Pilát to projel s Ježíšem, Britské impérium to projelo s Gándhím, Jurečka s Gruntorádem. Jakkoli to o Jurečkovi může znít předčasně, už teď je to pravda.

Sociální demokracie měla odejít z vlády, když politická agentura ANO spolu s nyní vládnoucí stranou ODS zrušila superhrubou mzdu. Chlapíci plus Maláčová se ale drželi židlí obouruč, ve vládě to doklepali k hořkému konci, a Zaorálek dokonce dodnes ve straně viditelně straší.

Když na spravedlivý nátlak hladovky Jiřího Gruntoráda neodejde Marián Jurečka, lidovci ztratí něco ze své podstaty, tak jako svým lpěním na postech ztratili sociální demokraté. Třeba se z nich na chvíli stane znovu ocásek příště vítězného ANO, ale fakt není oč stát.

Pravdou je, že pan Jurečka měl trochu smůlu. Pravděpodobnost, že se stane, co se stalo, byla mizivá. Ministr odpověděl právníkovi disidenta Soukupa velmi formálně na jeho oprávněnou žádost o normální důchod. Zamítl Soukupovu žádost, protože v mezích současných pravidel ani jinak nemůže.

Jurečka má na starosti sociální politiku, což zahrnuje z velké části politiku asociální. Na antikomunismus plus disidentismus má současná koalice k dispozici vlivného poslance, pana Žáčka, a pana Bendu mladšího navrch.

Jurečka inkriminovaný dopis pravděpodobně ani nepsal ani pořádně neviděl, ostatní činitelé vůkol jako obvykle buď nečinili nebo nevěděli, co činí. Ministr denně podepisuje komínek papírů a musí se při tom spolehnout na nižší složky ministerstva, které se zásadovým a statečným člověkem na druhé straně poštovní komunikace naprosto nepočítají, protože je to výjimka; statistická chyba.

Jurečka si navíc nepsal přímo s disidentem, ale s právním zástupcem disidenta, který by snad měl mít důchod z Austrálie. Třeba si Jurečka v souladu s maločeskou tradicí pomyslel, že kdo byl v Austrálii a má právníka, má i prachy a jen otravuje.

Disident Jiří Gruntorád text z dílny páně Jurečky vyhodnotil jako nezdvořilou a asociální odpověď, což se prý nehodí k ministrovi sociálních věcí a k morálnímu profilu vlády. Když si dopis přečtete, jsou v něm formulace, které se dost možná z ministerstva práce a sociálních věcí píší jako na běžícím pásu. Obsah odpovědi: „Požádejte si dávky, tam, kde se o ně žádá, a hlavně neotravujte nás.“

A tak disident v rozporu se vší pravděpodobností sbalil své tělo, svůj morální kredit, nastěhoval se před Úřad vlády a vyhlásil neomezenou hladovkou. Teď tam stojí a nemůže jinak, což bývalo dříve vyhrazeno pro Husa s Lutherem, řekněme, že se nacházíme v tomto formátu. A také ve formátu westernovém — po cestě blátem s Klausem a Zemanem tu proti sobě možná stojí dva muži. Možná, když se jako muž ukáže Jurečka, o Gruntorádovi se to ví.

Muž proti muži, kýčovitě a pochopitelně je k vidění zde. I profesionál holt občas narazí, pane ministře, jako Fonda v roli gangstera ve filmu Tenkrát na Západě.

Kdo je Jiří Gruntorád

Jiří Gruntorád se dochoval, takže příští Jurečkové mohou být v klidu, tahle sorta už dnes neroste. Adam Drda o Jiřím Gruntorádovi u příležitosti jeho hladovky napsal: „Jedenasedmdesátiletý Jiří Gruntorád je uvážlivý a zdrženlivý člověk, nečiní každý týden několik politických prohlášení, rozhodne-li se k tak výraznému činu, je třeba to brát vážně.“

Jiří Gruntorád byl vězněn za samizdat (1980—1984), paragraf se tehdy jmenoval „podvracení republiky“, z vězení propašoval jednu ze základních sbírek české poválečné poezie — Magorovy labutí písně. Sbírka vzápětí dostala cenu Toma Stopparda a dnes se o ní učí děti, když se snaží pochopit český bolševismus. Po revoluci založil knihovnu Libri Prohibiti, věnovanou samizdatu, exilu, věci svobody.

Jiřího Gruntoráda vnímám jako jemného, charismatického člověka, který samizdatu přikládá důležitost, kterou ve své době měl a nyní má pro budoucnost. Samizdat je z mého pohledu nejcennější hmotný kulturní poklad doby nesvobody.

Je mi sympatické, že Jiří Gruntorád požaduje nejpřísnější konzervační a pojistné podmínky, když samizdaty půjčuje někam na výstavy. Gruntorád je oficiálně působícím ochráncem odkazu Charty 77. V Libri Prohibiti jsou soustředěny například originály podpisových lístečků Charty 77.

Hladovku tedy v zemi, která nedokáže zacházet s institucemi, drží svého druhu instituce.

Jurečka si to možná nezasloužil, ale osud je osud

Marián Jurečka asi nepatří k tomu nejhoršímu, co se v naší politice vyskytuje, přestože podle kuloárů má za sebou úspěšné politické námluvy s Babišem. Líbí se mi, že má pět synů v zemi, kde se lidé množí málo. Děti ničím nenahradíš, ale to je jiná otázka. Chci jen říct, že kdyby rezignoval, mohli by se mu ti, co v politice zůstanou, složit na sociální podporu.

Do přímého střetu s úctyhodnou osobou Jiřího Gruntoráda se Jurečka asi spíše připletl, než aby ho vyhledal. Na jeho ministerstvu teď dost možná nahánějí někoho, kdo inkriminovaný dopis napsal či sestavil z částí standardních odpovědí. Lze jen doufat, že si ta ministerská myška něco neudělá.

Ze socanských dob se na ministerstvech zachovali různí neosvazáci, třeba to napsal někdo takový. To by bylo fajn, neosvazáci, ti si většinou neublíží. To poznamenávám jako stranické příspěvky řádně platící sociální demokrat.

O souboji

Marián Jurečka byl vyzván na morální souboj. Jiří Gruntorád vsadil vlastní život. Politik chřadnoucí partaje křesťanského profilu by měl rezignovat.

Nevím, zda z důvodů morálních, jak požaduje Jiří Gruntorád. Na víru v morální maximy jsem moc dlouho pracoval ve státní správě. Na ministerstvech se říkalo — „není důležitý obsah, ale oběh“.

Marián Jurečka by měl rezignovat, aby zachránil život, který je cennější než jeho kariéra. Marián Jurečka by měl rezignovat, protože Jiří Gruntorád ukončil legraci a začal jednat. Marián Jurečka by měl rezignovat z důvodů křesťanských, osudových, literárních, estetických.

Gruntorád za to stojí.

Křesťan i moudrý politik jedná s rovnou páteří, když se setká s něčím, co ho přesahuje. Lidovci vězte, když Gruntorád umře, povolá vás k božímu súdu a nebude se s tím tak individuálně mazat jako Jan Sladký Kozina. Pofrčíte do nicoty, i kdyby vás Babiš na chvíli napíchal adrenalinem.