Pravolevé spory se odsouvají do pozadí ve chvíli, kdy se hraje o něco, co spojí svobodomyslné lidi napříč světonázory. Je ošemetné, aby v pozadí zůstaly navždy, protože opět vyplují v momentě, kdy se vášnivě diskutuje o podobě přerozdělování státních peněz. Je však třeba hýčkat si ty momenty, kdy neřešíme, koho volil ten, kdo vedle nás stál na demonstraci.

Spolku Milion chvilek pro demokracii se povedlo něco, co se za vlády TOP 09, ODS a VV (později LIDEM), kdy část dnešních demonstrujících (včetně autorky) vystupovala proti reformám tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, zdálo takřka nemožné: liberálům zleva, zprava i lidem, kteří se nikam politicky neřadí, jde o to, aby se na politickém hřišti hrálo fér.

Přitom to nebylo jen tak, příkopy byly hluboké a první demonstrace proti Babišovi a Zemanovi (pořádané ještě jinými organizátory) levicově smýšlející příliš nenalákaly. Kdo nalevo se osmělil jít tam, byl většinou frustrován. Veřejným prostorem zněla kritika, že akce jsou čistě anti-Babiš a anti-Zeman a že nezohledňují ostatní, zejména sociální témata.

Exekuce, zemědělci, venkov, volební zákon