Tak Bátoru, který neudělal nic špatného, pouze kandidoval za legální a legitimní politickou stranu, Nečas odsuzuje a je pro něj nepřijatelné jeho jmenování, ale Vondry, který má na krku reálný průšvih, se aktivně zastává a jeho setrvání pro něj přijatelné a žádoucí je. Nelze se divit, že při takovéto "normě" ztrácí vláda důvěru i pravicových voličů.

1. Hlasování o nedůvěře je jen gesto, nic víc.
2. Kabinet rozpočtové odpovědnosti, práva a boje proti korupci toto opravdu není. O předvolebních slibech ODS o nezvyšování daní ani nemluvě.

Pane Štampachu, nejde o to, že se někteří lidé takto hloupě dobrovolně navzájem zdraví. I když i to také o něčem svědčí, ale je to jejich věc.

Zásadní problém je, pokud to začnou vnucovat jiným, ať již přímými zákazy či šikanou a vyvoláváním atmosféry strachu, což se nyní v některých zemích běžně děje. Zcela výstižným případem je odmítnutí práva na adopci dětí křesťanským manželům Johnsovým z města Derby z důvodu, že mají z Bible pocházející kritický postoj k homosexuálnímu chování.

Hyldebrantová: Dění uvnitř ŘKC se jako nevěřící necítím kompetentní příliš komentovat, ale jednu věc si přesto neodpustím.

Za Vlkova vedení byla z arcibiskupství pražského cítit až patologická nenávist vůči konzervativním katolíkům. Nejde jen o mocenské zasahování do dění na KTF, ale i otevřené lhaní pana Vlka: http://jcrao.freeshell.org/Cardinal%20Vlk a celkové vystupování vůči tradicionalistům/konzervativcům. A to se nebavím o angažování lidí jako estébák František Holeček v oněch špinavostech.

Věroučné spory mezi katolickými "liberály" a "konzervativci", mám-li ty skupiny tak zjednodušeně a poněkud nepřesně nazvat, se mě jako nečlena příliš netýkají a třeba v postoji k celibátu jako vnější pozorovatel spíše souhlasím s "liberály". Svým křivým chováním v tomhle směru však arcibiskup pošpinil obraz Katolické církve v českých zemích.

Stavět Bátoru a Jocha do jedné řady je dost zjednodušující. Ano, liberální a neomarxistická levice je oba dva otevřeně nenávidí, myslí si, že je třeba jejich názory ne kritizovat, ale potírat atd. Masmédia proti nim také vedou takřka jednohlasně kampaň, ale přesto je mezi nimi velký rozdíl. Tím nemyslím jen Jochovo obdivování americké intervenční zahraniční politiky a Bátorův odpor vůči ní (agrese NATO vůči Jugoslávii budiž příkladem), ale i jejich pohled na roli národa. Bátora je názorově český národovcem, kdeždo Joch je typickým pravicovým anti-nacionalistou a meritokratem. Že to obojí vede ve svém důsledku k odmítání privilegií pro některé dnes vládnoucím establishmentem preferované skupiny a nesouhlas s ideologií multikulturalismu a politické korektnosti je sice pravda, ale tvrdit, že Joch a Bátora jedno jsou je hodně mimo.

Přiznávám však, že mě se různí Halíkové a Štampachové taky občas trochu překrývají, i když dílčí rozdíly tam také v některých názorech vidět jsou.