Nebojte, duhové rodiny k nám neproklouznou! Hranice střeží Ústavní soud

Adéla Horáková

Většina demokratických zemí světa společné adopce páry téhož pohlaví uznává. ČR ale kvůli pondělnímu nálezu Ústavního soudu nadále zůstane královstvím nerovnosti s pevně střeženými hranicemi, přes něž žádná duhová rodina neprojde.

Ústavní soud promarnil příležitost postavit se na správnou stranu historie a udělat aspoň minimální krok směrem k plné rovnoprávnosti LGBT+ lidí. Ilustrace FB Ústavní soud České republiky

Honza a Joe (jména změněna) jsou spolu dvacet let, posledních 13 let registrovaní. Mají dvě náctileté děti, které si osvojili v roce 2010 v souladu se zákony USA, kde spolu všichni trvale žijí. Pravidelně jezdí do České republiky na návštěvu za rodinou. Když nastupují do letadla v USA, jsou rodina právně i fakticky — dva tátové a jejich dvě děti. Když vystoupí na letišti v Praze, právně už rodina nejsou. Protože český zákon osvojení stejnopohlavním párem (nebo nesezdaným párem muž-žena), které proběhlo v zahraničí, neuznává. Mimo toho, že je to vrcholně nedůstojné, způsobuje to i praktické a potenciálně i život ohrožující komplikace.

Otcové se v České republice dožadovali uznání svých zcela legálních rodičovských práv. Nejednalo se tedy o to, jestli má české právo povolit společné adopce stejnopohlavním párům, ale o to, zda Česká republika má jednotlivým rodinám uznat něco, co jiný stát už povolil. Český Ústavní soud včera ve svém nálezu řekl, že zákaz uznání zahraniční adopce je v pořádku. Proč tak rozhodl a jaké to má důsledky?

1. Do očí bijící dvojí metr

České soudy uznávají rozhodnutí soudů jiných států zcela běžně. A nikde jinde mimo adopcí není soud vázán tím, že může rozhodnutí uznat, jen pokud české právo říká totéž, co právo zahraniční. Aby nemusely uznat úplně vše, mají přitom soudy tzv. výhradu veřejného pořádku. „Veřejný pořádek“ je záměrně pružný termín, jehož obsah se v čase mění a měnit se i má. Výhrada veřejného pořádku zaznívá i u uznávání adopcí ze zahraničí. Ale jen u uznávání adopcí ze zahraničí stanovuje český zákon ještě druhou zmíněnou podmínku.

2. Kde se zákaz uznávat adopce ze zahraničí v zákoně vzal?

Do zákona o mezinárodním právu soukromém ho dala Nečasova vláda v roce 2011. Podle důvodové zprávy proto, aby Češi a Češky nemohli „obcházet“ vnitrostátní zákaz společných adopcí tak, že si osvojí dítě v zahraničí. Ani slovo o zájmu dítěte nebo ochraně rodiny. Jen morální panika z toho, že by někdo, kdo žije v zemi, která duhové rodiny nediskriminuje, mohl chtít tak šílenou věc, jako neztratit po příjezdu do České republiky svůj rodinný status. Samozřejmě, že lidé adoptují často děti v zemi, kde trvale žijí. Nazývat tento logický krok „obcházením zákona“ je důkaz umanuté vztahovačnosti a naprosté nevole zamýšlet se nad tím, jak lidé reálně žijí.

×