Ačkoliv se Marine Le Penová — tu volební neděli 24. dubna v Buloňském lesíku — nadýmala pýchou, její další perspektiva není valná. Kandidaturu do parlamentních voleb, jež se konají v polovině června, sice již potvrdila, vše ostatní ovšem zůstává nejisté, včetně jejího postavení na čele vlastní strany. V očích některých její legitimita možná posílila, v očích jiných to ale vypadá jako labutí píseň...

Prezidentské volby letošního roku vynesly Marine Le Penovou skutečně hodně vysoko. Bylo to její dosud největší vítězství ze tří pokusů o Elysejský palác. Podruhé byla ve druhém kole. Pro francouzskou krajní pravici získala přes třináct milionů hlasů — nejvíce v poválečných dějinách.

Cítit to bylo i z telefonického rozhovoru, v němž poněkud hystericky blahopřála Emmanuelovi Macronovi, když zavtipkovala, aby se nepokoušel více kandidovat, neboť příště skutečně vyhraje ona… (Macron potřetí kandidovat samozřejmě nemůže).

Bude ale opravdu kandidovat Le Penová počtvrté? Neříkala náhodou, že třikrát — a dost? Pravděpodobně, principiálně, a priori?

Úspěšná dediabolizace a co dále

Ve druhém kole letošních prezidentských voleb získala Marine o tři miliony hlasů více než před pěti lety (tehdy dosáhla na 33,9 procenta). Vítězství svého druhu to bylo i proto, že se dokázala vymanit z typické etikety „krajní pravice“ — té, která tolik seděla jejímu otci a straně jako celku (dříve Národní frontě, nyní Národnímu sdružení); té, která však nikdy úplně neseděla jí.

Někteří to považovali za neblahý ústup z pozic, jiní jako výraz dospělosti a šikovné politické strategie, takřečené dediabolizace. Le Penová letos hrála méně na imigraci a národovectví (to měli v popisu jiní). Sázela na kupní sílu a prekariát. Získala například také celé zámoří…

Ale znovu se objevil, zvláště ve městech a hlavních aglomeracích, tolik vyhlášený skleněný strop, který toto hnutí, zpočátku posílené dalšími proudy a defekcemi z tradiční pravice, nakonec zastavil. Lidé, a byla jich tentokrát o poznání menší skupina (nejmladší voliči sice volili Le Penovou, volby ale rozhodli jako obvykle senioři), volili proti Le Penové znovu i jako proti symbolu extremismu.