Zelená hrozba 2014
Jakub PatočkaZelená politika odchodem Liškovy strany mimo Sněmovnu neskončila. Její budoucnost leží ve čtyřech možnostech: Liškův trojský kůň ODS, vnitřní obrat ke skutečně zelené politice, vznik silné platformy v ČSSD, anebo nový subjekt.
Je to jen shoda okolností: zatímco představitel Hnutí DUHA zde včera oslavil jeden z bodů koaliční smlouvy jako vítězství občanské společnosti, jiní představitelé občanské společnosti demonstrovali před Úřadem vlády proti jmenování nového poradce pro lidská práva.
Není to ledasjaké vítězství. Koalice se zavázala, že neprolomí limity těžby v severních Čechách a programový ředitel Duhy zde výmluvně vyvrátil spikleneckou teorii, že koalice k takovému kroku přistoupila pouze v zájmu svého sponzora Bakaly. „Je to naše vítězství, ne Bakalovo,“ brání Kotecký zásluhy svého hnutí.
Ale není to ani ledasjaký poradce: Roman Joch má na lidská práva názory jak postava z díla Alfreda Jarryho. Ale jaký je názor ekologického hnutí na Romana Jocha, tohoto politického rodného bratra Pavla Drobila? To nevíme.
Obě události se náhodně setkaly v čase, jejich vyznění ovšem náhodné není. České ekologické organizace fascinují tím, jak se pokoušejí ještě i poté, co vyšlo najevo, kdo se stal novým ministrem životního prostředí, vůči Nečasově vládě najít konstruktivní tón.
Věří, že si arciignorant Drobil nakonec po jejich vlídném domlouvání přečte ještě nějaké jiné knihy o ekologii než ty od Klause? Bojí se, že přijdou o dotace, které jim Drobil beztak nejspíše sebere? Nechaly si vsugerovat, že konfrontace odrazuje veřejnost, a tak se musí jen drobně příštipkařit, hlavně aby si někdo nemyslel, že nejsou dost seriózní? Anebo jejich malátnost a odevzdanost pramení z bludného přesvědčení, že současná vláda koneckonců nemá v české politice z hlediska zelených zájmů principiální alternativu?
Navzdory udržení severočeských limitů byly volby 2010 monumentální porážkou pro celou českou občanskou společnost, a tedy rovněž pro české ekologické hnutí. Nynější vývoj také završuje absolutní porážku politické koncepce Martina Bursíka a Ondřeje Lišky, spočívající ve snaze umístit Stranu zelených v české politice do liberálního pravého středu a jejím prvořadým strategickým spojencem učinit ODS.
Mám pocit pane Patočko, že pokud by Váš ekologický idealismus zcela převládl a začal své dílo naplno jak naznačujete ve svém kritickém přístupu, tak by straně zelených nehrozil jen konec v parlamentu, ale i možná pravá nefalšovaná defenestrace.
Tady a takto má totiž začínat politika která jednou možná způsobí převrat:
„Vidíte, dosáhli jsme toho, že vám nadále nesmradí pod nosem 40let staré dízly a umírající benzínové škodovky (projití emisemi přestalo být fraškou)! Prosadili jsme, že ke každému nově postaveném kilometru silnice musí, ze zákona, vést paralelně stezka pro cyklisty! Naše nová restriktivní politika proti nedostatečnému spalování a pálení odpadu dosáhla vyčistění ovzduší na české vesnici o X procent! Naše společná akce proti oranžovým slimákům zachránila české zahrádkáře!
A dalo by se pokračovat, určitě tu spoustu lidí něco podobného sere.
http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/tiskova-konference-po-schuzi-vlady-cr-12--5--1999-1050/
a širší rámec před dvěma měsíci v DR čili zde
http://www.denikreferendum.cz/clanek/4319-proti-temelinu.