Sobotka na Šumavě

Lukáš Jelínek

Spor o Národní park Šumava — nikoli pouze o kůrovce, který si spokojeně požírá třeba i hospodářsky spravované Beskydy — a jeho smysl pokračuje. A to i na půdě sociální demokracie.

Prý šlápl vedle. Pokusil se o okázalé gesto, kterým se chtěl blýsknout před voliči, ovšem špatně si to spočítal: nezatleskala mu ani veřejnost, ani členská základna sociální demokracie. Takto zhodnotil mediální mainstream šumavský výlet Bohuslava Sobotky z minulého týdne. (A jakýsi oranžový dobrák pod podmínkou anonymity pro páteční Lidové noviny dodal: „Ve skutečnosti je skoro celá ČSSD pro kácení, kromě jedné úzké skupiny. Sobotka se v tomhle nechává příliš ovlivnit „levicovými intelektuály“ typu Lukáše Jelínka. Měl svá slova každopádně konzultovat s grémiem.“) Je tedy vymalováno?

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Myslím si, že není. Spor o Národní park Šumava — nikoli pouze o kůrovce, který si spokojeně požírá třeba i hospodářsky spravované Beskydy — a jeho smysl pokračuje. A to i na půdě sociální demokracie. K naznačené „menšině“ se řadí například poslanci Robin Böhnisch, Václav Zemek, Jan Chvojka, Stanislav Křeček, strakonický senátor Miroslav Krejča, bývalý předseda vlády Vladimír Špidla nebo místopředseda Jiří Dienstbier. Vypisovat jména zastánců „většinového“ stanoviska by zabralo příliš času. Tradičně k nim patří sušická senátorka Jiřina Rippelová a výraznou posilou je první místopředseda Michal Hašek, který se „poknížecku“ nechal slyšet: „Knížecích rad z Prahy či odjinud netřeba. Nechceme mrtvou Šumavu, ale Šumavu, ve které odjakživa žili lidé, a bude zachována pro naše děti.“

A jak vše vidí stínový ministr životního prostředí, jihočeský hejtman Jiří Zimola? Například 9. srpna ve vysílání Českého rozhlasu 1 uvedl: „Já jsem se velmi varoval toho, abych v současné době, emotivně zvýšené a napjaté, se do těch postižených míst, která samozřejmě velmi dobře znám, nejel podívat, protože by to některými mohlo být vykládáno tak, že si chci přihřívat nějakou politickou polívčičku, byť můj názor je v tomto ohledu konstantní. Ale tak trochu se divím všem těm mým kolegům politikům, včetně samozřejmě představitelů sociální demokracie, že mají tu potřebu a nyní se aktivně o Šumavu zajímají. (…) Víte, já jsem především byl smutný z toho, že pan předseda Sobotka tam jel bez mé maličkosti, že ačkoliv věděl, že jsem v zahraničí, tak přijal pozvání od zástupců Hnutí Duha a jel se na tu věc podívat, že si nevyslechl názory Jihočeského a Plzeňského kraje předtím, než se jel na tu situaci podívat, protože bychom ho možná dovedli do mnohem lepšího obrazu, než který mohl z vlastního posouzení na místě získat.“

Pro bedlivé pozorovatele politického prostředí není Zimolův názor překvapením. Spíš překvapuje, že jej Bohuslav Sobotka učinil zrovna stínovým správcem resortu životního prostředí, ačkoli v jiných oblastech, třeba v místním rozvoji, se hejtman Zimola vyzná neskonale lépe a opozičnímu kabinetu by v nich mohl výrazně pomoci. V kauze Šumava je mu však bližší košile než kabát a vytrvale lobbuje za zájmy dotčených krajů a obcí. Dokonce i ve chvíli, kdy se podivuje, proč ministerstvo životního prostředí chystá vlastní návrh zákona o NP Šumava, přestože na stole leží předloha nachystaná Jihočeským a Plzeňským krajem. Je přitom logické, když legislativu zpracovává příslušné ministerstvo, a ne subjekty, kterého jsou na dané věci přímo zainteresované. To bychom příště mohli nechat psát energetické zákony rovnou ČEZ (neděje-li se to tak už)…

Ovšem zpátky od Šumavy k odvážnému počinu Bohuslava Sobotky. Obecně vzato udělal to, co ČSSD nyní potřebuje nejvíc: prokázal odvahu k srozumitelnému, byť třeba nepopulárnímu kroku. Podobně se Sobotka zachoval, když oproti většině členů pražské ČSSD kritizoval koalici s ODS v hlavním městě, nebo když se (taktéž neúspěšně) přimlouval za pokračování koalice s Korytářovou Změnou pro Liberec pod Ještědem.

V tomto směru Sobotka vkusně navázal na správná, i když kontroverzní rozhodnutí svého předchůdce Jiřího Paroubka — například na prosazení registrovaného partnerství nebo odškodnění sudetoněmeckých antifašistů.

Když sociální demokracie a její lídr tiše pluje s většinovým proudem, dochází ke zkreslením, na něž zde 1. srpna upozornil Patrik Eichler - sympatizanti mohou mít dojem, že podporují stranu opatrnou, nedůslednou, taktizující. Sám Sobotka k výrazným politikům nepatří, není šoumen, nebaví ho vyhřívat se ve světle reflektorů, upřednostňuje programovou práci. To je v kombinaci s dojmem, že zde sice nějaká opoziční ČSSD je, ovšem nedává o sobě moc slyšet (chrlit denně spousty tiskových zpráv a co chvíli pořádat tiskové konference mnohdy vede k opačnému efektu než k zviditelnění), vražedná kombinace. O to jsou chvíle, kdy Bohuslav Sobotka ukáže, že mu není cizí statečné vybočení z davu a že není slabý předseda, cennější.

Znovu si připomeňme, že zlatá éra sociální demokracie se konala tehdy, když tato strana stála na čele klíčových společenských procesů, když měnila zažité vzorce a v duchu nejlepších liberálních (progresivních) myšlenek kousek po kousku vybojovávala tu práva sociální, tu práva politická. Mimochodem, podle Václava Bělohradského jsou tématem tohoto století práva přírody. Když ale sociální demokracie zpohodlněla, zkonzervativněla, začala jí ubírat body konkurence nalevo, ale i napravo.

Není nezbytně nutné, aby se ČSSD chovala pouťově nebo aby kopírovala revolučnost nezvedeného komunistického potomka. Jde o citlivé vytipovávání otázek, jež potřebují uchopit, a používání srozumitelného jazyka. Ne nadarmo Anthony Giddens již v 90.letech popisoval poptávku po „radikálním středu“. Munice pro moderní levici totiž neleží pouze v tradiční ochraně nízkopříjmových skupin, ale také v hájení zájmů menšin, životního prostředí, genderové spravedlnosti, právního státu atd.

Nemůžu to vědět, nicméně dovoluji si tušit, že něco podobného se honilo Bohuslavu Sobotkovi hlavou, když se na Šumavě zastal práva na občanský protest (jeho policejní potírání o pár dní později odsoudil Český helsinský výbor) a vyzval představitele parku k dodržování zákona. Úkolem politiků je vybízet k diskusi - třeba ji i moderovat — a soustavně připomínat, kde leží hranice poctivého dialogu: určitě daleko před propíchnutými pneumatikami aut aktivistů a vysypanými kýbly kůrovců na jejich hlavách. Zároveň se ale nemohou tvářit, že na otázky celospolečenského významu nemají svůj — klidně jen osobní, když ne hned partajní - názor. Politik, který váhá říct, co si myslí o Bátorovu národovectví, Hájkových výpadech na adresu homosexuálů či (abychom byli věcnější) jaderné energetice, je politik podezřelý.

Sociálně demokratické špičky se chystají na podzim vyjet po krajích českých, moravských a slezských a s veřejností debatovat o rodící se nové verzi programu ČSSD. Věřme, že se oprostí od opatrnosti, budou hovořit z plných plic a lidem též připomenou, že jakýkoli občanský protest — ať už jde o přírodu, nebo o pracovní podmínky — má svůj hluboký smysl.

Ostatně doufám, že jihomoravský katolík, vzorný otec a manžel Bohuslav Sobotka z výše popsaných důvodů také osobně podpoří čtyřprocentní Prague Pride. Jiří Paroubek se už do průvodu chystá…

    Diskuse
    Jako gesto jsem Sobotkův výlet vnímal pozitivně. Ale na rovině reálné politiky je podstatné, že Zimola zastává post stínového ministra ŽP. Tím se opět vynořuje problém určité nečitelnosti, jistě do značné míry determinovaný voličskou i členkou základnou, která je pořád dost postaru industrialistická. ČSSD chce uspokojit oba tábory, ale může to vést k tomu, že přivede do rozpaků oba. Já např. bych je volil, ale zároveň si budu říkat - "A co když ale Zimola bude opravdu tím ministrem, to pak budu bít hlavou o zeď?" Tomu by trochu pomohlo, kdyby už před volbami byla jasná povolební spolupráce. Kdybych např. věděl, že ČSSD chce spolupracovat se SZ, tak bych si řekl - "No sice mají Zimolu na ŽP, ale tohle ministerstvo určitě budou muset nechat zeleným, tak tím se to vyrovná."

    Já ten výlet vnímám hlavně jako odlišení od Haška, který se svými slovy bohužel postavil na stranu hradní linie s jejím národoveckým a lokálšovinistickým "Rozhodovat mají místní." a protiaktivistickou rétorikou ve stylu normalizační šikany "mániček".
    MP
    August 11, 2011 v 17.44
    Promiňte, ale nevolit ČSSD
    kvůli kůrovci? To je dost silná káva...

    A myslím, že to hezky navazuje na naši minulou diskusi. Možná jsem příliš zastaralý "industriálně smýšlející" volič - ale ony ty postindustriální či postmateriální hodnoty mohou NĚKDY (to slovo zdůrazňuji) opravdu vést k absurdnímu divadlu...

    (Tím se nikterak nevyjadřuji "pro kácení" - naprosto se necítím být v této věci kompetentní, ostatně nejde o to, zda ano či ne, ale o to, které stromy ještě ano a které už ne. Také tím nijak nesnižuji čin B. Sobotky, který v mých očích opět spíše stoupl.)
    August 11, 2011 v 18.51
    Jiří Jakl
    Já bych připomenul, že k výzvě ŠumavaPro socdem senátora Krejči se připojila ekologická platforma Zvonečník. V Lidovém domě jsme uspořádali dost slušnou debatu k Šumavě a mohlo dorazit i více pozorných novinářů (i když například audiozáznam je zpřístupněný prostřednictvím webu). Trochu problém je s ústřední ekologickou komisí, kde mi předseda Běle ve své době s podporou ostatních členů znemožnil vůbec pozvat stoupence ekologického přístupu. Bohužel obdobný přístup aplikuje Jiří Zimola - u něj mne už nic nepřekvapuje, protože razí směr s Václavem Klausem bojovat s ekology a nepotřebovat vědce (nebo vědecký mainstream bagatelizovat, stejně jako jakýsi oranžový dobrák tvrdí „Ve skutečnosti je skoro celá ČSSD pro kácení.").
    Odvahu Bohuslava Sobotky kvituji - na rozdíl od šumavských "ekologů" s Klausem si lépe uvědomuje, že ČSSD má respektovat moderní přístupy ochrany přírody a životního prostředí a ne tvrdit, že třeba "Šumava je jiná" (což pak pokácená skutečně je). Vznikající pralesovité porosty na Šumavě mají bohatý podrost z přirozené obnovy a dlouhodobě (koneckonců i soudně) musí skutečně ekologický přístup zvítězit. Ostatně říká se, že pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Pravdu mají vědci a nenávist sejí ti, co píší primitivně pobuřující nápisy na Šumavě na všech sloupích a chtějí se prát.
    MP
    August 11, 2011 v 18.54
    Proč ne?
    Proč nevolit ČSSD právě kvůli kůrovci? Aneb obráceně, co poslední dobou ČSSD dělá, aby ji ji člověk chtěl dát právě v záležitosti kůrovce nějaký kredit. Samozřejmě, nevolit ČSSD kvůli kůrovci nejspíš znamená, že ji nevolím také proto, že obsazení řady postů stínové vlády mě nepřesvědčuje, že by sociální demokracie byla schopna vytvořit případnou skutečnou vládu na úrovni lidí, které má k dispozici - Zimola, kde mohu jen souhlasit s Jelínkem, že jsou jiné oblasti než životní prostředí, ve kterých by mohl být personálně dobrá volba, pražský Hulínský atd. - opět, mohl by člověk uvažovat o trpělivosti, on Sobotka a jeho lidé museli zřejmě uzavírat nějaké kompromisy, oni to třeba s bojem proti korupci myslí osobně vážně, jenom nemohou reagovat na křiklavé případy ve vlastní straně, protože potřebují klid na dohodu o programu. oni možná...
    Nevolit ČSSD kvůli kůrovci prostě znamená nevolit ji, protože nemá co přesvědčivého nabídnout. A to je bohužel hodně vážný důvod.
    MP
    August 11, 2011 v 20.37
    Jsem poslední, kdo by si myslel,
    že ekologie je třešínka na dortu, jak se kdysi vyjádřil náš klasik V. Klaus, ale - nezlobte se na mě - kůrovec třešínka na dortu je. S udržením podmínek pro přežití a relativně zdravý život lidí (původní smysl ekologie) nemá kácení či nekácení v hlubokých šumavských hvozdech nic společného.
    FO
    August 11, 2011 v 23.33
    lidr Sobotka
    Když odhlédneme od problematiky kůrovce, vyvstává z článku obecnější problém dnešní ČSSD - předseda zastává v řadě otázek menšinové stanovisko, a v médiích ho pak za to peskuje nejen onen oranžový dobrák, ale třeba i hejtman Palas z pozice protřelého praktika moci. Dokáže Sobotka v boji s "pragmatiky" obstát? Není ČSSD v podobné situaci jako lidovci rok, rok a půl před vznikem Topky?
    August 12, 2011 v 9.52
    volba kvůli kůrovci?
    Je vidět, jak je některá témata pro část levicových voličů těžké uchopit. Kůrovec přece není izolované téma. Nejde o to nevolit ČSSD kvůli kůrovci, ale o to, jaké se s určitou pozicí pojí postoje k ekologii obecně, k ekologickým aktivistům, k možnosti veřejnosti zapojovat se do rozhodovacích řízení, a to i na základě jiné motivace než NIMB (not in my backyard - ne na mém dvorku!).
    MP
    August 12, 2011 v 10.33
    Martinovi Plevovi: Třešínka na dortu
    Ta třešínka na dortu má být zřejmě taková zanedbatelná maličkost - asi jako je z hlediska těžby nezměrně potřebného uhlí zanedbatelné, když se v dole udusí malinký kanárek v kleci.
    Ale když umře kanárek, horníci utečou - v dole je plyn.
    Ze Sobotky se na Šumavě naštěstí nestala politická mrtvola. Jen se opět ukázalo, že ho z ní pár vlivných osobností strany rádo vidělo, a to pro takovou třešínku na dortu jako je kůrovec ...
    Nevadilo by ani, že ČSSD vypadá jako zbytnělá a zbyrokratizovaná strana, která se dáví slinami, co ji tečou při pohledu na budoucí vládní moc. Horší je, že v situaci, kdy by tu vládní moc mohla přebírat také ve lhůtě měsíců a ne let,není schopná ani pragmatické dohody na čitelné politickém směřování.
    Nemyslím, že by právě Zimola - a shodou okolností ani Palas - byl člověk, který by chtěl konflikty a byl zbytečně neloajální. On stejně jako Sobotka potřebuje mít jistotu, že řekne-li svým partnerům v jakémkoliv dialogu své stanovisko, bude toto stanovisko respektováno jako stanovisko určeného mluvčího (stínového ministra) a že ho nebude předseda strany veřejně bez diskuse ignorovat.
    A jako signalizuje sotva přeživší Sobotka na Šumavě zamoření plynem ve štolách Lidového domu, signalizuje zároveň neschopnost ČSSD vést aktivní politiku v kontaktu s občanskými iniciativami, nejen těmi ekologickými. V to zcela souhlasím s Martinem Škabrahou. Dokonce i kdyby sociální demokracie přijala politické stanovisko (jako politická strana jiné nemůže), že je třeba kácet a kácet, jsou tu ještě zákony, procedury a demokratické zvyklosti, které na Šumavě jaksi dostaly na frak. A sociální demokracie, která by nebránila prostor pro demokratické formy rozhodování včetně oprávněného protestu - tady se spíše než metafora o třešničce na dortu hodí metafora o tenkém hořícím provázku na bombě.
    August 12, 2011 v 11.14
    K jedné formulaci Lukáše Jelínka
    Odhlédněme od kůrovce, který řádí i v této diskusi. Zaujal mě jeden detail.

    Cituji z článku:

    "V tomto směru Sobotka vkusně navázal na správná, i když kontroverzní rozhodnutí svého předchůdce Jiřího Paroubka – například na prosazení registrovaného partnerství nebo odškodnění sudetoněmeckých antifašistů."

    Nevím jak autor, ale já na Paroubkově rozhodnutí prosadit zákon o registrovaném partnerství a odškodnit německé antifašisty nevidím absolutně nic kontroverzního. Naprosto a bezvýhradně s takovým přístupem souhlasím!

    Mohlo by se napsat, že rozhodnutí vyvolává kontroverze - to by bylo něco jiného.

    Avšak citovanou formulaci co nejrozhodněji odmítám.
    MP
    August 12, 2011 v 11.44
    Romanovi Kandovi
    Kontroverzní rozhodnutí to nebyla, zato kontroverzní témata to byla po čertech. A tak to podle mého názoru Jelínek myslel a formulační nepřesnost bych mu nevyčítal.
    Spíše jde o to, že to vůbec nebyla Paroubkova rozhodnutí. Téma německých antifašistů prosadil do požadavků ČSSD Heřman Chromý v roce 1992 (a to velmi kontroverzním a zároveň roztomilým způsobem), registrované partnerství bylo - díky mírné majoritě poslanců ČSSD a minoritě poslanců KSČM, u kterých to zjevně byla oceněníhodná odvaha - ve hře od roku 1998 a obojí bylo ve vládní agendě ČSSD dříve než Gross vystřídal Špidlu. Paroubek - a kdyby udělal jen to, klobouk dolu - dokázal obě věci dotáhnout do konce.
    Zároveň ale od Grosse dodnes neotevřela ČSSD jediné společensky kontroverzní téma - a nějak neumím brát výlet na Šumavu jako změnu tohoto trendu.
    + Další komentáře