Souhlasím s Michaelem Krohem http://blisty.cz/2010/8/27/art54221.html

Ještě že jsem se zatím nepřihlásil do žádné pracovní skupiny, ba ani nepodepsal petici proti Jochovi: Až se stane z ProAlt klon GreenPeace, budu mít snazší přeběhnout k ObčIn.

Na tom Krohově textu je pozoruhodná jistota, s níž považuje za nemístnou kritiku toho, že ve vládním prohlášení chybí přihlášení se k trvale udržitelnému rozvoji; prý se nemusíme znepokojovat, protože vše je zakotveno v evropských dokumentech. Jenže o konkrétní aplikaci obecných principů rozhodují vždy až národní vlády a místní samosprávy a pořád tak zůstává dost prostoru, v němž mohou nastat zásadní pochybení.
Především mi ale nepřipadá nic fundamentalistického na "postupném a uvážlivém útlumu" jaderné energetiky. Není tam nic o radikálním rozchodu s jádrem. I když je tam trochu podivná formulace "radikální podpora úspor energie", u které si nejsem jistý, co přesně česky znamená.

Myslím, že to znamená hodně důsledná, řekněme "když už, tak už". V poměrně "přízemním", běžném případě zateplování starší budovy to znamená odmítat "šlupičku" 10 cm polystyrenu a když už se tomu ta práce věnuje a lešení se staví, tak aspoň 20 cm, ale klidně i čtvrt metru (pokud je to technicky možné). Anebo jinak, jsou to úspory podle scénáře "Důsledně a chytře" v metastudii Chytrá energie". Možná stačilo tam napsat "důsledné a rozsáhlé" (úspory).

Na Krohově textu http://blisty.cz/2010/8/27/art54221.html je pozoruhodná zejména jistota, že http://blisty.cz/art/54218.html je prohlášení ProAlt http://proalt.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=56:stanovisko-iniciativy-proalt-k-programovemu-prohlaeni-vlady-v-oblasti-ochrany-ivotniho-prostedi-&catid=36:zpravy&Itemid=59 -- zdá se, že originál postráda ony jasně vymezené stručné body.

Na samotném prohlášení PtroAlt je pozoruhodné víc věcí. Na první pohled už to, že z celého programového prohlášení vlády reaguje ProAkt nejprve zrovna na kapitolu Životní prostředí. Na druhý pohled, který mě osobně stačil k závěru, že ProAlt nebude tou skupinou lidí, k jaké bych se rád přidal, jistota, že ProAlt zná jediný správný směr rozvoje energetiky. Nejzajímavější je ovšem pohled třetí -- děkuji tímto Martinu Škabrahovi, že mě k němu přinutil. Jde o pohled na stanovisko ProAlt vedle přesného znění toho prohlášení vlády, které ProAlt komentuje: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/programove-prohlaseni-vlady-74853/ a stáhnout http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/Programove_prohlaseni_vlady.pdf

,,Vláda chápe životní prostředí jako prostor pro život. Kromě ochrany přírody představuje ochrana životního prostředí také regulaci znečišťování na straně výroby energie a v průmyslu, opatření v dopravě a podporu k životnímu prostředí přátelského chování spotřebitelů.

Vláda zdůrazňuje, že je třeba zachovat hodnoty přírodního a kulturního dědictví i za ekonomicky obtížné situace. Vláda vidí v ekologických opatřeních nikoliv brzdu, ale příležitost k ekonomickému rozvoji...``

To je ono stavění člověka proti přírodě?

,,Vláda bude podporovat ekologicky čisté výroby energie, tedy jadernou energetiku a efektivní obnovitelné zdroje...``

Ani slovo o trvalém řešení pro budoucnost. Ekoaktivistickým fundamentalistům ovšem vadí označení jaderné energie za čistou výrobu (přestože díky vysokému výkonu má elektřina z jádra velmi malou ekologickou stopu) i požadavek efektivity obnovitelných zdrojů (všechny jsou totiž neefektivní, jejich čistota je jen zdánlivá, v přepočtu na vyrobenou energii poškozují životní prostředí nejen víc než jaderné elektrárny, ale i více než tepelné; spotřeba zdrojů, například na technologicky náročné zařízení s krátkou životností, se nelépe projevuje v ceně takto vyrobené elektřiny).

ProAlt tudíž nejen cítí z celého vládního prohlášení nejsolnější potřebu bojovat proti části věnované životnímu prostředí, ale ještě pro potřeby tohoto boje vládní prohlášení cituje, vykládá a doplňuje ,,poněkud`` nepřesně. Není to výraz zeleného fundamentalismu?

Vládní dokumenty k udržitelnému rozvoji jsou zde:
http://www.mzp.cz/cz/rada_vlady_pro_udrzitelny_rozvoj

Jinak se ale nedivím, že se k nim vláda ve svém prohlášení výslovně nehlásí. Stávají se totiž spíše nástrojem opozice proti připravovaným vládním opatřením. Jen toho umět využít ...

Ke kolegovi Macháčkovi: M. Kroh reagoval (myslím, že nepřiměřeně) na tiskovou zprávu, která je pochopitelně několikanásobně kratší než vydané stanovisko a i to je jen výběrem z podkladové analýzy.
Stanovisko ProAltu bere v úvahu celé programové prohlášení, ale i srovnání s podobnými dokumenty předchozích vlád nebo ze zahraničí. V tomto kontextu je opravdu velmi ekonomistické a opravdu přisuzuje přírodě v zásadě služebné postavení.
Nevím, jak "ekoaktivistickým fundamentalistům", ale ekologické pracovní skupině ProAltu opravdu vadí označování jaderné energetiky za "ekologicky čistou výrobu". Žádná respektovaná metodika počítání "ekologické stopy" různých druhů výroby energie, neexistuje, takže Vaše tvrzení je příliš silné. Názor proAltu bere v úvahu celý palivový cyklus... A vůbec neodmítá efektivitu využívání obnovitelných zdrojů, to je fabulace.

Omlouvám se Britským listům, že jsem zpochybnil přesnost jejich citace stanoviska ProAlt k programovému prohlášení vlády. Bodový souhrn, z jehož vymyšlení jsem Blisty obvinil, je tisková zpráva ProAlt http://proalt.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=55:iniciativa-proalt-kritizuje-programove-prohlaeni-vlady-v-oblasti-ochrany-ivotniho-prostedi-&catid=34:tiskove-zpravy&Itemid=50 a Blisty naopak odvedly slušnou novinářskou práci, když zveřejnily tiskovou zprávu dohromady s celým stanoviskem, aby čtenář jednoho nemusel pracně hledat druhé.

Že tisková zpráva stručně shrnuje stanovisko tak, jako by k němu domýšlela ještě něco navíc, není chyba Britských listů.

Kroh varuje ProAlt, že se tato iniciativa nebezpečně rychle stává příliš zeleně vyhraněnou a odhání si tak příznivce. Což potvrzuji, byl jsem odehnán.

Ekologická pracovní skupina ProAlt může tvrdit, že není tak fundamentalistická, jak se jeví mně, stejně jako Petr Nečas může tvrdit, že jeho vláda není tak asociální, jak se jeví ProAlt (a mně taky). O obojím lze diskutovat a obojí může být pravda, nejsem neomylný.

Nakolik se mi podařilo ze stránek ProAlt vydolovat seznam signatářů prohlášení a prohledat jej, Michael Kroh ustavující prohlášení ProAlt nepodpořil. Přesto by se nejspíš rád přidal nebo aspoň fandil, kdyby ho nic takového ani nenapadlo, neměl by důvod ProAlt odhánění příznivců vyčítat. Já jsem to první prohlášení podpořil; zároveň jsem už tehdy vynadal všem třem mluvčím, že z něj cítím závan zeleného kultu. Teď už ten kult i vidím a ProAlt jako takovou nadále nepodporuji.

Mohu v budoucnu podepsat petici, se kterou budu souhlasit, nebo se zúčastnit demonstrace za hodnoty, které sdílím, ale s ekologickou politikou ProAlt nesouhlasím a organizace, která prosazuje takto vyhraněný postoj, je pro mne nepřijatelná. Stěžuji si na to, protože jsem si přál přidat se k nějakému hnutí, které by spojovalo odpůrce neoliberalismu. Iniciativa ProAlt tvrdila, že chce takovým hnutím být, ale nedokázala to a rozděluje.

"Vyhraněný postoj"? "Zelený kult"? Nic takového v tom stanovisku nevidím. Prosím vysvětlení. Případně i toho údajného "odehnání".

Jiří Guth možná bere v úvahu celé programové prohlášení vlády, jakož i srovnání s podobnými dokumenty vlád jiných, ale stanovisko iniciativy ProAlt žádné takové srovnání neobsahuje. Kategoricky předkládá závěry, a jak jsem zjistil, když jsem se na prohlášení vlády skutečně podíval, neodvolává se dokonce ani na citace z vládního prohlášení, nýbrž na vlastní výklady.

Že naše krásná nová vláda lže, mi připadá velmi pravděpodobné, ale mohu ji z toho obviňovat bez důkazů? Mohu pominout její jasná, popřípadě nejasná slova, a protestovat proti jejím temným úmyslům, aniž jsem schopen ty temné úmysly doložit?

Žádná respektovaná metodika počítání "ekologické stopy" různých druhů výroby energie, neexistuje, takže Vaše tvrzení je příliš silné.

Říká-li toto Jiří Guth mně, mohu říci já totéž Jiřímu Guthovi. Nelze-li ekologickou stopu jednotlivých technologií změřit, nelze žádnou z nich označit ani za čistou ani za špinavou. Nelze-li spolehlivě porovnat, zda větrníky, solární panely nebo biopaliva škodí životnímu prostředí více než jaderné reaktory, není důvod tyto technologie zakazovat. Stejně tak není důvod zakazovat (nebo tlumit) technologii jadernou. A není ani důvod kteroukoliv z těchto technologií dotovat.

Já když neumím (nebo v mém případě především když jsem líný) spočítat přesně ekologickou stopu, používám k hrubému odhadu výrobní náklady (a k hrubému odhadu výrobních nákladů prodejní cenu). Dalo by se tomu říkat třeba Klausův ekometr nebo klausoměr a má to spoustu háčků, protože ekonomie ani ekonomika si s dopadem na životní prostředí hlavu nelámou a cenu ovlivňuje spousta věcí, které s ekologií nemají nic společného, nicméně k zásadním vlivům na cenu patří spotřeba zdrojů a spotřeba zdrojů ukazuje na dopad na životní prostředí.

V případě jaderné energie pokládám hrubý odhad ekologické stopy z ceny za značně spolehlivý, protože jadernou energii nikdo nedotuje, jaderný odpad je možná jediný druh odpadu, který si nikdo nedovolí jen tak rozhodit do světa, provozovatelé jaderných elektráren se nejen starají o své vyhořelé palivo, ale ještě platí do fondu na péči o svůj odpad, kdyby se snad rozhodly zkrachovat dříve, než po sobě uklidí, stavby jaderných elektráren podléhají tak důkladnému, časově i finančně náročnému schvalování a dozoru jako žádné jiné, a ještě budování a provoz jaderných elektráren komplikují a prodražují neustálé protestní akce. Zdá se, že veškeré vlivy nespojené se spotřebou zdrojů a dopadem na životní prostředí působí proti jaderné energii, a přesto je nejlevnější. Daleko levnější než sluneční nebo větrná, které se na první pohled zdají být přece zadarmo.

Možná je můj odhad hodně hrubý, ale má někdo nějaký lepší, když žádná respektovaná metodika neexistuje?

Milý pane Macháčku, chcete hnutí spojující odpůrce neoliberalismu, ale zároveň Vám vadí ekoaktivisté? Inu, to toho patrně nejste schopen příliš spojovat. Buď je pro vás nějaká idea natolik důležitá, že budete schopen snést i lidi se kterými se shodnete pouze rámcově, nebo se patrně nikdy k žádné akci nepřidáte. Nevidím nejmenší důvod, proč by zrovna jaderná energetika měla být svatou krávou, již není možno zpochybňovat.

Pro Dušana Radovice opakuji: Mohu v budoucnu podepsat petici, se kterou budu souhlasit, nebo se zúčastnit demonstrace za hodnoty, které sdílím.

Nejsem takový kádrovák jako Věra Tydlitátová http://www.denikreferendum.cz/clanek/5460-proc-mam-rozpaky-nad-antijochovskou-petici abych se odmítl účastnit něčeho, co považuji za správné, jen proto, že se toho účastní lidé, se kterými v jiných věcech nesouhlasím.

Kdo chtěl spojovat, byla iniciativa ProAlt. Údajně. Zatím se jí podařilo velmi rychle zaujmout vyhraněné stanovisko, se kterým nesouhlasím. Toto stanovisko nepodporuji, a protože je předkládáno jako stanovisko ProAlt, její jediný jednotný hlas, nepodporuji nadále ProAlt. Mohu v budoucnu podpořit některá jednotlivá stanoviska ProAlt k jiným otázkám, ale doufám, že situace ještě není natolik zoufalá, abych se musel bezpodmínečně připojit k ProAlt a přijmout jednotnou stranickou linii.

chtělo by se říci k tomuto odkazu:
http://www.blisty.cz/2010/8/31/art54267.html

Ale obecně. Situace jistě není taková, aby pan Macháček nebo kdokoliv jiný musel "přijmout jednotnou stranickou linii" - je ostatně zvláštní, že máte vůbec potřebu použít tento výraz a naznačovat tím cosi... ProAlt má k jednotlivým tématům své pracovní skupiny, do kterých se mohl přihlásit kdokoliv a tam prosazovat svůj pohled (argumenty, samozřejmě). Toto je prostě dílo jedné z těch skupin. Je evidentně naladěno pro tzv. obnovitelné zdroje (myslím, že v souladu se současným vědeckým mainstreamem), ale myslím, že formulace o "postupném a uvážlivém útlumu" jaderné energetiky nechává i jistá zadní vrátka (lze ji vyložit jako postupné zavření všech JE a nestavění nových, ale také jako výrazné snižování podílu na výrobě energie, s ponecháním nějakého procenta "v záloze"). Fundamentalistické - když už něco - mi připadá spíš to Vaše - jakmile někdo není vstřícný k jádru, okamžitě se distancujete.
Btw - je zavádějící tvrdit, že jádro není dotované, když do něj jde tolik státních peněz (včetně daní těch údajných zelených fundamentalistů)...

Pro ProAlt ale vyvstává jiný problém: do jaké míry může nastat nečekaný střet, podobný tomuto, z toho, že obecné prohlášení je - pochopitelně - jen rámcové, zatímco jednotlivé pracovní skupiny budou docházet ke konkrétním formulacím, jež mohou být i vyhraněné. A popravdě řečeno, vyhraněný je potenciálně každý závěr, který se snaží být konkrétní. Asi se tomu nelze vyhnout a existuje pak jediná odpověď - ten, kdo nesouhlasí s konkrétními návrhy, avšak souhlasí s iniciativou rámcově, by se měl buď pokusit svou aktivitou do těch sporných kapitol zasahovat, nebo mlčet a věřit těm, co dotyčná prohlášení tvoří. Žádné hnutí asi nakonec nemůže fungovat jinak.

Mohlo by ale prospět, kdyby třeba výsledky pracovních skupin nejprve byly nějakou dobu k dispozici jako pracovní verze k připomínkování všem (na nějakém fóru), a pracovní skupina by se nejprve musela s těmi připomínkami věcně vypořádat, než dostane prohlášení punc oficiality. Mohlo by to předejít reakcím, jako je ta pana Macháčka, která je unáhlená, ale svým způsobem pochopitelná, protože se necítí reprezentován.

O tom, že jaderná energetika je pro lidstvo zcela nepřijatelná a souvisí nejen s vysokými riziky bezpečnosti, ale má i antidemokratické prvky, se lze dočíst ve vynikající knize Roberta Jungka Atomový stát - vydaly Děti Země - k dostání za 50 Kč zde: http://www.detizeme.cz/publikace.shtml. Prohlášení ekol. sekce ProAlt je v tomto smyslu zcela umírněné, neboť budˇ JE v ČR postupmně odumře sama nebo se její podíl bude jen snižovat. V každém případě tuto vysoce drahou, komplikovanou a bezpečnostními riziky obklopenou technologii nemuís ČR více využívat, když má obrovský potenciál úspor a vyššího použití alternativních zdrojů - včetně (aspoň trochu pro pobavení) vícr svetrů, čepic, rukavic a tepláků v našich domovech. :-)

Možná je panu Macháčkovistejně jako panu Krolovi líto, že neexistuje žádná skupina starající se o životní prostředí, která by o sobědával vědět jako ProAlt, a která by více reflektovala realitu naší existence.
Když si dáte bramboru nebo klobásku, či snad něco jiné, abyste nezemřel hladem, tak do sebe zprostředkovaně soukáte energii, která vám pomáhá žít. Nejsem biolog, abych věděl a uměl vysvětlit jak to přesně funguje, ale je to tak, že Vaše buňky žijí díky energii, která se do nich dostane z jídla, které sníte. A to co vám dodává tu energi získalo energii pro svůj život ze Slunce. Ať už je to řeřicha, rýže nebo pak zprostředkovaně z jiných rostlin hovězí kýta. A to je to to, co materiální podstatu člověka drží při životě. Je to snad jasné. Takže proud energie je podstatou naší existence. A ekonomika není nic jiného než proud energie. Čím větší energie proudí, tím mají lidé větší pocti, že žijí. Velká spotřeba dává pocit, že žijeme lépe. Ba co víc, i lidem kolem vás se začne žít líp. Je to pro ProAlt smutné, ale je to tak. Například díky tomu v Číně už žije v bídě méně Číňanů než před dejme tomu 30 lety. Jiná otázka je jakou ta ekonomika má podobu, jestli se produkují věci, které se pak zase zahodí, a odborně se zlikvidují jako je to převážně v tzv.„průmyslově vyspělých zemích“, jako příklad jmenujme namátkou USA, nebo těch co se rozhodly je následovat, jako příklad jmenujme namátkou Čínu, nebo je to tak jak to i v těchto zemích bylo před 100-150 lety, že se o odpady nikdo nestaral, protože to byly věci o které se postarala bez problémů v docela krátké době „matka příroda“, a jak to ještě dnes v mnoha zemích kam průmysl ještě nenašel svou cestu je, jako namátkou jmenujme třeba mediálně známý Bhútán, který ovšem nemá moc následovníků. Čímpak to? To by mě zajímalo. Ví to někdo? Osobně se přikláním k rozvoji zábavního průmyslu, tam se to co se nespotřebuje nemusí vyhazovat na skládku nebo odborně likvidovat. Je to jen pocit a nic materiálního.

Panu Škrabalovi: je pěkné, že „přiznáváte“, že ProAlt prosazuje tzv. Obnovitelné zdroje (v souladu se současným vědeckým meinstreamem – jaký byl asi mainstream ekonomických a finančních analytiků v letech 2000-2007? Byl stejný jako dnes? Můžeme se podívat na internet), přičemž se má mezi jinými prosazovat i elektrická energie přímo ze Slunce - fotovoltaika. Já jsem nadšen, mám totiž velkou solární elektrárnu a rád bych ještě nějaké postavil. Kam můžu ProAlt poslat peníze na podporu?
A jestli je jádro dotované, tak určitě ne tak jako fotovoltaika, to bych se do toho totiž pustil taky. :-)
Chápu, že vám připadá obhajoba jaderné energetiky fundamentalistická, ale přece se člověk nespojí v nějaké věci s někým kdo zastává v téže věci naprosto rozdílný nebo opačný názor.
Možná by ProAlt vyřešilo problém , který jste nastínil, kdyby si utvořilo svoji PR skupinu, která by různá radikální stanoviska dala pomocí obecného prohlášení do kontextu s tím co tvrdí druhá/é strana/y. Nebo jsou jiné názory opravdu tak mimo, že by ty lidi, jež je zastávají, měli zavřít do blázince? To by tam asi byla většina. Co teda s tím?
Takže mlčet , věřit a nevyjadřovat nespokojenost! To je fundamentalismus! Ne, to je opravdu hnutí. Pan Kroh vyjádřil obavu o budoucnost hnutí ProAlt, protože mu zřejmě bylo nějak sympatické. I mně je sympatické, a proto mu věnuji pozornost, a proto někdy i vyjadřuju jiný názor nahlas, protože nechci, aby se ProAlt stalo okrajovým hnutím, bylo by to škoda. Takže proto se přikláním asi zřejmě s panem Krohem a panem Macháčkem k tomu co vy sám píšete jako jedno z řešení, a to „kdo nesouhlasí s konkrétními návrhy, avšak souhlasí s iniciativou rámcově, by se měl buď pokusit svou aktivitou do těch sporných kapitol zasahovat, Jelikož jsem nebyl u toho když se podávaly konkrétní návrhy, a ani u tvorby iniciativy ale mám potřebu se vyjádřit, tak se vyjadřuju teď a přidávám se na stranu Pana Kroha a pana Macháčka.

špatně vidím.

To, co v závěru svého příspěvku navrhuje M. Škabraha, už v Pro Altu funguje. Návrh stanoviska k programovému prohlášení vlády visel několik dní na fóru ProAltu k připomínkám. Nevím, jestli deklarovaný zájem panů Kroha a Macháčka o členství (potažmo možnost připomínkovat pracovní dokumenty) je vážně míněný, ale pokud vím, směrem k ProAltu ho nikdy neprojevili - před vydáním diskutovaného stanoviska ani po něm.

Omlouvám se Dušanu Radovanovicovi, že jsem mu zkomolil jméno.

kolegu Gutha: pan Macháček asi podepsal úvodní prohlášení ProAltu, pokud jsem správně pochopil jeho vyjádření; tím se nestal členem iniciativy a nemůže ovlivnit podobu dokumentů, které vydává, ale jako "sympatizant" může jistě vyjadřovat svůj nesouhlas s nimi a své zklamání. Udělat z toho kauzu zvíci 18 příspěvků zpochybňující soudnost ProAltu, tomu říkám vytěžit jeden nesouhlas až na dno -:), ale proč ne. Na rozdíl od předchozího hysterického výlevu V. Tydlitátové prezentuje J. Macháček věcné důvody.

Zveřejněný dokument k ekologické části vládního prohlášení je jen jednou z činností, které v ProAltu běží, jiná pracovní skupina připravuje vystoupení k chystaným změnám v zákoníku práce, další zase k tématu „dluh“. Téma jaderné energetiky není pro ProAlt profilové, ale v textu týkajícím se ekologické politiky vlády se nemůže neobjevit. V pohledu na jádro nepanuje ani v ProAltu naprostá shoda, proti dokumentu ekologické skupiny ovšem nebyl vznesen protest, byl tedy zveřejněn. Nesouhlasnou reakci části veřejnosti lze očekávat – ve většině české společnosti se jaderná energetika těší úctě téměř posvátné, vždyť všechna ta mohutná energie vzniká v procesech neviditelných a nepochopitelných, všechno působí tak nepozemsky čistě a nehlučně a přitom je to výsledkem práce našich techniků! Fyzika s metafyzikou jako by si v Temelíně podávaly ruce a se zlou se potáže ten, kdo by chtěl tento posvátný okrsek detabuizovat.

Myslím si, že mj. i kvůli tomu stojí za to posvátnou temelínskou či dukovanskou půdu poskvrnit protestem, přestože (neatomové) jádro činnosti ProAltu leží jinde: neoliberální ekonomické myšlení získalo v Čechách a na Moravě auru nezpochybnitelného dogmatu, ideálního úběžníku, jímž je poměřován ekonomický a politický život země, točící se už deset let kolem „potřebných (rozuměj: neoliberálních) reforem“. „Potřebné reformy“ sestupují z ideových nebes české pravicové žurnalistiky a politiky a reálné možnosti a potřeby obyvatelstva jim prostě musí ustoupit jako vyššímu zájmu.

Naopak, čím více „bolestnou“ reformu či škrt politik provede či aspoň slíbí provést, tím větší pochvalu si od pravicového novináře (a v posledních volbách i od většinového voliče) vyslouží – je to cosi jako rituální sebezraňování. A kdo na druhé straně tuhle kvazináboženskou autoritu neoliberálních pravd zpochybní, ocitne se pod rozezlenou palbou médií podobnou té, kterou od svých spoluobčanů schytá ten, kdo se pokusí narušit nepsaný konsensus, že atomová energetika je moderní, bezpečná, ekologicky ohleduplná a především pro naši zemi naprosto nepostradatelná.

A právě proti autoritě takovýchto vyšších, nezpochybnitelných, zažitých pravd by ProAlt měl vystupovat, chce-li se pokusit obnovit v českém veřejném prostoru otevřenou politickou debatu. Jedině v takové debatě a pod tlakem veřejnosti se může začít neoliberální konsensus médií a elit destabilizovat; a součástí této debaty by měla být i problematizace všech možných zamlčených předpokladů našeho veřejného provozu, tedy i nedotknutelnosti jaderné energetiky.

Takové debatě nemohou vládnout metafyzické rámce („potřebné reformy“ jsou projevem vyšší nutností Ekonomiky, jíž se musí přizpůsobit veškerý život; budování dalších bloků jaderné elektrárny Temelín je nevyhnutnou podobou získávání Energie, která pohání náš nezadržitelný růst), ani „fyzická“, technicko-expertní hlediska, nýbrž politické dohadování: Komu uškodí a komu prospějí navrhované „reformy“? Jaké podobě našeho společného světa dává vzniknout privatizace veřejných statků? Na koho a jak jsou rozloženy plánované škrty? Potřebujeme skutečně stavět další bloky jaderné elektrárny za situace, kdy ekvivalent její dosavadní výroby elektřiny vyvážíme a další energii jsme schopni ušetřit?

Výsledky této debaty nejsou dopředu jasné, samozřejmě ani u složitých otázek energetické politiky. Ale k tomu, aby se taková debata vůbec byla možná, je třeba nejdříve narušit krunýř „metafyzických“ předpokladů, který ji dusí. A jak už jsem napsal výše, téma jaderné energetiky je jen jedním, a nikoliv profilovým, z mnoha, na nichž se střet o budoucí podobu našeho politického života odehraje. Jako nejaktuálnější se nyní jeví problematika plošných škrtů a připravované změny v pracovním právu.

Mystický výklad podpory pro jadernou energii zní zajímavě, pravděpodobný se mi ovšem nezdá. Než vysvětlím proč,, připomenu mystické výklady odporu proti jádru. Ty vycházejí hned ze dvou mystérií.

Prvním je mystérium všeničící atomové bomby. Vynález zkázy může budit představu jaderného štěpení jako nástroje ďáblova, který nesmíme pustit na svět ani v něčem, co by svítilo a hřálo. Tento myšlenkový proces odpovídá historii Greenpeace, původně mírového hnutí proti pokusným jaderným výbuchům. Druhým mystériem jsou neviditelné paprsky smrti. To, že radioaktivita není vidět a některé její typy pronikají kdečím, může působit velmi démonicky a vyvolávat takovou hrůzu, že člověk snadno přehlédne nejen obvyklá bezpečnostní opatření v jaderné technologii, ale i jáchymovské lázně, kde se do slabě radioaktivního bahna lidé namáčejí pro zdraví.

O tom, co se skutečně honí odpůrcům jaderné energetiky hlavou, se samozřejmě mohu jen dohadovat. Stejně tak nemohu s jistotou říci, co přesně koho vede k podpoře jaderné energetiky, že mystickou úctu k jádru nevnímám, je jen můj dojem a s jistotou mohu říct pouze to, že nic takového necítím. Co vnímám i cítím, je spíše odpor vůči nátlaku a agresi.

Jaderná energetika je naše, Greenpeace jsou z dovozu. Máme vlastní jaderný výzkum, měli jsme i vlastní typ jaderného reaktoru, a i když nám nakonec Rusové vnutili svou technologii a dnes ČEZ vybírá mezi zahraničními dodavateli, Škoda Plzeň stále vyrábí pro reaktory tlakové nádoby. K tomu, že bychom snad měli jadernou technologii opustit, nás nedovedl náš vlastní výzkum, to nám hlučně a agresivně vnucují cizáci, zejména Rakušané. Boj nebo aspoň odpor proti vetřelcům a okupantům je naše národní tradice.

Tuto doměnku mohu podpořit zážitkem ze středoškolských let. Mohlo to být asi tak na jaře 1989, kráčel jsem budějovickou pěší zónou z krajského kola fyzikální olympiády na autobus domů, když mě zastavili dva lidé s mikrofonem a ptali se, co si myslím o Temelínu. Když pak ta anketa vyšla v novinách, byl jsem jediný, kdo stavbě jaderné elektrárny vyjádřil podporu. Je pravda, že mí spolužáci i učitelé z gymnázia většinou souhlasili se mnou, možná jsme tam u nás v Křemešnické vrchovině, známé vysokým přirozeným radioaktivním pozadím a vysokým věkem dožití, nějaký ďábelský kmen radioaktivních horáků, ale celkově se zdá, že jako monstrózní stavba naplánovaná komunisty se Temelín zrovna velké podpoře netěšil. Teprve pak, když se změnil režim, otevřely se hranice a vtrhli k nám agresivní ekoaktivisté, se veřejné mínění obrátilo.

Vypadá to, že skutečně širokou podporu jaderné energetice u nás získali až magoři s traktory na hranicích. My, Češi, se přece nebudeme podřizovat Rakušanům, cizákům, pod jejichž porobou jsme třista let úpěli, vyspělému zemědělskému národu, který veškerý průmysl ztratil roku 1918 a dodnes nám to nemůže odpustit!

Vidím tu diskutovat Miroslava Patrika. Blahopřeji ke jmenování poradcem ministra dopravy http://denikreferendum.cz/clanek/5733-aktivista-patrik-se-necekane-stal-zamestnancem-ministra-barty

Má tady, nebo snad v ProAltu, někdo něco proti tomu, aby vláda takto ,,uměle stavěla člověka proti přírodě``?

Opravdu nestaví uměle proti přírodě ProAlt vládu?

Pane Macháčku, možná jsem jenom nepochopil Váš smysl pro humor a nadsázku. Ale jestli je Váš úsudek ohledně JE stejně nezaujatý jako Vaše komenty na adresu našich jižních sousedů, prozrazující primitivní a národovecké (ne)porozumění dějinám, tak celkem není třeba brát Vaše názory v úvahu...

Pane Škabraho, obávám se, že já nechápu Váš smysl pro humor a nadsázku. Nevěřím, že se vyjadřuji tak nesrozumitelně, abyste zrovna Vy, humanitní pavědec, měl problémy mému textu porozumět. Kdy jste naposledy četl ,,tři sta let jsme úpěli`` v jiném kontextu než v ironické nadsázce?

Řečeno polopaticky a bez nadsázky: Vypjatá rakouská protijaderná propaganda, přecházející až v propagandu protičeskou a spojená s opakovanými demonstracemi na hranicích, znepříjemňujícími život českým řidičům, vyvolala v řadě Čechů vypjaté protirakouské emoce a rozhodně nepřispěla ke ztotožnění českých občanů s názory našich jižních sousedů. Zdá se Vám to takto srozumitelné a korektní?

Problém, se kterým se potýkají ekologičtí aktivisté, a to nejen s ohledem na akceptaci a prosazení svých myšlenek ve společnosti, ale i vnitřně, je, jak se vymanit ze sebezaslepujícího vědeckooptimistického přístupu ke světu, který v posledních staletích převládal (na Západě i na Východě).
Železnice, strojová výroba, bojové plyny, Hirošima, Osvětim, hitlerovské i stalinské lágry jako excelentní příklady sociálního inženýrství, masový automobilismus, přeprava surovin a potravin na obrovské vzdálenosti po celé zeměkouli, celý ten slavný růst růstu ... to vše jsou produkty člověka jako pána světa. Člověk se pak nesmírně těžce propracovává k pochopení, že efektivnost není totéž, co rozumnost.
Nakolik může být odpověď na základní společenské a ekologické otázky odpovědí přírodovědeckou, tj. jak a nakolik tu může věda přispět, když navíc na druhé straně musí čelit rostoucímu a šířícímu se iracionalismu? Může sama o sobě dosáhnout více než pouhého zpomalování katastrofy? A bude stačit, stanou-li se vědci dříve občany než odborníky? Ostatně: co by je ve světě efektivity a růstu k tomu mělo motivovat? (cf. Einstein, pugwashské hnutí etc.)

Rakousko svou kompletně dostavěnou moderní jadernou elektrárnu v Zwentendorfu svého času odmítlo z důvodu spíše politických než ekologických v referendu s velmi těsným výsledkem (chtěli tenkrát vytřít Kreiskému zrak). Teprve později na to navázalo ekologické hnutí, do kterého se ovšem (spíše zvnějšku?) postupně vmísily i mesianistické prvky. (Odtud pak asi ti Schwarzenbergovi "magoři" - inu zrovna od tohoto pána to skutečně "sedí"!)
Nechci vyloučit, že pana Macháčka v jeho postoji mohla formovat skutečnost, že "otázka temelínská" se v Rakousku zásadně prodávala s přibalenou "otázkou sudetskou" (a naopak). On ale evidentně jen ironicky popisuje, jak to zažil.
(O tom, že Češi patří v Rakousku, především u střední a starší generace k těm nejméně oblíbeným, netřeba vůbec pochybovat. Mám ale za to, že není nezbytné snažit se jim v TOMTO OHLEDU za každou cenu vyrovnat. Navíc, a to je pro nás smutné: jsou občansky přece znatelně dále.)

Představitelé ProAltu se opakovaně ohrazují proti nařčení z fundamentalismu. Stanovisko k vládnímu prohlášení o životním prostředí je promlematické z více důvodů než jen kvůli postoji k jaderné energetice. Například už jen tím, že se objevilo jako první a dosud není následováno stanovisky k ostatním kapitolám vládního prohlášení, budí dojem, že právě politika v oblasti životního prostředí je pro ProAlt nejdůležitější, důležitější než neoliberální reformy. Také manipulativní formulace, vycházející bez pořádného zdůvodnění místo ze skutečného znění vládního prohlášení z jeho výkladu, nebudí zrovna důvěru, jádro nejádro. Postoj k jádru nicméně může posloužit k jednoduché svépomocné diagnóze fundamentalismu:

Za jakých okolností je ProAlt ochoten přijmout stavbu jaderné elektrárny?

Jestliže za žádných, není to fundamentalistický postoj?

Pro zajímavost se pokusím rozebrat vlastní postoje a dobrat se v nich svých základních zásad, svého fundamentalismu.

Především jsem zjevně fundamentalista vědecký. Rozhodně odmítám omezování výzkumu, a zatímco kategorický odpor k jaderné energetice je mi jen silně podezřelý, s každým, kdo by snad chtěl zakázat jaderný výzkum, se budeme prát.

Bez jaderné energetiky jsem ochoten se obejít, pokud ji nebudu potřebovat. Nemám ovšem velkou chuť se příliš omezovat a hodně mi vadí, pokud si nezávislost na jaderné energetice dokazujeme rozsáhlým používáním technologií, které se tváří zeleně, ale v konečném důsledku životní prostředí poškozují víc.

Úspory beru všemi deseti, sem s nimi! Moderní úsporné technologie přímo miluji, žárovky jsem si v bytě nahradil zářivkami už dávno a teď už mám nějaký čas místo zářivek diody. Oč příliš nestojím, jsou omezení, škrty. Nemám zájem o energetickou politiku podobnou hospodářské politice naší nové vlády, odmítám zásadu ,,Šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí.``

Od biopaliv žádám, aby byla bio -- tedy výlučně produkty ekologického zemědělství. Pokud jsou energetické plodiny pěstovány s použitím mechanizace poháněné naftou, není výsledkem nic jiného než ropné produkty; od předsedy zemědělského družstva, které zavedlo vytápění kravína kotlem na biomasu, jsem slyšel, že pěstováním palivového šťovíku ušetřili přibližně tolik topné nafty, kolik při jeho pěstování spálili motorové. To není zelená technologie, to je pseudozelená šaškárna. Za takových podmínek pokládám energetické využití biomasy za přijatelné, pokud by šlo o technologii doplňkovou, o zpracování odpadu. Například o spalování úrody z kultur pěstovaných v rámci péče o krajinu, pokud by pro ni nebylo lepší využití. Nebo kdyby stát místo energetických plodin dotoval třeba obilí, pro zajištění potravinové bezpečnosti, a spalovaly by se nevyužité přebytky.

Proti větrným a slunečním elektrárnám nemám zásadní výhrady, ale nelíbí se mi jejich dotace. Už jsem tu psal, že za výrobními náklady vidím spotřebu přírodních zdrojů a další dopady na životní prostředí. Garantovat za fotovoltaickou elektřinu výkupní ceny desetkrát vyšší než z jiných zdrojů pokládám za naprosto nepřijatelné, s výrazně nižšími dotacemi by mě možná smířila podrobná analýza, zač přesně to mám platit.

Zrovna jsem se vrátil ze služební cesty do Edinburghu, kam jsem musel letět letadlem, protože vlak je nejen čtyřikrát pomalejší (to bych si dovolit mohl, když cesta tam i zpátky by připadla na víkend), ale taky čtyřikrát dražší. Teď mi vrtá hlavou, zda je to letadlo vážně šetrnější, zda někdo na evropských železnicích sprostě krade, jestli ty železnice mohou být ekologické, jak jsem si vždycky myslel, jenže jsou v Evropě provozovány tak špatně, že životnímu prostředí škodí, nebo zda třeba ta cena pochází z toho, že železnice dává práci ohromnému počtu lidí. Poslední možnost by znamenala, že za technologii takové povahy si mohu připlatit zejména v případě, že chci udělat dobrý skutek a neexistuje levnější verze hladové zdi.

Na větrných elektrárnách se mé technokratické duši zamlouvá zejména představa, jak v duchu hesla ,,Poručíme větru, dešti,`` odebírají plovoucí větrné elektrárny na moři z atmosféry tolik energie, že ochrání pobřeží před hurikány, ale obávám se, že takhle to fungovat nemůže, atmosféra je vysoká a větrníky si z ní vezmou trochu energie jenom při zemi, z toho žádný významný podíl nekouká. V praxi spíš jen kroutím hlavou nad tím, že větrné mlýny dneska nikdo nestaví, místo větrné pumpy známé z westernů si každý dá do studny radši elektrickou, ale napájet tu elektrickou pumpu nebo elektrický mlýn elektřinou z větrné elektrárny se ledaskomu zdá rozumné.

Přímé využití sluneční energie pokládám za technologii budoucnosti, ale ne současnosti. Jsem pro podporu výzkumu solárních technologií, ne pro jejich bezhlavé zavádění. Pro kosmické družice byly fotovoltaické panely vhodné už v době, kdy za celou dobu životnosti vyrobily sotva tolik energie, kolik spotřebovala jejich výroba, protože akumulátor nabitý stejným množstvím energie by byl těžší. Stejně tak jsou už dávno vhodné pro výpravy do odlehlých, obtížně dostupných míst, pokud je tam dost slunečního světla a výpravě stačí nepravidelné dodávky elektřiny nebo ke stabilizaci těchto dodávek stačí nepříliš velký akumulátor. Mám dokonce dojem, že výroba fotovoltaických panelů má dnes, aspoň pro slunečné oblasti, větší energetickou účinnost než těžba ropy; však se také těžké dieslové agregáty s těžkými barely nafty používají hlavně tam, kde je málo slunečního svitu, nebo kde je nutné mít spolehlivý stabilní zdroj či zdroj, který dodá vysoký výkon, kdykoliv bude potřeba. Elektřina do sítě se z nafty vyrábí leda při podvodech ve španělských solárních elektrárnách.

Mám za to, že na střechy českých domů patří sluneční kolektory pro ohřev vody. Dotace, které oproti těmto kolektorům zvýhodňují fotovoltaické panely, považuji za zločin proti životnímu prostředí. Už to bude deset let, možná i víc, co jsem tento názor konfrontoval s tehdejším mluvčím Greenpeace. Přednášel o historii Greenpeace v Česku, chlubil se akcemi propagujícími fotovoltaiku, a já jsem se ho zeptal, proč propagují neefektivní využití slunce, když solární ohřev vody je levnější a účinnější. Odpověděl, že si je toho vědom, ale že sluneční kolektory už celkem běžně dodávají komerční firmy a Greenpeace přece musí být o krok napřed, aby vzbudili zájem. Od té doby zahlížím na Greenpeace jako na pozéry před kamerami.

Za perspektivní považuji vodíkové hospodářství, už proto, že na skladování vodíku lze získat granty v mém oboru. Elektrolýzou vody na zásobní palivo lze řešit jak omezenou regulovatelnost jadrných reaktorů, tak nepravidelnost dodávek energie z větru a slunce. Sluneční energii navíc není nutné měnit nejprve na elektrickou, velmi perspektivní je katalyzovaná fotolýza vody; pokroky v tomto oboru je znám zejména tým Daniela G. Nocery http://en.wikipedia.org/wiki/Daniel_G._Nocera (nedávno udělal dojem na mé kolegy přednáškou na konferenci o pokročilých materiálech). Největším problémem této technologie je jak skladovat vodík v něčem bezpečném, velkokapacitním a lehkém; pokud se nic vhodného vyvinout nepodaří, bude možná nutné zajít v napodobení fotosyntézy trochu dále a snažit se místo vodíku vyrobit fotochemicky něco kapalného, ať už vázáním oxidu uhličitého, nebo nějak jinak. Osobně vkládám větší naděje do studia takovéto chemie od základů než do práce s přírodní fotosyntézou, biomasa je energeticky neefektivní především proto, že fotosyntetické děje jsou spíše nástrojem organické syntézy než výroby energie. Od genetických modifikací rostlin nebo práce s fotosyntetickými enzymy si slibuji spíše syntetické technologie, zejména pro výrobu léků; ty samozřejmě přinesou energetické úspory v příslušných výrobách, ale ne univerzální zdroj energie pro všeobecné použití.

Celkově doufám, že jsem se všemi výše rozepsanými zdlouhavými cestami dostal jedině k vědeckému fundamentalismu, jakým jsem se chlubil hned na začátku. Věřím, že věda prospívá společnosti, a pravděpodobně se žádnými argumenty nenechám přesvědčit o opaku. Poznání považuji za hodnotu samu o sobě, kterou na svém žebříčku stavím hodně vysoko. Tvrdím, že společnost má podporovat spíše vědu než průmysl, což se snažím i prosazovat ve Fóru Věda žije! http://www.vedazije.cz/ K ProAltu se nepřidám, protože než jsem se k tomu rozhoupal, přihlásil se ProAlt k zelené ideologii, která jde proti mým zájmům. Jednak mi záleží na životním prostředí a zelené aktivisty podezřívám, že je v zajetí bludné ideologie poškozují. Pravděpodobně nejen odporem k jaderné energii http://blisty.cz/art/51754.html Za druhé, a nejspíš především, se zelený aktivismus dotýká mých zájmů prosazováním průmyslových dotací pro neefektivní výrobu energie, zatímco já chci ty peníze na výzkum.

že jaderná energetika je něco jako posvátný kult pro většinu příznivců jaderné energie? Mně spíš připadá jako posvátný kult jisté části ochránců přírody její odpor proti jaderné energetice. Když jsem svého času nalepil na plechová dvířka skříňky od rozvaděče elektříny u vchodu do restaurace Zahrada na Údolní v Brně článek Františka Janoucha o jaderné energetice, tak jsem před ním nikdy neviděl někoho kdo by si ho četl, ale našel jsem po docela krátké době ten kousek novin, ve kterých byl zmíněný článek otištěný, z části seškrabaný klíčem nebo něčím (přilepil jsem ho tak, že nešel odlepit nebo odstranit jinak, než seškrábat). Je to tak, že jaderní fyzici čtou články ekologů, a proto mají dobré argumenty, zatímco ekologové zhusta nečtou články odborníků na jadernou energetiku, a podle toho vypadá jejich argumentace. Například spojování s neoliberálním myšlením je pěkná perla.
Pravda ovšem je, že velmi mnozí „pravicoví“, a já bych spíš řekl dezorientovaní a zblblí, novináři opravdu elegantně nalétli nejen na z velké části opravdu nesympatický cíl Paroubka (ach jak to bylo jednoduché, si někteří z nich možná po čase postesknou), ale k mému překvapení k témuž přemluvili i pro mne docela děsivou masu nejen mladých lidí. Nějak jsem nepochopil proč tolik mých známých a přátel volí cokoli proti „Paroubkovi“, až jsem si uvědomil, že všichni čtou Reflex. Jedna moje sousedka dokonce řekla, poté co jsem obhajoval některé postoje ČSSD, že s někým kdo volí Paroubka nebude sedět u jednoho stolu, a odešla z restaurace! Pokud jsem to dobře pochopil, tak zkrátka ČSSD naprosto rezignovala na získání mladých lidí, a to i těch, kteří jsou levicově zaměření díky svému věku, abych tak řekl. Podle mě jeden z problémů, který se řeší v této debatě je skrytě ten, že jsou tací, kteří hledají ideovou základnu demokratické levice spojené s ochranou nejen sociálně slabých, ale i životního prostředí. A zdá se, že naděje, které by se daly vložit do ProAlt jsou torpédovány přílišnou radikálností jejích prohlášení.
A proto jsou na místě otázky, které klade Jan Černý. Na některé neumím odpovědět, a na ty co umím mám odpovědi. Žijeme vě světě uznávajícím soukromé vastnictví, a to je podstata ze které vyplývá, že v otázce privatizace veřejných statků je třeba se soustředit na debatu o oborech a míře jejich privatizace. Na koho a jak jsou rozloženy plánované škrty vyplývá z vládního prohlášení a z debaty mezi ministry. A proč bychom neměli vyrábět elektrickou energii nad rámec vnitřní spotřeby a na vývoz, když totéž děláme s osobními auty? Je podle Jana Černého lepší vyrábět na vývoz auta než elektřinu? Nebo omezit vývoz? Nebo vyvážet něco jiného? A co? A pokud elektřinu, tak z jakého zdroje? Z vody, plynu, uhlí, nebo snad větru či Slunce? Proti šetření nic nemám, ovšem. Sám ho praktikuji v pro mě nejvyšší možné míře a snažím se si obstarat co nejvíc (hlavně) služeb vlastními silami. Řekl bych, že v takové, že kdyby to věděli, tak že by mě neměli rádi nejen Keynessiánští ekonomové, ale ani ti zástupci bohulibých neziskových organizací, kteří si uvědomují, že jejich organizace mohou existovat jen díky penězům získaným zdaněním ekonomické směny.
Doufám, že jsem svým příspěvkem do debaty napomohl narušit „krunýř „metafyzických“ předpokladů, který ji dusí“.

Něco o ní je zde: http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=3824&dev=1#diskuze
Článek je ale dva roky starý a nezaznamenal jsem nějaký pokrok v té věci.
O tom, že se dá říct, že "že věda prospívá společnosti" není pochyb, ale je zde ještě jiný pohled na vědu, respektive výsledky vědeckého zkoumání, a to skrze užití výsledků vědy v rukou některých lidí. Což je pohled, který zde v diskuzi prezentoval Jan Kopecký. Takže někteří mohou dokonce tvrdit, že "věda společnosti škodí".

O tom, že motorem projaderné propagandy v kultivovaném podání Honzy Macháčka je vědecký dogmatismus kombinovaný s optimistickým přesvědčením o jedině pozitivní úloze vědy v dějinách člověka, se v této diskusi přesvědčit lze. Že však tato Macháčkova uhlazenost má i ostřejší variantu, pro níž je naopak typické přiznaně nevědecké a cynické podrážení argumentů protivníka, svědčí paralelní diskuse s Janem Beránkem zde:

http://www.denikreferendum.cz/clanek/5631-proc-je-treba-odmitnout-temelin-cast-druha

Postřeh Martina Škabrahy je zcela na místě. Očividně se nám tu prezentuje přisprostlý nacionální šovinismus, který můžeme zamaskovat takovým tím "jakože", vždyť je to jen ironie...

Myslím si, že příliš vyhraněným postojem k atomové energii ProAlt riskuje. Faktem je, že ať už v důsledku propagandy (o čemž jsou mnozí zde přesvědčeni) nebo prostého uvědomování si matematické logiky a přírodních zákonů bude mít většina levicově smýšlejících lidí zásadní problém tuto iniciativu podpořit. Strategicky mi přijde odmítání atomové energie jako scestné. Dojeli na to zelení a ProAlt se vydává stejnou cestou. Skoro se až nabízí otázka jestli to není něčí záměr?

Jinak na příspěvku pana Macháčka mi nepřijde nic demagogického, i když uznávám, že paralelní diskuse pod článkem pana Beránka se zvrtla do příliš vyhraněných pozic. Nic jiného než víra ve vědu a pokrok nám v dnešní přelidněné době stejně nezbývá. Stejně tak nezbývá, než přijmout atomovou energii s veškerými jejími důsledky jako nutné zlo, jediné s potenciálem uchránit civilizaci před energetickým kolapsem. Souběžně pak začít vyvíjet tlak na úspory ve spotřebě energie a nemyslím tím zástupné a bezzubé regulace ve způsobu svícení. Myslím tím zcela nekompromisní daň na vše co produkuje CO2 s patřičným dopadem na zhýralé produkty automobilového a leteckého průmyslu. Tím by se v důsledku přirozeně podpořily i zelené technologie a nebylo by tak třeba právem kritizovaných trh pokřivujících dotací. Souběžně by si ekologičtí aktivisté a vůbec lidé angažovaní v otázkách ochrany ŽP měli zaměřit na ekologický problém číslo 1 a tím je nikoliv nestřídmost ve spotřebě energie ale především přelidnění planety. Otázka regulace množství lidí na Zemi je totiž v těchto diskusích obcházena a přitom je to skutečné jádro problému.