Techniky nenásilného převzetí moci občanskými iniciativami

Vít Klíma

Proč si může pravice dovolit snižovat mzdy, zvyšovat DPH a dělat asociální reformy? Jednoduchá odpověď: na levici chybí síla, která by jí v tom zabránila.

Nechci nijak snižovat význam petic, demonstrací či jiných forem protestů organizovaných dnes občanskými iniciativami. Nechť si však sami jejich zástupci odpoví na otázku, zda se jimi vláda zabývá či ne. Obávám se, že odpověď ne je správně. Může se nám to líbit či nelíbit, ale stávka lékařů jasně potvrdila, že tato vláda ustupuje a vyjednává jen s dobře organizovanou silou, která může ohrozit její existenci.

Přišel jsem proto s myšlenkou sestavit v rámci občanských iniciativ společnou stínovou vládu, která by připravila lidové povstání, a poté převzala moc. Začal jsem tuto myšlenku mezi občanskými iniciativami sondovat a dostal přibližně tuto odpověď: „Myšlenka stínové vlády není špatná, ale na její realizaci je ještě brzy. Nejprve musíme vytvořit program, na němž se vyprofilují nositelé témat, z nichž pak sestavíme stínovou vládu.“

Zkusme ověřit, zda je tato teze pravdivá. Pro pochopení čtenáře předesílám, že jsem o generaci starší než Ilona Švihlíková, Tereza Stöckelová či Jakub Patočka. Na rozdíl od nich jsem měl tu možnost zúčastnit se některých povstání se osobně, takže jsem se z jejich průběhu mohl poučit. První poznatky jsem nabyl při květovém povstání studentů v roce ´68 v Paříži. Odtud vím, že nepotřebujete v čele lidového povstání teoretiky, ale lidi s výrazným organizačním talentem, kteří umějí stanovit taktiku boje, přesně vám řeknou, kde je vaše místo, jaký je váš úkol, kde je hlavní štáb, kdo je váš nejbližší „velitel“, sdělí vám, kde je ošetřovna, v případě, že budete raněni, a dostanete i instrukce, jak se chovat a jaká jsou vaše práva, budete-li zatčeni.

Všem zástupcům občanským organizací, kteří tvrdí, že prioritní je program, bych chtěl vzkázat jediné: „Neuchopíte-li moc, nemůžete sebelépe napsaný program realizovat!“ A moc neuchopíte, nebudete-li znát techniky jejího převzetí!

Potřebují-li občanské iniciativy něco začít tvořit, pak je to kyberdivize. O osudu povstání se nebude rozhodovat - jako za naší generace - jen na ulicích, ale tvrdá válka se povede právě o ovládnutí kyberprostoru. „Bez spojení není velení“, jak nás učili na vojně. Egyptské události ukázaly, že první, co místní vláda udělala, bylo „vypnutí“ internetu, aby se stávkující nemohli mezi sebou operativně domlouvat.

Utvoření kyberdivize je nutnou podmínkou k využití technik nenásilného převzetí moci. Velice efektivní a v praxi vyzkoušená je například technika nazvaná „rojení", která využívá nasazení skupin digitálně propojených mladých lidí v protestních formacích „udeř a uteč", pohybují se jako roje včel. Další techniky nenásilného převzetí moci lze nalézt na stránkách srbského Centra pro nenásilné akce a strategie (CANVAS), které stálo za pádem Miloševičova režimu a jehož představitelé školili i mládež z egyptského „Hnutí 6. dubna“, které vyvolalo první manifestace proti Husní Mubarakovi. Soubory s návody těchto lze - zcela zdarma - stáhnout zde. Osvojení si nenásilných technik Občanskými iniciativami je první klíčovou podmínkou úspěchu k nastolení mocenské změny v ČR.

Druhou klíčovou podmínkou úspěchu je mít silného spojence. Na levé straně politického spektra vidím jako výhodné spojit se s odborovými svazy. Odborové svazy potřebují občanskou společnost k tomu, aby je podpořila v jejich akcích typu „Otevřete oči“, a my je potřebujeme k převzetí moci, protože jsou nejsilnější a nejlépe organizovanou skupinou složenou ze zástupců pracujících. Druhou výhodou je, že mají budovy a kanceláře ve všech velkých městech, vybavených potřebnou technikou, takže by v nich mohla sídlit jednotlivá krajská a obecní „velitelství“ občanských iniciativ. Předpokládám totiž, že stávající moc se bude zuby nehty bránit přijít o svá privilegia a rozhodně se nebude opakovat rok ´89, kdy stát dal opozici zdarma budovy vybavené telekomunikační technikou a ještě za ně platil účty! Za třetí, v případě lidového povstání, mohou odbory zprostředkovat stínové vládě občanských iniciativ vytvoření kulatého stolu k jednání se stávající vládou. Bez tohoto silného spojence je vítězství mnohem hůře dosažitelné, ne-li nemožné.

Dnes představitelé odborového hnutí došli k závěru (viz Kapitalismus na rozcestí?), že tento typ kapitalismu v ČR je dále neudržitelný. Hlavním úkolem odborového hnutí nicméně není svrhávat vládu či odstraňovat určitý typ kapitalismu - od toho tu jsou právě občanské iniciativy. Nutnou podmínkou k jednání s nimi je mít jednu stínovou vládu (jednu reprezentaci), která by občanské iniciativy zastupovala. Těžko po odborech chtít, aby jednaly s každou organizací zvlášť. Druhou podmínkou k jednání s odborovými organizacemi je přetvořit občanské iniciativy v reálnou jednotnou a akceschopnou sílu schopnou vyvolat povstání a převzít moc. Pokud občanské iniciativy nebudou schopny oba atributy splnit, obávám se, že ze strany odborových předáků přijde nabídka jen pro ad hoc spojenectví u takových akcí, jako je „Otevřete oči“. Jaroslava Ungermana, autora výše zmíněného článku, znám přes dvacet let. Dovedu si představit, že do jeho kanceláře přijdeme s tím nejúžasnějším programem, jaký jsme schopni dát dohromady. Nebude jeho první otázkou: „A jak jej chcete v praxi uskutečnit?“

Dostáváme se tak zpět na začátek našeho článku: chtějí či nechtějí občanské iniciativy převzít moc? Pokud ano, musíme stínovou vládu ustavit co nejrychleji a dát jí minimálně dva až tři roky na přípravu nenásilného lidového povstání. Pokud ne, pravicové vlády si s námi i nadále budou dělat, co chtějí, a rovnou jim můžeme položit hlavu na špalek.

    Diskuse
    MN
    March 9, 2011 v 13.11
    Možná do toho tak úplně nevidím
    ale mám dojem, že občanské iniciativy s hesly typu Změňme politiky, Pryč s politickými dinosaury atd. před posledními volbami mj. způsobily současný stav - většinu 118 převážně pravicových hlasů ve sněmovně. Nedůvěra v zavedenou stranu, jako je ČSSD, s jasným programem určitě blízkým požadavkům levicových iniciativ, přinesla své plody... A teď se má organizovat lidové povstání? To bude mnohem obtížnější (mírně řečeno). Samozřejmě se dostáváme k otázce reformovatelnosti ČSSD, na kterou existují odlišné a vyhraněné odpovědi. Možná na ni částečně odpoví nadcházející sjezd.
    HP
    March 9, 2011 v 22.48
    Dobré myšlenky
    pana Klímy odpovídají i mé představě o tom, že by iniciativy zdola, které se nedávno poprvé společně sešly v Praze na Velkém fóru, měly uvažovat o tom, koho podpořit nebo přímo získat, aby se kvalifikovaně ujal řízení země, dojde-li konečně k rozpadu diletantské trojkolky.
    Jestli bude třeba nenásilného převzetí zeme občanskými iniciativami, nevím. Angažuji se v Iniciativě pro uzákonění (spravedlivého) obecného referenda, která chce aby požadavek vetovat občanskou iniciativou (=referendem) jakékoli rozhodnutí vládní garnitury získal tak širokou podporu veřejnosti, že ho už nebude možné dále odkládat, ať už se k moci dostane jakákoli vláda.
    Panu Miroslavu Novákovi bych jen řekla, že je třeba rozlišovat mezi skoro stovkou různých iniciativ. Ty ve své většině současný stav nezpůsobily, výsledky voleb ovlivnila potřeba změny, ve kterou lidé naivně doufali, když jim VV slibovaly více demokracie a TPO09 více zodpovědnosti.
    Iniciativa Změňme politiky měla vliv aspoň na vykroužkování některých politiků (Langer aj.) a v důsledku se tím také trochu odkrývá pozadí politické scény.
    Iniciativa s podobným jménem Vyměnilijsmepolitiky si ale klade vyšší cíle co do změny společnosti, mj. její petice za Občanskou ústavu schvalovanou občany v referendu získala již přes 1000 signatářů z celé republiky.
    Je stejně jako naše iniciativa zcela otevřená a nezávislá finančně i politicky a také podobně jako my zatím získává pro své názory podporu mezi občany.
    V civilizovaných zemích bývá zvykem, že neschopní a nedůvěryhodní politici odcházejí sami, aby svou stranu ještě více nepotopili s ohledem na její kredit a budoucnost. Jenže to musejí být politici zodpovědní skutečně a ne jen proklamativně!
    U nás je asi jakýkoli vývoj možný, lidové povstání nevylučuje.
    JS
    March 9, 2011 v 23.11
    Klid a pohoda .
    Nejčtenější článek na Deníku Referendum , pod ním dva diskutující o smyslu občanských iniciativ ... Pod článkem vyzývajícím k povstání a převzetí moci silou ??? To se tu za celý den nenašel nikdo , kdo by na to zareagovat ? Nikdo z redakce ty příspěvky nečte ? Nebo s nimi souhlasí ? Jedna věc je demokratická diskuse a druhá vyzývání k převratu . Pane Klímo , jestli sníte o revoluci , zajděte k k psychiatrovi , něco vám na to napíšou . A vážená redakce , pokud chcete být blogem extrémistů , tak jen tak dál ...
    MN
    March 10, 2011 v 0.37
    Také jsem očekával
    že od 13:11 do 23:11 bude reakcí více. To opravdu na lidové povstání nevypadá.
    HP
    March 10, 2011 v 1.26
    Diskuse je k nenásilné změně
    stávající demokratury a k tomu, že je zbytečné, aby jedny diletanty nemuseli vzápětí nahradit, byť s dobrým úmyslem, jiní diletanti, pokud se převzetí moci-revoluce-převrat podaří!
    Ale dneska už ho nečekejte!
    TT
    March 10, 2011 v 10.8
    Rozpory
    p. Samkovi:
    Můžeme nesouhlasit s textem, ale rozhodně není možné říci, že by pan Klíma vyzýval k převzetí moci silou - naopak, neustále zdůrazňuje nenásilí. Techniky na něž se odvolává jsou také nenásilné a v dobré tradici Gándhího a Kinga. Vymyslet si obvinění a pak za to kritizovat je nefér.
    Já se domnívám, že program a akce musí jít ruku v ruce. Jak to bylo právě u obou zmíněných intelektuálů. Bez programu a vize nezískáte podporu, bez účinných nástrojů akce přijde podpora vniveč.
    Moc nechápu, co je míněno převzetím moci, to by bylo asi na delší diskusi. Nicméně "revolucí" by bylo, kdyby se podařilo změnit zákony tak, aby se republika stala více participativní a transparentní. Nutno podotknout, že k tomu je třeba také jisté morální nastavení společnosti, protože samotná změna pravidel gangu z mafie charitativní organizaci neudělá.
    JS
    March 10, 2011 v 10.30
    to: Tomáš Tožička
    Autor podle vás nevyzývá k převzetí moci silou a jeho techniky jsou v tradici Gandiho a Kinga ? Oba se musí obracet v hrobě .Cituji z článku:

    ...připravila lidové povstání, a poté převzala moc...

    ...přesně vám řeknou, kde je vaše místo, jaký je váš úkol, kde je hlavní štáb, kdo je váš nejbližší „velitel“, sdělí vám, kde je ošetřovna, v případě, že budete raněni...

    ...je přetvořit občanské iniciativy v reálnou jednotnou a akceschopnou sílu schopnou vyvolat povstání a převzít moc...

    Takže , podle vás, účastníci povstání budou demokraticky diskutovat a budou na to potřebovat velitele a ošetřovnu ...?

    Pan Klíma je extrémista a Deník Referendum mu k tomu dává prostor . Redakci a většině čtenářů to zjevně nestojí za pozornost . Přestože spousta podružných detailů v jiných debatách vyvolává žabomyší války , zde je ticho po pěšině . Asi to s tím vztahem levice k demokracii nebude tak horké.
    Takže pokud tu jde o přípravu na boj o zimní palác, tak beze mě soudruzi .
    JM
    March 10, 2011 v 12.4
    Bohužel pravice se nedokáže mobilizovat na jiné bázi než oněch povrchně antikomunistických a antiparoubkovských organizací.

    Když si to srovnám s tou masou kulturně liberálně-levicových organizací, které díky ČSSD, SZ, ale i mnohým deklaratorně pravicových politikům úzce spolupracují s veřejnou správou a jsou jí financovány, stejně jako jsou prolezlé vysokými školami, je to docela mizerný výsledek.
    March 10, 2011 v 12.48
    Texty pana Klímy nezřídka poukážou na skutečnosti a jevy, jejichž důležitost ve standardní publicistice nedoceňujeme. Toho si na nich cením. Co mi však dlouhodobě opravdu vadí, je autorův sklon přeskakovat do naprosto jiných či hodně vzdálených realit, což navíc činí s ohromnou sebejistotou.

    Pokud by u nás nějaká občanská struktura vystoupila s ambicí „převzít moc“ a „vyvolat lidové povstání“, bylo by úplně jedno, zda by ji tvořili teoretici či praktici - prostě by žádný lid neoslovila. Lid možná touží po takové „revoluci“, jakou popisuje Tomáš Tožička. Ale ne po takové, která by předpokládala převzetí moci lidovým povstáním v čele s obdorářsko-občanským hnutím – tedy po takové, která by nutně zničila systém stranické demokracie.

    Vždyť ani ta část lidu, která se zajímá se o veřejné dění, se nedomnívá, že by lidové povstání čemukoliv prospělo. Je to slyšet na každé veřejné diskusi – nevolá se po zcela jiném světě (přinejmenším ne po takovém, jehož je možné dosáhnout převzetím moci v České republice). Volá se po dílčích, případně celistvých, ale postupných zlepšeních. Debatuje se, co změnit. Téměř konsensus ale panuje na tom, že tato změna nějakou delší dobu potrvá, že je stále co zlepšovat ve fungování občanského sektoru, aniž by bylo zapotřebí rozbíjet celý systém, a tedy že reformní potenciál nebyl doposud vyčerpán.

    Lidové povstání patří do jiné reality.

    Z jistých pozic lze myslím obhájit, že stávající politické strany napravo ani nalevo nechtějí a ani nedokáží systém důsledně změnit. Tento však není do té míry totalitní, aby přežíval jen díky represi, a zároveň umrtvoval naději, že mohou být jeho negativní rysy postupně očišťovány občansko-politickou cestou bez potřeby „přebírat moc“ ... tj., aby legitimizoval postup, o jakém píše pan Klíma.

    Nemyslím ale zároveň, že byl text nějak fanatický. Kdyby jej pan Klíma psal například z pozice Egypťana před pár týdny, musel bych s většinou věcí souhlasit. Potíž je ovšem právě s tím přeskakováním - v současné realitě tady teď je prostě mimo. Buď patří do jiné části světa, nebo do budoucna. Anebo jenom do úvah.
    MM
    March 10, 2011 v 12.54
    Proč ne, začal bych u ČT.
    Tlak občanských iniciativ by měl být dnes soustředěn na média, a to ty veřejnoprávní. Jejich význam je snad jasný. Není přece možné dlouhodobě trpět aroganci vedení ČT, RRTV atd., pokud jde např. o tzv. diskusi o důchodech, info o protestech 5.3. atd. Jak? Výzvou, pak blokádou. Tohle nejde, nejsme v Rusku.
    March 10, 2011 v 13.33
    extrémista?
    Co o názoru říkáme, když ho označíme za extrémní? To, že je maximálně vzdálen středu, je na okraji. Takže nejlepší je vždycky být uprostřed, nevyčnívat z řady? Možná tím extremismem pan Samek myslí onu násilnost. Ale co je na povstání nutně násilného? Kde se v tom textu vyzývá k věšení na kandelábry? Povstání může mít formu masové občanské neposlušnosti.
    Text pana Klímy není extremistický, akorát je nebezpečně naivní, když to řeknu diplomaticky. Co to dneska znamená převzít moc? Donutit vládu odejít? A novou má právo dosadit kdo? Občané v přímých volbách? A proč by měli zvolit zrovna představitele "občanských iniciativ"? A kterých? Z ProAltu, nebo z D.O.S.T? Kdo přesně je to "my", které se má chopit moci?
    Ale úplně nejnebezpečnější je ten postoj, že nejprve je třeba chopit se moci (když tedy pominu, že mi není jasné, jak se to přesně udělá). Pak se bude dělat co, když nebude teoreticky dobře podložený program? Vzpomínám si na jeden rozhovor s Havlem asi tak v roce 1990, ptali se ho v Rudém právu, co jako chtějí, jestli reformovat socialismus, nebo restaurovat kapitalismus, a on furt blekotal ty svoje "nepolitické" ideály a nevěděl nic... A nakonec vyhráli ti, kteří předložili jasný program se silným teoretickým zázemím (na mezinárodní scéně) a řekli: tohle je cesta!
    Moc nemá ten, kdo úřaduje, moc má ten, kdo "vlastní" pravdu, ten, kdo ví, kudy vede cesta k lepším zítřkům a jak dosáhnout spravedlnosti - ba co to vůbec je spravedlnost...
    TT
    March 10, 2011 v 16.43
    lidové povstání a moc
    Gándhí a King byli strůjci lidové povstání. Gándhího INC nakonec převzal moc. Kingovo Hnutí za občanská práva prosadilo změnu zákonů mimoparlamentní cestou. A King se v Hnutí chudých snažil o ještě radikálnější změny zákona i ústavy a hodlal k tomu využít ještě radikálnějších akcí - zablokování fungování federálních úřadů. Proto byl také nejspíš zavražděn, ale na uklidnění po atentátu byla stejně aspoň malá část přijata.
    Takže lidové povstání může vypadat různě a ne vždy musí znamenat násilí nebo to, že jeho protagonisté budou z vládních paláců hlásat velké vize, než jim šíbři ukradnou i nos mezi očima.
    Ale Klíma má velkou pravdu v tom, že lidé musí být připraveni na "převzetí moci" musí se učit jeho techniky atd. Kdyby nám totiž teď Nečas nadělil participativní demokracii, koukali bychom jak hrušky z roští. I obyčejná znalost, jak vést jednání je totiž žalostná - což můžeme vidět i v parlamentu, kde už na to úplně rezignovali...
    March 10, 2011 v 18.19
    Pozoruhodný text
    Pozoruhodný text. To není chvála, to je konstatování.Text, se kterým ale nemohu souhlasit prakticky v ničem. Už dlouho jsem nečetl článek, který by byl tak konkrétní, a zároveň tak mlhavý. Technika nenásilného povstání je zde vskutku popsána precizně, ale všechno to visí jaksi ve vzduchoprázdnu.

    Podtrhl bych postřeh Petra Jedličky. Vít Klíma fantazíruje o změně, o občanských iniciativách (jaksi automaticky má zřejmě na mysli ty, které nejsou v souladu se současným neoliberálně-konzervativním establishmentem) - ale společnost se mu jaksi z těchto úvah vytratila. Petr Jedlička píše: "Volá se po dílčích, případně celistvých, ale postupných zlepšeních." To je velmi přesné!

    Úvaha pana Klímy mi tak trochu zapadá do kontextu českého mesianismu, jehož plodem byl mj. i "socialismus s lidskou tváří" blahé paměti. Ten náš český kapitalismus se nějak nevyvedl, a tak bychom podle Klímy měli udělat hned skok kamsi k jinému uspořádání. Soukolí systému notně skřípe, lidé by si ho přáli promazat, aby konečně fungovalo. Ale Vít Klíma by jej rovnou odstranil a nahradil - čím vlastně?

    Uvažovat o alternativách je naprosto legitimní, ostatně vedly se o tom v DR živé debaty. Ale představa Víta Klímy je velmi nezralá, tohle lidé nechtějí.
    DU
    March 10, 2011 v 21.20
    Článek mi přijde dobrý, rozhodně jsem patří, děkuji, pane Klímo! Přijde mi mnohem praktičtější než úvahy jiných, které se zde vyskytují.

    K Petru Jedličkovi: Ona občanská struktura podle pana Klímy totiž "nevystoupí s ambicí převzít moc a vyvolat lidové povstání", jak píšete, ale jednoduše vyvolá lidové povstání a moc převezme, protože bude schopna a prakticky připravena.
    Nevidím v tom "přeskakování", ale právě onu připravenost a revoluční dynamičnost, která nemusí být vůbec násilná.

    Pane Kando, myslím, že pan Klíma fantazíruje mnohem méně než většina občanských iniciativ. I když byl proces v roce 1968 mesianistický, lidové hnutí to spustilo a těžko říci, co by se stalo, nebýt intervence ze zahraničí.

    Text mi nepřijde jako spor revoluce vs. evoluce, ale píše jako ideologismus a důraz na organizaci a praktickou připravenost pro prosazení změn. Právě to, aby nám další Pražské jaro už neuniklo.

    Podtrhuji větu pana Klímy, že "stávka lékařů jasně potvrdila, že tato vláda ustupuje a vyjednává jen s dobře organizovanou silou, která může ohrozit její existenci". Občanské iniciativy svými protesty takto dlouho existenci vlády neohrozí, viz. reakce médií na sobotní demonstraci.

    Tento praktický pohled je vhodným protipólem k občanským iniciativám a myslím, že je může někam posunout.


    HP
    March 10, 2011 v 22.20
    Je to přece námět k zamyšlení
    Nemyslím, že to pan Klíma předkládá jako zralou úvahu, je to jen názor člověka, který už něco zažil a chce upozornit, že je třeba hledět i trochu dopředu. Vzpomínám si na bezradnou i úsměvnou otázku jedné „obyčejné“ paní (vysokoškolsky vzdělané) v listopadu 1989 „A kdo nás teda bude řídit, když né komunisté?“. Podobně se mohou občané ptát všech lidé těch, kteří volají po změně současné vlády. A pan Klíma jen tvrdí, že na tuto otázku je třeba hledat odpověď zavčas.
    Možná pan Kanda ví lépe než jiní, co lidé chtějí nebo nechtějí (nebo si to aspoň o sobě myslí), ale ti, kteří volají po změně systému vládnutí (např. doplněním prvků přímé demokracie) se otázkou osobností, které chtějí považovat za elitu schopnou akceptovat při svém vládnutí demokratizující prvky, budou muset zabývat.
    March 11, 2011 v 7.49
    Jak jinak lze uplatnit ušlechtilé myšlenky než uchopením moci? Jak se začaly prosazovat radikální protireformy současné vlády, než tak, že strany, které ji tvoří se chopily moci, lépe řečeno, postavili se se souhlasem občanů do služeb skutečných držitelů moci, dikslrétních elit. Moc je zpsob, jak vládnout, jak spravovatr věci veřejné a tak sloužit společnosti. Výzva k NENÁSILNÉMU uchopení moci je naprosto korektní. Jen tak se děje politická změna. Výzvy k násilí bych striktně odmítl. Politický program není náboženství, nezaslouží si absolutní oddanost. Žádný zmařený lidský život nestojí za prosazení politického programu.

    Nakolik ovšem bude poražená strana reagovat násilím, nakolik se budoucí poražená v tomto konfliktu chopí metod zostřujícího se třídního boje, to je těžko posoudit, protože už teď vede psychologickou válku proti svému obyvatelstvu a násilí má neustále na jazyku.

    Jediné v čem se od Váíta Klímy liším, je to, že je mi lhostejné, jestli ti, kdo nabidnou alternativu a reálně ji začnou uskutečňovat, se jmenují "občanské sdružení", "iniciativa" nebo "politická strana". Nemyslím, že jeden z názvů by takovou iniaciativu odesílal do politického pekla poražené reakce a druhý název vyvyšoval příští vítězný směr navždy na nevbeské výsluní dokonalosti a svatosti. Nenásilné převzetí moci alternativou si neumím představit bez explicitného souhlasu občanů, jimž se ponechá možnost si tajně vybírat mezi více možnostmi.
    March 11, 2011 v 16.15
    Dvě reakce a poznámka
    Pane Ungere, díky za tu poznámku o Pražském jaru, to mi umožňuje doplnit tu formulaci o "socialismu s lidskou tváří". Považuji to za jednu z mála hvědných chvil naší novodobé historie, která je samozřejmě pravicovými médii a intelektuály trvale zpochybňována, zesměšňována, vulgarizována, delegitimizována. A právě: byl to proces, který měl podporu zdola. V případě modelu převzetí moci občanskými iniciativami si tou podporou v současné chvíli nejsem až tak jist.

    Formulace "tohle lidé nechtějí" byla, paní Puchýřová, přece vyslovena v určitém kontextu (s odkazem na citaci Jedličkových slov). Bráno absolutně, byl bych pěkný truhlík, kdybych si myslel, že znám hlas lidu. I já jsem pro doplnění vládnutí prvky přímé demokracie - ale mám dojem, že o tomhle článek Víta Klímy není?

    Honí se mi hlavou toto: tady se uvažuje o převzetí moci, změně systému atd., málem by se lajnovaly čáry na hřišti, ale vždyť co mi známe z demokracie? Jen tu naši posttotalitní demokraturu, mohutně zkorumpovaný systém, který nás dusí. Co známe z tržní ekonomiky? Jen důsledky nerespektování a destrukce sociální ochrany pracujících, ztrátu lidské důstojností, totální komodifikaci lidské bytosti. V případě ekonomiky globalizovaného kapitalismu si nedělám iluze. Ale pokud o politický systém, vždyť mi ani nevíme, jak to "normálně" funguje.
    March 11, 2011 v 18.12
    Za hlavní techniky převzetí moci považuji vždy především pravidelné svobodné VOLBY lidu.
    SH
    March 13, 2011 v 19.30
    Občanská moc.
    Záměrem Charty 77 nikdy nebylo převzetí moci. Proto Havel tak tragikomicky blekotal po listopadu 1989. Výzva pana Klímy, kdyby nic jiného, tak může připravovat „kádry“, které mohou lidovou rebelii připravovat, později organizačně zvládat a nakonec – do vypsání voleb provést prvotní zásadní kroky změny. Zásadní otázky jsou ovšem dvě. Je naše současná politická situace zralá na zvrat? Dovolil by nám okolní svět nějaký zvrat, a když ano, tak jaký?
    PL
    March 14, 2011 v 0.26
    Rezignovanost je tu navíc
    Dobrý den,
    je zajímavé sledovat diskusi, která se pod příspěvkem pana Klímy rozvinula, jakož i samotné motivy autora, o kterých jsme odkázáni jen na jedno jeho vyjádření. Chtěl bych vyzvednout autorem položenou otázku, která diskusí proběhla jen okrajově – a sice, zda iniciativy chtějí nebo nechtějí přebírat moc (onou revoluční technikou). Autor na ni vlastně odpověď dostal ještě před sepsáním tohoto článku a téměř ji cituje. Souhlasím s tím, že myšlenka sestavení stínové vlády z osobností platformy občanských iniciativ je dobrá, ale zřejmě z jiných důvodů. Nikoli stínová vláda jako přímý konkurent moci, ale jako vyvrcholení snahy o formulaci a shodě na programu a jeho prezentace veřejnosti jako alternativy způsobu řízení státu.
    Tohle je myslím zásadní nepochopení se či neshoda autora se současnou situací zrodu alternativ. Revoluční vlny totiž zřejmě plynou ze zoufalství mas… A paní Květoslavu Hyldebrantovou bych doplnil v tom smyslu, že ty svobodné volby nemusí být pravidelné...
    March 14, 2011 v 6.57
    Pokud by se něco jmenovalo občanská iniciativa a z toho čerpalo legitimitu, pokud by to ještě navíc hlásalo ušlechtilé myšlenky o souladu s přírodou, o sociální spravedlnosti a doopravdické demokracii, a chtělo to "uchopit moc" jinak než s explicite vyjádřeným souhlasem obyvatelstva, tak jsem ve vašem systému první disident. Souhlasem obyvatelstva není nadávání v hospodách, ani to, že desetina promile obyvatel přijde na zábavný happaning zvaný demonstrace. Vše jiné, než tajný výběr zástupců lidu všemi voliči z reálných více možností, je podvod a pokus o novou diktaturu.

    Bude-li se někdo s programovými body, na kterých se asi shodneme, snažit převzít moc jakkoli jinak, než svobodnými volbami, udělám vše proto, abych takovému pokusu o převrat zabránil.

    Svoboda svobodných voleb dnes je zpochybněna. Nevítězí ti, kdo přesvědčí svým programem, ale ti, kdo nastrkají do kampaně nejvíc peněz sponzorů a oblbnou lidi megareklamou. A sponzorům se pak odvděčují. Alternativa na výběr mezi progrmy je nepatrná, je to víceméně několik variant neoliberální ideologie. Řesením však je fiktivní volby udělat reálnými volbami a ne je fakticky (pod nějakými záminkami) zrušit. Jsem strašně starý člověk a tyhle řeči o jiné, proletářské, lidové demokracii si velmi dobře pamatuju. Mám perfektně otestováno, že diktatura proletariátu byla diktatura sekretariátu nad proletariátem, že nový typ demokracie byla obyčejná (občas krvavá) diktatura tupých "revolučních" gerontů.

    Jsem pro sociální a ekologické rozviunutí současné limitované demokracie, jsem pro demokratizaci pracovních vztahů, ale kdo mi sáhne na reálné demokratické postupy, ten se u mne se zlou potáže.
    MN
    March 14, 2011 v 12.42
    Svoboda voleb
    je také limitována nesvobodou tisku a televize. Jestliže Česká televize před volbami stále opakuje, že nám hrozí státní bankrot, pokud nezačneme šetřit na státních výdajích (což je program jedné strany) a jiné názory vystříhá nebo jim vůbec nedá prostor (nebo dá v době mezi 00:00-03:00), volby nejsou svobodné. Vůbec se podivuji, že zatím nikoho nenapadlo se sejít na Kavčích horách a vyžadovat svobodný přístup do vysílání (které si všichni platíme). O denním tisku, který je převážně v rukou osob, jejichž bohatství je závislé na výsledku voleb, ani nemluvím.
    March 14, 2011 v 14.43
    Petr Litschmann:
    Ano, volby mohou být i mírně nepravidelné...
    Za podstatné považuji především to, když volby budou svobodné a budou objektivně vyjadřovat přání většiny lidu...
    DS
    March 15, 2011 v 16.49
    Vážený pane Štampachu, zase jste mne rozesmál :
    "Moc je způsob, jak vládnout, jak spravovat věci veřejné a tak sloužit společnosti"
    Tento Váš citát je utopický.Národ je přeci zcadlem své vlády a naopak ( krádeže politiků veřejných peněz a krádeže umělců a imtektuálů veřejných peněz). Nedostatky v zami jsou přeci v prvé řadě dány slabostí , nedbalostí,leností a nepoctivostí občanů.Pokud by občané byli nelenivý atd, takovou vládu by měli, a ani by nemuseli měnit politiky.
    Ale chtělo by to méně řečnění a více činů. a Vy jste spíš ten líný . viďte :-)
    JS
    March 16, 2011 v 14.43
    to:David Sekanina
    Pan Štampach vyjádřil úplně přesně stanovisko demokrata ´. Jestli se budeme bavit o přebírání moci jinak než po volbách, tak s ním ( a se mnou ,a věřím, že s většinou rozumných lidí) nepočítejte . Je fajn, že jste se pobavil . Já bych se také rád zasmál , ale asi mi nějak unikla pointa. Kdo nebojuje na barikádách je liný ? Hm, nic moc. Pochlubte se svou pracovitostí , třeba mi to docvakne. Nabíjíte pilně po večerech zásobníky ?
    HP
    March 16, 2011 v 15.52
    Švýcarská demokracie
    Normálně nesnáším násilí fyzické ani psychické. Po přečtění frázovitých příspěvků asi hodně mladé slečny/paní Hyldebrantové a "chytrých" nadávek pana Sekaniny se mi zdá, že nejchytřejší způsob, jak si zajistit dodržování demokratických principů ze strany "mocipánů" je ten švýcarský. Často se říká, že prvky přímé demokracie se nedají ze švýcarského modelu přenášet jen tak do jiné země, aniž by se vysvětlilo proč ne. Když jim ta demokracie vydržela přes 200 let - bez problému v zemi, ketrá je mnohonárodostní. Jedno švýcarské specifikum je možná pro ohlídání občanských práv důležité a navíc je i přenositelné! A sice Švýcaři ve velkém počtu vlastní zbraně ve své domácnosti za účelem vlastní obrany. Nebo jsou možná tak náruživí lovci. Nicméně je tu potenciální, i když nejspíš nereálná, hrozba, že něco jako "hněv lidu" nemusí být jen bezzubé vykřikování hesel na demonstracích. Že by to byla cesta, jak udržet dlouhodobě vládnoucí elitu v demokratickém režimu?
    March 16, 2011 v 23.20
    Pane Samku, díky za ocenění mé demokratičnosti. Nepodařilo se to v diskusi rozvinout, ale mám dojem, že se od původního článku liším jiným oceněním přímé a zastupitelské demokracie. Ale přes tento rozdáíl, který by stál za debatu, mi dovolte zastat se Váta Klímy. Jeho článek přece jasně mluví o NENÁSILNÉM převzetí moci. I když Vaše otázka .barikády a zásobníky je humor, přece jen mi to připadá trošku nespravedlivé jim připisovat tendenci k násilí.
    JS
    March 17, 2011 v 10.1
    To: Ivan Štampach
    Na hrubý pytel hrubá záplata. Chci vyzvat pana Sekaninu k vysvětlení rozdílu mezi oportunistickou leností a levicovou pracovitostí. Slova z původního článku jako velitel, štáb , ošetřovna ... mi nepřipadají jako z manuálu voliče v demokratickém státě.

    Problém levicových debat je nejasnost rozdílu mezi třemi úrovněmi - realitou, dosažitelnými cíli a ideální vizí . Někteří by nejraději přeskočili k ideální společnosti , ať to podle nich znamená cokoli . Proto je nečekanou záchranou levice liberalismus ( viz J.Černý) , většinou se totiž zabývá dosažitelnými cíli .
    DS
    March 17, 2011 v 11.58
    Vážený pane Samku (Samek),
    neměl jsem na mysli válku, ozbrojený boj, zbraně , zásobníky atd. Viděl jsem , bohužel, již pár válečných střetnutí zblízka a nerad, věřte mi, bych je viděl u nás doma.
    Psal jsem o lenosti, pohodlnosti a nedostatku pracovitosti - tedy ne o vyjadřování nevůle, osočení, nesouhlasu, ale o občanské ( z logiky věci nejprve "drobné" ) práci, činnosti, která má nějaký hmatatelný výsledek pro obec (nemusí to vždy dopadnout úspěšně, ale to již tak bývá,i tak něco vzniká ),pospolitost.
    A to ne pana Štampacha jako takového, avšak "tlachajících" spoluočanů, kteří vyjadřujíc svou nespokojenost se stavem věcí veřejných ( a občas také sami se sebe), ve velké většině končí u tlachání a čekají na zázrak/Velkého Otce/Stranu atd.Ale chápu to : lidské žádosti jsou nenasytné a v životě se jich tak málo splní...tak proč se ještě oddávat práci pro změnu věcí, když stačí si ulevit.
    Pointou, snad špatně vyjádřenou, měla být tedy konkrétní činnost a ne tlachání o neuskutečnitelných utopiích. Vždyť i s drobných výsledků může mít člověk radost, pokud si to sám dovolí, a proudy těch drobných výsleků dají dohromady řeku.
    Kdo začne či začíná od změny fundamentu, nemůže skončit dobře, myslím. A bajonety na mysli nemám a nikde je v mém textu nenajdete.
    Chlubit svou pracovitostí se nemám zapotřebí, stačí mi výsledky (vpravdě drobné)).
    A pane kolego, liberalismus je obvyklou záchranou, ne překvapivou ( pokud už nejsou v práci ty vaše zásobníky)
    hezký den.
    DS
    March 17, 2011 v 12.13
    Paní/slečno Puchýřová
    žádných - ani chytrých ( děkuji za nezaslouženou poklonu ) nadávek, si nejsem vědom.
    Pokud přesto můj textík tak na Vás zapůsobil - omlouvám se - nebylo to úmyslem.
    hezký den
    + Další komentáře