Hnutí Milon chvilek pro demokracii nabylo na síle, kterou málokdo čekal. Jde zřejmě o projev mnoha vlivů, mezi nimiž je nepochybně důležitá dlouho zadržovaná potřeba výraznější spontánní občanské aktivity. Léta jsme čekali na to, že právě tuto aktivitu politické strany podpoří, ale marně. Nezmohly se na víc než fintu, kterou lze pojmenovat „totální marketingová politika“.

Zaměřena je na nejspodnější rovinu potřeb a pudů. V té nejhrubší podobě se řídí úvahou: „Volte nás a my vám za to dodáme lízátka. Teď. Hned. Jako my to tu dosud nikdo nedělal. Nikdo na vás vlastně nemyslel! Co bude dál? To už vás nemusí zajímat. Teď jsme tady na čtyři roky my a garantujeme vám plnění svých vágních slibů.“

Totální marketingová politika přímo navazuje na příslib „jistot socialismu“. Především na jistotu spojenou s dávným sloganem „držet hubu a krok“. Budete-li se tím řídit, dostanete sem tam nějakou dobrotu.

Potíž je v tom, že tento postup je zcela proti rozvoji, ba vůbec proti samé existenci demokratické, svobodymilovné společnosti. Stojí proti příležitostem, v nichž by se občané mohli naučit svobodě čili odpovědnosti za sebe sama i ostatní kolem sebe.

Takový přístup míří nezadržitelně k autokracii, později zřejmě k diktatuře. A samozřejmě též ke stále hlubšímu ponořování politiky do žumpy lží a podvodů. Šíří se masově, v řadě zemí hlásícícíh se slovy k liberální demokracii, ale prostřednictvím brutální marketingové politiky se stále víc přibližujících autokracii a naplňování vůdcovského prinicpu.