň uregulovat kapitalismus. Jen změna vlastnictví může vyrobit třídu, která bude i v politice hlavní silou a strhne sebou ostatní. I ta vlastnicko-ekonomická změna ovšem musí obsahovat ekonomické, nejen nějaké politické či výchovné mechanismy, které budou i ty nové vlastníky nutit k společensky prospěšnému jednání v oblasti ekologie. Pravda - tohle jsme tu nediskutovali a Vy samozřejmě nemůžete mít ponětí o tom, že je to v naší knížce Kdopak by se Marxe bál? To vám řekněme odpouštím, za to nemůžete. Ale když jste tak znectil samosprávu s použitím těch nejprimitivnějších argumentů stalinistů (jistý tuhý stalinista - potomek velkého normalizačního vědeckého komunisty má s Vámi úplně stejné názory /mohu Vás klidně seznámit/, tak mi laskavě odpovězte - když ne samospráva, tak jaká jiná forma vlastnictví může překonat kapitalismus? Ta státně byrokratická z minulého systému? Vlastnictví drobných podnikatelů? Nebo snad taky věříte, že když přijmete nějaké politické reformy, změníte vyhlášky, právní normy, se kapitalisté už budou chovat ekologičtěji? Takže i Vy, jako pan penzista Petrásek, věříte na sílu právního násilí či domluvy občanů z ničeho nic prozřevších? Máte pravdu jen v jednom - zřejmě jste si neuvědomil limity Vaší teze - ve svém výpadu proti samosprávě jste uvedl argumenty pouze pro momentální pravděpodobné jednání samosprávných vlastníků tady u nás /ale ničím nedoložené - to je jen Vaše spekulace!!! Navíc toho o zkušenostech samosprávných podniků ve světě moc nevíte ) a dále jste jaksi opomenul, že ta samospráva se zakoření nejsnáze tam, kde budou zaměstnanci jiného typu než dnes v Mittalu- ne lopatěnkové a obsluha stroje - ale tzv. kognitariát, jestli jste se s tím termínem ve Vaší vědecké a pedagogické práci setkal (připouštím, že tady zase spekuluji já a taky nemohu své tvrzení zatím doložit, ale nevím nic o tom, že by Mondragon měl problémy s neekologickým chováním nebo s omezeným rozhodování preferujícím bezpriostřední zájmy, a to ns něj působí jen kapitalistická pravidla hry). Takže - ono je pravdivé a poučné to přísloví -. Dvakrát měř, jednou řež!" Čekám na odpověď na své otázky - nebo mi zase napíšete, že nevíte, co od Vás vlastně chci?
    AM
    April 15, 2012 v 9.0
    Dobré vědět pane Hellere,
    že "lopatěnkové" už KSČM nevoní. Nebojte se, vyřídím.

    Velmi se oháníte "kognitariátem", Vašim novým proletariátem. Jste si jistý, že víte přesně, o čem mluvíte?
    Třeba materiál z dílny KSČM Kognitariát a jeho pojímání Doc. Ing. Ivo Látala CSc. je, pokud se nepletu, teprve otevřením diskuze. Nic konkrétního nenabízí...
    * * *
    A ještě poznámku na závěr (dovolím si z onoho materiálu krátkou citaci):
    "Nové všeobecné pojmy jako „informační společnost, znalostní společnost, ICT společnost“ jsou metafory, které charakterizují znalostní a technickou informační společnost, tvořící současnou společnost. Technologie přestala být sítí přizpůsobení se předběžnému zavedení k užívání, které na druhé straně nerozšiřuje její technické aplikované znalosti (techniky), zužitkovávající se na základě jejich rozumné dimenze. V našich společnostech je technologie charakterizována jako existující techno-politika: komunikativní a interaktivní sociální podklad, který spřádá nepředvídatelné ztahy moci v každé z technických společností, které nás obklopují."

    Ehm??????????????
    April 15, 2012 v 9.30
    p. Hellerovi
    Postmodernista nejsem, už léta se přikláním k teorii tzv. druhé moderny. Ekonomickou demokracii hájím, protože hájím demokracii samotnou. Co po mně chcete, nevím.
    AM
    April 15, 2012 v 9.45
    Pane Škabraho,
    mohl byste mě nasměrovat k nějakým textům o "druhé moderně"? (pokud možno v češtině)
    Sám mám takový mlhavý pocit, že celá naše slavná postmoderna je jen takovou pubertou moderny. Dočasným stavem jinošství, abych tak řekl.
    ??
    April 15, 2012 v 9.59
    Pane Morbicere, že by taky nějaký závan ducha Josifa Vissarionoviče
    Nic ve zlém, ale opravdu jste, stejně jako výše pan Škabraha, zformuloval totéž, co slyším již drahně let od stalinistů v KSČM, ti jsou na pojem "kognitariát" opravdu vysazení.
    Tak postupně:
    Text kolegy Látala si kladl za cíl jen zmapovat několik internetových faktů - nijak pojem kognitariát nerozebíral a kromě toho je už hodně fousatý. Od té doby jsme leccos napsali, připomenu jen to poslední - Heller,Neužil a kol. - Kdopak by se Marxe bál? Futura a.s. 2011, bohužel k dostání jen v jejich prodejně Politických věznů 9, 2.patro (to víte - vydavatelství a distribuční společnosti nejsou zrovna vysazeny na marxistickou literaturu).
    Když si přečtete příslušné pasáže, tak zjistíte:
    Nejde o to, že by lopatěnkové nevoněli KSČM (mimochodem - když čtete něco ode mne, nejsem hlásná trouba KSČM, spíše naopak, ale pouhý prostý a leckdy i sprostý Josef Heller - sprostý jsem když narazím na hloupost a neznalost), ale oni totiž přestávají vonět hlavnímu proudu rozvoje výrobních sil, který je postupně hubí, stejně jako ten hlavní typ industriálního proletariátu - obsluhu stroje. Nevidět tento proces, znamená být pštros. Nemusím doufám argumentovat nějakými údaji o typu vědecko-technického rozvoje apod.? Z toho tedy plyne závěr, že pojem "dělník", "proletář" si už nemohu spojovat s profesí fyzického pracovníka, což i v minulém systému byla velká blbost kádrové politiky, která cpala do strany jako dělníky číšníky, meloucháře a šoféry panstva a tvrdšíjně odmítala koinstruktéry, kteří naplňovali všechny Marxovy charakteristiky proletáře.
    A tady jsme u jádra pudla - pokud si přečtete z Marxe nejen Manifest, ale i Kapitál a Teorie o nadhodnotě, tak zjistíte, že Marx nikdy neurčoval dělníka profesními znaky, druhem vykonávané technické činnosti - to vysloveně odmítal. Marxovy charakteristiky jsou z oblasti role v oblasti vlastnických vztahů - role ve vlastnění či naopak nevlastnění - z toho pak Marx vyvodil známou historickou roli dělnické třídy - proletariátu, která se ovšem asi buide realizovat trochu jinak, než si to klasikové představovali - totiž přes samosprávu. Tyto Marxovy znaky (nemohu je tady rozebírat) splňuje dnes ten kognitariát stejně, jakoi je splňoval klasický dělník obsluhující stroj nebo lopatěnko (ten ani ne - Marx za jádro DT považoval ty, kdo pracují s nejmodernějšími VS, v nejvyspělejších podmínkách, kde je vykořisťování nejčistší). Všechny Marxovy vymezující charakteristiky dnes splňuje např. námezdně zaměstnaný vědec v továrně na vědecké objevy, licence apod., inženýr obsluhující automatizovanou továrnu nebo počítačový programátor. A to je ten kognitariát - ne každý duševní pracovník splňuje tyto charakteristiky - např. řídící pracovníci - i když jsou třeba vykořisťováni - proletáři nejsou, jsou to důstojníci a poddůstojníci kapitálu, obdobně lidé placení z osobního důchodu kapitalisty, lidé sice vykořisťovaní, ale neprodukující nadhodnotu - to jest působící v odvozeném vztahu atd. Je to dost náročná věda.Takže si to nejdříve prostudujte a pak něco pište. Takže je snad logické, že nositelem toho základního poslání dělnické třídy (proletariátu) dnes nejsou ty zaostalé a odcházející části, ale ty nové, které postupně převládnou. Co Vám na tom vadí? To, co naznačujete na konci svého mailu - že totiž VT pokrok může být zneužíván kapitálem - je samozřejmě pravda, ale co to má co dělat s kognitariátem? Nebo chcete popřít, že ten kognitariát existuje? že nejsou vykořisťovaní indičtí programátoři atd.?
    Vaši duchovní symbionti stalinisté s obzvláštním zápalem argumentují, že kognitariát je dělnická aristokracie a jako takoví nemohou být revoluční a nedá se na ně sázet. A nadto jsou neuvědomělí atd. atd. Což je pletení si hrušek a jablek. Pomocí pojmu kognitariát postihuji, která část DT je objektivně, ať si to uvědomuje nebo ne, nejvice zainteresována na odchodu kapitalismu. Druhé věc je, že tento jev ještě nedostoupil do určité úrovně, že si kapitál ještě může dovolit je svým způsobem zvýhodňovat na úkor vyklořisťování fyzické práce apod., zejména té ve třetím světě - ale to pomine, jakmile se kognitariát stane hlavním typem pracovníka. A vědomí - to je kapitola sama pro sebe, z toho se toho moc vyvozovat nedá - což pak nejsou buržoasní ideologií ovlivnění klasičtí dělníci? I ti lopatěnkové?
    Takže už se Vám v hlavě trochu rozsvěcí?
    ??
    April 15, 2012 v 10.5
    Pane Škabraho, že byste neuměl číst?
    Položil jsem Vám jasnou otázku, dokonce s otazníkem - co kdybyste si ten můj text přečetl ještě jednou pomalu, třeba na ni přijdete a odpovíte.To byste jako člověk, který bere peníze za výuku marxismu měl!!!
    VK
    April 15, 2012 v 10.27
    Kognitariát
    Zaměřit se na tzv. kognitariát má drobounkou chybku. Mezi příslušníky inteligence a zejména mladými VŠ vzdělanými, panuje ve velké většině nepřekonatelný odpor k levici. Jakožto k světonázoru a přístupům looserů (to asi především, já přece nejsem žádný looser abych smýšlel levicově), podpory nefachčenek a jiných parazitů, přerozdělováním zasahování do osobní svobody vydělávat a nakládat s vlastními prostředky. Jak iracionální, tak silné.
    AM
    April 15, 2012 v 10.31
    Kognitariát
    jako masa nevlastníků naplňující své historické poslání...

    Ale co když jsem i já (jakkoliv se to ve světle Vašich argumentů zdá nemožné) součást kognitariátu?
    Přispívám svými penězi na chod tohoto Deníku. Mohu se zůčastnit diskuzí.
    A od Hellera slyším: "Je to dost náročná věda.Takže si to nejdříve prostudujte a pak něco pište."
    + Další komentáře