Na začátku týdne oživila Mladá fronta Dnes úvahy o tom, že nynější předseda sociální demokracie Bohumil Sobotka je slabý předseda. Deník považuje tento fakt za natolik závažný, že z něj učinil tzv. otvírák, tedy hlavní zprávu dne. O nic lepší není prý ani jeho rival Martin Hašek, navíc mezi oběma muži a jejich příznivci leží hluboká propast, která štěpí a oslabuje celou ČSSD. Mf Dnes postavila svou zprávu na rozhovoru s místopředsedkyní strany Marií Benešovou.

Zajímavá je již první věta článku: „Roli levicové opozice a socialistů dnes plní paradoxně spíš vládní Věci veřejné.“ A jsou v tom natolik úspěšné, že jejich preference rychle rostou, dodejme. Místopředsedkyně strany tvrdí, že „preference, které leží na ulici, nedokážou zvednout“, což je prý chyba. List usuzuje, že „místo nich (tedy ČSSD) posilují zelení, lidovci a komunisté.“ Opět zajímavá logika. Jsou-li nyní preference ČSSD kolem 29 procent, přeje si paní Benešová oblibu větší, možná 33 či 35 procent. Ale to na výsledek ve sněmovních volbách přece nebude mít žádný vliv.

A posilování lidovců a zelených? Zatím to naznačil jeden jediný průzkum, dlouhodobější informace v tomto směru nemáme žádné.

Přímo v rozhovoru pak místopředsedkyně strany uvažuje: „Máme velký příliv lidí do strany a on se mezi nimi nějaký nový Tony Blair ukáže.“ Jak víme z řady případů, stavět na nových, neotřelých tvářích nemusí být vždy prospěšné. Navíc samotný Tony Blair nebyl přeci také jakási stranická rychlokvaška. Pokračovat bychom mohli v polemice s výroky a citacemi dále, ale to není hlavním cílem sloupku. Spíše jsem se snažil ukázat, že celá hlavní zpráva byl pouhý konstrukt. Pokud by byl největší slabinou sociální demokracie její nynější předseda, pak si strana může oddechnout. Mimochodem Bohuslava Sobotku čeká příští rok na podzim velké vítězství v krajských a nejspíše i senátních volbách, to může jeho pozici posílit. Sociální demokracie však problémy má, ale jinde. Jestli je zvládne, je úkol právě pro jejího předsedu.

ODS je již druhé volební období vládní stranou, stejně tak je již druhé volební období ČSSD stranou opoziční. Vzpomeňme, jak triumfálně zvítězil Mirek Topolánek ve sněmovních volbách v roce 2006, jak sliboval boj proti klintelismu a korupci. ODS se vůbec nepoučila a opoziční čas pro své reformy nijak nevyužila. Mnozí dokonce tvrdí, že jediná změna, která se ohledně korupce u nás stala, byla ta, že se k obvyklým částkám připsaly tři nuly.

Když dnes hovořím s dlouholetými činovníky ODS, jsou mrzutí z toho, že stranu začínají ovládat tzv. podnikatelé. Bez hájení idejí s výhradně ekonomickou perspektivou. Sami vidí jedinou možnou záchranu strany v tom, že bude minimálně dvě volební období v opozici.

To je velké varovaní pro sociální demokracii. Během pěti let v opozici se jí zatím podařilo jediné. Zbavit se útočné rétoriky, kterou odpuzovala některé voliče. Pokud se uskuteční volby v řádném termínu, pak mají sociální demokraté téměř tři roky na to, aby se na vládnutí připravili ve všech směrech. Tedy nejen v oblasti stranického vzdělávání, podpory občanské společnosti, ale především v boji proti klientelismu a korupci.

Ačkoliv volič levice jistě nemá v oblibě ODS a volič pravice ČSSD, měli bychom si uvědomit, že pro stabilní demokratický vývoj obě politické strany potřebujeme. Samozřejmě zdravé a co nejvíce odolné korupčním praktikám. Podle toho bychom měli hodnotit každého předsedu jakékoliv strany.