Limita obrody sociální demokracie

Petr Jedlička

Nebylo by lepší už přestat se sněním o přeměně ČSSD v dokonalou levicovou stranu a začít konečně uvažovat alespoň ve středoevropském kontextu?

Po každé s chutí si přečtu komentář, jenž radí sociálním demokratům, jak se polidštit; jak změnit program, nebo chování, aby se dalo ČSSD hájit alespoň v jednotlivostech, když už se rozhodla k výměně progresivní politiky za doly. Myslím, že tyto komentáře jsou prospěšné i obecně. Když začne být umírněná levice ukřičená, nadutá či dechovkářsky bodrá, většinu inteligentních to buď okamžitě naštve, anebo zcela znechutí. Protistraně se pak toleruje daleko více neplechy.

V jednom se ovšem autoři, kteří se snaží českou sociální demokracii inspirovat k orientaci na aktivní občanství, progresivní vize a větší politickou kulturnost, často pletou. Znovu se to ukázalo v kauze Jiřetín: vazba mezi vedením sociálnědemokratické strany a velkým industriálním byznysem, tedy energetiky, těžaři a betonáři, není důsledek nějaké zkaženosti českých papalášů. Je to celoevropský standard. Podle mých informací neexistuje v žádném státě EU silná sociálnědemokratická strana, jejíž vedení by takovéto vazby nemělo. A se vší zkušeností, kterou mám — žádné z vůdčích sociálnědemokratických osobností, která se snažila příslušnou praktiku změnit, se nepodařilo vydržet ve funkci déle než jedno období.

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
Jan Kopecký, sociolog
February 17, 2010 v 7.47
Konečně střízlivé myšlení. Kéž by to bylo nakažlivé!
Lukáš Kraus
February 17, 2010 v 10.27
Souhlasím, ale pozor. Norská sociální demokracie taková je a ještě větší pozor, již tento rok bude ve Švédsku také rudozelená koalice se stejným směřováním. Před volbami byla norská soc.dem. kritizována průmyslovými odbory za příliš zelenou politiku. Přitom jsou odbory páteří soc.dem.

http://www.rodgron.se/
Petr Jedlička, redaktor DR
February 17, 2010 v 13.16
To je pravda, norská a islandská sociální demokracie jsou výjimky, nejde však o státy EU. V obou případech lze navíc zaznament vazby na (velko)rybáře.

Změně poměrů ve švédské SAP bych se však opravdu divil. Nadruhou stranu, někdo to jednou rozetnout musí
Ivan Štampach, religionista
February 17, 2010 v 15.01
Nemohu se zbavit dojmu, že článek je postaven na tomto prostém logickém schématu: a) sociální demokracie je taková, jaká je (neobnovená, neekologická) --> b) někdo volá aby se obnovila a stala se ekologickou --> c) volání je marné, protože sociální demokracie je taková, jaká je (neobnovená, neekologická.

Nevylučuji však, že mi nějaká jiná logická struktura úvahy unikla.
Petr Jedlička, redaktor DR
February 17, 2010 v 15.58
Ano pane Štampachu, v zásadě je to tak. Nejde však o prostý kruh, jak naznačuje vaše schéma, ale o spirálu (či chcete-li, o kruh hermeneutický): NAŠE sociální demokracie je taková a taková, někdo vyzývá k její obrodě (mj. i k přiblížení západoevropskému standardu), a přitom si neuvědomuje, že ono „taková a taková“ platí pro VŠECHNY (a opravdu všechny) silné sociálně demokratické strany v EU. Čili: volání po obrodě české soc. dem. je žádoucí a nikoliv nesmyslné, dál se však dostaneme jenom za podmínky, že koncept obrody zasadíme do kontextu poznatků o vývoji soc. dem. v jiných zemích.

Samotné volání po obrodě s odvoláním na obecné postmateriální hodnoty a masarykovskou tradici – volání, které nevezme v potaz, že např. na Slovensku je soc. dem. těžce materialistická a hrubě protiobčanská, přičemž si udržuje volební podporu nad čtyřiceti procenty, nemá dle mého názoru potenciál něco změnit. Třebaže může jít o zajímavou úvahu.