Jeden z myšlenek, která byla vyjádřena v prvních dokumentech Charty 77, bylo odůvodnění o občanské povinnosti bránit se vůči bezpráví.

Ono je obvykle pohodlnější takové to drobné bezpráví přejít: "Vyměřili mi o sto korun větší daň z nemovitosti a úřad na omylu trvá? V čase, který bych věnoval byrokratickému opruzu, abych dosáhl nápravy, si prací, která mě baví, vydělám několik tisíc. Tak to nechám být."

Jenomže tím podporuji společenskou erozi fungování demokratických úřadů a důvěru v ně.

Nemluvě o estetické nevolnosti, kterou vyvolává, pokud vláda, ve které sedí Blažek, hlásí k principům Charty.

Nejde vůbec o to, kdo v jaké vládě sedí. Jedná se o to, že stát liberální demokracie je ze své nejvlastnější podstaty prost jakýchkoli idejí, jakýchkoli vyšších hodnot, pocitu závaznosti k nim. Stát liberální demokracie je pouze bezduchým technokratickým správcem obecných záležitostí. Když se tedy nějaká vláda takovéhoto státu přihlásí k nějakému ideovému odkazu (v daném případě Charty 77), působí to stejně nepatřičně, uměle a nevěrohodně, jako když se například bavorská vláda přihlásí k odkazu Ježíše.

Česká vláda svým krokem pouze plasticky dokumentovala paradoxnost situace, když ona chce být na jedné straně hodnotově neutrálním byrokratem respektive technokratem, a na straně druhé si přece jenom nějakým způsobem chce zachovat dojem že se jí jedná o něco více nežli pouze o tento odosobněný technokratismus.

Pan Poláček by těm dvěma jistě přál, aby si užili života ve státě se skutečnou vysokou ideou, například v diktatuře, kde je vůdčím záměrem hlavního ideologa smrt liberalismu, nikoli v zemi bez jakýchkoli vyšších hodnot a pocitu závaznosti k nim. V zemi liberální demokracie, která je pouhým bezduchým technokratickým správcem obecných záležitostí, svými "protesty" neriskují, že je antiliberální diktátor v zájmu svých vznešených cílů dá zastřelit, ale to už je bohužel s plochostí a banalitou našeho společenského systému spojeno, takže i jejich život je plochý a banální.

1) Není to slohové cvičení. Dokumenty Charty 77 jsou dobře kolektované a vydané, tudíž si to můžete bez obtíží najít.

2) Jeden konkrétní příklad jsem Vám tam rozepsal, druhý představuje odbytí žádosti Charlie Soukupa MPSV.

Večer Vyhladovělý odkaz Charty 77

https://www.kinoatlaspraha.cz/?program=1340

Co mám dokazovat? Že právník CH. Soukupa napsal na ministerstvo ohledně požadavku, aby byl Soukupův důchod navýšen v souladu se zákonem z roku 2011? Že ministerstvo prošvihlo všechny správní termíny a nakonec Soukupovi doporučilo, aby si požádal o dàvky ve hmotné nouzi? Ale to přece přiznává i Jurečka.

A Gruntorád držel hladovku za odstoupení Jurečky, nicméně navrhl alternativní řešení totiž, že on a Bok ukončí hladovku, když vláda odvolá své přihlášení se k principům Charty -- a ano, toho Blažka jsem tam přiznaně dopsal já.

Nejlegračnější na tom je, že v pozdně normalizačním komunistickém režimu by disidenti, kteří tak usilovali o jeho svržení, o žádné dávky žádat nemuseli. Ani jinak živořit :-)

Tedy ne že by žili v nějakém blahobytu, to ve společnosti, kde byla poměrně nízká produktivita práce, ani nešlo. Ale jejich elementární potřeby by stát zajistil.

A to právě proto, že tehdejší režim, byť v mnohých ohledech chybující, měl alespoň nějaké ideály a byl více nežli vyprázdněnou liberálně-demokratickou volební procedurou, která je často nastavena a celý systém vůbec, jehož součástí jsou média, podniky, mnohé neziskovky a vlastně chtě nechtě každý z nás, jen tak, aby obhájila hlavně zájmy bohatých.

Nedávno jsem šel z práce pěšky domů. Pod jedním mostem, kde jezdí hlavně auta, jsem napočítal zhruba 10 lidí zachumlaných do spacáku a dek (bylo mi trapné si nějak důkladně prohlížet). Zima, počasí kolem nuly. Jen jedno z mnoha míst, kde tito lidé, které dnešní liberálové a demokraté za lidi zřejmě ani nepovažují, přespávají.

Až sem jsme to dopracovali. Naprosto nelidská a lhostejná společnost, kde jsou nuceni bojovat chudí proti chudým, aby obhájili to málo, co mají. K tomu nám pomohla liberální demokracie.

Co sám nechceš, nečiň jinému -- proto Vám nenapíšu, že byste napřed měl něco přečíst, než o něčem mluvíte.

Ale

1) Životní úroveň v minulém režimu nebyla limitovaná relativně nízkou produktivitou práce. Až do pádu režimu ji limitovala v prvé řadě blbá struktura československého průmyslu (důraz na těžký, energeticky náročný průmysl -- kovárna socialismu), v druhé absurdní výdaje na zbrojení a potravinovou autarkii, za třetí extrémní míra korupce a z ní vyplývající druhotné náklady způsobené šedou ekonomikou.

2) Co se týče chudoby, staral se o ty základní potřeby minulý režim stejně blbě jako současný. Kryl si svého Důchodce nevymyslil. Jen to totalitní režim lépe maskoval. Lidí, jejichž důchod se měl v poměru k průměrnému starobnímu důchodu podobně jako ten, který vyměřila správa důchodového zabezpečení Charliemu Soukupovi, jsem pár potkal. Byl to extrém tehdy a je to extrém teď (nechce se mi hledat současná data, pokud je za Jurečky vůbec publikují, ale před deseti lety nedosahoval počet starobních důchodů pod pětadvacet procent půměrného přijmu ani jedno procento -- ostuda Maláčové, že se ani nepokusila prosadit navýšení tohoto dna)

Prostě znova zase do zbytečně: Absurdity, korupce a arogance současného režimu nutkají k nevolnosti a potřebě radikální změny. Ale tu změnu nanejvýš blokujete, pokud proti současnosti stavíte režim, který byl zřetelně ještě nechutnější.

Nedávno jsem narazil na polemiku s jakýmsi americkým autorem, který zdůrazňoval relativní výhody být otrokem v jižních státech USA oproti tomu být v týchž státech "svobodným negrem" -- protože otrok byl majetek a plantážník se staral o to, aby mu jich moc nepochcípalo, zatímco lidí na špatně placenou námezdní práci je vždycky dost a když chcícpnou mimo pracovní dobu, není to žádná ekonomická ztráta (v pracovní době to narušuje pracovní výkon a musíte se postarat o likvidaci mrtvoly). Argumentace věcně správná, ale tak blbá, že jsem si ani nezapamatoval jméno autora -- u vás ale chybí ta argumentace opřená o historická fakta.

Věřím tomu, že i před rokem 89 měli někteří lidé nízké důchody, ale zase to bylo kompenzováno nižšími životními náklady a robustnějším, i když direktivním, sociálním zabezpečením.

Odhaduji, že kdyby v roce třeba 1988 před Úřadem vlády protestovali nějací důchodci proti svým nízkým příjmům, tak by je hlídka SNB zřejmě odvezla do nějakého domova důchodců, kde by měli zajištěnou stravu, teplo a nejzákladnější péči vůbec.

Ano, asi by se před vchod toho domova důchodců postavil nějaký statný příslušník SNB či StB, aby si ty stěžovatele nadále pohlídal. Zda by tak činil ve prospěch těch důchodců či proti, zda by jejich lidská práva zajišťoval či je krátil, to ať si každý přebere sám. Dnešní hlídka městské policie by protestující bezdomovce možná ani neodvezla pod "ten jejich" most, kde by mohli "svobodně" zemřít (prakticky, pokud tedy vím, by je odvezla třeba do Armády spásy, kde by pouze po dobu nejhorších nočních mrazů měli zajištěnou židli v přecpané místnosti).

Atd. Jistě, i disidenti s nízkým důchodem mohou dnes cestovat, třeba do těch skvělých USA či si koupit jinou než předraženou a těžko dostupnou elektroniku v Tuzexu (či jak to tenkrát bylo), ale jen teoreticky.

Za výstižné doplnění informací ohledně stavu normalizačního hospodářství děkuji. Osobně jsem jen věren občasné stručnosti svého vyjadřování ledabyle použil jen jednu informaci. Dohromady to ovšem podle mě potvrzuje moje dřívější tvrzení, že tato země měla při vhodné transformaci velký potenciál, který nevyužila, respektive využila jen ve prospěch některých.

Ne, nebylo to kompenzováno ani nižšími životními náklady, ani robustnějším zabezpečením. A opakovaná neznalost neomlouvá. Prostě si ten minulý režim idealizujete. A neznale spekulujete, místa v domovech důchodců byla na pořadník, stejně jako později.

Srovnání sociálního zabezpečení dvou režimů je obtížné. Co si mám na toto téma přečíst jsem se opět nedozvěděl, ale je pravda, že případné čtivo bych pravděpodobně stejně označil za vylhanou propagandu současného režimu.

Vím ale např. jak relativně snadno získali byt moji příbuzní před rokem 89 a jak těžko by ho získávali nyní. V minulém režimu jsem žil a nikdy jsem tehdy po žádným mostem nemohl v zimě napočítat 10 bezdomovců, jako teď, natož aby jich celkově bylo třeba 20 000. Nebyli žádní. Pamatuji si jak dobře chutnaly ty úplně samé potraviny (např. paštiky, sušenky) před 34 lety a jak mizerně chutnají jejich šizené verze dnes. Atd.

Myšlenka že by ty staré pomatené narcistní protestující disidenty, za situace, že by neměli kde bydlet, nechali komunisté na ulici, tak jako se to běžně děje (pochopitelně že ne privilegovaným, byť chudým hysterikům z řad disidentů, ale běžným chudým lidem), je naprosto absurdní.

Ještě větší starosti dělá a to jistě nejen mně, výhled do budoucna. Důchody se krátí, reálné příjmy obecně též. Velké množství lidí neodvádí kvůli exekucím a práci na dohody sociální pojištění, zdravotnictví je plíživě privatizováno, o bytovém problému se hlavně mluví, pokud vůbec, stát chudne a hospodářství je vzhledem k vysokým cenám energií, způsobených tragickou zahraniční politikou tohoto státu, ohroženo, státní dluh se povážlivě zvětšuje, úmrtnost a sebevražednost narůstá, objevují se zcela vážně míněné úvahy, že lidé nemají nárok na státní důchod, že by si měli zdravotní péči sami ještě více hradit, rozprodává se a systematicky likviduje, co státu ještě zbylo, jako je Česká pošta, stát se propadá do nicoty...

Lidská práva náleží všem, ne jen disidentům. Proto jsem je označil za hysterické a narcistní. Proto komentář výše považují za zbytečný a elitářský. A jistě odporující i úsilí mnohých chartistů a protiřečící jejich některým levicovým slibům, jež od roku 89 nebyly naplněny!

Pane Krupičko, před rokem 1989 bezdomovci skutečně (masově) pod mostem nežili - prostě proto že je tehdejší režim na základě paragrafu o "příživnictví" strčil rovnou do basy.

Nicméně máte pravdu: tam měli zajištěnou jak střechu nad hlavou, tak i pravidelnou a teplou stravu. Nucený pobyt ve vězení jakožto vrcholné sociální opatření státu - to už byl přece výdobytek!